Tento článek je původně určen pro můj blog na blog.cz, který by oslavil jedenácté narozeniny (vzhledem k možnosti přemístit všechny články pod původním datem sem tedy označuje jedenácté narozeniny mého blogování celkově bez ohledu na platformu) ale vzhledem k tomu, že docela jasně shrnuje, proč je to místo, kde se už nedá zůstávat, ho přidávám i sem. Kdykoli tedy text říká, že se něco dělo nebo děje "tady", je tím myšlen blog.cz.
Jedenáct let je dlouhá doba. Někteří výtečníci za ni stihnou celou školní docházku. A poté, co jsem loni konečně přešla jinam, jsem čekala, že až ta doba nastane, že tu bude prostě výrazně méně článků. Nečekala jsem, že nastane ve chvíli, kdy už tu nejsou skoro žádné (393 zbývajících včetně tohoto dělá necelé 3 za měsíc a to jen díky velkému množství přednášek, které jsem si sem naházela za dobu na univerzitě, jinak by to byl sotva 1). Ono totiž dlouhá doba uplynula od založení tohoto blogu (no, byl založen někdy v březnu 2007, ale když mě v létě popadla CSI, všechno ze začátku jsem vymazala) a také dlouhá doba uplynula od chvíle, kdy se začaly kupit problémy. Že je to kvůli zastaralé technice, to se taky říkalo už dlouho, a teď se přiznalo, že je to pravda. A že se tedy po letech... kolik že už blog.cz funguje? bude obnovovat.
Přiznejme si ale taky, že je to jednoduše obyčejná služba. Na kterou se co do modernizace pořádně nesáhlo fakt, fakt dlouho. Poslední velká změna byla titulka v prosinci 2012, v roce 2013 potom přišla velká vlna technických problémů (heh, ale že to nějakou dobu nefunguje, jsem našla podotknuté dokonce i v jednom článku z 2007) a pak už se to táhlo kontinuálně dál. Ne tak, aby tu nešlo působit, ale nějaká funkce sem tam vypadla třeba i trvale. Zhruba od té doby mi totiž nešlo řadit rubriky a při hromadném nahrávání obrázků mi to často vypadávalo. Taky nemálo vypadávala administrace při snaze uložit článek a nejednou se mi stalo, že jsem tak o část článku přišla. Nebo o celý. A pak přišly další vlny, kdy blog nefungoval, a v posledních letech... eh, to všichni známe. Loni touhle dobou pak odešla hromada bloggerů, když nám k tomu všemu nalípli tu krásnou tabulku tn.cz, na kterou zůstal udiveně čučet každej, dokonce i adblock, a letos zase. Protože letos po těch x letech se prý modernizuje. A jelikož se to nedělalo dlouho, tak to trvá a komplikace to přináší horší, než když zavřou Klatovskou/Lidickou/doplňte si jiný hlavní tah vaším městem.
Ale mě to neba. To, že se modernizuje teď, je trochu pozdě. Nevím, co bránilo modernizaci dřív, ale jestliže nic moc, tak taky zaviněně špatně. Jako kdyby vám zelinář nabízel dobrou zeleninu, pak trošku horší, pak by měl v bedně i nahnilou a nakonec by té nahnilé byla většina, nějakou dobu by dělal, že to nevidí, a pak by začal říkat, ať ještě vydržíte, že za pár týdnů vyroste nová, on si koupí auto a konečně ji doveze. A pak by ještě čekal vděk, že se přece stará, a vrhal ošklivé pohledy na každého, kdo nezačne rozhlašovat, jak bychom měli být trpěliví a rádi, že se někdo stará. Po letech. Ve službách s konkurencí není pozdě, ale přece, moc na potlesk. Je to prostě pozdě. Bez ale. Pokud se pak chce zvednout, musí makat nanovo a má to jen o mrňousek snazší.
Zkrátka, jednoznačně je dnes vidět, že jsme se z nejhoršího vrátili do stavu zhruba na začátku roku, kdy to celkem fungovalo, jak jsou na tom další funkce jako obrázky, videa a editace již zveřejněného nevím, protože nemám důvod to zkoumat, ale ne, že by mě to nějak výrazně potěšilo. Spíš mi je to celkem jedno, a že se něco děje až poté, co se blog musí křísit, místo aby se jen upravoval, mě naopak dohnalo ke ztrátě důvěry v "péči o zákazníka" a smazání skoro už úplně všeho. Zbyly tu jen věci týkající se vyloženě blogu, prozatím simíci, protože to jsou buď momentky nebo "fotostory", které se blbě přesouvají, cizí povídky, páč mi přijde nevhodné mazat povídky jiných lidí, kteří mi je sem svěřili, a těch pár článků týkající se mého studia a praxe, protože to se mi na blogspot dávat nechce, abych ho zase nerozšiřovala až moc.
V loňském jubilejním článku jsem tedy psala, že se možná ozvu za rok s tím, že bylo zbytečné blogspot zakládat a budu dál působit tady. Neděje se. Spíš se ozývám s tím, že tady už ve smyslu přidávání nových článků působit ani nebudu. Stejně už to skoro nedělám. Otrávilo mě, že to byla hlavně v poslední době fakt nekvalitní služba, od které jsem odešla, a pak i to, že když teď, poté, co se na to dlouho dlabalo, někdo vysloví, že je to nekvalitní, tak má držet hubu, mít trpělivost a těšit se, až to nekvalitní služba třeba nebude. Protože se přece snažííí. Prd a broky. Vím, že tu nikomu chybět nebudu, že jsem nebyla nijak významná, vrcholu tenhle blog dosáhl v letech 2008/2009 a pak 2011/2012, ale ono je to vlastně jedno. Takovej ten argument "když nejsi významnej nebo dokonce vůbec nejsi v oboru, tak mlč a šoupej nohama" fakt nemám ráda. Je to ostatně pořád jen služba, já ji využívala, prohlašuji s čistým svědomím, že je špatná, a že je-li zlepšená pozdě, je to furt mínus. Dává tak najevo, jak jí nevadí nechávat si ujíždět vlak a jak se rozhoupe jednou za dekádu. To přece jinde taky nechceš.
Ale copak nemám jiné starosti? No to mám. Jéje, já bych toho měla udělat. Copak nemám jiné zájmy? Ale jo, mám. Jéje, čemu všemu bych se měla věnovat. Dokonce i jiný blog mám. Dva aktivní na blogspotu. Jeden na povídky a jeden na zbytek. Tak proč mám potřebu do toho furt kecat? Se rozčilovat? (Se taky nerozčiluju, spíš mě to tu unavuje a díky přesunu se nemusím ani rozčilovat z obav, že to kiksne nafurt.) Někteří by dokonce řekli, že už nemám ani nárok. Jenže jednak tu stále mám blog o Harrym Potterovi, který sporadicky funguje, a jednak jsem tu těch jedenáct let. A když je člověk někde tak dlouho, tolik tu toho viděl nebo prošel, byť jen virtuálně, a naopak tohle virtuální místo s ním prošlo střední, univerzitou a první prací, zatímco on i všechno v jeho okolí se měnili, tak ho to celkem zajímá. Zvlášť, když ho baví lítat okolo a sem tam píchnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat