11. 7. 2015

ZOO Plzeň 1

Ještě než se začnete ptát, proč jsou na všech fotkách je taková obyčejná zvířata a nic, co si člověk představí, když se řekne ZOO, tedy žádný lev, tygr, slon, hroch nebo nosorožec, musím vás upozornit, že tohle nejsou fotky všech zvířat, co jsme pořídili, ale spousta z nich byla celkem nekvalitní, takže jsme je vyřadili, a ta největší zvířata byla vidět jen z dálky (lvi, zebry, šimpanzi) nebo byla zalezlá a neukázala se nám vůbec (medvědi a půlka dalších). To je něco, co se nedá ovlivnit. Proto také nebudu u většiny fotek psát, co na nich je, protože si to nepamatuju a ta nejznámější tam nejsou. Ty stovky druhů ptáků, co jsme viděli, si snad ani pamatovat nejde a člověk byl rád, že vůbec něco zachytil, protože jsme měli i problémy s technikou - jak jinak. Můj foťák například hlásil, že má baterku plně nabitou, ale vypínal se při jakémkoli pokusu o pořízení fotky, takže na jeho paměťovce mám jen jednu jedinou, notně rozmazanou, a musela jsem pokračovat svým mobilem. Pak jsme měli druhý foťák, který vydržel do půlky prohlídky, ale i když opět ukazoval, že je plně nabitý, při pokusu udělat fotku zasvítilo, že baterie je příliš slabá, čili jsme byli odkázáni na mobil jednoho bratra. No a druhý bratr pro jistotu neměl foťák vůbec, a tak fotil na mobil celou dobu. Ale musím říct, že třeba ve tmě mu to fungovalo parádně, protože všechny fotky z uměle osvětlených terárií jsou jeho. Jsme tedy autoři všichni tři, jen pro pořádek.

Ale ne, že bychom se nebavili. Prohlédli jsme si zvířata a padlo i pár úžasných hlášek. Například vstoupíme do voliéry a bratr zahlásí: "Vorvaň!". Nebo zase já, když jsme hledali medvědy. Věděla jsem, že jsou u výstupu k výstavě o životě pravěkých lidí, jenže jsem si ani za nic nemohla vzpomenout na slovo pravěk, a tak ze mě vypadlo: "Ti jsou po cestě k budovám těch... starých lidí!" a táta odpověděl: "Myslíš hřbitov?" A vrchol nastal, když máma nějaké ptáky s placatým zobákem nazvala ptakopysk. Prostě paráda.
Tihle byli hrozní. Jakmile už se člověk chystal, že vyfotí jednoho sedícího o samotě, nahrnuli se tam všichni. A všichni také měli zvláštní obsesi mezerou v rohu.
Sup má opravdu nenáročné chutě. Ty kusy masa, co se mu tam válely, se jen hemžily masařkami.
Scink, mám ten dojem.
 Lemuří hrátky. Tenhle, než konečně zmizel ven, tam spokojeně skákal po všech přítomných želvách. Prostě lemouni.
Obdivuji klid tohoto orla mořského. Stál na bidýlku přímo u plotu, takže mu návštěvníci cpali foťáky až pod zobák a ruce se mu míhaly přímo před očima, a on stejně nehnul brvou. Mně na jeho místě by už asi hráblo.
Jako tady, kde už asi hráblo. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi strašně v depresi.
Tučňáci, zvědaví jako vždy.
Varan se v dálce přes sklo fotil špatně, ale jako největší plaz a godzilla z roku 98 před zmutováním je zajímavý.
Volavku červenou nelze než pochválit. Zatímco ostatní ptáci se skrývali dole v podrostu ve stínu, ona se hrdě vystavila na přímém slunci a byla tak nejlépe fotografovatelná.
A na závěr pes dingo, ke kterému byl s foťákem docela špatný přístup, a který je už podle Johna Olivera nejhorší možná volba dětské chůvy. Což také psali na ceduli u klece. Teda oni tam psali, že to není domácí pes a návštěvníci k němu nemají strkat ruce, ale prakticky je to totéž.



Žádné komentáře:

Okomentovat