Originální název: The Silence of the Lambs
Země: USA
Rok: 1991
Agentka Starling je ve filmu natočeném podle stejnojmenné knihy Thomase Harrise povolána ke svému prvnímu velkému případu. Není to nic menšího, než nalezení vraha, který stahuje ženy z kůže. K tomu jí má dopomoci výslech velmi nebezpečného kanibala, psychiatra Hannibala Lectera, protože by ho s ním mohl spojovat jeden z jeho zavražděných pacientů, ale Lecter spolupráci zatím vždycky odmítá. Je pronikavě inteligentní a to více, než mnozí agenti FBI. Nikdo proto nedoufá, že se Starlingové podaří cokoli z Lectera dostat. On se ale rozhodne využít její nezkušenosti, rozrušit ji, a přestože to tak nejdřív nevypadá, využívá její práce k vlastním cílům. K tomu, aby jich dosáhl, však konečně musí začít mluvit, a i když se sice chová úlisně, zvláštně, nechutně, nadřazeně a chladně, poskytne jí určitá vodítka, díky kterým se může případ Buffalo Billa pohnout dál. Dokonce se nabídne s pomocí chytit ho.
Ani vrah přezdívaný Buffalo Bill ale nezahálí. Na rozdíl od kultivovaného Lectera, který nikdy nevyužíval své oběti k ukájení se, není schopen jakéhokoli normálního života, ve své poblázněné mysli se pokouší stát ženou a už mu nezbývá mnoho k tomu, aby dokončil oblek z kůží. K tomu však potřebuje ještě jednu ženu. Unese tak rovnou dceru senátorky, aby ji jako ostatní po třech dnech zastřelil, stáhl z kůže a hodil do vody. Před smrtí je všechny však ještě drží v otvoru v zemi a nutí je vtírat si do kůže pleťovou vodu.
FBI se proto i se Starlingovou snaží co nejvíce urychlit práci, najít vraha a dívku živou, takže i spolupráce s Hannibalem se zužuje. Ten jim dává stále více a více vodítek k vrahovi (vytváří mnohem zajímavější a mnohem lepší profil než všichni agenti z Criminal Minds), ale zároveň více a více se nabourává do agentky Starlingové a její horlivosti. Dokonce si vynutí převoz a díky narušení jeho obvyklého režimu využije příležitosti, zmocní se propisky, zabije dva dozorce, posádku sanitky, a s kůží jednoho z nich na obličeji uteče.
Agentka Starlingová se tím však nenechá vyvést z míry, je přesvědčena, že Hannibal po ní nepůjde, a pátrá tak dál, ačkoli už to není její případ. S pomocí získaných vodítek se posouvá tam, kam ostatní agenti vůbec nevidí, a pomalu získává konkrétní jména a adresy. Když pak navštíví domov jedné z obětí, pochopí, o co jde, a FBI konečně zjistí, kde by mohl vrah být. Teď už jen zbývá dojet včas a zastihnout poslední dívku živou. Ani ta se však nevzdává a vymyslí plán, kterým se pokusit změnit svou situaci. Pomůže to všechno získat dostatek času k záchraně?
Už to jméno Hannibal rýmující se se slovem kanibal docela určitě táhne k obrazovkám. To druhé, co táhne, je nepochybně herec, tedy Anthony Hopkins, v roli Lectera, u kterého není v žádném případě divu, že za těch několik minut účinkování získal Oscara. Z jiných aspektů je to ale pouze nechutná, ale průměrná detektivka. V době, kdy vznikala, nejspíš vzbudila rozruch a znechucení, ale vzhledem k hororům dnešní doby by zápletka sama o sobě lehce zapadla. Muž, jenž stahuje ženy z kůže, protože je magor a šije si vlastní ženský oblek, ačkoli toto bylo inspirováno skutečným vrahem, není zase tak šokující. Šokující či spíš opravdu zajímavé je vystupování Lectera, jeho chování, jeho mozek, jeho schopnost prakticky z cely najít brutálního vyšinutého vraha. A to, jak se do případu propojuje minulost a vůbec existence všech zúčastněných.
Film se mi ale líbil. Že už nepůsobí takovým šokem neznamená, že je špatný. Naopak. Je geniální. Nejen proto, že v něm vystupovali kanibal, cvok a psychologie, tedy asi hlavně proto, ale i proto, že to sloučil dohromady s krvavou a jednoduchou zápletkou, která zaujme zase ty, kteří psychologii a psychopatům moc nefandí, nebo se o ně nezajímají. Navíc mě překvapilo, že ještě pořád cítím rozpor mezi nenávistí a odporem k uvězněným bestiálním vrahům a zároveň nechutí k podmínkám, ve kterých jsou vězněni. Člověk by řekl, že jsou naprosto adekvátní jejich zločinům, ale stejně se nemůžu ubránit pocitu, že by měly být lepší.
Také jsem si nemohla pomoct a často si všímala morbidního a černého humoru, ať už byl zamýšlený nebo ne. Navíc dívka, kterou Buffalo Bill unesl a chtěl zabít, byla tak nesympatická, že i to dělá v mých očích film atraktivnější. Žádné umělé krasavice. O to tady vůbec nemělo jít. Tady se mělo myslet. Zároveň ale nebyla tak strašně uřvaně pasivní jako většina obětí a sama se pokusila odvážně zasáhnout.
Jen kdybych neměla na mé kopii tak mizerný zvuk a také ne zrovna nejlepší dabing. Ačkoli u Hannibala jsem si stále říkala - mluv dál. Jeho části scénáře byly dokonalé. I jeho chování. Jen nevím, jestli ho uspokojovalo poslouchat osudy a pohnutou minulost ostatních, nebo ho jen bavilo dělat si vlastní psychologické výzkumy, které už mu v podstatě neměly k ničemu být. Můžete neobdivovat takového sériového vraha? Ovšem co mě neuvěřitelně rozčilovalo, byl ten šílený zelený neforemný kabát Starlingové.
Foto: Ann Taylor
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat