Pokoj 1408

Originální název: 1408
Země: USA
Rok: 2007

I tento film je jako mnoho jiných založen na díle Stephena Kinga, ale protože jsem tuto povídku nečetla, nemusím se zabývat rozdíly a porovnáním. Můžu se soustředit jen na film, který od chvíle, kdy jsem ho viděla poprvé, vážně žeru. Z mého pohledu je to opravdu kvalitní výplachový film na pomezí hororu a "co se sakra děje", což je přesně můj šálek flat white kafe.

Spisvatel Mike Enslin se po smrti dcery živí psaním hororových knih a právě publikoval přehled deseti nejděsivějších hotelů v USA. Nevěří přitom na nadpřirozeno, vlastně už nevěří vůbec na nic, a nechává se ovládat cynismem. Pro další knihu si přitom vyhlédl hotel Dolphin a jeho tajemný pokoj 1408. A fakt, že mu management hotelu důrazně rozmlouvá ubytování, ho jen o to víc zaujme. Myslí si totiž, že je to reverzní taktika a tímto jednáním se v něm snaží vzbudit víru, jak všechny dle něj směšné povídačky o osudech lidí, kteří se v pokoji ubytovali, jsou pravdivé. 

Jenže když za Mikem zapadnou dveře s číslem 1408 i přes snahu managera Olina dát mu jiný pokoj, zjistí, že záznamy o sebevraždách, "přirozených" úmrtích, nehodách a podivných úkazech, povídačky vůbec nejsou. Že se kolem něj skutečně zvláštně láme čas a prostor. Že se vynořují dávno zapomenuté a potlačené věci. Že se hranice mezi tím, co je skutečné a co ne, podivně stírá. Že skutečný možná není ani on. A hlavně, že se z pokoje nemůže dostat, i když mu začne jít o život. Protože i když se mu několikrát zdá, že má vyhráno, ukáže se jen, že pokoj ho ze svých spárů jen tak nepustí. Naopak je všemi prostředky připravený Mikea zcela pohltit, pokud vše neukončí dřív sám.

Mně se tento film tak moc líbí už roky proto, že přitom v pokoji 1408 nestraší žádní duchové, poltergeisti, démoni, zlo pekelné, ale jde slovy Olina prostě o zatraceně zlý pokoj. Že se tam zkrátka dějí divné věci, resetuje se čas a prostor, člověka nebo alespoň jeho vědomí pouští do ventilace, na venkovní římsu, dokonce do jiného města, jen aby se ukázalo, že dost možná vůbec neopustil ložnici, promítá mu iluze nebo snad realitu, v níž je onen pokoj celým světem, propouští mu moře z obrazů a podsouvá mu bolestivé scény z minulosti, a to jen proto, aby ho ve výsledku dohnal k sebevraždě. Proti tomu stojí Mike, který jako zlomený spisovatel, jenž odhalil mnohé "strašidelné domy", nemá v úmyslu podlehnout, takže není žádné vyděšené hororové klišé, ale jak postupně prochází vším, do čeho ho pokoj uvrhá, nemůže ignorovat uvěznění v šílené noční můře, ve které na rozdíl od obyčejných snů asi může i umřít. 

Zkrátka to opravdu připomínalo děsivý sen, spánkovou paralýzu, kdy jste reálně uvěznění ve vlastním těle, protože se odmítá probudit, ale vaše hlava vám promítá částečně skutečnost vaší ložnice a částečně nesmyslné halucinace. Já často mívala stavy, kdy jsem opakovaně "prožívala" část rána, jenom abych si uvědomila, že vlastně žádný čas neuběhl a já se pořád nemůžu zvednout z postele, že to nebylo skutečné. A s tím si tento film hodně hraje. Nespoléhá přitom jenom na opakující se efekty, kdy jsou věci náhle v druhém záběru jinak, než byly v prvním, ale pořád přichází s něčím novým a čím dál zamotanějším. Od obyčejného "sním bonbóny na uvítanou a najednou mám na urovnaných polštářích bonbóny nové" přes "jednoznačně cizí člověk v protějším okně se najednou stane jen mým odrazem" až po "prožiju několik dní v LA jen abych zjistil, že jsem se vůbec nedostal z pokoje, kde uběhlo deset minut". Přitom scéna, kdy najednou začnou beze slova demolovat poštu v LA, aby se pod ní vyloupl zpátky pokoj 1408, byla podle mého soudu úplně nejlepší. Spolu se závěrem, kde Mike pochopí, že neunikne, rozhodne se vzít zlo s sebou a zakončí to pořádnou dávkou bezohledného cynismu.

Pokud tam mělo být něco, co mi nesedělo, možná snad zakomponování mrtvé Mikeovy dcery. Nebyla úplně mimo, ostatně i její smrt patřila k okolnostem, které pokoj vydařeně využil, jenom to místy sklouzávalo ke klišé a na můj vkus až příliš vyznívala, že měl přece Mike podporovat pohádkové náboženské představy umírající holčičky, protože co záleží na tom, že jsou to kecy a modlení nepomůže. Možná by potom alespoň pro mě některé části filmu, i ty nesouvisející s jeho dcerou, nepřinášely pocit, jak mi nutí slepou víru v nadpřirozeno a "něco mezi nebem a zemí", páč kdo ji nemá, ač nikdy neviděl důkaz, je ten špatný. Ale to je jen můj osobní problém s náboženstvím. Je to tam totiž tak slabě v podtónu naznačeno, že si toho jde nevšímat a místo toho si užít pořádné mysteriózní pomatení.

Foto: Rotten Tomatoes

Mé hodnocení: