tag:blogger.com,1999:blog-87811347818441883592024-03-28T00:53:31.128+01:00Ann TaylorAktuální dění, názory, recenze, výtvarná díla, právo.Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.comBlogger1231125tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-43883044512088889582024-03-23T13:49:00.001+01:002024-03-23T13:49:58.946+01:00William Landay - Jacobova obhajoba<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Defending Jacob</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: 2012</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Český překlad: 2013</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Poznámka: Četla jsem pouze v AJ</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Už dávno jsem viděla tento příběh adaptovaný jako minisérii s Chrisem Evansem a Jaedenem Martellem v hlavních rolích a hodně se mi líbila. Když jsem po letech narazila na zmínku o této knize, musela jsem ji proto sehnat. A ač mě nejdřív zarazilo, že je o dost delší, než byla má očekávání, hodně jsem si ji užila. <span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhC3MStB8Ekta9TvGg-IFxAAUhyQYUE3RcJG5JUJh6Q9wNbMi9cXl0n5AFvVAMzh_QI9ix6ew9GSL1NR6aj15oyXxS50bL5AkOxknN57mvYgcXNQZhPk1mWZfJSyHTL10gSnsbJpdKgX95uWphLLNuxejvcP57zO7KkbHgB5yiUVaXfC1zWbKa9K752In8y/s508/zPDBLdG.jpeg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="508" data-original-width="333" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhC3MStB8Ekta9TvGg-IFxAAUhyQYUE3RcJG5JUJh6Q9wNbMi9cXl0n5AFvVAMzh_QI9ix6ew9GSL1NR6aj15oyXxS50bL5AkOxknN57mvYgcXNQZhPk1mWZfJSyHTL10gSnsbJpdKgX95uWphLLNuxejvcP57zO7KkbHgB5yiUVaXfC1zWbKa9K752In8y/s320/zPDBLdG.jpeg" width="210" /></a></div><div style="text-align: justify;">Premisa příběhu je velice jednoduchá. Někdo zavraždil čtrnáctiletého Bena Rifkina. Vraždu nejprve pomáhal vyšetřovat Andy Barber jako jeden z místních státních zástupců a moc daleko se nedostal. Nenalezli žádné použitelné stopy, nikdo nic usvědčujícího neviděl, nikdo v malém americkém středostavovském městě na děti dál neútočil. Jenomže potom se mezi Benovými spolužáky a k vyšetřovatelům roznese, že Jacob Barber vlastnil nůž ne nepodobný vražednému, že si ho Ben hodně dobíral, že v osudné ráno Bena viděl, a po krátkém zvláštním vyšetřování vedeném za Andyho zády je Jacob obviněn. Andy přitom zarputile věří v nevinu svého syna, odmítá jakékoli náznaky, že by s Jacobem bylo něco v nepořádku, a když už se případu a později ani žádné práci u soudu nemůže věnovat, skočí rovnýma nohama do pomoci s jeho obhajobou. </div><p></p><p style="text-align: justify;">Jak případ postupuje, na povrch začnou vyplouvat různé znepokojivé věci. Stát možná nemá nejsilnější karty, protože důkazů skutečně není mnoho. Jenže stát nežije vedle Jacoba a nezkoumá ho tak, jak nyní poprvé začnou jeho rodiče. Ukáže se, že Jacob má nezanedbatelné psychické problémy směřující k možnému násilnému chování. Dokonce se objeví teorie o vražedném genu, však Andyho pradědeček, dědeček i otec byli násilníci a vrahové. Tudíž, jak se Andy urputně snažil ukázat svou odlišnost prací mezi orgány činnými v trestním řízení a zapomenout na nechvalně zapsaný klan Barberů, mohl přehlédnout takovou inklinaci u jeho syna? K tomu je rozporuplný i Jacobův přístup. Jednak je to svéhlavý puberťák s úplně jiným pohledem na svět než rodiče, takže se odmítá chovat, jak by bylo v řízení vhodné, a nedohlédne do důsledků svých hloupých provokací, jednak zveřejňuje znepokojivé komentáře a povídky. Odsuzování, sezení s psychiatričkou, výslechy a tlak ze všech stran začnou pomalu nahlodávat Jacobovu matku. Andy má pocit, že je jediný zcela na Jakeově straně, a tak se na jeho nevinu upne ještě víc. Začne pátrat na vlastní pěst, hledat náhradní podezřelé, obcházet okolí. Dělat cokoli je nutné během soudu. Ale co když se mu to vymkne z rukou? Co když nikdy nebude moci dokázat, kde leží pravda, co když se celý život Barberových rozpadne a Andymu nezbude, než Jacoba obhajovat do konce života, hlavně před sebou samým?</p><p style="text-align: justify;">Je asi na místě říct, že rozřešení čtenář, stejně jako Andy, nikdy nedostane. Nikdo nakonec z ničeho nebude usvědčen, nikdo nezjistí, co se s Benem doopravdy dělo. Proto nemá smysl brát tento příběh jako detektivku, krimi záhadu, a chtít odhalit vraha. Mnohem víc je to otcova obhajoba jeho milovaného syna, proti němuž se "spiknul svět". Je to svědectví o pomalé, příšerné realizaci toho, co dopadá na jeho rodinu. O tom, jak vlastně i příbuzní obviněného jsou svým způsobem oběti, protože najednou řízení ruinuje jejich finance, vztahy, sousedství, stávají se vyvrhely, zvlášť, pokud musí žít vedle sebe s rodinnou zavražděného. Jenže je tak nikdo nevidí. Jak strašný je to nápor na psychiku, kdy vedle všech mediálních a soudních tlaků zvenčí musí snášet ještě tlak zevnitř, protože kromě otázky, jestli to opravdu Jacob udělal, je tu ještě otázka, jestli to nezpůsobila jejich výchova. Co udělali špatně.</p><p style="text-align: justify;">I o tom, jak není doopravdy možné někoho skutečně znát, a to ani vlastní dítě. Když Jacobovi rodiče pomalu poznávali jeho chování na internetu, brutální povídku o vraždě, začali si podrobně všímat jeho vyjadřování a vztahů, což dříve vůbec nepovažovali za nutné a ani je to nenapadlo, odhalovali nového člověka. A samozřejmě tím nastal i rozpor mezi nimi, protože Andy tohoto nového člověka slepě odmítal a jeho žena se ho začala bát. </p><p style="text-align: justify;">To celé se mi hodně líbilo. Byla skvělá volba, že celý příběh vyprávěl Andy, takže čtenář měl přímý vhled do jeho myšlenek a pocitů, mohl spolu s ním sledovat Jacoba a zároveň Andy jako státní zástupce docela jednoduše a dobře prováděl probíhajícím vyšetřováním a řízením. Jako advokát jsem navíc dokázala perfektně pochopit jeho přístup, jeho chladné kalkulace o tom, jak je třeba vystupovat, co a jak je třeba říct/zamlčet, jak nad vším přemýšlel se zkušeností ze soudních síní, řešil, jestli je něco ve prospěch nebo neprospěch víc, než osobní postoje. Což na druhou stranu jeho manželka a okolí vůbec nedokázalo, podléhali emocím, hysterii nebo zoufalství. Akorát mi jako obvykle americký systém trestní justice naháněl hrůzu, považuji ho za pěkně mizernou věc, ale to je vedlejší. Také se mi líbil posoudní zvrat, když Jacoba nakonec museli zbavit obžaloby, zdálo se, že Barberovi si vybudují život postupně zpátky, začalo vycházet slunce, a to jen proto, aby tragický konec dopadl s ještě větší drtivou silou. </p><p style="text-align: justify;">Krátce shrnuto, je to velice dobrá, celkem napínavá knížka, na první pohled kriminální thriller, ve skutečnosti zoufalé rodinné drama, jehož mnohá témata se snadno dají z konkrétního Jacobova případu přenést do každodenního života. </p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6FPUoZQ7TGJRxbav4rjVNe0d9-dlpvvPtuNUkKm7hbXnn2ENRGwi4uaG6JjxDtQYp39S-wQPIdmYyWzX_mzSTfi3eS0DygtIZgAiKtvvhASYLELdxuCIitGhH29bt9VDA5vd4iSIZLo98qHeqktxMA8p3MfxW4MASd2vcEn_bTYEeuH9fVf7VWeJny7pL/s350/Knihy1.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6FPUoZQ7TGJRxbav4rjVNe0d9-dlpvvPtuNUkKm7hbXnn2ENRGwi4uaG6JjxDtQYp39S-wQPIdmYyWzX_mzSTfi3eS0DygtIZgAiKtvvhASYLELdxuCIitGhH29bt9VDA5vd4iSIZLo98qHeqktxMA8p3MfxW4MASd2vcEn_bTYEeuH9fVf7VWeJny7pL/w200-h130/Knihy1.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-69511024668594388082024-03-18T20:24:00.003+01:002024-03-18T20:24:47.559+01:00Håkan Östlundh - Prorokova zima<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Profetens vinter</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: 2018</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Český překlad: 2020</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Tuto knihu jsem zdarma dostala od Dobrovského a nevěděla jsem, že je to první díl trilogie. Poměrně známého stylu severského thrilleru, v němž se hlavní postavy zapletou do nějaké kriminální, vládní aféry. Nemyslím ale, že chci dohledat zbylé díly, raději zůstanu u závěru tohoto dílu, který by relativně mohl fungovat i jako závěr dobrodružství, byť ne celé aféry. <span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiR8zBDReBIAinBi2y4T2zAoLTk8Hl-nR30kKlWqPXjR1yGk-Ylvr44uoX3a44EbLfhlKZYe_hQWNGI0bBYuGPNn7qLf1-cNrNgcvv33HpIQDxviVWCOEm3bVL2lqaMO7ajAAN5alohpzvnYcXyUSQJuQLK0cEazl04Vy-Gsq17YhGTvF0seYNBCNX8d6yX/s402/big_prorokova-zima-Gxl-426772.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="402" data-original-width="263" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiR8zBDReBIAinBi2y4T2zAoLTk8Hl-nR30kKlWqPXjR1yGk-Ylvr44uoX3a44EbLfhlKZYe_hQWNGI0bBYuGPNn7qLf1-cNrNgcvv33HpIQDxviVWCOEm3bVL2lqaMO7ajAAN5alohpzvnYcXyUSQJuQLK0cEazl04Vy-Gsq17YhGTvF0seYNBCNX8d6yX/s320/big_prorokova-zima-Gxl-426772.png" width="209" /></a></div><div style="text-align: justify;">Z počátku se začnou rozvíjet dvě linie. Jedna Elisaova, mladého studenta, který se dozví, že má v mozku nezhoubný nádor nutný operovat, a tak se rozjede domů, aby si o všem promluvil s otcem a dal se psychicky do pořádku. Druhá Ylvy, nadřízené a milenky Eliasova otce, která s ním byla na ministerské pracovní cestě v Sarajevu, kde došlo k bombového atentátu a on se ocitl mezi oběťmi. Tedy i ona se vrací domů velmi zdrcená a hledající odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku, co teď. </div><p></p><p style="text-align: justify;">Jenže když se setkají, byť napoprvé proto, aby Elias zuřil, jak mu nikdo nechce říct, co se stalo, a aby i Ylva přiznala, že ani jí ne, uvědomí si něco, co jejich linie spojí. Anders nebyl jen otec, podvádějící manžel a zaměstnanec ministerstva. Jel ještě v čemsi, kvůli čemu mu vybílili pracovnu, kvůli čemu z kanceláře zmizely veškeré jeho záznamy, co ho patrně zabilo. A když Eliase a jeho nevlastní matku odvezou do odlehlé chaty, údajně pro jejich bezpečí, a tam dojde k dalšímu úmrtí, Elias i Ylva pochopí, že atentátem nic neskončilo. Teď jsou v nebezpečí i oni dva, bez ohledu na jejich nevědomost. Musí zjistit, kdo Anders vlastně byl, pro koho pracoval a komu stojí za to jejich smrt. Nikomu přitom nemůžou věřit, protože nitky vedou až k politickým špičkám a mocné nadnárodní korporaci, tudíž se musí spolehnout jen sami na sebe. Aniž by si doopravdy důvěřovali kvůli své osobní historii. Aniž by jeden student a jedna úřednice uměli bádat v tak zrádných vodách. Aniž by byli dlouho ochotni akceptovat, že některé otázky a peníze jsou pro mnohé důležitější než hromada životů. Dokonce i pro švédskou vládu. </p><p style="text-align: justify;">Mě to ze začátku kupodivu moc nebavilo. Hlavně Elias. Jeho nádor nemá pro tento díl žádnou relevanci, jeho časté vracení se k němu a hloubání nad google doktorem otravovalo. Ve zbývajících dílech možná může něco přinést, tady nepřineslo. Až v druhé půlce jsem si začala říkat, jestli mu třeba nezpůsobuje halucinace a paranoiu, kvůli nimž se chová jako špatný pronásledovaný špion, a ve skutečnosti mu vlastně nic nehrozí, což by byl hodně zajímavý zvrat, jenže to tak nebylo. Doopravdy ho špehovali a spousta jeho chyb místo z halucinací vycházela z neznalosti. Vedle toho mi vadila jeho skoro až pubertální nadrženost a uraženost ve chvíli, kdy věděl, že ho pronásledují bezohlední vrazi, že už někoho zabili, ale tvrdohlavě zdrhnul ze zdánlivě bezpečného úkrytu, protože tam byla taky ženská, z níž mu nečekaně tvrdnul, a ona spávala s jeho otcem. Vyloženě vypnul mozek. Ani Ylva nebyla nejdřív moc sympatická a brutální šok po bombovém útoku jí na oblíbenosti nepřidal. Zkrátka docela trvalo, než se mi trochu dostali pod kůži. </p><p style="text-align: justify;">Na druhou stranu se ukázaly docela dobré zvraty v klasických otázkách komu jde věřit, pro koho kdo doopravdy pracuje, jestli úhel, ze něhož text nejdřív představuje některé z postav a na pohled je spojuje se scénami útoku na Eliase, je reálný nebo autor mate. Podobné thrillery ze Skandinávie často fungují, i když je už ohrané je připodobňovat k legendárnímu Miléniu. Což by tady ani tak docela nešlo, protože Ylsa i Elias byli naprostí amatéři, skoro je nenapadalo nenechávat po sobě stopy a ukrývat se efektivně. Jenže zase nejde přehlédnout trochu krkolomnou podstatu ono thrilleru, zájmy korporace, soupeření mezi státy, podplácení úředníků a otázka národní bezpečnosti, ani to, že ve výsledku zjištění, jak prostě jeden gigant nechce přijít o zakázky, ohýbá si formální pravidla a zajímá to vládu, vyzní skoro až nudně. Kdyby tedy nezačal zabíjet, aby mu do toho nikdo nehodil vidle. </p><p style="text-align: justify;">Asi by tedy hodnocení výrazně prospělo, kdybych znala i zbývající díly, protože tento první je sám o sobě hodně na vážkách. Ovšem nevzal mě natolik, abych je sháněla. </p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjC5dCbTqv8tggKlhaA8y1_nHNXH9AG24xurBc7BjbH2My5Tqql00ySzbZhZ191GxlRk_vBOoqz7grKKnyyzML5n_0AGlMuSMpUl87fY765w4rmdpht03OzPUGK6fgKzublwAkCDOtE_TxRMttSYxW1BctlFywvsy2_h0z3pYIW0qRh_j56v6pm6USAg3Ug/s350/Knihy3.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjC5dCbTqv8tggKlhaA8y1_nHNXH9AG24xurBc7BjbH2My5Tqql00ySzbZhZ191GxlRk_vBOoqz7grKKnyyzML5n_0AGlMuSMpUl87fY765w4rmdpht03OzPUGK6fgKzublwAkCDOtE_TxRMttSYxW1BctlFywvsy2_h0z3pYIW0qRh_j56v6pm6USAg3Ug/w200-h130/Knihy3.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-684349190305072162024-03-06T14:59:00.000+01:002024-03-06T14:59:02.339+01:00D. Stoker, J. D. Barker - Dracul<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Dracul</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: 2018</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Český překlad: 2020</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Tato kniha coby prequel k slavnému Drákulovi, seskládaný z původních poznámek a útržků původní verze Brama Stokera, mě naprosto uchvátila. Nejdřív deskami, ve kterých je vyříznuté "okno ve věži", a potom svým obsahem, v němž se autorům podařilo najet na atmosféru skvělého klasického hororu. <span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjePytdCZgazeIxV00vru-vnbVTvzimgpMXLq5WV5-moJiz9AMNf80U1C2zIlbTbvm-OqFZAmzfNCNIjBZ8IZCq4tOVHXyb95-xmn-2bs-MTFb-oHA1NYSqHarta0W-5iDBRIB5MEjY7GuTNdLpY0f2Fz-UsO_xbE-l_Kt5otRfBwa91dn9vDwX3ll-ylpW/s400/big_dracul-8sU-446010.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="400" data-original-width="264" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjePytdCZgazeIxV00vru-vnbVTvzimgpMXLq5WV5-moJiz9AMNf80U1C2zIlbTbvm-OqFZAmzfNCNIjBZ8IZCq4tOVHXyb95-xmn-2bs-MTFb-oHA1NYSqHarta0W-5iDBRIB5MEjY7GuTNdLpY0f2Fz-UsO_xbE-l_Kt5otRfBwa91dn9vDwX3ll-ylpW/s320/big_dracul-8sU-446010.jpg" width="211" /></a></div><div style="text-align: justify;">Stejně jako u Drákuly je tato kniha sestavena z deníkových záznamů. Jsou to záznamy Brama Stokera <i>(autora Drákuly)</i>, jeho sestry Matildy, bratra Thornleyho a jejich známého odborníka na nadpřirozeno Vambéryho, a to od Bramova dětství až po upíří vyvrcholení v jeho rané dospělosti a epilogu po 22 letech. Vše přitom začíná docela nevinně. Malý Bram je těžce nemocný, většinu času upoutaný na lůžko, jeho rodina se má o něco lépe než zbytek irské populace uprostřed bramborového hladomoru, ale ne nijak skvěle, a o všechny se stará chůva Ellen. Která vypadá jako mladičká modrooká dívka plná života, aby po nějaké době sešla a zešedivěla, na pár dní zmizela a zase se vrátila jako nová. Čehož si nejdřív Bran nevšímá a ani Matildiny postřehy nebere moc na vědomí, protože ho ubíjí vlastní nemoc. Jenže když s ním jednoho horečnatého večera Ellen něco záhadného, děsivého provede a on je od té doby jako rybička, s Matildou ji nějakou dobu sledují a přijdou na znepokojivé poznatky. Ellen nejí, nespí v posteli, nemyje se, dokonce nezanechává stopy v prachu. Zato má pod postelí bednu s hlínou, po nocích se plíží ven až k děsivému močálu, ve věži starého hradu uložila bednu se stále se pohybující lidskou rukou. A Bram s ní vedle svého zázračného uzdravení a značného vylepšení smyslů cítí i jakési podivné, nelidské spojení.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Jenže jako děti ničemu z toho neporozumí, jejich dospívání je od myšlenek na Ellen odežene a všechno se vrátí až po pár letech, kdy ji Matilda náhodou zahlédne v Paříži. Pak Thornley v Irsku. Bram ji zase cítí blízko sebe, kamkoli se vrtne. Thornleyho ženu zachvátí šílená nemoc měnící ji v cosi nelidského. Objeví se jejich starý soused O'Cuiv, mrtvý po pádu z lodi, jenže už podruhé, když ho před lety popravili za údajný masakr jeho rodiny. Pomalu jim začne být jasné, že se kolem nich děje něco velice temného a že musí odhalit, co je zač Ellen, jaké jsou její plány a s kým to snad potají pracuje. Protože teprve on, záhadný temný muž z daleké Transylvánie, jenž kolem nich také krouží, může být tím nejhorším nepřítelem, jakého si uměli představit.</p><p style="text-align: justify;">Byl to tak návrat do naprosté klasiky. Horor, kdy dnešní čtenář ví, že jde o upíry, ale postavy viktoriánské Anglie, respektive Irska, o nich nic netuší a to, s čím se setkávají, jsou pro ně podivné, hrůzné úkazy, které se musí pokusit buďto potlačit a nevidět je, nebo je odhalit a bojovat s nimi, přičemž nemají moc dobře jak. Tedy se ocitají ve smrtelném nebezpečí. Nejdřív netuše, když se u nich v dětství schová Ellen na útěku před Drákulou, potom v dospělosti, když se Ellen a Drákula vrátí, oni už nemůžou předstírat, že to byly pohádkové představy, a musí se jim nějak postavit, aby nepřišli o Emily a nakonec sami sebe. Takže začnou postupně přiznávat své různé zážitky s nadpřirozenem, ohledávat mrtvoly, procházet záhadná místa, seznamovat se s tím, co je upír, s příběhem Ellen a příběhem Drákuly a hlavně narazí na Vambéryho, což je další klasika, další z mnoha verzí Van Helsinga a obdobných odborníků na monstra. </p><p style="text-align: justify;">Protože to ale je kniha psaná v současnosti, není ovlivněná tehdejší dobou. Je příjemné číst kapitoly všech postav bez nánosů patosu romantismu a bez nejhoršího přezíravého klasicismu <i>(ve smyslu třídní diskriminace)</i> a sexismu jako v původním Drákulovi. Autoři se zde snaží jen je sem tam mírně přisypat, protože taková tehdy společnost byla. Můžu se rovnou soustředit na děj i styl, jaký se mi líbí bez výhrad. Užívat si čiré hrůzy jako jsou pohybující se kusy těla, viktoriánská pitevna s přízrakem, záblesky upírů, nebo výstřednosti jako Klub pekelného ohně, kde se probírají libovolná temná a magická témata. Užívat si popis děsivé půlnoční jízdy kolem hřbitova, vykopávání hrobů, objevování čím dál záhadnějších artefaktů a map, postupné odhalování toho, kdo je Ellen a co má s Drákulou společného. K tomu se autoři ponořili i do jejich původu, kdy Ellen byla původní dearg due s romanticky děsivou minulostí a Drákula zkrátka predátor. Ve všech smyslech slova. Jejich upíří podstata k tomu neměla žádné spojení a jejich zvláštní příběhy a první setkání mě hodně zaujaly. S pomoci poznámek Brama Stokera a prý některých překladů jeho původního díla v podobě, jakou nechtěli publikovat přímo v Británii, mám představu, kde se v téhle verzi upíři vzali a co je v jejich silách, což velice uspokojuje mou potřebu odhalovat podrobnosti světa každé knihy. </p><p style="text-align: justify;">K tomu kniha dobře pracuje i s prezentací času a ne úplně přehlednou situací. Od začátku se střídají kapitoly z deníku Brama o dětství a Ellen s kapitolami "nyní", kdy Bram sedí ve věži a zoufale se snaží ubránit čemusi temnému pastou z hostií, divokými růžemi, kříži a zrcadly. Není moc jasné kde, kdy a proč je, postupně se k tomu teprve dostáváme, když se přidají i kapitoly Matildy, Thornleyho a Vambéryho spějící k tomuto bodu a ještě za něj. A v epilogu přijde další "propojení universa", když za Bramem dorazí Mina Harkerová z Drákuly, protože mají společného nepřítele. Takže tato kniha od začátku pracuje s několika časovými liniemi a k tomu ještě s několika vrstvami fiktivně reálného, fiktivně fiktivního a reálně fiktivního. Z čehož jsem byla nejdřív trochu zmatená, ale nakonec díky doslovu autora, který celý záměr knihy a její vznik vysvětlí, naopak velmi nadšená. </p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhklj1gqyR0fZS4Rfs7n99-shTgv8w3e1mvBsS4HdUW47vxaf-MVbbs8oIBr1gjItDPtgFRcwS9kgrJq6qbJzWoCVRvSXQFHiGemWqaV8gPNPEqnEuJm9wFWUQRlLVBHQqbA-9p2S4SbukUi2DydLHJC634wl6zZv3QETVurKFfB-HCCe6InbG1AuyrQXXe/s350/Knihy1.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhklj1gqyR0fZS4Rfs7n99-shTgv8w3e1mvBsS4HdUW47vxaf-MVbbs8oIBr1gjItDPtgFRcwS9kgrJq6qbJzWoCVRvSXQFHiGemWqaV8gPNPEqnEuJm9wFWUQRlLVBHQqbA-9p2S4SbukUi2DydLHJC634wl6zZv3QETVurKFfB-HCCe6InbG1AuyrQXXe/w200-h130/Knihy1.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-44192819810351008042024-02-19T16:33:00.001+01:002024-02-19T16:33:22.004+01:00Minka Kent - Jako by se vypařila<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: The Thinnest Air</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: 2018</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Český překlad: 2019</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Tato kniha nikoho zvlášť nepřekvapí. Je to klasický, jednoduchý příběh, docela předvídatelný a trochu plochý, na druhou stranu dobře napsaný, svižný a příjemné odpolední rozptýlení. Zkrátka pro každého, kdo hledá něco prostého a čistě odpočinkového.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixbzY2dN295qdQvFAFDYjNam-VSaIeeOKfLdTyev7SCnhtoQHWr0Qdtt96w6k4dHmMKcsVNPsb4Zp3ztCuhUG9cEb8WpJUs3CwKb3dASqE9aOt-BD7PQ4EYer2vnSJOpVigtbmDcNw59j1VOSFn3wqyFTSjyvMlgYEjFl5hmMNrCZ8dbbtkGifz2giPsZw/s785/16155-jako-by-se-vyparila-1.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="785" data-original-width="510" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixbzY2dN295qdQvFAFDYjNam-VSaIeeOKfLdTyev7SCnhtoQHWr0Qdtt96w6k4dHmMKcsVNPsb4Zp3ztCuhUG9cEb8WpJUs3CwKb3dASqE9aOt-BD7PQ4EYer2vnSJOpVigtbmDcNw59j1VOSFn3wqyFTSjyvMlgYEjFl5hmMNrCZ8dbbtkGifz2giPsZw/s320/16155-jako-by-se-vyparila-1.jpg" width="208" /></a></div><div style="text-align: justify;">Kniha začíná rovnou uprostřed primárního problému. Z parkoviště u supermarketu v utažské komunitě boháčů zmizela beze stopy Meredith, manželka místního podnikatele Andrewa. Na místo přijíždí z New Yorku její sestra Greer. Odstavila na vedlejší kolej svůj řetězec kaváren i dořešení vztahu se svým expřítelem Harrisem, aby dohlédla na to, že policie dělá, co má a nikoho nepřehlédne. Také se to tak zdá. Detektiv McCormack je do případu velmi zapálený, nepřehlíží, jak si Andrew naopak udržuje chladný odstup. Však Greer mu nikdy nevěřila, že Mer nemá jen jako mladou ozdobu, za niž vyměnil starší model z předchozího manželství. Že by mu o ni mohlo jít víc než o několik milionů, které Mer za pár měsíců dostane ze svého svěřeneckého fondu. Jenže co když nikdo není, jak na začátku vypadá? </div><p></p><p style="text-align: justify;">Postupně se odhalí vážné problémy v manželství Mer a Andrewa. Meredith špatně zapadala do nového privilegovaného života, přicházela o svou jiskru, otěhotněla. Andrewovo okolí ji nebralo vážně, stejně jako jeho děti. Andrew je docela problémový, o další děti prý nestál a mohl dokázat zmizení narafičit, i podle jeho ex. Jenže není jediným hráčem. Sama Meredith měla tajemství, jaká by do ní Greer neřekla. Detektiv McCormack se zrovna nemá k přiznání své nevhodné zaujatosti, především poměru s Meredith. Na scéně se k tomu pohyboval stalker. Dokonce i Harris najednou zmizí a lže o tom, kde je. Greer se zjevně nemůže spolehnout na policii ani rodinu. Jak zjistí, jací lidé kolem ní doopravdy jsou a kdo z nich by mohl mít motiv k nemyslitelnému?</p><p style="text-align: justify;">O životě Meredith za pozlátkem, jaké problémy se kolem ní začaly vynořovat, se přitom dozvídáme napřímo vedle pátrání po jejím zmizení, protože se střídají kapitoly z pohledu pátrající Greer v současnosti a kapitoly z pohledu čím dál nešťastnější Meredith v minulosti. Až se na konci sejdou při rozuzlení. I to vidíme odděleně z pohledu obou dvou, ale zhruba ve stejné době. K tomu je to úzký svazek, tudíž byly tyto kapitoly hodně krátké, obvykle asi pět, šest stránek, odsýpaly. Meredith rovnou poskakovala po měsících, zabývala se jen nejdůležitějšími body, nechala snadno udržovat pozornost a tempo čtení. Jasně a pochopitelně ukazovala úpadek jejího nadšení z manžela, její uklouznutí, zvětšující se obavy, hádky, až k osudnému dni. Greer pro čtenáře naopak ve svých postupně vyslechla a udělala si obrázek o Andrewovi, detektivovi, přátelích Meredith a snažila se to, co Meredith přímo popisovala, rozklíčovat z posbíraných náznaků. To v rozsahu několika málo dní, takže i její kapitoly zůstaly jasné, stručné, prosté.</p><p style="text-align: justify;">Vlastně je to tak jednoduchý, rychlý děj, že sotva stačí trošku víc do hloubky představit Meredith a Greer a jinak nic moc jiného. Přes všechno proletí, Meredithino zápasení mezi odporem a zájmem k prázdnému životu bohaté paničky se úplně zazdí jejím zmizením, stejně jako se jejím nalezením zazdí veškeré Andrewovy chyby, jenom si ňuňánkově slíbí, že už bude všechno zalité sluncem. Ačkoli tam byly nevěry, nespokojenost, majetnickost, přehnaná žárlivost, konflikt jestli je nebo není jen bohatým přívěškem, kterým se Andrew akorát chce chlubit, problém toho, kdo je vlastně doopravdy Andrew a jestli má jejich manželství budoucnost. Příčina jejího zmizení je nakonec docela šablonovitá, hezky rozjeté bádání v temných stránkách postav letí z okna a veškeré problémy zdánlivě skončí vyřešením onoho zmizení. Dokonce i mezi Greer a Harrisem, ačkoli mezi těmi viselo, že se rozešli, přesto spolu dál úzce podnikali a dokonce bydleli, a že Greer byla navenek nedostupná, což je něco, co zmizení a nalezení její sestry a dopadení pravého pachatele vyřešit nemohlo. Skoro bych až řekla, že chybí druhý díl, který by se k těmto osobním problémům vrátil a navázal.</p><p style="text-align: justify;">Je to proto navzdory naznačované hloubce nakonec docela povrchní, ale dostatečně zajímavé. Snaží se o dostatečné napětí, každá postava je dostatečně odlišná a svá, aby to zůstalo slušné. Všichni jsou poměrně realističtí, každý má něco, třeba matka Greer a Meredith je hrozná harpyje, autorka děj nezahltila lidmi ani zbytečnými scénami. Její snaha o navedení na falešné stopy jak postavy samotné tak přímo čtenáře přímým popisem i prací se způsobem, jak ho používá, mě bavila. Jde to, jde to, Imhotep. Jenom by to chtělo trochu víc. </p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnZo6Mvz8V3G1MP7cWJiMzwhZbhX7Pz9OiYhlyK30Hga8uD53K-_MkF0n4OPBQbldXjgnBkmidV2Dz6CQFU8KI_mWTJjqqqsJYjQL00WI5VUkew80pckL2Yd5Qm3vZAGMbLwY5kP3wX6BfbPSLBrNCvCwiPszhKacLtMTxcJvkko3m2p9wK8zcqSIUric6/s350/Knihy3.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnZo6Mvz8V3G1MP7cWJiMzwhZbhX7Pz9OiYhlyK30Hga8uD53K-_MkF0n4OPBQbldXjgnBkmidV2Dz6CQFU8KI_mWTJjqqqsJYjQL00WI5VUkew80pckL2Yd5Qm3vZAGMbLwY5kP3wX6BfbPSLBrNCvCwiPszhKacLtMTxcJvkko3m2p9wK8zcqSIUric6/w200-h130/Knihy3.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-75871069267933516202024-02-11T15:20:00.006+01:002024-03-12T12:20:49.948+01:00M. A. Collins - Killing Game<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Killing Game</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: </i></div><div style="text-align: justify;"><i>Český překlad: Nepřeloženo</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Poznámka: Četla jsem pouze v AJ</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Další krátká novela z prostředí seriálu CSI, která nebyla nikdy vydaná v ČR, je klasický příklad Collinsovy tvorby. Odpočinková, jednoduchá, snadno čitelná i v angličtině. Velmi výrazně, mnohem víc než v jiných, v ní ale vystupoval problém, který mají všechny jeho knihy a nakonec i seriál, a který jsem si dlouho neuvědomovala. Nemyslím tím, že jsou přehnané a melodramatické. Jsou. Víceméně úmyslně. Jde o něco jiného.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxxPIFtmqc4xz_AXtSCZQexphN7zFplKKNJMJs8tF0Jjcl1_Ib2di8nKoFwWXDLzgZ1RO7ae4bbNqm3a-aflrW1T5-iW391MqS_1G25MlNDPGTzvfQJggCMbraR_6HQPQszlYbkVQBgwSn-moOtmLaAyoWApXrwCP9tZHnHtXVR_cTk9r3_nVxgoouxTOj/s2257/killing-game-9781416516293_hr.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2257" data-original-width="1400" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxxPIFtmqc4xz_AXtSCZQexphN7zFplKKNJMJs8tF0Jjcl1_Ib2di8nKoFwWXDLzgZ1RO7ae4bbNqm3a-aflrW1T5-iW391MqS_1G25MlNDPGTzvfQJggCMbraR_6HQPQszlYbkVQBgwSn-moOtmLaAyoWApXrwCP9tZHnHtXVR_cTk9r3_nVxgoouxTOj/s320/killing-game-9781416516293_hr.jpg" width="198" /></a></div><div style="text-align: justify;">Zápletka je obvyklá a skutečně jednoduchá. Kriminalistický tým tu jen nevyšetřuje dva případy, ale je rozdělený na dva samostatné týmy, když po reorganizaci zůstala osekaná noční směna a osekaná odpolední směna. Noční s Gilem Grissomem, Sarou Sidle, Sofiou Curtis a nováčkem Gregem Sandersem vyrazí vyšetřit vraždu seniorky v jejím domě v majetnější odpočinkové komunitě. Někdo ji udusil, u okna se našel žebřík, pachatel využil nemoci hlídače a toho, že oběť měla problémový alarm, zkrátka to vypadá jako typická záležitost. Odpolední směna s Catherine Willows, Nickem Stokesem a Warrickem Brownem zase vyráží zjistit, kdo ubil mladou, nemajetnou obyčejnou ženu, a když narazí na prudkého alkoholika exmanžela, který s ní v minulosti měl fyzické konflikty, i tento případ snad půjde rychle uzavřít. </div><p></p><p style="text-align: justify;">Jenomže velmi rychle zjistí, že nic není tak, jak na první pohled vypadá. Všechny poznatky a důkazy na místech činů jsou až perfektně naaranžované, někdo snad chce, aby se bez rozhlížení hnali za násilnickým ex a konflikty s bezpečnostní službou. Takové vodění za nos si samozřejmě kriminalisté nemůžou nechat líbit, rozšíří tedy okruh pátrání a s překvapením zjistí, že jejich případy spolu nejen souvisí, ale vlastně se jedná o jeden velký. Dokáží však usvědčit pravého pachatele, když ten má s manipulací s důkazy bohaté zkušenosti a navíc i osobní pifku na jednoho z nich? </p><p style="text-align: justify;">K takovým zjištěním jim přitom stačí docela málo docela jasných důkazů, snadno sledovatelný postup a úvahy a k zápletce týkající se dvou hamižných vražd nemám moc co dodat. Autor si kriminalistické postupy vždy nastudovává dobře, samozřejmě přibarvuje jejich rychlost nebo přesnost. Postupuje navíc klasicky, nechá oba týmy zpracovat jejich místa činů, přednést jejich domněnky a závěry, označit první <i>(nesprávné) </i>podezřelé, provést výslechy, zjistit, že věci nesedí a vrhnout se za pravými pachateli. Spojení případů do jednoho v těchto knihách také není nic výjimečného, byť to udělal docela zajímavě. Měl to zkrátka dobře rozplánované.</p><p style="text-align: justify;">I charaktery postav jako obvykle přesně trefil, jako by vypadly ze seriálu, včetně jejich vyjadřování a stylu. Jenom příšerně nadužívá "said", uvádí tak každou druhou přímou řeč, takže "řekl/a" může být klidně desetkrát na jednu stránku. A to hrozně tahá za oči. Také pořád zbytečně důkladně uvádí postavy do scén popisem jejich oblečení od bot po účes. Číst pořád dokola, jak mají všichni kalhoty, triko nebo košili a někdy sako, protože se všichni oblékají úplně normálně a pro děj to není důležité, v takových podrobnostech, rychle omrzí. Tak velký důraz na každodenní oblečení a vlasy nic nepřináší a měl by to editovat. Ani to mě ovšem nevytrhávalo z obvyklého užívání si jeho fanknížek po období zbožňování seriálu. Tím problémem, který mě tu znatelně pohltil víc než v jiných, je něco jiného. </p><p style="text-align: justify;">Když jsem kdysi CSI sledovala, vůbec jsem si nevšímala, jak jsou kriminalisté v Las Vegas, tedy postavy, ve skutečnosti prezentovaní strašně arogantně, chovají se ke všem bez odznaku děsně povýšeně, nepříjemně, zatímco pro diváka/čtenáře to má být vtipné hláškování. Jak jsou všichni mimo jejich tým nebo kolegy, kteří jim podlézají, hlavně nadřízení, vlastně nepřátelé. Veškerá potřeba vyjednávání, kompromisu, fungování jako součást systému je prezentovaná jako hrozně otravný problém, fakt, že vedoucí se musí zabývat rozpočtem a být manažer, je z jejich pohledu nechutné, a čím dál víc si všímám, že i práva civilistů a hlavně podezřelých jsou pro ně zbytečná zdržovačka. Naopak s nimi často pracují s výsměchem, bez poučení, a čtenář se má spolu s nimi ušklíbat nad tím, jak se ten idiot děsí, že mu chtějí prohlížet břicho a manipulovat ho k přiznání. Což není chyba těchto knížek jako takových, naprosto to odpovídá seriálu a autor to věrně zobrazil. Jen mě praštilo do očí a zamrzelo, jak mimo jejich úzký tým, pokud někdo není špičkový profík, jenž pro ně udělá s úsměvem první poslední, jsou kriminalisté z CSI LV toxičtí. A vždycky byli.