29. 1. 2016

Trevanian - Šibumi

Originální název: Shibumi
Rok vydání: 1979
Rok vydání v ČR: 2006

Téměř před třemi lety jsem začínala článek o knize Satori dotazem, zda znáte Trevaniana a jeho knihu Šibumi, která Satori částečně předchází a následuje, a konstatováním, že to nevadí, protože já taky ne. Ale teď už je znám. Trevanian je pseudonym Rodneyho Whitakera, který pod různými dalšími jmény vydal spoustu dalších knih, avšak Šibumi je jediná, kterou jsem četla. A nepochybně i jedinečná, stejně jako vybroušená elegance pod povrchem běžného vzezření, což je přesně to, co šibumi znamená.

Její ústřední postavou je nájemný vrah Nikolaj Hel. Vlastně budoucí nájemný vrah v jedné polovině a nájemný vrah na odpočinku v polovině druhé. Začíná totiž akcí CIA a Mateřské společnosti, koncernu hlavních národních ropných a energetických společností, jenž ovládá všechny vlády světa závislé na ropě, na mezinárodním letišti v Římě. Právě tam přistály zbytky Mnichovské pětky, izraelské teroristické buňky odhodlané popravit vrahy židovských atletů z olympiády v Mnichově, a protože ti jsou představiteli Organizace za osvobození Palestiny, kterou musí kvůli svým zájmům Mateřská společnost ještě nějakou dobu podporovat, měli pětku na letišti zlikvidovat. Ovšem jejich pozornosti uniklo, že do ní nepatří jen dva mladíci, ale i vyděšená dívka, jíž se podařilo utéct.

Mateřské společnosti pak netrvalo dlouho, aby zjistila, že jde o neteř zakladatele celé pětky a že odletěla do Baskicka, kde v horách vlastní zámek Nikolaj Hel, starý přítel jejího strýce a nechvalně proslavený muž, jenž se dokázal dostat ze spárů CIA a od té doby vytrvale zavařovat komukoli, jehož nepřítel nabídl dostatečnou sumu. A spolu s tím, jak se společnost snažila odhadnout možné nebezpečí a nejvhodnější kroky, se odvíjí i příběh Nikolajova života.

Prostřednictvím informací z počítačů a ze znalostí Diamonda z Mateřské společnosti se scéna vrátí do Nikolajova dětství v Šanghaji, kam utekla jeho matka, ruská šlechtična, po bolševickém převratu, a kde umožnila svému synovi dosáhnout značných znalostí, především v jazycích. Pak přejde k začátku druhé světové války a obsazení Šanghaje Japonci, kdy se na Nikolaje opět usmálo štěstí, protože jejich dům zabral generál Kišikawa, jenž chlapce začal brát jako vlastního a rozvinul mnohé jeho talenty, především pro hru go, přes Nikolajovo přestěhování k mistrovi go v Japonsku a nakonec k prohře Japonska a zcela nové situaci pro někoho, kdo vlastně nemá národnost, nespadá pod ničí ochranu a musí se životem protloukat sám.

Nejprve i to Nikolaj přes mnoho těžkostí zvládal, ale pak, když mu čest nedovolila ponechat Kišikawu v ponížení před mezinárodním soudním tribunálem a uvolil mu milosrdenství důstojné smrti, celý jeho život se převrátil. Američané ho zatkli, tři roky ho drželi v drsných podmínkách na samotce a nakonec, protože byl jediným, kdo odpovídal jejich potřebám k akci popisované právě v knize Satori, přetvořili do jejich "agenta na jedno použití". Jenže Nikolaj překonal i to, přebrodil se přes roky zabíjení pro mnoho různých skupin a nakonec odešel na odpočinek do zámečku Etchebar uprostřed Baskicka, kde si vybudoval život jako z osmnáctého století. Kde mohl dál existovat na nanejvýš duchovní bázi, což by se mu v poameričtěném Japonsku už nedařilo, spřáteltl se s místními, kteří mu poskytli ochranu, provozovat své milované jeskyňářství a spokojeně dožít.

Jenže to je ve vyprávění i okamžik, kdy se k němu dostala zničená Hannah a roztočila kolotoč událostí, který už nešlo zastavit a který k němu opět a fatálně přitáhl pozornost Mateřské společnosti. Po všech únicích ze situací, jež by pro kohokoli jiného znamenaly smrt, po všech letech hledání klidu a šibumi, po vší době, kdy při něm stálo štěstí, není už přece jen čas, aby se jeho karmický dluh vyrovnal?

Já nejspíš doufala, že není. I když má většina dějě, především toho současného, motivy vlastně nesouvisející s Nikolajem, i když jde o víc a vyskytuje se tam spousta dalších postav, Nikolaj je pořád tím ústředním, tím, kolem koho se točí téměř každá scéna, a jeho charakter je vyobrazen tak důkladně, že ho sice nelze nenávidět pro všechno, co zažil, a ani milovat pro spoustu dalších věcí, ale lze ho do hloubky pochopit. A to není nic běžného ani u nejlepších autorů, protože tak složitě propracovaný charakter není možné stvořit, pokud má být v díle místo i pro další.

Z jedné strany totiž Trevanian důkladným vyobrazením Nikolajových pohnutek a minulosti zformoval jeho charakter přímo před očima čtenáře a z druhé k tomu přidal to, co Nikolaje ještě víc přibližuje a mě na knize tak uchvacuje a láká i v první ne tolik záživné části. Velmi obšírně se tam totiž zabývá orientální, především Japonskou mentalitou, která je úplně jiná než západní. Staví na jiných hodnotách, odlišném vnímání světa, jiných požitcích a pohledech na všechno od každodenních úkonů po chod vesmíru. A nejen, že ji popíše v Nikolajově pojetí, ale vždy z jeho pohledu přidá i srovnání s jinými národy a názor na ně, takže jde o skvělou ukázku tradiční kultury, té před průnikem Ameriky. Něčeho, co jde stejně dobře obdivovat jako považovat za zbytečně formální a odcizené.

Nejde navíc jen o kulturu, slušnost, formálnost, přístup k sexu, společenské chování a vystupování, co se pak Nikolaj snaží zachovat i v dalších částech knihy, když vytrvale pracuje na dosažení šibumi. Přináší i zajímavé pohledy na různé západní problémy, zamyšlení nad chováním a někdy třeba naznačí i něco, co na první pohled naší kultuře může připadat nepřijatelné, ale když to pak rozvede, začne to dávat smysl. Hodně mě třeba zaujalo prohlášení, že "zobecnění se může mýlit, pouze aplikujeme-li ho na jednotlivce. Je ovšem nejpřesnější způsob, jak popsat národ". Plno lidí by okamžitě protestovalo proti házení všech do jednoho pytle, ale přidat k tomu myšlenku omylu při aplikaci na jednotlivce znamená, že to vlastně jde. A takových myšlenek je tam spousta, stejně jako dobře mířené ironie ústící v perfektní hlášky.

A když se pak kniha odpoutá od spíš duchovního zaměření převládajícího v Nikolajově mládí, jeho astrálních prožitků a mimosmyslového vnímání vyvinutého ve vězení, změní se její spád, když už ne tak docela nálada, a ke slovu přichází úplně stejně dobře vypracovaná akce. Na mnoha stránkách se Nikolaj spolu s přítelem Le Cagotem (skvělou postavou zastávající roli ztřeštěného sekundanta hlavního hrdiny) vydává pod zem prozkoumávat jeskyně, což sice nejdřív taky vypadá trochu nudně, ale postupně si to získá pozornost a vyvolá dostatečné napětí, a když se dostane na střetnutí s Mateřskou společností a Nikolaj se musí vrátit naposledy do role nelítostného zabijáka nuceného smířit se s obrovskými ztrátami a bojovat o život, jde o strhující akční thriller.

Nemám tedy vůbec co vytknout. Nenapadá mě nic, co by Šibumi mohlo nenaplňovat. Naplní touhu po důkladném poznání cizí mentality, po nebezpečné a rychlé akci, po napětí, filozofii, dokonce i po troše vztahových problémů a vrcholně uspokojujícím konci. Jediný, kdo by s tím mohl mít problém, by byl asi ten, kdo nedokáže akceptovat silně konzervativní odlišný pohled na svět (jenž dokáže být občas až protivný), který si však Nikolaj dokáže v každém směru obhájit.


Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat