3. 9. 2015

Anne Rice - Upír Lestat

Originální název: The Vampire Lestat
Rok vydání: 1985
Rok vydání v ČR: 2013

Po roce se mi konečně podařilo dočíst tuto rozvleklou, nesnadnou knihu, která je druhým dílem Upířích kronik a předchází jí už zde zrecenzované Interview s upírem. Tentokrát se ale role vypravěče chopil místo rozervaného Louise bohémský a filozofický Lestat a vyprávění jeho příběhu, jenž je nejen delší, ale i mnohem akčnější a má úplně jiný nádech.

Začíná totiž tam, kde později též končí. Když se v devadesátých letech vyhrabe z upířího spánku a přežívání, k němuž se uchýlil po tragédii s Louisem a Claudií, k čemuž ho přiměla rocková hudba. Rychle se seznámil se současnou dobou, zjistil, že Louis už stihl vydat knihu, v níž bez obalu popisuje své zážitky a vynáší upíry na světlo, a zároveň mu vadilo, že mnoho z popisovaných událostí je podle něj líčeno špatně a nepřesně. A když se pak přidal k rockové skupině, kterou naprosto uhranul svou vášní pro rytmus a temnotu, rozhodl se nejen začít pracovat jako hudebník, ale vydat i své memoáry.

V nich pak popisuje svůj příběh od úplného začátku. Od doby, kdy nenaplněně žil jako syn zchudlého markýze na venkově, kdy porazil smečku vlků, spřátelil se s houslistou Nickym a toužil uprchnout s potulnými herci do světa. Nakonec proto s Nickym vymyslel plán, jak tento sen uskutečnit, společně se dostali do Paříže a Lestat skončil na divadelních prknech. Jenže u toho nezůstalo, když se objevil starý upír Magnus, Lestata přeměnil, aniž by mu dal možnost volby, a tím pro něj změnil... věčnost.

Lestat proto prakticky ihned začal pátrat po odpovědích na otázky stvoření, upírství, prokletí, dobra, zla a bohů, v divadle už nemohl sám vydržet, a když přeměnil svou smrtelně nemocnou matku a jeho zhýralý upíří život vyšel najevo před ostatními členy společenství, poštval proti sobě jeho vůdce, silně nábožensky založeného Armanda. Což byla první chvíle, při níž musel bojovat o život. Díky Lestatovu charismatu, neobyčejné síle a odhodlání nepodlehnout rituálům a víře však nakonec společenství rozložil a s matkou uprchl. Cestovali všude možně, přičemž se museli složitě sžívat s odlišnými povahami - zatímco Lestat chtěl žít v luxusních domech a hrát si na smrtelníka, Gabrielle toužila objevovat přírodní zázraky a nevadilo jí přespávat v hlíně, až se nakonec i oni rozdělili a Lestat se setkal s jedním z nejstarších upírů, Mariem.

Ten mu dal konečně odpovědi, po kterých pátral, dokonce mu ukázal Matku a Otce, prapůvodní upíry, již musejí být uchováni, jinak by spolu s nimi zanikl každičký upír na světě, a doufal, že Lestatova odlišnost a jeho vyprávění ho navedou na správnou cestu. Jenže i oni se museli rozdělit, protože Lestat potřeboval k plnému pochopení prožít celý lidský život podle sebe, a jeho divokost a touha po revoluci veškeré Mariovy naděje pohřbila. Odehrál se celý příběh už dříve popsaný Louisem a ona brutální chyba - stvoření upířího dítěte, éra Lestatova zklamání a litování v odloučení od světa a potom poslední výtrysk, v němž porušil ve jménu nové doby veškeré sliby, které kdy dal.

A stejně jako v Interview, i zde je všechno protkáno neuvěřitelně sestavenou filozofií o upírství, životě a historii, ale poněkud zajímavější formou. Je trochu složitější prokousat se prvními 300 stranami, protože začátek popisující Lestatův lidský život je příjemný, jeho začátek u upírů zajímavý a temný, ale následné rozhazování, provokování pařížské komunity a boje a pře s Armandem spíš ubíjející a zdlouhavé. Tehdy totiž Lestat sám hledá své místo v upířím světě, zjišťuje, že ten se mu nelíbí, dostane se do obrovských sporů se zastaralými tradicemi založenými nikoli na upírství samotném, ale na křesťanském pohledu na zlo, a já knížku častěji odkládala, než otevírala. Až když se ale dostal k Mariovi jsem byla unešená. Jeho příběh totiž začal splývat s Mariovým vyprávěním o původu upírů a událostech ve starém Egyptě před čtyřmi tisíci lety, o Matce a Otci, a to mi přišlo jako úplně nejzajímavější. Spolu s nimi se totiž otevřely i otázky budoucnosti, podoba tisíciletých upírů, jejich vnímání, touhy, schopnosti, to, jestli vůbec ještě o něco stojí, jestli vůbec vnímají čas jako současníci, a navíc zabrousil i ke svému původu v lesích Galie, kam ho unesli a přeměnili jako nového pohanského boha Země, a i to byla osvěžující a zajímavá část.

Oceňuji také, že období strávenému s Louisem se Lestat příliš nevěnoval a jen dovysvětlil pár věcí, a závěr s Lestatem jako rockovou hvězdou už se četl vyloženě sám. Možná totiž, že Lestatův temperament, dynamika, to že všechno chápe a všemu rozumí, ale stejně nakonec půjde vlastní, destrukční cestou, je o mnoho lepší než Louisovo sebelitování, a tak i rychleji utíká, jakmile se dostane z ponurosti města světel a místo neustálého ohlížení za sebe a vysvětlování sebe sama si prostě užívá a přemýšlí svobodněji. A s tím, že skutečné odpovědi se nakonec dozvíme, takže všechno zapadne na místo, i mnohem smysluplnější.

Stále ale platí, že jde o dost složitou knihu, a i kdyby se období od Lestatovy proměny do odjezdu z Paříže značně zkrátilo, je protkaná metaforami, fantazií, složitým vyjadřováním, autorčiným světem doplňujícím náš, ještě bohatší a rozšířenou historií, duchovnem a nejrůznějšími pohledy na toto všechno, kdy v jednu chvíli má čtenář pocit, že konečně rozumí podstatě, ale o sto stran dál zjistí, že taková, jakou mu ji vysvětlil Armand nebo nějaký jiný starý upír, je vlastně chybná, a skutečnost je jiná, ovšem s tím, že i za tou se skrývá ještě trochu odlišnější pravda skrytá ve svatyni a kdo ví, možná navždy ztracená.


Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat