Ed McBain - Zlatovláska, Skřet a královna, Kráska a zvíře

Originální název: Goldilocks; Rumpelstiltskin; Beauty and the Beast

Rok vydání jednotlivě: 1977, 1981, 1982

České vydání omnibusu: 2012

Další omnibus od McBaina čítající tři příběhy je stejně jako zde už uvedený pojmenován podle známých pohádek, odehrává se ve floridské Caluse a jeho hlavní postavou je advokát Matthew Hope specializující se na civilní právo, ale až příliš často se zamotávající do trestných činů, které se kolem něj dějí. Rozhodla jsem se proto každý z příběhů zrecenzovat zvlášť, a tak se popis děje a můj názor neoddělí tak, jak jste na to zvyklí. Akorát ještě nutno podotknout, že tato kniha časově předchází už dávno zrecenzované >>této<< a v prvním příběhu jménem Zlatovláska je zde Matthew ještě ženatý.

Jeho manželství se už ale rozpadá. Se Susan se neustále hádá, už rok udržuje poměr s vdanou Aggie. K tomu se podobné milenecké drama, jen bolestivější a krutější, začne odvíjet i u jeho klienta, Jamieho Purchase, který dorazí domů a svou druhou ženu i obě dcery najde ubodané. Okamžitě vyrazí za Matthewem a Matthew se zaplétá do vyšetřování obsahujícího podezřelé výpovědi, zvláštní časové mezery, lži a zrady. Když totiž nejen policii, ale i Matthewovi dojde, že Jamie neříká pravdu, a obě strany se vydají pátrat po své ose, najdou žárlivou bývalou manželku i novou milenku a Jamieho syna, který se k vraždám bez okolků přizná. Jenže ani jeho výpověď není příliš důvěryhodná a možná je potřeba porozhlédnout se po někom, kdo přiletěl do Calusy mnohem dřív, než tvrdí.

Akorát odhalení pravého vraha nakonec nebylo tak překvapivé. Stejně jako ve všech detektivních příbězích McBaina totiž nejdřív padlo podezření na několik nevinných a navíc výpovědi Jaimeho i jeho syna byly už na první pohled zvláštně děravé. Nebylo to ale špatné. Především se mi líbilo, jak se právě jeho syn snažil ze střípků, které o zločinu věděl, neúspěšně sestavit věrohodné přiznání. Stejně tak se mi líbilo, že skoro žádná z postav (včetně vraha samotného) tu nezůstala stejně dobrá nebo špatná, jak se jevila na začátku, protože když se rozkryly všechny pohnutky a záměry, pohled na ně se musel změnit, ač se oni sami nezměnili vůbec. A přitom šlo o úplně obyčejnou žárlivou vraždu. Jenom závěr, kdy se pod tíhou okolností přizná pravý vrah, je docela zvláštně useknutý, protože ten člověk se sice vážně přizná, ale my se už vlastně nedozvíme, jestli dotyčného opravdu obvinili a postavili před soud, protože najednou končí kapitola a na další stránce už je další příběh.

A to Skřet a královna. Opět začíná Matthewovým problematickým soukromým životem. Seznámil se s rockovou hvězdou 60. let a po jednom jejím vystoupení si měli užít života. Jenže Vicki se najednou vymluví na stav její šestileté dcerky, takže noc stráví u nich doma, a když ho Vicki nepřemluví, aby ráno zůstal, prohlásí, že bude svého odchodu litovat. Což se vyplní prakticky okamžitě, když ji najdou mrtvou a její dcerka je nezvěstná. Pro Matthewa začíná nový policejní kolotoč, do nějž teď naběhne víc než dobrovolně, protože chce zjistit, kdo jeho novou milenku brutálně připravil o život. Přitom s novým parťákem policistou Bloomem pátrá mezi bývalými partnery mrtvé, motivy poháněnými penězi, mezi původci zvláštních telefonátů a bývalými členy Vickiny kapely, až narazí na to pravé.

Jde vlastně o první příběh, v němž se objevil Bloom a jeho svérázný, ale profesionální přístup, a kde už Matthew žije sám, a tak začínají jeho věčné románky. Zároveň je to zajímavá cesta do zákulisí médii vytvořených hvězd, umělců tajících, že jejich talent není tak bezbřehý a že i ony mají naprosto lidské a obyčejné starosti, celebrit zlákaných pozlátkem. A na rozdíl od Zlatovlásky, zdejšího skřeta, který zabil královnu, když mu nechtěla dát své dítě, a jehož jméno tedy musí uhodnout už někdo jiný, nešlo nakonec alespoň trochu nelitovat. Vlastně asi úplně stejně, jako zvíře v posledním příběhu.

Kráska v něm byla opravdu kráskou a on vedle ní opravdu vypadal jako zvíře. Nádherná černovlasá běloška Michelle a obrovský přihlouplý černoch George, jejichž manželství vypadalo idylicky až do chvíle, kdy Michelle přišla za Matthewem, aby jí pomohl zažalovat manžela za napadení. Co víc, o den později z napadení byla vražda. Policie okamžitě zatýká George, nicméně každý vrah má právo na obhajobu a tentokrát Matthew ví, že jde o život a on není ten pravý. Proto najde skutečného odborníka a aby snížil náklady, jen shromažďuje materiály pro obhajobu. Znovu se tak noří do vyšetřování a odhalování utajované minulosti, která vedla až k tak brutálnímu činu. George totiž od začátku popírá, že by se své ženy vůbec dotkl, natož ji zabil, dokonce v době vraždy ani neměl být ve městě. Jenže nemá žádné svědky, a tak je na Matthewovi, aby našel cokoli, co mu pomůže. Mohlo by neuvěřitelné ovoce přinést, když se přes klubko známých dostane až k prapodivnému klubu zvanému Oreo?

Samozřejmě nejde o sušenky, ale přesně o to, co si v kontextu komunity smíšených párů představujete. A právě tenhle příběh mě zaujal nejvíc, protože kromě zápletky (osvobození nevinného namísto hledání vraha načisto v hromadě podezřelých) jde o ukázku problematiky rasismu a nenávisti. Ta nespočívá jen v tom, že se pár lidí pokusilo dokázat, že nezáleží na barvě kůže, prostřednictvím postelových hrátek, které se nakonec zvrtly a skončily bláznivou snahou zachránit si život vraždou. Velmi mě zarazily i telefonáty od občanů po Matthewově vystoupení v televizi, kde apeloval na George uprchlého z vězení, aby se ozval. Byly plné nenávisti. Automaticky předpokládaly, že George je vrah, zaslouží si roztrhat na kousíčky, že je to násilník a brutální sadista, že jeho obhájce se snížil na jeho úroveň, přičemž pravda nemohla být odlišnější. A stejně to překvapilo i Matthewa, což je další plus. Autor zde snadno mohl sklouznout ke generalizaci a ze všech udělat totéž. 

Zároveň všechny tři příběhy spojují určité prvky, k nimž mám celkem různorodý postoj. Předně vítám, že všude se vzájemně Matthewův osobní život a případ ovlivňují. Ve Zlatovlásce řeší vraždu druhé manželky, a když mluví s první rodinou, sám přemýšlí, jaké to pro jeho dceru bude, až se konečně odhodlá požádat o rozvod. Ve Skřetovi a královně jde o jeho milenku a v Krásce a zvířeti ho nevinné poznámky jeho dcery o posmívání a zastávání se šikanovaných ve škole přimějí zastupovat George, o jehož nevině si není tak jistý.

Na druhou stranu ale každá kniha zase a znovu na prvních stránkách opakuje stále stejné odstavce o tom, jaké bývá v Caluse počasí, jak si lidé myslí, že Matthew a Frank jsou si podobní, jak Frank člení lidské obličeje, naprosto totožné věty uvádějící asistentku Cynthii a unavující zajímavost o přímé čáře na jih vedoucí Calusou. Když už to totiž čtu pošesté, téměř znám ty věty zpaměti, ale stejně tam znovu jsou a třikrát v jedné jediné knize jsou poměrně zbytečné. A druhá otravná věc, mnohdy se osobní život hlavní postavy do případu zamotává až moc. Ve chvílích, kdy by mi bohatě stačilo číst, jak postupuje vyšetřování, kdy vlastně nic jiného nechci, se do toho motají Matthewovy pocity nebo jeho čistě osobní, nezajímavé záležitosti. Ale nikdo není dokonalý a možná, že kdyby hlavní roli hrál advokát tak dokonalý, že vždy jde jen přímočaře za výsledkem, nebylo by to reálné. Stejně je nejdůležitější, že nikdo na první přečtení nemůže hned od začátku tušit, kdo by mohl být vrah, protože nikdy neodhadne, jaké zvláštní zvraty autor přichystal.

Mé hodnocení: