13. 8. 2012

Ti druzí

Originální název: The Others
Země: USA, Španělsko, Francie
Rok: 2001

Originální "obrácená" duchařina, ve které na první shlédnutí do poslední chvíle nejde určit, co se vlastně děje. Prapodivná rodina s divnými pravidly žije na konci druhé světové války v domě plném duchů? Nebo jsou všichni psychicky nemocní? Nebo se ještě divnější služebnictvo rozhodlo je týrat? Nebo je to ještě úplně jinak? Napínavý film, který diváka určitě překvapí, i když si to zprvu nemyslel.
Úplný začátek je totiž trochu rozpačitý. Probouzí se hlavní postava a s křikem. Divák si hned řekne, jestli to není taky vše, co chce film nabídnout, ale do dalších tří minut podstatně změní názor. Podivné chování paní domu, přísné vystupování, jasné zásady a trocha povyšování nad novým služebnictvem, které však také nevypadá úplně normálně navozuje okamžitě atmosféru nervozního očekávání, tušení a zájmu. Napadá mě, jestli to není prostě důsledek války. Žádný optimismus, nevraživost, život o mnoho ochuzený. Ale když paní domu začne mluvit o složitosti života právě v tomto domě, divákovi je jasné, že tu není něco v pořádku z více důvodů. A absence elektřiny a telefonu to není. Proč například nesmí dovnitř ani paprsek venkovního světla, když mají přijít děti? Co způsobuje jejich citlivost? Proč se nesmí otevřít další dveře, dokud se nezavřou první? Proč malá Anne říká, že maminka zešílela? A jak to, že se o práci přišlo ucházet služebnictvo, jež už v domě pracovalo?
Kolo zmatení se brzy roztočí ještě víc, když se ozve pláč dítěte, ale obě děti jsou v pořádku. Ukazuje se, že Anne vídá nějaké další lidi, kteří v domě prý žijí, i když se jim tam nelíbí. Matka dětem však nevěří. Dokud neuvidí, že služebnictvo je venku, děti v pokoji, a přesto jí nad hlavou někdo dupe a dveře zůstávají přes přísný zákaz pootevřené, ač klíče má jen ona a chůva. Proto se vyzbrojí, roztáhne závěsy a je odhodlaná ty druhé chytit. Dosud si myslí, že jsou to lidé, kteří obtěžují dům. Ale pak uvidí kresbu Anne a zkouší ji porovnat s fotografiemi starých majitelů. Nenajde shodu, zato najde album fotek naaranžovaných mrtvých lidí. Tehdy se začne zajímat o minulost. Ukáže se, že oprávněně. Dveře čím dál častěji nedoléhají, uprostřed noci se ozve hra na klavír, samovolně se zamyká a odemyká odemčené a zamčené.
Zhruba v polovině situace začíná gradovat ještě víc. Služebnictvo očividně něco tají. Dokonce skrývají náhrobky na zahradě, nechtějí mluvit a jsou si jistí, že v husté mlze nikdo z domu nikam nedojde. Náhle se navíc ukáže otec rodiny ztracený ve Francii ve druhé světové válce. Je ale jiný a zvláštní. Může už za tohle čistě válka, nebo ani on není v pořádku? Také se ukazuje, že jedné noci se stalo cosi s paní domu a dětmi, a proto odešlo původní služebnictvo. Něco velmi zlého. A něco zlého bude i následovat, protože všechno tohle, minulost domu, tajemství sloužících, válkou poznamenaný manžel a labilita přetížené ženy se musí jednou střetnout a vyústit. Bude to ve chvíli, kdy zmizí všechny závěsy chránící život dětí? Ve chvíli, kdy paní domu začne hystericky podezřívat služebnictvo? Ve chvíli, kdy jim i druhým dojde trpělivost? Nebo když se najde i jejich fotografie? A co když zjistí pravdu?
Předně musím chválit herecké obsazení včetně malé Anne, která vypadá jako malá Dunst, což bývala v dětství dobrá herečka. Ale všichni se dobře vžili do poválečné doby. Celý film i začíná překvapivě dobře. U většiny hororů je začátek jako u každého filmu. Zdlouhavý a nudný. Stěhování, seznamování, běžné činnosti, okolí a tak po půl hodině se začne něco dít. Tady je nějaká záhada a zvláštnost hned. Úplně od začátku se buduje atmosféra a divák při tom pořád neví, o co jde. Ale tuší, že o něco nedobrého a zásadního. Od prvních minut se filmem vznáší řada proč a neustálý pocit ohrožení a nebezpečí.
Když se pak mírně poodhalí, že v domě žije ještě někdo, atmosféra tajemna trochu opadá, ale protože pořád nevíme, o co jde, a i kdybychom tipovali duchy, nemáme pravdu, pozornost se stále drží. A ačkoli dokud jsem nevěděla, proč na děti nesmí světlo, proč je matka nervní a proč je dům tak zvláštní, bylo to napínavější, nepolevila jsem a nezačala jako u spousty jiných filmů dělat i něco jiného.
Pak se domů vrátil otec a to byl další zajímavý moment. Divákovi je na něm něco podezřelého a neví, jestli je to jen kvůli neobvyklému prvku, jenž do duchařin obvykle takhle nepřibývá, nebo je s ním vážně něco dějově špatně. Navíc od chvíle, kdy jsme jednou z postav ujištěni, že přijde jakýsi převrat od tajemných druhých, podezříváme všechny o mnoho víc. Co se má stát? Co má být jinak? V průběhu děje stále kolísají pochybnosti, jestli tam nějací duchové či někdo jiný je, nebo služebnictvo svým zatím nejasným plánem připravuje úplně vše.
Negativní je ale další manželova intervence, která je kromě poodhalení toho, co přinutilo odejít původní služebnictvo a převrátilo život manželky a dětí, naprosto žádná, stejně jako jeho dlouho nepochopitelné zmizení. Dál také scény, kdy matka do svých dětí zhusta tluče náboženství a peklo, protože já zastávám jiné názory a tohle se mi v jejím podání zdá zbytečně svazující veškerý život. Ovšem to, že musí přijmout, že ne vše se dá vysvětlit, byť biblí, že něco je jinak, už je lepší. Celkový dojem je proto spíš kladný, protože záporů se najde minimum, záhady se táhnou až do konce a film nesází na děsivé momenty a "lekačky", ale vyhrocuje psychiku postav zvyšováním izolace, vlivu ne nevinných sloužících, neustále udržuje pocit ohrožení a pořád znovu a znovu vyvrací "důvody", na které divák přichází a myslí si, že takhle už to určitě bude. A především překvapí koncem, který se určitě něčím vymyká všem, které už v podobných dílech někdo použil.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat