Všechno nejhorší

Originální název: Happy Death Day
Země: USA
Rok: 2017

Přemýšleli jste někdy, jaké by to bylo, kdybyste jeden den prožívali zase a znova jen proto, aby vás na jeho konci vždycky někdo zabil? Ne zcela neznámý námět zpracovaný tímto filmem celkem zajímavým způsobem se nad tím zamyslel. A nebylo to zrovna moc příjemné.

Právě tohle se totiž děje sebestředné vysokoškolačce Tree. Probudí se v den svých narozenin v posteli svého spolužáka Cartera, uteče na dívčí kolej, protluče se výukou, zaskočí si ke svému profesorovi, s kterým spí, a nakonec se vydá na party. Jenže cestou ji někdo v masce maskota univerzitního sportovního týmu zabije. Načež se probudí v posteli svého spolužáka Cartera s pocitem, že přesně tohle už prožila, uteče na svou dívčí kolej s pocitem, že přesně tohle už prožila, protože po cestě narazí na přesně ty samé věci jako naposled, zaskočí si ke svému profesorovi, s kterým spí, a nakonec se vydá na party. Jenže i když se rozhodne nejít stejnou cestou, i teď ji někdo v masce maskota univerzitního sportovního týmu zabije. Načež se probudí v posteli svého spolužáka Cartera a... začne mít pocit, že se zbláznila.

Pokusí se proto promluvit si o všem nejdřív s oním profesorem, se spolubydlící, nakonec i s Carterem, kterého přesvědčí, že opravdu prožívá tento den znovu a znovu, ale nikdy nenajde odpověď, co se to děje. Na Carterovu radu se pokusí přijít na všechny podezřelé, kteří by jí mohli usilovat o život, a nechává se zabíjet znovu a znovu, zatímco je sleduje, ale nikam to nevede. Každý den se navíc probouzí o něco slabší a chápe, že její "životy" nebudou neomezené. 

Vrhne se proto do pátrání s větší vervou, místo náhodných podezřelých zkouší sledovat nenápadné stopy, znovu a znovu každý den zapojuje Cartera, s kterým se pokaždé o něco víc sblíží, i když on se s ní každý den seznamuje nanovo, mnohem víc si všímá svého okolí a brzy si také začne uvědomovat, co je zač ona sama. Jak se chová, co si o ní všichni myslí a jak žije. Pokaždé, když kolotočem událostí projde znovu, může vše vidět z jiného úhlu a uvědomit si, co se z ní stalo. A jestli spolu s osudem nechce změnit třeba i to. Jenže stále neví, proč by ji někdo chtěl zabít zrovna na její narozeniny. Nebo jestli vrah, ke kterému se nakonec dobere, je ten pravý. Protože i když už si myslí, že "kouzlo" zlomila a vraha se zbavila, znovu se probouzí na Carterově posteli a čas neúprosně odtikává. Dokáže přetnout smyčku dřív, než přijde její poslední den? 

Což přitom není jediná věc, která mě zaujala. Zaujalo mě mnohem víc, že jsem při jeho sledování prošla několika fázemi přesvědčení o tom, jaký je. Prvních deset minut jsem Tree nenáviděla a říkala si, ať ji někdo už zabije. Chovala se příšerně a byla ukázkovým příkladem americké filmové Barbie. Uvažovala jsem, že film vypnu. Pak se začalo ukazovat, že je tak přehnaná úmyslně, a zároveň začala propadat panice, když se už potřetí probudila po své vlastní vraždě ráno před ní. Pokusila se o svém zážitku povědět několika lidem, ale nikdo jí nevěřil, a já chtěla vědět, jestli najde spojence a samozřejmě, kdo se skrývá pod maskou s nožem.  A pak se Tree začala měnit. Každý den se víc a víc vzdalovala od své první namyšlené verze a mně byla pořád víc a víc sympatická. A v den, kdy si myslela, že už na vše přišla a tentokrát se dočká zítřka, z ní byl úplný opak. Opravdu, když se cestou od Cartera na kolej ke všem chovala mile a sršel z ní optimismus, začala jsem ji mít ráda. Začala jsem jí fandit. 

A také se povedl sestřih několika dní, během kterých sledovala jednotlivé podezřelé a neustále se vracela zpátky, protože tehdy se chovala dost bláznivě, když věděla, že si to další den nikdo nebude pamatovat. Hodně jsem se bavila nad jejími výstřelky jako projít se po kampusu nahá, vystrojit se jako voják, dělat opičky a podobně. Tehdy mi taky došlo, že je tento film částečně komedií, obdobně jako Vřískot, a to úplně změnilo můj pohled. Zkrátka, nakonec mě pohltil. 

Proto mě také snadno udržoval v napětí, protože na rozdíl od začátku jsem pak chtěla, aby Tree porazila smrt a začala znovu a lépe. Proto, když k tomu měla nakročeno (domluvené rande s Carterem, do kterého se nakonec zamilovala, ponížení Danielle, odkopnutí profesora, rozzáření dne všem, ke kterým se předtím chovala špatně) a znovu se probudila "po smrti", bylo to frustrující a hrozné zklamání. Ovšem perfektní pro film. 

Na druhou stranu mě trochu otrávilo Treeino naprosto nesnesitelné sesterstvo v čele s Danielle, která byla ještě ukázkovější Barbie než Tree na začátku (ačkoli "nelíčila se nosila crocsy, typickej šílenej vrah" byla zabijácká hláška), a i motiv vraha. Protože "on si spí s tebou místo se mnou a ty jsi pipka" je dost prvoplánové. I když je to lepší, než kdyby byl skutečným vrahem ten, o kterém si to Tree začala myslet. Líbilo se mi, jak se na něj nakonec připravila, naprosto mě odzbrojila scéna, kdy už ho měla na lopatkách, ale uvědomila si, že on tento den zabil i Cartera, a pokud vše ukončí teď, Carter bude definitivně mrtvý, tak se sama obětovala, jenže anonymní sériový vrah, jemuž Tree náhodou sedí do oblíbeného typu, by nefungoval vůbec. Vlastně dokud se neukázal ten skutečný, nedávalo smysl, aby o ní věděl. Navíc jsem doufala, že v tom nějakou roli bude hrát i její mrtvá matka, protože když nehrála, přidávali ji zbytečně.

Tento film se tedy nevyhnul určitým klišé jako otravné univerzitní sesterstvo, spousta sexu, "myslím, že už jsem to rozluštila a zařídím se podle toho, ale bum, rozluštila jsem to špatně", a k tomu spousta klišé o studentském životě. Ale sledovat srovnávání se Tree s tím, co prožívá, hledání vlastního vraha a zároveň její vývoj, mě hodně bavilo. Navíc si myslím, že vůbec ničemu neuškodila ani skutečnost, že jsme se nedozvěděli příčinu celé zápletky - proč Tree prožívala svou smrt stále dokola. Jednak to film zachránilo od špatného vysvětlení a jednak nebylo potřeba. Protože o to samotné nešlo. Nešlo o příčinu. Jen o následek.

Foto: IMDb

Mé hodnocení: