Od Kinga tu mám uvedeno nemálo a dokonce i jednu sbírku povídek. Tato je další, výrazně kratší (ač původní anglické vydání obsahuje povídek 20, toto jen 8), a i povídky v ní jsou docela přímé a jednoduché. Nejspíš právě proto se výborně čtou jako skvělá, nekomplikovaná hororová klasika.
Dále Římsa, v níž mafiánský boss donutí milence své manželky přijmout sázku, že buď obejde jeho byt v nejvyšším patře věžáku po úzké venkovní římse, nebo ho nechá zavřít za narafičené držení velkého množství drog. Nekuřáci a. s., kteří slibují až 98% úspěšnost léčby závislosti na kouření, avšak prostřednictvím velice brutální terapie. Poslední příčka žebříku, kde hlavní postava vzpomíná na to, jak kdysi jako děti s jeho mladší sestrou skákali z třicetimetrové výšky do sena, a jak až příliš pozdě zjistili, že žebřík jim odmítá sloužit. A Na dobrou noc, kde se King krátce vrací do Jerusalem's Lotu, který v jednom ze svých románů přeměnil na rejdiště upírů, když tam během kruté vánice uvízne rodina návštěvníků.
Povídky popisuji takto krátce a stručně, protože jsou krátké a stručné. Ne všechny jsou hororové nebo s nějakým prvkem nadpřirozena - Noční směna, Šroťák, Bojiště, Mrtví se někdy vracejí a Na dobrou noc v sobě mají nadpřirozeno a jsou to klasické horory. Démoni, duchové táhnoucí svou zlost ze záhrobí, příšery v podzemí, upíři, oživlé hračky. Nejvíc jsem si užívala Šroťák, protože příběh o posedlém rychlomandlu a policistovi a městském inspektorovi, kteří se pokusí o osudný exorcismus, perfektně balancoval na hraně absurdity a hororu. Tím víc, když démona vyvolali mimochodem naprostou náhodou, jelikož ho nikdo vyvolávat nechtěl a ani nevěděl, že to jde. A nejsilněji na mě zase zapůsobilo Mrtví se někdy vracejí, protože ústředním motivem byla nesmyslná brutální šikana, s níž nemohli výtržníci přestat ani po smrti, dokud svou oběť nejen nepřipravili o bratra a po letech o manželku, ale nedonutili ji vyvolat démona, který nakonec možná bude ještě horší než oni sami.
Zbylé povídky byly spíš napínavé thrillery a mezi nimi Nekuřáci a. s. pro mě opět vítězili dobrým vyvážením šílené absurdity a mrazivým napětím, jaké se ale Kingovi povedlo u všech. Číst například, jak děti lezou na žebřík, jak skřípe a praská, neustále se bát, kdy se to konečně stane, a když se to konečně stane, tak jestli se zvládnou zachránit nebo umřou, nebo se zmrzačí, to rozhodně zvedne tlak. A Římsa na tom byla docela podobně, dokonce se v ní ještě přidával strach z mafiánské zrady. Také mě velice potěšil návrat v poslední povídce mezi Lotské upíry, protože 'Salem's Lot jsem četla i viděla a bavilo mě, jak šlo o klasické monstrózní upíry bez špetky lidskosti. Navíc tam jako hlavní postavy umístil dva důchodce, kteří už toho kolem Lotu hodně viděli, a tyhle postavy mu hodně jdou.
Prostě je to rychlé čtení na jedno odpoledne a čtenáře perfektně zabaví. Ani chvíli jsem nezkoumala, kolik stránek mi ještě zbývá, neodbíhala jsem k ničemu jinému, nenudila jsem se, naopak formát a jeho přímost všemu jen prospělo. Nemůžu než doporučit.
Mé hodnocení:
Mi se vracejí ve snech každé ráno.
OdpovědětVymazatPřed delší dobou jsem četla povídkovou knihu Hodina děsu a Mlha. Od Kinga se mi nejvíce líbila povídka Prám, tu si pamatuji dodnes, hodně na mě zapůsobila. Z knihovny mám od Kinga teď půjčené Pytel kostí a Doktor spánek, těším se až se ke knížkám dostanu :)
OdpovědětVymazatPrám je rozhodně nezapomenutelný. Ten jsem poprvé četla před mnoha lety, ale pamatuju si to dodnes.
Vymazat