28. 1. 2016

H. P. Lovecraft - Volání Cthulhu (povídka)

Originální název: Call of Cthulhu
Rok vydání: 1928
Rok vydání v ČR: ???

Záměrně k názvu přidávám, že jde pouze o povídku, protože vím, že existují různé sbírky povídek pod stejným nebo podobným názvem (proto neuvádím rok prvního vydání u nás, protože se ho nemůžu u samotné povídky dopátrat, a proto místo přebalu knihy přihodím Lovecraftovu kresbu Cthulhu) a já zatím četla opravdu jen tu jedinou, která přináší informace o jednom z nejznámějších mýtů světového hororu. A zároveň, protože je to jediná věc, jakou jsem od Lovecrafta četla, budu se zbývat pouze jí a ne i zbytkem mýtu, jeho rozvojem nebo souvislostmi s mnohem širším "vesmírem", jenž Lovecraft stvořil. Zatím je totiž neznám a mé dojmy tak zůstávají neovlivněné.

V tomto díle navíc přichází pouhý úvod a nástin toho, co je Cthulhu. A děs, který ho provází.
Zemřel totiž profesor Angello a jeho prasynovec dostal za úkol vyzvednout si pozůstalost a projít poznámky z dlouholeté profesorovy práce. A asi není nic, čeho by do konce života litoval víc.

Přečetl si prastrýcovy poznámky o umělci, jenž zažíval děsivé noční můry a vytvořil podle nich rytinu s hrozivým tvorem, který se dá popsat jako chobotnice, drak a karikatura lidské bytosti, a zjistil, že umělec nebyl sám, kdo zažíval podobné sny, i když ty jeho byly zdaleka nejživější, protože dokázal i reprodukovat zvláštní znaky, které v nich viděl, a zapamatovat si slova "Cthulhu" a "R'lyeh". A i ti, kdo těmito vizemi zasaženi nebyli, během několika týdnů, kdy byl umělec v deliriu, prožili zvláštní události, které si však téměř nikdo dohromady nespojil.

Angellův prasynovec to však udělal a začal pátrat dál. Dostal se až k hlášení policejního inspektora, který se účastnil zatčení domorodců provozujících orgie uprostřed močálů pod rouškou děsivého kultu Cthulhu. A když později vyzpovídal zajaté domorodce a další osoby včetně obdobných uctívačů v Grónsku, zjistil, že jde o velekněze Cthulhu, jakousi bytost, jejíž podstat není hmota, je starší než sám svět a jež přišla z hvězd stejně jako její druh. Teď ale mají tito "mrtví" spát v obřím potopeném městě R'lyeh a čekat, až budou hvězdy opět ve správné konstelaci a kulty rozeseté po celé planetě jim umožní znovuovládnutí světa. Ba co hůř, narazí ještě na námořníka, který se svou posádkou omylem a náhodou pustil Cthulhu na svět. Teď tedy můžou všichni jen doufat, že tvor z dávných dob nechal moře, aby ho pohltilo zpátky. Jenže i kdyby to bylo tak, nedá se utéct. Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn.

Protože se ale kult Cthulhu i spousta dalších mimozemských ras a božstev v dalších Lovecraftových dílech dál rozvíjí a s tím se mění i pohled na ně, jde jen o prvotní dojmy těch, kteří se jako zástupci "civilizované společnosti" se vším seznámili poprvé. A ani já toho o moc víc nevím a nejsem si jistá, že budu kdy vědět. Horory sice mám velmi ráda, jenže vedle postapokalyptických námětů a zombie jsou cizí světy otírající se o sci-fi mým nejméně oblíbeným druhem.

Ale i přesto nemůžu popřít, že se mi tato povídka docela líbila. Není dlouhá, přečte se rychle, obsahuje jen to důležité, i když není zrovna zahlcená informacemi, postupuje docela jasně rozdělená na tři části "poznámek", "hlášení" a "námořníků" a je to skvělý začátek pro mnohem širší román nebo sbírku. A co hlavně, je svým způsobem strašidelná. Nevyvolává děs akcí, útokem, řádícím monstrem nebo probíhajícími změnami, ale už jen samotnou existencí něčeho nekonkrétního, k čemu sice čtenář dostane jméno a základy o původu a "účelu", ale stejně neví víc, než co je mu neustále připomínáno. Že jde o totální běs a přívrženci tohoto běsu působí jako šílenci a provádí hrůzné krvavé rituály.

Naopak se mi zdá, že finální "setkání" a krátké vynoření Cthulhu by ani nemuselo být a hrozba vyvolávající strach by existovala stejně. Její těžko zvládnutelný popis, jméno, které nedokáže vyslovit žádný člověk, život v úplně jiném smyslu, než jsme zvyklí, ohromnost a monstrozita poskytnutá Lovecraftovým stylem naprosto postačují. I bez věčného opakování, že je to strašlivé, což mi na druhou stranu trochu vadí. Protože ano, když někdo ví až moc, většinou je odstraněn. A vědomí o nevyhnutelném příchodu Pradávných nikoho nepustí až do smrti, ať přirozené nebo ne. Ale to stačí konstatovat a každý čtenář pochopí, že jde o nebezpečí. Nemusí se to říkat pořád dokola. 


Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat