Odvolám se až k ústavnímu soudu!

Neodvoláš. Věř mi. A k vysvětlení proč, se podíváme rovnou na soustavu našich soudů a vysvětlíme si některé pojmy, z kterých snad bude jasné, proč je tenhle častý výkřik vlastně úplně prázdný. Dost obecně a jednoduše.

zdroj

Obecně a jednoduše máme soudy okresní, krajské, vrchní, nejvyšší správní, nejvyšší a ústavní a je možné využít i Evropský soud pro lidská práva, protože když tě všechno zradilo, pomůže ti kladivo a někdy to kladivo nese název ESLP. Ale tomu se nechci věnovat, jak hlásá sám, je o lidských právech, ne o sousedem rozkopaných bábovičkách.

Abychom určili, na který z nich a kdy se obrátit, je nutné vědět, že máme dvojinstanční neboli dvoustupňové řízení. Tedy po vydání rozhodnutí prvního soudu můžete podat opravný prostředek - odvolání k "vyššímu" soudu, aby, laicky řečeno, to rozhodnutí překontroloval. Pokud to není vyloučeno, jako třeba u sporů do 10 tisíc, nebo když vám schválí vaší dohodu, protože si ji máte rovnou vymyslet jinak, když se vám nelíbí, ne si stěžovat až potom. Také existuje dovolání, což je opravný prostředek proti rozhodnutí o odvolání, proti rozhodnutí toho soudu druhého stupně, ale nepočítá se jako třetí instance ve stejném smyslu. Na rozdíl od odvolání totiž neodsouvá právní moc, a tak ani možnost rozhodnutí vykonat. Takže sice může probíhat dovolací řízení, ale exekutor vám i tak může strhávat z vejplaty (zase obecně a nebudeme řešit, o co jde žádat a domlouvat). Zatímco když probíhá odvolací, musí se čekat na jeho konec.

A teď tedy, jak to jde za sebou a proč se neodvoláte ani nedovoláte k ústavnímu soudu. 

Na začátku bylo slovo a to slovo je okresní.

Až na výjimky začínají spory u okresních soudů. Těm podáváte žalobu, státní zástupce obžalobu. Takovému soudu, kde se řízení zahajuje, se pak říká prvoinstanční nebo prvostupňový. 

Když pak vydá rozhodnutí, vám se nelíbí a existuje ta možnost, můžete napsat odvolání odvolacímu soudu, to jest krajskému.
Je to tedy žaloba k okresnímu -> odvolání ke krajskému.

Když si ale otevřete procesní předpis - trestní řád nebo občanský soudní řád, mezi prvními paragrafy najdete seznamy případů, kdy se řízení vede u krajského soudu jako prvoinstančního. Třeba, když vám hrozí minimálně pět let v trestní věci, když jde o spor ohledně směnky, některé záležitosti obchodních společností a podobně, ve správním právu pak vždy, když podáváte žalobu proti správnímu orgánu a tomu, co ne/udělal. 

A opět, když jako první rozhodoval krajský soud, vám se to nelíbí a existuje ta možnost, můžete napsat odvolání odvolacímu soudu, to jest vrchnímu soudu. Ty máme dva, v Praze a Olomouci. Jestli ten někdy funguje jako soud prvního stupně, tím se nezatěžujte, protože to se týká mezinárodního práva.
Je to tedy žaloba ke krajskému -> odvolání k vrchnímu.

Výjimka je právě správním právu, protože tam odvolání vůbec nejde podat, a když se vám nelíbí rozhodnutí o žalobě proti správnímu orgánu, lze jen (povinně přes advokáta) podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Ale každé rozhodnutí soudu stejně musí obsahovat poučení, jak se můžete bránit a kam odvolání/dovolání/stížnost podat.

Teď tedy máme rozhodnutí soudu druhého stupně o odvolání, ať už krajského nebo vrchního. A vám se zase nelíbí. Jak už jsem psala, nemá to vliv na právní moc a na výkon toho, co vám rozhodnutí ukládá. Sice můžete navrhnout, aby tu povinnost odložili, jenže se tak nemusí stát. Ale přesto nic nekončí, můžete podat dovolání, vždy k Nejvyššímu soudu taky v Brně. 

Tím se systém doplňuje na

žaloba k okresnímu -> odvolání ke krajskému -> dovolání k nejvyššímu,

žaloba ke krajskému -> odvolání k vrchnímu -> dovolání k nejvyššímu.

Zatímco odvolání můžete podat kvůli prakticky čemukoli, co se vám zdá špatně, dovolání v podstatě jen proto, že soud věc chybně právně posoudil a zvoral proces. Proto také musíte mít advokáta, abyste jen nepsali drahé voloviny. A ať už se vám výsledek dovolacího řízení líbí nebo ne, teprve ten je konečný. Neexistuje další odvolání ani dovolání. Už vůbec ne k ústavnímu soudu.

Ústavní soud totiž od vás může k projednání dostat jen ústavní stížnost. A ta nemůže sloužit k "všechny soudy říkají, že dlužím, ale já se chci vyvlíknout z placení". Není to opravný prostředek. Nikdo vás o ní nepoučuje. Není to další stupeň. Tou si stěžujete jen na to, že vám zasáhli do základních práv podle Ústavy a Listiny základních práv a svobod, a tedy by měli rozhodnutí zrušit. Proto taky musíte mít advokáta a proto v 95 % nebo snad i více případů nebudete úspěšní. Ony se tu lidská práva u soudů a na úřadech zase tak moc neporušují, navzdory snaze si hodně stěžovat. Zkrátka proto, že jedna strana většinou prohrát musí, a že jste to teď zrovna vy, neznamená, že vám upřeli právo na spravedlivý proces nebo vlastnit majetek. Ústavní soud prostě neřeší spory. Má hlídat ústavnost, podezřelé zákony, nepřístojné zásahy. Ne "každodenní právo". Takže asi tak.

Jo a aby to nebylo málo matoucí, závěrečná poznámka o extrabuřtech Prahy a Brna. 
Pro pražské obvody se okresní soudy jmenují obvodní a nad nimi je místo krajského městský. Ale je tam i Krajský soud v Praze pro Středočeský kraj, pod nímž jsou zase normálně okresní soudy pro jednotlivé okresy. A v Brně zase mají městský soud, což je naopak okresní soud pro Brno-město, ale jinak normálně Krajský soud v Brně pro Jihomoravský kraj.