10. 4. 2015

Parfém: Příběh vraha

Originální název: Parfume: The Story of a Murderer*
Země: USA, Německo, Francie
Rok: 2006

Film natočený podle knihy Patricka Süskinda je neobyčejnou adaptací ještě neobyčejnějšího příběhu. Nejde totiž o obvyklé odvyprávění děje, ale o umělecký kousek, kde se výrazné prvky "to je umění, tomu nerozumíš" prolínají s poměrně brutálními i zajímavými scénami klasického filmu, a kde hlavního hrdinu nemilujete, zoufáte si nad ním, máte ho dost, ale přesto ho nemůžete úplně zavrhnout.

Je jím Jean-Baptiste Grenouille, který se narodil na rybím trhu ženě, jež už čtyřikrát potratila, a tak předpokládala, že i nyní je její dítě mrtvé a odložila ho. Jenže ono o sobě brzy dalo vědět, všimli si ho ostatní měšťané, matku obvinili, že ho chtěla zabít, popravili a Jean-Baptiste putoval do sirotčince.
Nebyl ale normální dítě. Dlouhé roky se nedokázal naučit mluvit, zato se u něj brzy projevil neobvyklý a vskutku geniální dar. Jeho čich byl natolik rozvinutý, že dokázal rozeznat nejen vůně na velkou dálku, ale i jednotlivé složky různých směsí vůní a pachů. A to bylo jediným světlem jeho ponurého života. Brzy ho totiž od správkyně sirotčince odkoupil koželuh na těžkou práci, kterou málokdo přežil déle než pár měsíců. Jean-Baptiste ale vytrval až do chvíle, kdy ho koželuh začal brát do města, kde své kůže prodával. A to mu otevřelo úplně nový svět.
Jean-Baptiste konečně poznal i vůně, které nikdy dřív necítil. Narazil totiž na parfumerie a ihned ho okouzlilo umění tvorby parfémů. A pak narazil na ještě jednu vůni, vskutku božskou. Vůni mladé ženy, která ho natolik opájela, že všechno ostatní kromě touhy cítit ji se zatmělo a on nebohou dívku zabil. Nikdy ho ale se zločinem nikdo nespojil a při jedné z dalších obchodních cest se mu podařilo i doslova se vnutit pod patronát jednoho z parfumeristů. On mu pak na oplátku míchal nové parfémy a jejich společná živnost vzkvétala.
Jenže Jean-Baptistovi to nestačilo. Naučil se konzervovat vůně květin, používat olej a další přísady, ale zatímco ostatní lidé necítili víc, on díky svému čichu vnímal i vůni železa, dřeva, zvířat, prostě úplně všeho, a toužil konzervovat každý pach na světě. A když zjistil, že mistrovým postupem ho z jiných věcí nezíská, sháněl se po jiném a vydal se do města, které jeho mistr označil za domov vůní, a kde by ho měli naučit novým technikám. Tam však znovu ucítil onu opojnou ženskou vůni, a protože teď už věděl, jak se vyrábí parfémy a jak se vybírají jejich složky, rozhodl se, že i kdyby nic jiného, tuto získat musí. A zrodila se v něm touha stvořit dokonalý, démonický parfém.
Nejdřív ho však zaměstnali v dílně na zpracování květin do parfémů, kde by byl každý jiný asi spokojený. Jenže on na svůj plán nezapomněl a přicházely tak i první pokusy. Protože nikdy nepoznal cit, ani on sám ho neprojevoval a vůně byly to jediné, co ho zajímalo, a tak zabil další ženu, proto, aby ji zkusil vylouhovat jako květiny. To však žádaný výsledek nemělo, proto se vydal cestou potírání těla tukem, který do sebe vůni nasakuje. S tím už měl konečně vytoužený úspěch, avšak když zaplatil prostitutce, aby mohl takto získat její vůni, ve chvíli, kdy z ní chtěl ostrým nástrojem stáhnout tuk, i když by jí neublížil, ona se vyděsila, Jean-Baptista ji zabil a už nic ho nemohlo na cestě za dokonalým parfémem zastavit.
A pro mě, kdyby film zůstal pouze v této příběhové rovině, by šlo o skvělé dílo. Příběh Jean-Baptistova dětství je smutný, už hlavně v tom, jaké poměry v 17. a 18. století v chudých částech Paříže panovaly, a jak těžké to měl, když byl obdařen geniálním čichem, ale všechno ostatní v něm zakrnělo a nikdo se nepokusil to rozvinout. Vlastně se dá říct, že byl lehce mentálně retardovaný a nebýt jeho čichu, umřel někde u tvrdé práce, jejíž podstatu ani moc nechápal. Ale pak se na něj usmálo štěstí a on se dostal do prostředí jako stvořeného pro jeho nos. Jenže právě kvůli své bezohlednosti a absenci jakéhokoli sociálního cítění a hranic musel zase dál, když nepochopil, že ač on pachy věcí cítí, neexistuje způsob, jak je vytáhnout a uchovat, a když se rozhodl provést toto s vůní žen, už bylo jasné, co se stane, protože už při první scéně, kdy vůni ženy objevil, a kdy se absolutně neobtěžoval pokusem si s dívkou promluvit nebo postupovat jako člověk, ale prostě se k ní přisál, začal ji očichávat, a když ji náhodou zabil, jediné, co ho rozčílilo, bylo, že její vůně po smrti vyprchává, se ukázalo, že kromě otupělosti ostatních smyslů je otupělé i jeho vnímání dobrého a špatného, toho, co si může dovolit, a co je zapovězené, a vůbec celé vnímání světa.
Na druhou stranu, když poté začal vraždit ženy ve velkém ve snaze stvořit z jejich vůní dokonalý parfém, dalo se i podivovat, že mu to tak snadno prochází, a trochu o ho i obdivovat za schopnost na dálku vybrat ty nejlepší, metodickou práci a možná vlastně i právě za onu absenci citu, která z něj alespoň nedělala úchyla a psychopata. Což pak bylo zajímavé sledovat z jednoho úhlu a z druhého snahu měšťanů vypátrat vraha a jejich teorie zakládající se na touze po násilí na ženách, na snaze znásilnit je, na sadistických choutkách, a jen jednu jedinou, částečně se dotýkající pravého motivu, kterou vyslovila postava Alana Rickmana.
Což je další klad filmu. Herecké obsazení a ladění se podařilo. Alan sice vystupuje až v druhé části jako jedna z hlavních postav, ale stačí, aby promluvil, a strhá na sebe veškerou pozornost, navíc mu role nešťastných mužů minulých století velmi sedí. Dál samotný Jean-Baptiste, jenž už vzhledem napovídal, že nebude úplně normální, a dokázal se do "odlišného chlapce" skvěle vžít, a i všichni ostatní. Nevzpomínám si, že by mi některá z postav přišla umělá, nebo mi jinak vadila. A stejně tak funguje i jakékoli místo, kde se kamera ocitne. Rybí trh, dílna, květinová pole, zámecké zahrady, ze všech vyzařuje přesně to, co z nich vyzařovat má, divák skoro cítí ten smrad či vůni, "navaluje" se mu ve správných chvílích, po dějové, herecké a kulisové stránce tedy rozhodně na jedničku.
Jenže protože Parfém: Příběh vraha je vlastně příběhem utrpení mistra čichu, nepochopení jeho génia, ukázkou sejití z cesty poté, co ho nikdo nenasměroval, a rozporu mezi uměním a krásou a brutalitou a bezcitností, i tvůrci se rozhodli tento rozpor vzít doslova. Film proto obsahuje několik výrazných artových scén, kvůli kterým mě první polovina vyloženě nudila a v druhé mě štvaly. Scény, kdy Jean-Baptiste něco očichává a poznává svět svým nosem, jsou dobré a vhodné, ale jakmile ho kamera dlouhé chvíle zabírá jak nic nedělá, pouze za doprovodu výrazné hudby, a nezasáhne ani vypravěč, který jindy dost trefně podporoval děj a dokresloval všechno, co nešlo zachytit do obrazu, včetně líčení Jean-Baptistových myšlenek, je to zbytečné. Stejně tak scény, kdy vraždí a pracuje na parfému jsou výborné a potřebné, ale scény jeho opájení se vůněmi a pak schovávání v horách, kde ztratí sebe sama, když zjistí, že on žádný pach nemá, a jeho potulování po přírodě, je nuda. Vypuštěním těchto prvků by se film zkrátil, zatraktivnil a já bych neměla tendenci každou chvíli ho zastavovat a jít dělat něco jiného.
A co hlavně musím zmínit jako hlavní bod rozporuplnosti, je závěr. Připustila bych zakončení, kdy pomocí dokonalého parfému zmate své soudce a kata, protože z něj náhle ucítí esenci těch nejkrásnějších žen, zjihnou a uvěří mu téměř cokoli, a vyvázne, aniž by mu kdokoli zkřivil vlásek, přestože mu celá Francie přála bolestivou smrt. Jenže tam se tvůrci nezastavili. Když Jean-Baptiste svou vůni rozprášil po náměstí, rozhodli se pro nefalšované orgie dívkami zfetovaných měšťanů, a místo aby Jean-Baptiste někam utekl a našel si nový smysl života, zašli ještě dál, a nechali ho... prakticky vaporizovat se další oblbnutou skupinou. Jediná světlá chvilka konce je pro mě scéna s Alanem Rickmanem a jeho konečné podlehnutí, to ostatní je jen na efekt a vidět třeba v traileru jen to, mám celý film za "umění, to nechme radši spát". A i když to mnozí vynášejí do nebes, já myslím, že to nemuselo být.
Jestli se tedy chcete na snímek podívat a nejste tak docela "intoši", určitě najdete místa, která budete přeskakovat, a určitě vám přijde zbytečně roztažený. Určitě také nejednou pocítíte k hlavnímu hrdinovi odpor a určitě si nebudete jisti, zda se vám to líbilo. Za mě jsem ale ráda, že přes to všechno můžu vypozorovat příběh sériového vraha, jehož vraždy pochází pouze a jenom z vzájemného neporozumění. Neporozumění světa, co mu bylo sesláno, a neporozumění Jean-Baptisty, co svět obnáší.

*Nemám tušení, v kterém jazyce je originální název, našla jsem asi 4 verze a můj film je s německým úvodem a angličtinou.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat