Originální název: Zpupnost
Rok vydání: 2020
Tuto knihu jsem si koupila proto, že na obalu slibovala záhadu vyšetřování dvou mrtvých v souvislosti s pražskou politikou. Od někoho, kdo o té politice něco ví. Ale bohužel, jakmile jsem ji otevřela, bylo poznat, že o psaní už asi tolik ne. Je to prý první díl série Aleš Kratochvíl, ale zatím asi další díly neexistují a rozhodně je nebudu ani vyhlížet.
Zdánlivě obvyklé záležitosti - komunální korupce, netransparentní hospodaření, politická nevraživost, se tu dostávají do vážné kriminální sféry, když vyšetřovatelé odhalí nečekaně brutální praktiky a spojení s vraždami, do nichž jsou dlouhodobě zapleteni politici neochotní přijít o svůj zavedený promazaný stroj na peníze. Ovšem stačí jen malý krůček, aby stroj pokračoval dál a aby veškeré vyšetřování přišlo vniveč.
Problém je, že takto kniha nalákala na detektivní zápletku zasahující do politiky, na napínavý thriller a vyšetřování. A o tom vlastně není. Vyšetřování organizovaného zločinu a snaha dokázat, jak autonehoda primátora byla pokus o atentát, se mi líbily. Jenže byly jen velmi povrchní, vůbec ne centrem dění. Přitom to chtělo právě nechat knihu jako krimi z pohledu kohokoli z "dobré" strany, včetně primátora, očistit od balastu zástupu zaměnitelné hordy politiků a lépe, častěji pracovat s tím, na co láká přebal, tedy nálezem dvou ohořelých mrtvol. Ten příliš dlouho působil naprosto odděleně, dokonce na 100 stran tato podzápletka úplně zmizela, pak se ukázalo, že se odehrává vlastně až po všech politických kapitolách, bylo to zmatené.
Proto se mi hrozně dlouho nedařilo se začíst. První část knihy mě vůbec nebavila, byla zahlcená. Soustředila se na kapitoly mezi politiky, z nichž udělala jednolitou, nezajímavou masu. Utápěla se v detailech. To totiž přišla na scénu nová postava, autorka zastavila děj, představila, kdo to je, co dělá, jak se k tomu dostal, s kým žije, jaké má záliby a vlastnosti, na několika odstavcích až stranách, velice neplynule a nepřirozeně, všechnu charakteristiku najednou. Hlavně navíc zbytečně, protože tato postava ihned zapadla mezi ostatní podobné. Po takovém odbytém seznámení jste zase všechno zapomněli a znovu už se charakteristika nepřipomínala a nerozvíjela. Tedy hned od další stránky se zase pletla s ostatními. Ztuha jsem se tím prokousávala. Netušila jsem, proč by měl být kdokoli z představených kromě patologa pro záhadu dvou mrtvol, o níž jsem dlouho doufala, že přece jen bude ústředním bodem, jakkoli důležitý. Nezajímali mě a vůbec nepomáhalo zjevné pohrdání, s jakým o nich autorka psala. Byť někteří si ho zasloužili. Nebo prapodivná fixace na tloušťku. Státní zástupkyni napsala velmi obézní, proč ne, ale kdykoli ji přivedla na stránku, vždy to zdlouhavě připomínala, babrala se v jejím těle, každý pohyb popisovala skrze tloušťku, neustále odbíhala k jídlu. Kdykoli měla některá z postav třeba jen nadváhu, dokola to zdůrazňovala. Zatímco u ostatních sotva jednou shrnula vzhled. Znělo to jako fakt ujetá morbidní fascinace, až fetišizace.
Až nakonec začala kniha trávit víc času u vyšetřovatelů a státní zástupkyně. Začala být zajímavá a napínavá. Ohořelé mrtvoly trochu zapadly, nicméně "dobrá strana" se dostala na stopu ohromným úplatkářským aférám fungujícím už dekády, rozkládání Prahy zevnitř, skoro ani netušili, že hodlají píchnout do napojení na ještě šerednější a nebezpečnější byznys. Bylo nutné si dávat pozor, kdo co ví, komu co řeknou, jakým způsobem si předají materiály, kdo je uplacený. Pořád jsem čekala, kdy se jim to podělá, kdy někdo zradí, kdy někdo zaútočí. U toho měla zůstat po většinu knihy a asi bych si ani nestěžovala. Ačkoli si nejsem jistá, jak moc by dokázala postavit vyšetřování do čela, jestli by si poradila s každodenní policejní prací místo znechucováním radních. Protože tady zajímavost spočívala víc v reakcích postav a v napětí, jestli jim plán nerozebraný nijak do detailů vyjde. Celkově se držela docela důkladně stranou od všech podrobností. Můj výsledný dojem proto byl, že se hlavně pokusila karikovat bývalé kolegy a přiblížit realistickou korupci způsobem, jenž nebude bavit nikoho, kdo se na magistrátu nepohyboval s nimi.
Mé hodnocení:
V předprodeji mě dodala zauja anotace, ale nakonec jsem si tehdy knihu nekoupila. A asi jsem dobře udělala. 🙂
OdpovědětVymazatZa mě rozhodně. Měla jsem to totiž stejně a anotace nakonec vyvolává dost mylnou představu, bohužel.
Vymazat