21. 4. 2015

G. R. R. Martin - Píseň ledu a ohně

Mnozí říkají, že tato fantasy série je úžasná, bombová, neskutečně vyspělá, provázaná a obklopují ji spoustou mýtů, které vydrží zhruba do prvního přečtení. Ve skutečnosti bych řekla, že jsou to dobré knihy se zajímavým příběhem, které jsou ale místy přeceňované a nemělo by se na ně nahlížet jako na špičku žánru. (O tom ostatně svědčí i to, že dokud se neobjevil seriál, žádné šílenství se kolem už dlouho existujících knih nekonalo.)

Dokud jsem jen sledovala seriál, taky jsem je měla za něco dokonalého, co je tak propracované, že vyvolává vlnu tisíců teorií o tom, jak některé postavy oplodnily samy sebe a předstírají, že jsou půlka říše, a dalších tisíců teoretických konců o tom, jak Hodor ovládne svým Hodor draky, vezme si Daenerys a spolu zplodí Martina. Ale je to drobátko přehnané a z mého pohledu jde o dobrý a v rámci žánru ne zrovna obvyklý příběh, jehož hlavním lákadlem je jeho rozsáhlost, úplně nový svět, seriálové zpracování a skloubení politického dramatu středověku s fungující magií, a zároveň o knihu, jejíž překladatelka by zasloužila zlámat prsty. Ale o tom všem až v jednotlivých recenzích samostatných dílů.

Hra o trůny
Střet králů
Bouře mečů
Hostina pro vrány
Tanec s draky

Žádné komentáře:

Okomentovat