7. 3. 2017

E. A. Poe - Jáma a kyvadlo

Originální název: The Pit and the Pendulum and Other Stories
Rok vydání: 2009
Rok vydání v ČR: 2015

Roky vydání se v tomto případě opravdu neřiďte, protože jde o soubor povídek vyšlých v různých letech předminulého století, a tohle by snad mohlo být datum, kdy se objevila tahle konkrétní sbírka, které obsahuje více či méně známé povídky velice známého hororového spisovatele.

Jde o povídky Sud vína amontilladského, Skokan, Démon zvrácenosti, Zrádné srdce, Morella, Eleonora, Berenice, Medailon, Maska červené smrti, Král mor, Ohnivý kůň, Zánik domu Usherů, Jáma a kyvadlo, Černý kocour a asi nemá smysl, abych se zmiňovala o ději každé z nich, byť by to mnoho prostoru nezabralo. Všimla jsem si však, že by se daly rozdělit na dvě skupiny, a to "hororové" a "hororově milostné". Tedy sice drastické ve všech případech, ale přesto vždy jinak laděné a s úplně jinou atmosférou.

Nejvíc se mi nejspíš líbil Král mor, Maska červené smrti a o první místo se dělící Sud vína amontilladského a Jáma a kyvadlo. Sud vína amontilladského mě nadchnul a přikoval na místě, protože to, jak náhle, bez důvodu, bez náznaků a jen tak jedna postava pozve druhou na ochutnávku vína a zazdí ji, a jak to bylo celé nečekaně napsané, bylo perfektní. Odzbrojil mě svou brutalitou a zdánlivou nesmyslností obsahu postrádajícího vysvětlení na jedné straně a prostou jasností a snad i lehkostí a milým vyprávěním na druhé. A Jáma a kyvadlo, to nejspíš zná každý a jde o perfektní popis mučení, strachu a neodvratné smrti "kacíře" inkvizitory v jedné "mučicí jámě" s překvapivě šťastným koncem. Obojí a mnohé další jsou klasický Poe, klasický horor, z dnešního pohledu velice jednoduchý, který se s primitivním dějem a prostými zápletkami může soustředit výhradně na atmosféru, již tvoří... zkrátka strašidelnou.

Problém mám ale s Eleonorou, Berenice, Medailonem a trochu Morellou, tedy s těmi příběhy, kde líčí vztahovou tragédii, nemoci nebo smrt milenky a následná muka milence. Ať už s tou smrtí má něco společného nebo ne. Pro mě jsou nudné a o ničem. Pokouší se dosadit romantickou rozervanost do hororu, respektive je sloučit, a to nejen pomocí smrti a šílenství pozůstalých, ale i pomocí filozofie lidského jednání. Jenže to spíš ubližuje, než aby to pomáhalo. Možná je to jen mnou, ale v těchto filozofických úvodech s citacemi dobových osobností jsem se ztrácela a vůbec mě nezaujaly. Bez nich by to možná bylo lepší.

Ovšem pokud tyto filozoficko šíleně romantické povídky vynechám, tak si nemám na co stěžovat. Některé kusy už jsem znala z jiné sbírky, již jsem četla k maturitě (a usnula na ní při hodině ekonomiky a měla sen, jak naše učitelka vysvětluje daňový systém mantichoře), některé ne a krom jmenovaných mě zaujaly všechny. 

Navíc, což je obrovské pozitivum každé sbírky povídek, nejsou dlouhé a rychle se přelétnou. Nepohřbívají čtenáře na celé dny, než konečně jednu dočte, a tak, i když ho třeba baví méně, je s nimi za chvilku hotový. Během jednoho dne, řekla bych. A právě to ještě umocňuje účinek, jaký mají. Všechno se v nich uděje rychle, není prostor pro uklidnění a zdlouhavé rozmáznutí, čímž se úplně zničí vybudované napětí, a pokud je pointou nečekaný šok, je opravdu šokem, protože náhle vyskočí a končí. Z čehož by si, i přes všechny případné jiné nedostatky, měli vzít jiní autoři příklad.


Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat