Originální název: El silencio de la ciudad blanca
Rok vydání: 2016
Český překlad: 2019
Tato kniha, kterou jsem kdysi dostala jako dárek od Dobrovského, je prvním dílem trilogie (navíc už dokonce zfilmovaným, nevím, jestli jsou zfilmované i ostatní díly), ale se samostatným, uzavřeným příběhem, tedy v dalším díle vystupuje stejná hlavní postava, ale s novou zápletkou, tudíž se dá brát i jako samostatná četba, a toho využiju. Nevím, jestli si někdy pořídím další díly. Nicméně tento se mi velmi líbil.
Není to přitom vůbec snadné vyšetřování. Vrah je chytrý a policii často vodí za nos. Směřuje ji proti různým podezřelým, poštvává je dokonce proti sobě. A i bez jeho kliček existuje až příliš mnoho možností. Ostatně Tasio má dvojče Ignacia, bývalého skvělého policistu, proslaveného tím, jak svého bratra zatkl. Také hromadu příznivců včetně génia, který je Tasiovi zavázán a spravuje jeho sociální sítě. K tomu se jeho cesty v minulosti protkly i s lidmi pohybujícími se v ezoterice, jedech, drogách, baskické historií a všem, co s vraždami nějak souvisí. Hodiny tikají, nebezpečí stoupá, každý třicetiletý se bojí o život, a to vše uprostřed největších baskických slavností. Navíc odtikává čas i Krakenovi, protože právě oslavil pětatřicáté narozeniny. A pokud záhadu nerozluští, nezjistí, co vraždy znamenají, kdo neustále opomíjený a pohybující se stíny tahá za nitky, kdo a proč se tak ukrutně touží mstít, mohl by se u bodláků s včelami v ústech ocitnout i sám.
Byla to tak detektivka. Skvělá. Začátek se trochu táhnul, ale jakmile našli použitelné stopy a vyšetřování začínalo nabírat směr, chytilo mě to. Spousta zvratů, spousta nečekaných vedlejších záhad, které se nakonec spojily do jedné, spousta možných podezřelých, a ač čtenář brzy zamířil do správných vod, detektivům to realisticky trvalo. Vůbec se nedivím, že knihu zfilmovali, protože zápletka, provedení zločinu a jeho komplikované odhalování mi přišlo opravdu propracované. Tím správným způsobem, kdy se nesnaží za každou cenu zachovat v nevědomosti konzumenta, ale kdy nechává přirozeně vyplývat závěry, jenom si je každý vykládá po svém.
Prakticky mi ani nevadilo, že do vražd i děje zatahovali Krakenův soukromý život a jeho poblázněnost novou nadřízenou, což často působí jako zbytečná výplň. Ukázalo, že i tyto vedlejší postavy a podzápletky nějak souvisí s případem až do hluboké minulosti, tak proč ne. I osobnosti ostatních byly zajímavé, dvojčata Ortiz de Zárate, Krakenův dědeček, Tasiův hacker, všichni měli poutavé scény a spoustu propletených tajemství. I postavy, které se jen krátce mihly v jedné kapitole, jako třeba svobodný zednář v důchodu, jemuž autorka dokonce půjčila své jméno. Na rozdíl od některých jiných autorů, kteří taková klubka nezvládají, jako třeba zde kritizované Tři dny do pekla od Heather Chavez, tady totiž zůstaly role a spojení všech přehledné, postupné, zkrátka ke zhltnutí. Jen Estíbaliz byla občas až příliš prudká, vůči Krakenovi příliš opoziční. K tomu se mi líbilo, že hned na začátku Kraken prozradil, jak vraha chytil, jenže ten ho střelil do hlavy a on je napojený na přístroje, umírá a zpětně vypráví čtenáři, co se stalo, tudíž hlavní otázka, jestli vraha dopadnou a hrdina přežije, byla zodpovězená a šlo se soustředit na cestu "na začátek".
Výhrady mám tak jen ke dvěma věcem. Ke konci nebylo třeba, aby Krakenovi preventivně podstrčili halucinogenní protijed na rohypnol používaný vrahem, protože byl zjevně další cíl. Ten mu přivodil pouze zcela zbytečnou halucinaci se švagrovou a pak halucinaci s dědečkem, aby ho doprovázel na cestě za dohoněním vraha a dával mu rady, jak ji najít a zvládnout. Jelikož autorka už o 200 stran dříve jasně naznačila, kde se vrah bude schovávat, několikrát ty náznaky zopakovala, i Kraken to věděl stejně jako čtenář (navíc mu halucinace může taky říkat jen to, co věděl). A druhou je mizerná editace. Vypadávaly předložky, písmena ve slovech, kniha byla plná překlepů.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat