6. 1. 2018

Matt Haig - Klub mrtvých otců

Originální název: Dead Fathers Club
Rok vydání: 2006
Rok vydání v ČR: 2009

Četli jste Shakespeara? Nebo se zajímáte o Římskou říši a znáte život a pověsti o Neronovi? Nebo vůbec ne? Vlastně na tom nezáleží, protože i když je tento příběh jakýmsi moderním, volným zpracováním námětu právě Hamleta nebo Nerona, je originální a vysoce svérázný. A přestože je vyprávěn dětskýma očima, je docela mrazivý.

Jedenáctiletý Filip v něm totiž právě přišel o otce. Zůstal sám s matkou a jejich hospodou. Tedy alespoň si to myslel. Nedlouho po pohřbu se mu totiž otec zjevil - jako duch, který mu prozradil, že každý zavražděný člověk se stane duchem, který trpí v jakýchsi Běsech, pokud ho nikdo nepomstí. Alespoň podle Klubu mrtvých otců, do kterého ho přijali ostatní duchové. K tomu navíc ne každý dokáže duchy vidět, a k pomstě vždy existuje pouze Daný čas, který v případě Filipova otce končí jeho narozeninami za tři měsíce. A tou pomstou samozřejmě nemá být nic menšího, než zabití vraha, tedy strýce Alana. Ten podle ducha Filipova otce poškodil brzdy u auta, s kterým pak Filipův otec naboural. Udělal to prý proto, aby získal hospodu, Filipovu matku a všechno, co měli. A prý se nebude ostýchat zbavit se i Filipa. Takže chlapče, zabiješ do tří měsíců svého strýce, abys otce zachránil od Běsů a sebe od nebezpečí, které pro tebe znamená? Abys zachránil matku a udržel zbytek rodiny? 

Samozřejmě to není nic jednoduchého. Filip při každé duchařské návštěvě vidí, jak otec v Běsech trpí. Taky vidí, jak je strejda Alan nechutný člověk. Vždyť má věčně černé prsty od oleje z autoservisu, v hospodě se chová, jako by mu patřila a dělá v ní změny, plácá po zadku servírky, prdí, krká, smrdí a nakonec se vecpe i mámě do postele. Filipa si přitom zkouší kupovat, ale jakmile se máma nedívá, Filip si všímá nenávistného ohně v jeho očích. Však ho taky táta několikrát varuje, že se chystá poštvat své kamarády k rozmlácení hospody, že se chystá ublížit mámě, že to byl on, kdo Filipovi uvařil jeho milované exotické rybičky, když jim zvýšil teplotu vody. 

Filip se proto pokusí o pár bláznivých kousků, jako ukrást minibus, aby v noci dojel z exkurze u Hadriánova valu domů, než dojde k neštěstí, vymýšlí, jak Alanovi do kafe nalít jed, jak mu pořídit výbušnou koupací sůl, jak mu podpálit zem pod nohama. Několikrát dokonce nezůstane jen u úvah. Jenže mu jeho pokusy neustále komplikuje vše, co jeho pozornost odvádí od pomsty. Například sympatická osmačka Lea, dcera Alanova společníka, banda kluků, kteří nevynechají jedinou příležitost k šikaně, krásná třídní učitelka, která má starost o jeho psychiku. Zkrátka, skloubit život, v němž se snaží vyrovnat se ztrátou otce, s nutností vražedné pomsty, je pro jedenáctiletého kluka možná nesplnitelný úkol. A Filip začne být v koncích z nutnosti si vybrat. Přičemž po několika velice vážných přešlapech, ke kterým ho duch jeho otce a Filipova zoufalá snaha všechno zvládnout, dožene, mu začne docházet, že informace od duchů mohl dávno znát i sám. A že možná není žádný Klub mrtvých otců ani žádný duch. Že ho možná nemusí poslouchat, když nechce. A že je možná pozdě.

Originalita téhle knihy začíná už tím, že je celá psaná pohledem jedenáctiletého chlapce, vyjadřováním blízkém jedenáctiletému chlapci a gramatikou jedenáctiletého chlapce. Tudíž chybí interpunkce, mnoho slov je psáno foneticky a ještě špatně, velká písmena se nepoužívají podle pravidel, ale spíš tam, kde malý kluk cítí, že je to důležitý pojem. A často dává na papíře jasně najevo, jaký mu v hlavě právě vládne chaos. I když si myslím, že místy je to přehnané, že kluk v jedenácti už nemívá myšlenky tříletého. Že občas to blábolení k jeho věku nejde. Působí trochu "momentálně zaostale". Vždyť ostatní děti se vyjadřují přesně tak, jak by si člověk představoval u sedmáků (a celkem se tomu dá zasmát, třeba úvahy, zda holky prdí). Proto jsem taky, když jsem přehlédla jeho věk zmíněný v anotaci na přebalu, měla dlouho za to, že je o dost mladší. Což je jediná věc, která mi na knize vadí. Zbytek jsem si rozhodně užila... tedy snad kromě ne zcela kompetentní Filipovy matky nebezpečně připomínající hysterické maminy z hororů.

Hlavně na začátku se sice může zdát, že kniha přináší vlastně jen novou adaptaci Hamleta, kde se místo kralevice a jeho rodiny vyskytuje malý britský kluk ze zapadlého města a jeho rodina. Přijde o otce, ten se mu zjeví, prozradí mu, že ho zabil strýc ve snaze vecpat se na jeho místo, však i hospoda, o kterou mu má jít, se jmenuje U Hradu a je u starého hradu. A uloží mu, aby strýce zabil. Jenže Filip vlastně ani neváhá, jestli to udělat, nebo nad tím, že jde o těžký zločin. Chápe, že jestli ho chytí, bude to mít nedozírné následky, a tak plánuje tak, aby ho nechytili. Ovšem když se tématu vraždy dotkne, vždycky jen, aby ji naplánoval. Dokonce se o to i třikrát zcela vážně pokusí a jednou provede tak šílenou věc, že se divím, že si po ní udržel zdravý rozum. Zkrátka neprochází žádnou existenciální krizí téměř až do konce a umíněně jde za brutálním cílem. Vlastně trochu dost psychopaticky.

Je také zajímavé sledovat, jak si vše ospravedlňuje, jak důsledně hledá na strýci známky toho, že opravdu otce zabil a že ho nenávidí, jak si vlastně osobu strýce vymaluje ve vlastních barvách. Přitom až na konci se ukáže, že to nemusí být docela pravdivý obraz. A že všechny informace od otce mohou mít velice sporný původ v jeho vlastních vzpomínkách a myšlenkách. 

Nejzajímavější a nejspíš nejoriginálnější však je, že se nedozvíme úplný závěr, ani co bylo skutečné. Ve chvíli, kdy kniha končí, probíhá poslední minuta, v níž je údajně možné zachránit ducha Filipova otce před Běsy, v níž visí na vlásku Alanův život a v níž Filip přichází na to, že duchové se nemusí vždycky poslouchat. Teprve tehdy pro něj přijde ten docela krutý kotrmelec. Jenže my jako čtenáři tu minutu nepřekonáme a uvěřit, jak to vlastně bylo, je na každém. 


Mé hodnocení:

1 komentář:

  1. Asi bych se hodně smál, no námět je dost jednoduchý, přesto originální. :D

    OdpovědětVymazat