22. 4. 2015

G. R. R. Martin - Hra o trůny

Originální název: A Game of Thrones
Rok vydání: 1996
Rok vydání v ČR: 2000

Na začátku bylo Sedm království na jednom kontinentu zvaném Západozemí, a kousek od něj, přes Úzké moře, se rozprostíral větší kontinent Essos, na němž stálo několik Svobodných měst, několik ještě méně držav různých kmenů a žilo si několik různorodých kultur. Tedy ne tak docela. Ve skutečnosti nešlo o Sedm království, ale celkem devět oblastí svázaných dohromady jediným králem, jemuž právě zemřel pobočník a on se rozhodl do této funkce jmenovat správce Severu, a v jednom ze Svobodných měst se chystala svatba mladičké princezny v exilu s náčelníkem divokých nájezdníků. A tam, alespoň v knize, začal celý průšvih.

Král Robert se totiž rozhodl jako reálného vládce (neboť on sám byl král vskutku neschopný) jmenovat svého starého přítele, Neda Starka, správce Severu a lorda hradu Zimohradu, a zároveň jejich vztah posílit zasnoubením svého syna, prince Joffreyho, s Nedovou dcerou Sansou. Jenže si neuvědomoval, že do vskutku prohnilého hlavního města hodlá přivést čestného a za všech okolností spravedlivého muže a že tím a svým laxním přístupem odstartuje jednu linii katastrof. Ned a jeho žena Catelyn totiž už předem dostali zprávu, že starý králův pobočník byl nejspíš otráven, a to Lannistery, bohatou rodinou královny Cersei, která se usilovně snažila získat moc. A Ned se, i když chtěl úřad původně odmítnout, rozhodl zjistit pravdu a vypátrat vraha. Proto odjel s královskou družinou a svými dcerami do Králova přístaviště.

Se svou povahou ale neměl příliš šancí doopravdy ke dvoru zapadnout. Ani on ani jeho nejmladší dcera Arya. Nedokázal správně odhadnout, kam až sahá vliv jednotlivých lidí, ve skutečnosti tam ani nechtěl být, a i když postupně rozmotal příčinu smrti starého pobočníka a odhalil šokující tajemství, začal věřit špatným lidem a jeho smysl pro morálku vedl do pekel. Na rozdíl od Severu, který vše dělá svou cestou a je poměrně odříznutý od ostatních království, celý jih je totiž protkaný intrikami a touhou po moci a bohatství, což si uvědomil až příliš pozdě a svůj příběh zakončil pochodující armádou nejstaršího syna, zajetím Sansy, zběsilým útěkem Aryi a několika novými králi na obzoru. A nejen tím.

Na východě se zatím třináctiletá Daenerys Targaryen, poslední dcera starého dračího rodu Targaryenů, který vládl Západozemí před rebelií současného krále Roberta, provdala za khala Droga, vůdce ohromné skupiny dothraků, obávaných bojovníků na koních. Či spíše mu byla prodána svým bratrem toužícím vrátit se do Západozemí a znovu uchvátit trůn. Dany, původně plná obav, prakticky ještě dítě, se postupně do svého khala zamilovala a otěhotněla s ním, a Viserys naopak za svou prudkou a krutou povahu zaplatil životem. Dany se proto rozhodla, že ona je teď právoplatnou královnou Západozemí a její život, zbavený bratra a posílený o novou rodinu a rádce, mohl vzkvétat. Ovšem ani ona nedokázala správně odhadnout lidi a chytře hrát o trůn, a sérií nešťastných nehod a špatných rozhodnutí zase o všechno rychle přicházela, dokud jí nezbylo nic než tři zkamenělá dračí vejce, s kterými vstoupila do plamenů.

A tím, spolu s děsivými událostmi na Zdi, obrovské stavbě oddělující království od zamrzlého, divokého severu, plného divokých lidí, krvelačných bestií a dávných příšer, celý příběh vlastně teprve začal.

Samozřejmě to není všechno. Kniha není z nejkratších a obsahuje spoustu událostí, ale víceméně je přesně takhle rozdělená. Jednotlivé kapitoly se týkají jednotlivých hlavních postav a odehrávají se v Králově přístavišti, kde jde o politické drama mezi královnou Cersei a její bohatou rodinou, neschopným králem, čestným Nedem a rádci, jimž jde kdo ví o co, a kde nikdo není v bezpečí, na Zimohradu, kde celou dobu zůstává zmrzačený Bran, který zprostředkovává události na Severu, na Zdi, kam jako bratr Noční hlídky odjel nevlastní Nedův syn Jon Sníh a kam se teď znovu přikrádá temnota plná mrtvých vstávajících z hrobů, kolem Daenerys a Drogova khalasaru, a později ve válečném tažení Robba Starka proti Lannisterům, v němž se též představují další rody a oblasti Západozemí.

Také postupují docela rychle (na konci knížky uběhne víc než rok) a nejsou nijak zdlouhavé, takže se jich tam hodně vejde. A já se snažila jen nastínit hlavní příběh bez zbytečného prozrazování detailů a konce. Ani bych nevěděla, které vybrat jako hlavní body, protože většina podzápletek se vždycky zase rychle vyřeší a hlavní cesty všech se táhnou po té, jakou jsem naznačila. K tomu mě třeba napadá zajetí skřeta Tyriona Lannistera a jeho soud, jenž sice zabral několik kapitol, ale byl rychle hotový a Tyrion zase zapadl do válečného děje jako by nic. Na druhou stranu je zase spousta událostí propletená mnohem hlouběji do dalšího děje a potom bych musela rozepisovat všechno na několik stránek a zmiňovat desítky postav, protože třeba i to rychlé vyřešení zajetí a soudu Tyriona vedlo k pochodu armády jeho otce a bratra a vůbec těžko bych hledala scénu, jejíž následky se ještě někde neukážou. Navíc také nikdy nelze odhadnout, která postava hned zmizí a která se třeba potáhne až do konce. Tohle je obrovský klad Martinovy ságy, protože tak není předvídatelný. U nikoho si nelze být jistý, jakou roli a jak dlouho bude nakonec hrát.

Zároveň jsem se ani nesnažila popsat charaktery, protože ty jsou poměrně dobře vyobrazené a Martin se pečlivě postaral o to, aby každá, ať už dobrá nebo zlá osoba, měla něco i z opaku, nebo aby alespoň existoval důvod pro její chování. A nejsou ani nudně podobné, naopak, i když je škoda, že je čtenář poznává dost různě a některé, kterých by se rád dotkl hlouběji, nepozná třeba skoro vůbec, protože je omezený tím, koho se kapitola zrovna týká. Nejde sice o vyprávění očima dotyčného, pořád zde funguje vypravěč, ale všechny myšlenky, názory na ostatní nebo okolí se děje v hlavně dotyčného a tak hlavně v kapitolách dětí je nutné číst mezi řádky a domýšlet se.

Což je trochu kámen úrazu, protože dost podstatných informací se tak objeví jen v náznaku či symbolech a některé náznaky nebo proroctví s významem, jenž nemusí být úplně zřejmý, jsou tak nenápadné, až je nenajde nikdo, kdo je nehledá. A na druhou stranu i popíchnutí samotného autora, že je třeba věnovat pozornost každému slovu, vede k milionům teorií, z nichž drtivá většina je jen plýtvání písmenek a hledání složitostí v tom, kde nejspíš žádné nejsou. Děj se totiž na první pohled tváří opravdu docela nevinně a přímočaře. Vyjadřování je jasné, kapitoly ne moc dlouhé, událostí po sobě padají jedna za druhou, nikde moc nefunguje žádná vata, zastavuje se jen u důležitého, spousta věcí je jen zmíněna a čas letí. Upřímně, po seriálu a všech komentářích čtenářů jsem čekala něco trošku jiného.

S tím souvisí i zdémonizování knihy a fámy o stránkách vyplněných popisem jídla, krajiny, smrti a sexu, což tak nějak v té knize... není. Všechny popisy čehokoli se vejdou na pár řádek, jídlu se zatím, kam až jsem stihla dočíst, Martin nijak zvlášť nevěnuje, co se týče krajiny, kam se hrabe na Kinga a jeho popis každé prašné cesty padesát let zpátky, během bitev úmrtí nijak nerozepisuje, navíc opravdu nepoužívá žádné zbytečné a násilné detaily, a sexuální závoj kolem díla rozprostřel seriál, protože tyhle scény bych v knize mohla spočítat na prstech a ještě bych v nich nenašla žádné explicitní vyjadřování, pokud vás ovšem nepobuřuje úd, léhání s někým, semeno či sladká ňadra. A popis samotného aktu nenajdete asi nikde. Tolik k násilí, žranicím a sexu. I když pravda, jsou tu věty, které zbytečně opakuje dokola.

A já si myslím, že až na to opakování je to docela dobře, protože tím snadno udržuje tempo, většinou se nezdržuje zbytečnými detaily, jen občas si říkám, že tohle vědět nepotřebujeme a radši bych se pohnula dál, a alespoň v tomto díle se omezuje především na seznámení s jeho světem a rozjetím celé hry na všech světových stranách. I počet postav se tu drží docela při zemi, ačkoli po zahájení války se kapitoly jen hemží desítkami různých jmen rytířů, rodů, žoldáků, vojáků, lordů a obyčejných lidí, ale většina z nich není natolik důležitá, aby se nedala zase vypustit nebo vnímat jako "ten na straně Starků a ti na straně Lannisterů". Tento díl se prostě čte dobře a rychle, orientace je v něm snadná a rozjezd celé Písně má dobrou dynamiku a udržuje pozornost.

Co je ale neskutečné šlápnutí vedle, je překlad. Překladatelka absolutně nezvládá větnou stavbu a její sloh působí značně šroubovaně, nadužívá přechodníky tam, kde nejsou nutné (občas i špatně), a hlavně se dopustila obrovského přehmatu s tolik diskutovaným serem. V originále je totiž tento výraz používaný proto, že angličtina má slovo sir stále v aktivní zásobě s jiným významem. A proto, aby to působilo trochu středověce, použil Martin výraz ser. Jenže čeština sir vždycky používala v zamýšleném smyslu a v neanglickém prostředí sir opravdu existoval pouze jakožto šlechtic, a proto tak mohl zůstat. Překladatelka o tom však asi nemá páru, hned na začátku nechala pro nás absolutně nesmyslné upozornění, že bude používat ser, aby to působilo historicky (toto upozornění tam totiž vsunul Martin a ona si ho přivlastnila) a čtenáři tak připravila na každé druhé straně několik krásných asociací a spojování udatných mužů s procesem vyměšování. Myslím, že nejsem sama, kdo při každém sere Jorahu má chuť křičet: "Ale já se tě khaleesi neptal, co zrovna dělá khal". 

Na závěr se proto dá říct, že jde o knihu, která zatím není příliš složitá, protože uvádí do "hry o trůny" a roztáčí vše, co zatím žilo v relativním míru, a kde lze najít oblíbené postavy i postavy, jejichž kapitoly se čtenář musí trochu nutit číst, což považuji za dobré znamení a schopnost vymyslet opravdu barevný svět. Jediné, co ji kazí, je nepovedený překlad.


Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat