15.5.24

Daniel Mason - Zimní voják

Originální název: The Winter Soldier
Rok vydání: 2018
Český překlad: 2019

Tato kniha nemá nic společného s marvelovským Buckym Barnesem. Je zasazena do období první světové války do Rakouska - Uherska a je to docela zvláštní, skoro až milostný nemilostný příběh na pozadí extrémně krutých a neovladatelných okolností.

Mladý Lucius, potomek úspěšného aristokraticko obchodnického polského rodu ve Vídni, studuje medicínu. Má dobré výsledky, ale chtěl by dosáhnout pokroků, zkoumat věci, k jakým se obyčejný student nedostane, má své ideály. Pak začne první světová válka a on, smeten rakouským patriotismem přátel a nakonec i touhou uniknout od panovačné matky, narukuje jako zdravotník. Rakouskouherská armáda je však moloch, takže ho vrhnou někam, kde by snad ani neměl být. Slíbí mu armádní nemocnici, skončí v kostelíku předělaném na improvizovanou stanici v Karpatech. A rovnou jako jediný lékař, protože ten předchozí se zbláznil, s jedinou sestrou, sestrou Margarete, protože ostatní pomřely, pár pomocníky, neskutečnou zimou, mizerným vybavením a věčně špatnými dodávkami. Kromě neustálých dodávek raněných z fronty, těch nikdy není málo. Skoro se zhroutí, ale nakonec se rozhodne postavit situaci čelem, zabrat, zapadne do rytmu, zvykne si na amputace a popraskané lebky, ačkoli předtím se ničeho takového nedotkl, a vlastně se mu v kostelíku u Lemnovic, kde stráví něco přes rok, začne líbit. Ne však více, než se mu zalíbí svérázná Margarete, jen málo podobná obvyklým jeptiškám.

Až se stane několik dramatických věcí naráz. Přivezou vojáka v prakticky vegetativním stavu kvůli "nervovému šoku" a Lucius náhodou objeví zabírající lék. Jenže se nechá unést, víc než na dobro vojáka myslí na možné objevy o lidské mysli, bojuje za jeho nepotřebný pobyt v nemocnici natolik, až se na nich brutálně pomstí nekompromisní armádní velitel. Potom se ztratí v lesích a místo cesty ke kostelu najde rovnou první linii. Musí se dát na útěk před kozáky, proputuje několik vojenských táborů a dalších umístění, aniž by mu kdokoli dokázal cokoli říct o osudu "jeho" kostelíka. Dokonce se vrátí i do Vídně a pokusí se začít nový, spořádaný život vídeňského armádního lékaře. Jenže na měsíce prožité v divočině nemůže zapomenout, už vůbec nemůže zapomenout na Margarete, stejně jako ve snech na vojáka, jehož téměř vyléčil z válečného traumatu, jen aby mu nechtěně přivodil horší. Vydá se tak najít nějaké odpovědi, i kdyby musel projet celé Rakousko-Uhersko. Které se právě rozpadlo. S minimální nadějí na úspěch. Zkouší cestu, od níž se ho neustále snaží svést nové a nové povinnosti i morálka.

A k tomu všemu mám vlastně jen jednu výtku, překlad se hemží překlepy a stylistickými chybami jako použití špatného rodu, vynechání slova. Jinak jsem naprosto spokojená, se zápletkou i autorovým stylem, přes původní obavy, jestli mě bude bavit válečné pozadí nebo milostná zápletka. Začátek jim docela i nahrával, Lucius byl při studiích ve Vídni ukázkový adolescent zabraný sám do sebe, do toho, jaký by z něj mohl být génius, bolestně mu chyběla zkušenost se skutečnými lidmi a k tomu ještě jeho učitelé nepodporovali, aby se k pacientům medici chovali moc lidsky. Vtipná byla akorát vsuvka s náhodným setkáním Marie Curie-Sklodowské, s níž ve Vídni poťouchle využívali polštinu. Potom bylo trošku bolestné sledovat patriotskou naivitu Lucia i ostatních, když se nadšeně hlásili do služby, a tu brutálně ledovou sprchu, když nakonec Lucius skončil v Lemnovicích. Ale tam se to celé zlomilo - on i moje zaujetí dějem. 

Luciovo drsné setkání s válkou, opravdovým nedostatkem, improvizací, zvláště, když na začátku neuměl ani sešít ránu a vším ho musela provést Margarete, a hlavně tuhou karpatskou zimou, působilo děsivě. Nicméně jak si mezi tím Lucius našel svou rutinu, své místo, poznal lidi a z teoretického rádobygénia se stal lékař, jemuž na nich záleží, potom jak se čas pomalu přehoupnul v jaro a léto, bylo to velice příjemné čtení o neopakovatelných, šílených zážitcích, ať už zlých nebo humorných. K tomu bylo zjevné, že se Lucius pomalu zamilovával do Margarete, jež měla nějaké podivné tajemství, a hodně bojoval s tím, že pro řádovou sestru románek nepřipadá v úvahu. Tuhle část vyprávění o malých slastech a ohromných strastech blízko východní fronty jsem si užívala nejvíc.

A pak přišla třetí část, Luciův nečekaný odjezd z Lemnovic, motání se po východě, návrat do Vídně a mizerný zbytek války strávený marným hledáním. Tehdy autor skvěle ukázal PTSD, zdánlivě nenápadný rozklad, když bylo zjevné, že Rakousko-Uhersko prohrává, a to jak v Luciově osobním životě a nevydařeném manželství uzavřeném ze zvyku, tak v celé společnosti. To už mě zase bavilo o trochu míň, bylo to docela depresivní, ale autor mě přiměl natolik se zajímat o hlavní postavu, že jsem chtěla vědět, jak dopadne, jestli najde nový směr, jestli najde Margarete (v docela zajímavě zvoleném nasládle hořkém finále). A také, když se Lucius konečně rozhodl všechno zahodit a cestovat po její stopě klidně po celém bývalém Rakousku-Uhersku, mě zaujal chaos a nebezpečí kolem nových hranic a při setkávání s nejistotou nových úředníků nových zemí a samozvaných, často velmi nepřátelských domobran. Naznačil odvrácenou stránku rozpadu monarchie a osamostatnění mnoha republik, nad jakou mě do té doby nenapadlo přemýšlet. 

Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat