29. 3. 2018

Vlaky, pohroma taky

Jak pravil Cimrman, zuby, pohroma huby. A já dodávám vlaky, pohroma taky. Proč? No, už velmi, velmi dlouho jsem se nepodělila o nějaké své dobrodružství s Českými drahami. Protože si to přiznejme, někdy to dobrodružství opravdu je. Má to ale jednoduchý důvod – už s nimi moc nejezdím. Občas obvyklou trasu, kde jsem všechno dobře znala, občas trasu ČB – Praha, kam nasadili expresy s jedinou mezizastávkou a s občerstvením, na které si nemůžu stěžovat.

Nyní se ale podělit musím. V současné době totiž (respektive těsně před Vánoci, kdy také tento článek původně vznikl proto, abych si ho poslala na e-mail a na čtvrt roku pohřbila, ale to jsem prostě celá já!) České dráhy přišly o vlakový provoz na naší lokálce a byly nahrazeny společností GW Train Regio a. s.. Která si tuto trať vysoudila. Nešlo tedy předpokládat, že půjde o dobré vztahy a cestující nebudou mít žádné komplikace ani s přestupem. A když jsem se pak snažila najít přes internet, jak že to vlastně pojedu po Novém roce z domova zpátky do ČB, vůbec jsem to nepochopila. To teprve až když jsem do toho vlaku nasedla.

Zvenku totiž takový vůz této společnosti nevypadá nijak zvlášť špatně. Jen houká jak přiteplená sova s megafonem. Akorát, že už venku nastává problém – na naší lokálce je naprosté minimum zastávek, kde lze koupit jízdenku. U ČD to zajišťoval prodej průvodčími přímo ve vlaku, tady ale nasadili automaty. Zjistila jsem při nástupu, že nyní tam funguje jakási průvodčí – asistentka, která s nimi pomůže, podle bratra ale nejezdí v každém spoji. A když se ráno k automatu nahrne banda dětí, nedovedu si představit, že ho vykoumají dřív, než za zhruba čtyři minuty dojedou do vedlejšího města, kam chodí do školy. Ale co už, když jsme na základku jezdívali ve velkých chumlech, jízdenky všem nestihl vydat ani průvodčí. Proto jsme taky, když zpáteční přestala být levnější než extra tam a extra zpátky, přestali zpáteční kupovat. V dobrý den jsme pak platili jen jednou a v ještě lepší ani jednou. 

A já to navíc nehodlala řešit vůbec, protože jsem si koupila jízdenku přes internet. Poté, co jsem si pročetla přepravní podmínky, kde dávali extra důraz na to, že zobrazení jízdenky nesmí být závislé na stavu baterie nebo připojení. Už jsem se tam ale nedočetla, že i když mám jízdenku už koupenou, nemůžu automaty ignorovat. Přestože jsem předpokládala jinak, zvláštní označení konkrétního spoje jedoucího v konkrétní dobu totiž nefunguje třeba jako ve Studentovi, kde jste si koupili opravdu jízdenku do přesně tohohle autobusu. Prý by na ní šlo jet jakýmkoli spojem (potom nechápu, proč ji musím kupovat s přiřazením k jednomu konkrétnímu), a tak se musí u automatu načíst kód. A to prosím i u papírové jízdenky. Žádná cvakačka. Načítání kódů. Takže tam každej druhej půl minuty jízdenkou omatlává strojek, než najde kde. Bezva.

Tak jsem s pomocí průvodčí – asistentky překonala počáteční problémy nástupu do zbrusu nového vlaku a rozjeli jsme se. Heh.
Jeli jste někdy opravdu hodně rozkodrcanou tramvají přes hodně rozkodrcaný povrch? Já jo, ale tak deset minut přes město. Byl to fakt zážitek. Takže jsem nečekala, že něco takového mě bude vozit do Strak, kam trvá cesta asi třičtvrtě hodiny. Ten vlak je totiž prý v podstatě přestavěná tramvaj a podle toho vypadá a zní.

Místo na nohy prakticky žádné, sedačky nalepené těsně u sebe, spousta „hluchého“ místa na stání, což je pro meziměstský vlak ideální, cuká to, jak kdyby se vás snažila zubačka vyvézt k Matterhornu (ta vlastně tak hrozná nebyla) a hlavně to neuvěřitelně řve. Jestli si lidi stěžovali, že Regionova je hlučná (mně to nevadilo, kompenzoval to interiér), pro tohle jim nejspíš došla škála. Zkrátka, měla jsem chvílemi pocit, že jedu centrifugou.

Další objasňování zvláštní záhady mě pak čekalo hned po příjezdu do Strak. Přes internet mi totiž cestu od nás do ČB iDos nabízel lokálku s přestupem ve Strakách na osobák do ČB, jenže po té samé trati v tu samou dobu při vyhledání cesty z Plzně do ČB měl jet jako obvykle rychlík. Byla jsem z toho vážně dost zmatená a teprve potom jsem pochopila, že z mně neznámého důvodu nasadili na tutéž trať i osobák, který vyjíždí asi čtvrt hodiny před rychlíkem a do ČB dorazí čtyři minuty před ním. Takže se tam po kolejích honí dva vlaky nebo co.

V plánu tedy bylo, že si počkám až na rychlík, protože z pochopitelných důvodů vstřícného přátelství GW Train a ČD jsem si pro přestup musela jít koupit jízdenku extra. Protože online pro ČD jde zase koupit až po registraci a já žádnou registraci nemám. Měla jsem do knihovny, ale někde jsem ji ztratila. A ten osobák odjíždí tři minuty po příjezdu naší lokálky a jelikož nějaká hlava pomazaná vymyslela, že je jedno, jestli je na nádraží kolejí patnáct nebo dvě, bude tam vždy podchod, prostě to trvá, než se i s kufrem dotáhnete k pokladně a zpátky. Nakonec se mi to ale povedlo stihnout a po objevu, že onen nově nasazený osobák je Regio Panter, který u nás do té doby nejezdil, řekla jsem si proč ne. Však byl taky výrazně méně obsazený než rychlík, který jede až z Plzně.

Tím se tedy má nálada o dost zvedla. Protože GW Train má ve vlaku opravdu funkční wi-fi, ale ta je mi celkem na nic, když s notebookem se do sedačky vejdu jen pokud nikdo nesedí vedle mě a já se tak můžu natočit bokem, a když tam nejsou zásuvky. V Panterovi totiž ty zásuvky jsou a já klidně můžu jet na hotspot, protože toho stejně tolik nevyplácám. A hlavně je to tam prostorné, pohodlné a zkrátka konečně můžu jet tím hezkým vlakem, po kterých jsem vždy pokukovala, ale nikdy k nám žádný nemířil.

Ale že to za tu složitost a komplikace stálo….

Naštěstí jsem od doby tohoto objevu a od doby, kdy původně tento článek vznikl, absolvovala toto martyrium jen dvakrát. Jednou tak, jak popisuji tady, podruhé tak, jak jsem popsala v článku o mých zádových lapáliích a strastiplné cestě k lékaři. Jinak obvykle můžu z ČB jezdit autobusem, který stojí půlku toho, co vlak, vystoupit u bábi a nechat se dovézt až domů (páč přímý spoj k nám nejede a stejně se k ní ten den jezdí), a zpátky se mi zase zatím pokaždé od té doby povedlo jet rovnou autem. Jako vlaky jsem měla ráda. A když jedu do Prahy, autobus už ani nezkoumám. Ale tohleto?

Žádné komentáře:

Okomentovat