</p><p style="text-align: justify;">V této knize je to extra zřetelné v porovnání s ostatními, a to v jednání se svědky a masivně v tom, jak všechny postavy popisují vedoucího Ecklieho jako hnusného švába, zatímco kdykoli se on ukáže na scéně, působí jako rodič, který se snaží velmi profesionálně přesvědčit své pubertálně uražené podřízené, ať se řídí pravidly, ať jejich práci nejde formálně napadnout, a když už jsou vedoucí směny, ať laskavě řeší chod směny. A čtenář, potažmo divák, ho za to má nenávidět spolu s postavami. Je to škoda, potřebovali by trochu dospět.</p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4FUmqN08lrCAB8RJFlcs3ui6Wl3LG5A23yQGz6Q0NUZZDhAaQI0JyPTbvV4TMBUueHo-uC4vwkuI1V2Dqn2H3N33DxQwn2RBENnYx225Xmwm__wkSCvZtrB-KgNIum1ommxSr99ljYT3k__jcceuZNzv0XeXzOzwfw1ks394os0D9iyxNu7GfIlStF2XG/s350/Knihy3.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4FUmqN08lrCAB8RJFlcs3ui6Wl3LG5A23yQGz6Q0NUZZDhAaQI0JyPTbvV4TMBUueHo-uC4vwkuI1V2Dqn2H3N33DxQwn2RBENnYx225Xmwm__wkSCvZtrB-KgNIum1ommxSr99ljYT3k__jcceuZNzv0XeXzOzwfw1ks394os0D9iyxNu7GfIlStF2XG/w200-h130/Knihy3.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-86975336683311175112024-02-07T16:30:00.005+01:002024-02-10T23:09:32.451+01:00Louise Boije af Gennäs - Krvavý květ<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Blodlokan</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: 2018</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Český překlad: 2019</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Jak se mi někdy stane při objednávání knih, nevšimla jsem si, že jde o trilogii a toto je jen první díl. Už mám ale i druhý, protože se mi nakonec zalíbila a zajímá mě, jak příběh dopadne. Nicméně má i své určité mínusy a připodobňování k Miléniu Stiega Larssona na přebalu, byť se dotýká velmi podobné situace, úplně nesedí. <span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGNVNhBMst_Ye_KcEyC-uezPr89kHIvbXwtebARgtIYGbm0DgsmogcZPUWdjSHIVg1S-HbJ72-rmaZxcb8RpDiLyVf5XXb18e0JSrUfyZUHOST6rHRoD-SnkVfL5o5XcTa5_4lFUml_i4N4ViOMyrUFifOlYQbkEwDGMVPv5tKfzGehl9gBsB8cKMv5N-x/s550/big_krvavy-svet-Dvz-417075.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="550" data-original-width="356" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGNVNhBMst_Ye_KcEyC-uezPr89kHIvbXwtebARgtIYGbm0DgsmogcZPUWdjSHIVg1S-HbJ72-rmaZxcb8RpDiLyVf5XXb18e0JSrUfyZUHOST6rHRoD-SnkVfL5o5XcTa5_4lFUml_i4N4ViOMyrUFifOlYQbkEwDGMVPv5tKfzGehl9gBsB8cKMv5N-x/s320/big_krvavy-svet-Dvz-417075.jpg" width="207" /></a></div><div style="text-align: justify;">Sara si prošla hroznými věcmi. Přátelé se jí odcizili, téměř před rokem ji někdo znásilnil a na to zemřel její milovaný otec při neštěstí na chatě. Proto se rozhodla přestěhovat do Stockholmu a začít znovu, jenomže ani to není snadné. Může si dovolit jen špinavý kamrlík, vezmou ji jen jako pomocnou sílu v bistru, mezi těžkou prací a mizernou čtvrtí nemá na nic čas ani peníze. Až se její život najednou, záhadně úplně otočí. Spřátelí se s rozzářenou Bellou, která jí dohodí lukrativní místo své asistentky v PR agentuře, nastěhuje se do jejího přepychového bytu, seznámí se se spoustou zajímavých i vysoce postavených lidí, ocitne se v kolotoči centra Švédska, dokonce najde i přítele. Že by Saru potkalo nečekané štěstí?</div><p></p><p style="text-align: justify;">Ne tak docela. Hned s tím jí totiž v hlavě začne blikat neodbytný alarm a začne si i všímat prapodivných věcí. Když se chce vrátit pro zapomenuté drobnosti do starého ubytování, najednou je pryč celý dům. Nikdo si ji nepamatuje. Každý tvrdí, že se musela splést. Její starý soused se k ní nechce znát. Najde si terapeuta, ale když k němu jde neohlášeně, o jeho ordinaci nikdo nic neví. Někdo se jí přehrabuje ve věcech. Na instagramu se objevují její fotky z doby, kdy je sama doma. Jako by někteří lidé kolem ní měli dvě identity. A ji snad někdo sleduje. Vedle toho najde po svém otci složky s výstřižky, které se týkají případů, kdy ve Švédsku úřady a politici porušovali lidská práva, a to včetně zneužívání dětí a imigrantů. Může to spolu souviset? Objevil snad její otec něco tak vážného, že si lidé v pozadí zahrávají stále ještě i s ní? Mohla to být dokonce příčina jeho nehody? Jak je do toho zapojená přátelská Bella? Mohli by jí poradit otcovi nejlepší přátelé ze švédské vlády Fabián a Björn, nebo ani jim se nedá věřit? A co když si to všechno jen namlouvá, protože stále nezpracovala své masivní trauma? </p><p style="text-align: justify;">Tyhle podivné věci se přitom dějí skoro od začátku a začnou tím, jak přehnaně přátelská Bella uloví Saru do snové práce a brzy jí nabídne spolubydlení v luxusním bytě. Protože všechno kolem Sary už docela něčím smrdělo, čekala jsem, kdy se provalí, že ji Bella právě ulovila do obchodu s lidmi. Jenže to se nestalo, Bella byla víceméně opravdová, v půlce se ještě začalo zdát, že půjde spíš o politické machinace, které rozkrýval Sařin otec. Jen aby se všechno zvrtlo zase k systematickému obchodování s lidmi a nelibým zásahům švédských politických špiček a konečně se začalo naznačovat, jak s tím Sara souvisí. Tedy vážně jako v Miléniu s Lisbeth Salander. A udržet napětí se autorce povedlo ve všech částech, zejména když čtenář začal chápat rychleji než Sara, že se něco děje, a netušil, kterou cestou se vydá.</p><p style="text-align: justify;">Akorát to někdy chápal až příliš brzy. Mnohdy byla Sařina ignorace pochopitelná, snažila se přenést přes znásilnění, vypnout vnitřní alarm a začít lidem věřit, a měla dlouho za to, že její podezíravost je součást traumatu. I to podle mě bylo dobře zakomponované. Jenže jindy byla až nesmyslně neopatrná, hlavně když už chápala nebezpečí. Třeba když začala komunikovat s novinářem, aby jí pomohl rozkrýt dost možná boj o život, ani jednoho nenapadlo nepoužívat otevřeně jejich normální telefony, ačkoli do Sařina někdo opakovaně lezl a ona to ví. Nebo se nikdy nepokusila nic ověřit. Když třeba zjistila, že po sezení s podezřelým terapeutem místo jeho ordinace existuje jenom starý byt, začala se dlouho utápět v tom, jak věci nedávají smysl, místo aby si třeba sjednala nové sezení a sledovala, jestli je to fakt bouda a byt budou přestavovat zpátky na ordinaci. Prostě místo nalézání smyslu pořád odbíhala na společenské akce, fňukala, jak je vše divné, a co bylo nejotravnější, spala. Velmi často nájezd na zajímavé odhalení přerušilo, jak byla unavená a šla spát, se všemi věcmi roztahanými otevřeně kolem. Divím se, že se v takových chvílích nikdy nic nestalo.</p><p style="text-align: justify;">Bohužel se autorka i zbytečně dlouho zabývala podružnými věcmi, třeba náplní Sařiny práce, nesouvisející vůbec s ničím, a potom vyvrcholení sesekala narychlo na posledních pár stránkách. Potřebovalo trochu víc rozvést, hlavně zapojení Fabiána a doba, kdy Sara už tuší. Bylo třeba, aby Sara sama a postupně odhalila, co se dělo s Bellou, co je Skarabeus, jak je to se zneužíváním a sama zděšeně přišla na to, v jaké síti se ocitla. Tady jí to při jediné náhlé konfrontaci Fabiána prostě vysypal, zatímco pro ni to bylo ještě skoro až okrajové <i>(pochopitelně její veškerou pozornost na chvíli obsáhlo uvědomění, kdo jí znásilnil)</i>, a to poměrně zklame. Budování napětí se musí vyplatit, autor ho nemůže zastavit a potom vzít jednu postavu, skrz níž sám sebe natvrdo vysvětlí. Na druhou stranu závěr naznačil nutnost nového boje už bez pochyb, jestli jen Sara není blázen, a na druhý díl se těším.</p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0bWlZZimTDfK_m-Vn9aHiUy7sbHCObCDcJArtCApHSeOISCmH7dgHjOmRPn2s4X5-8iG2uZHWxvDSbNUx5WAXJWDneA22X1u3_s7AhKlwwfKJvD-i5iIjSWfGiiP6oHk_BvvWW1DXTcXIr6O0vG1hOf-IQok9rex-WOIYv7RjbEMkkNd444JlXCaAzuIy/s350/Knihy2.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0bWlZZimTDfK_m-Vn9aHiUy7sbHCObCDcJArtCApHSeOISCmH7dgHjOmRPn2s4X5-8iG2uZHWxvDSbNUx5WAXJWDneA22X1u3_s7AhKlwwfKJvD-i5iIjSWfGiiP6oHk_BvvWW1DXTcXIr6O0vG1hOf-IQok9rex-WOIYv7RjbEMkkNd444JlXCaAzuIy/w200-h130/Knihy2.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-55509205553075900652024-01-18T16:43:00.001+01:002024-01-18T16:43:25.767+01:00Joy Jordan-Lake - Pozlacený měsíc<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Under a Gilded Moon</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: 2020</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Český překlad: 2022</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Od Dobrovského jsem dostala záplavu e-knih a pořád se rozšiřuje, jenom pomalu je stíhám číst. Tak jsem se pustila do Pozlaceného měsíce, jenž měli raději přeložit doslovně, protože by to dávalo větší smysl. A bylo to celkem fajn.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzoIp3wctEpz3WiQ-C4_8HE_MvVc59QX9cZprrlG8hxddZvCo88ybanEjQPO09iSrhy3MWXQd40c5Sh5ZtaFfuo-7rbd0T5N3rGo5V33Lc5_dpDEUWVrJ8arvE2_BckMeiv4Gye5hj1TSTVucBRgisP4e2IkUUdnzOjjlzF1Ndy-OM2s08c8brMyzX1IY7/s1529/big_pozlaceny-mesic-8UY-495434.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1529" data-original-width="1000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzoIp3wctEpz3WiQ-C4_8HE_MvVc59QX9cZprrlG8hxddZvCo88ybanEjQPO09iSrhy3MWXQd40c5Sh5ZtaFfuo-7rbd0T5N3rGo5V33Lc5_dpDEUWVrJ8arvE2_BckMeiv4Gye5hj1TSTVucBRgisP4e2IkUUdnzOjjlzF1Ndy-OM2s08c8brMyzX1IY7/s320/big_pozlaceny-mesic-8UY-495434.jpg" width="209" /></a></div><div style="text-align: justify;">Už název může trknout umístěním do tzv. "pozlaceného věku", tedy USA na přelomu 19. a 20. století. Kerry MacGregorová se tam tehdy musí vrátit ze studií v New Yorku domů do Apalačí, protože jí umírá otec alkoholik a musí se postarat o mladší sourozence. Znamená to návrat z pozlátka do velké chudoby a hladu - a zároveň do prudce se měnících hor. Bohatý George Vanderbilt si tam staví své pohádkové panství, skoupil téměř všechny farmy jejích sousedů, protože ti si je už nemohli dovolit, spoustu jich také zaměstnal a přivádí si do hor své bohaté přátele, kteří působí jako z jiného světa a mnozí vnímají horaly skoro až jako zvířátka. Kerry je přitom velice hrdá žena, tohle vše ji neskutečně zraňuje, a aby toho nebylo málo, od příjezdu se ocitá v prapodivném kolotoči.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Stejným vlakem totiž dorazili i dva muži, pan Cabot a pan Grant, kteří mají údajně studovat Apalače a zachraňovat divokou přírodu, akorát evidentně skrývají jakési tajemství. Židovský novinář, jehož hned po výstupu z vlaku někdo zabije. Italští sourozenci, údajní Bergaminiovi, jež kromě pravého jména nepřiznávají ani to, že před něčím či někým utíkají z jihu. A na Georgeovo panství přijede i přítelkyně jeho neteře, slečna Lilly Barthelémyová, která sice hledá i vhodného ženicha, ovšem především způsob, jak se vyhnout skandálu, jenž se kolem její rodiny hrozí rozpoutat po jistých etnických nepokojích v New Orleans. K tomu se až podezřele rasisticky začne náhle chovat Kerryn dávný kamarád, místní rodák Dearg. Kerry rychle dojde, že spolu podivná slova, podivné chování a podivné události souvisí a že existuje nějaké děsivé tajemství, spojující všechny staré i nově příchozí nejen s novinářovou vraždou. Zvláště, když přijme místo na panství a dostane se do centra dění. Jenže jí schází spousta dílků skládačky, aby si utvořila správný obraz a ukázala na správného člověka, a ty možná nestihne sehnat, než obviní nepravého, než se po horách rozšíří eugenické teorie nabývající na oblibě a než se někdo rozhodne zabránit tomu, aby svůj nos strkala, kam nemá.</p><p style="text-align: justify;">Není to však detektivka. Kerry je jen horalka s dvěma roky studia literatury a důvod, proč se o vyšetřování vraždy a rozplétání klubka záhad začala zajímat, byl její velký smysl pro detail a spojitosti, všímavost, neochota hodit podivné italské sourozence přes palubu, protože nevěřila v jejich očerňování, zájem v Cabotovi, tedy potřeba ujistit se o jeho straně, a hlavně nechuť potopit její hory ve vlně rasové a etnické nenávisti. A přestože se jí pro tento moment nakonec podařilo rozplést vraždu a vynést na světlo pravdu, takže nevinní netrpěli, samozřejmě nebylo v jejích rukách zastavit hrnoucí se oceán. Drobné náznaky rostoucí nenávisti a propastí se táhly celou knihou, čtenář věděl, že pár let po skončení děje se tak jako tak rozvine nacismus. Nebyly to však jediné propasti, s nimiž Kerry bojovala. Grant a jeho francouzská antisemitská liga, kterou se snažil v Apalačích rozšířit eugeniku, pořád zůstávaly trochu na pozadí. </p><p style="text-align: justify;">Přímo před očima měl čtenář akutnější propast mezi Georgem Vanderbiltem, jeho přáteli a mezi Kerry a ostatními horaly. Střet kultur, střet bohatství s obrovskou chudobou, zde doslova postavených ve vzájemném sousedství, střet povah a pohledů na tuto propast. Což se mi hodně líbilo. Všechny postavy v tomto konfliktu byly originální a své. George upřímný filantrop se snahou pomoci přírodě i místním, byť stále produkt své doby. Zchudlý Cabot napůl cesty hledal, kam může patřit, zatímco ho doopravdy nepřijímal nikdo. Bezostyšný rasista Grant užívající si postavení. Rozmazlená slečinka pozlaceného věku Lilly, na druhou stranu tvrdě pracující na vlastních omezených možnostech, jak se vyhrabat z vražedného skandálu svého zkorumpovaného otce. Catalfamo/Bergamini hledající bezpečí před svým nesmazatelným zločinem - statusem imigranta. Velice chytrá Kerry v níž se to pralo skoro stejně jako v Cabotovi, jen z opačné strany. Britské služebnictvo versus nové horalské služebnictvo. Dearg, jenž se nechal svést Grantem a jeho ideologií, ale ani jeho případ nebyl černobílý a autorka mu umožnila ukázat, proč se to vlastně stalo. Zkrátka všechny postavy ukázaly své pohnutky, úmysly, emoce, některé i víc, protože vedle hlavní Kerry bylo pár kapitol z pohledu Catalfama/Bergaminiho a Lilly, a poskládaly velice barevný, kontrastní, zajímavý svět. </p><p style="text-align: justify;">Ve výsledku tak vražda novináře, ač děj rozvířila, vůbec nezůstala tím hlavním. Nešlo o její vyšetřování, ať už policií nebo Kerry, víc o implikace. O to, aby Kerry jejím prostřednictvím sobě i čtenáři odhalila, co se rozjíždí za oponou, jak snadno to může proniknout i do jinak dobrých lidí. Velmi příjemně se o takové směsce četlo. A především, jak se ukázalo v doslovu, spousta postav byly skutečné historické osobnosti nebo jimi alespoň inspirované, a samozřejmě historické souvislosti a ladění společnosti byly velice skutečné a dodávaly punc.</p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFSZWwNfcQexXd3U-x-FBvC4FX-nV6lr3FxJE3_Z1W0vuzAsHuY1n-nyr9DMUfz4_GmRsQ3BPf9gxTeddGhQl83mpNVH00U1rI0h27qMjsLJ59GqvpWwZYBF3H7Yfue2-zdgLAEcF0inwbXp-cSmSTkAQ0N7qJo8LUEIibwGqTGCNF_qSWm6Vq4Tq__HZS/s350/Knihy2.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFSZWwNfcQexXd3U-x-FBvC4FX-nV6lr3FxJE3_Z1W0vuzAsHuY1n-nyr9DMUfz4_GmRsQ3BPf9gxTeddGhQl83mpNVH00U1rI0h27qMjsLJ59GqvpWwZYBF3H7Yfue2-zdgLAEcF0inwbXp-cSmSTkAQ0N7qJo8LUEIibwGqTGCNF_qSWm6Vq4Tq__HZS/w200-h130/Knihy2.png" width="200" /></a></div><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-92055201656153102024-01-13T11:59:00.000+01:002024-01-13T11:59:01.290+01:00Suzanne Collins - Vražedná pomsta<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Catching Fire</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: 2009</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Český překlad: 2010</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Druhý díl trilogie Hunger Games se mi líbil ještě o něco víc než první, protože jím prostupuje nepřehlédnutelná předzvěst chaosu a převratu, ačkoli je, stejně jako mnohé náznaky v předchozím díle, opět příjemně schovaná. A také se zde dostáváme ještě hlouběji do celého světa Panemu mimo izolované hry a dvanáctý kraj.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqEgJsFHW4nIpf44QQENHlxKAdH0xoekMvWo7aHrReiM_ffVWrDaOp1_BsMMwwhIILfjydplUlfs7Ip2qHUJEtBH2YxeI8F56dP5K80nbUezWnNwD7mL15PD9OYSY7cwAD11g3Ckx5Z0mytaOt276E547vurikBtna9QwK4bn-GDUJJ31rlaGW7ToEA3mU/s446/big_vrazedna-pomsta-jTX-486744.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="446" data-original-width="298" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqEgJsFHW4nIpf44QQENHlxKAdH0xoekMvWo7aHrReiM_ffVWrDaOp1_BsMMwwhIILfjydplUlfs7Ip2qHUJEtBH2YxeI8F56dP5K80nbUezWnNwD7mL15PD9OYSY7cwAD11g3Ckx5Z0mytaOt276E547vurikBtna9QwK4bn-GDUJJ31rlaGW7ToEA3mU/s320/big_vrazedna-pomsta-jTX-486744.jpg" width="214" /></a></div><div style="text-align: justify;">Když Katniss přinutila Kapitol nechat výjimečně ve čtyřiasedmdesátém ročníku Hladových her přežít kromě ní i jejího souputníka a přítele Peetu, ukázala vzdor. Který nezůstal nepovšimnut, takže zatímco Kapitol se zajímá jen o drby o jejich údajném vztahu, v krajích, kde mají lidé už víc než dost útlaku a diktatury, to začíná bouřit. Její odvaha a činy ve hrách zdaleka nebyly jedinou příčinou, ale staly se výrazným katalyzátorem. Z Katniss se stala jiskra. To se pochopitelně nelíbí prezidentu Snowovi, který dá Katniss poslední šanci, jak se znovu zachránit. Jak nedopustit, aby z jiskry vzešel oheň. Na turné vítězů musí Panem i jeho přesvědčit, jak její vzdor znamenal jen pobláznění láskou, jak její a Peetův vztah je skutečný a v žádném případě nemá být znakem revolt. Což se jí příliš nepodaří, a nejen proto, že ve skutečnosti s Peetou žádný pár netvoří, naopak jsou mezi nimi emoce docela napjaté. </div><p></p><p style="text-align: justify;">Při vyhlášení pětasedmdesátých her - Čtvrtoher proto přijde nová strategie, jak bouřlivé hlasy umlčet. Namísto, aby se splátci do her na smrt losovali jako obvykle z dětí v krajích, budou se losovat z předchozích vítězů na důkaz, jak nikdo nemůže proti Kapitolu vyhrát. Ve dvanáctém kraji přitom žijí pouze tři, do arény tak nepochybně znovu povolají Katniss a Peetu nebo jejich původního mentora Haymitche. Od samého začátku je však jasné, že tento zvrat vyvolává pozdvižení v krajích i v Kapitolu. Místní, byť zcela pohlcení propagandou, mají vítěze rádi, jsou to celebrity. Nechtějí o ně přijít. Nezdá se jim to fér. A i mezi vítězi, nyní znovu splátci, je atmosféra jiná. Nechovají se úplně jako nepřátelští rivalové jako při jiných ročnících. Jsou to staří známí a přátelé. Nechtějí proti sobě bojovat. Mají Kapitolu dost. Dokonce se často ani neobtěžují dodržovat obvyklá pravidla a protokoly ve dnech před hrami. I tvůrci si toho začínají všímat, proto je letošní aréna je malá a mnohem nemilosrdnější než ty předchozí. Zdá se, že tyto Čtvrtohry by mohly být ještě osudovější, než si Kapitol představoval. Že sezvat dohromady tolik vítězů a rozhořčit tolik lidí nakonec mohla být chyba. Protože už to není jen Katniss a Peeta, ale i další jako vítězové Finnick, inženýr Diod, Johanna, někteří mentoři a přípravné týmy, možná dokonce i mnohem výše postavení lidé, kdo budou chtít říct dost. </p><p style="text-align: justify;">V tomto díle tedy opět lze najít dvě roviny, příběh a mnohem širší pozadí v pouhých náznacích, a já si tu ještě lépe než v předchozím užila obě. Od začátku bylo znát, jak se věci mění. Bylo cítit napětí, nelibost všech stran. Přituhovalo. Zpřísňovaly se poměry. K tomu se ukázaly nové tváře Panemu - život Katniss a Peety ve Vesnici vítězů s penězi, které jim umožňovaly všímat si dalších věcí než jen obživy, takže jsme se mohli něco víc dozvědět o systému her, i o každodenním fungování kraje bez jejich hrozby, když začátek knihy pokrýval období zhruba půl roku před novým ročníkem. Což byla dobrá volba pro představení onoho ticha před bouří. Jenom moment, kdy noví mírotvorci ve dvanáctém kraji začali s novými brutálními tělesnými tresty, působil trochu moc dětinsky, přehnaně. Trošku ujetě, jako mi přišli mutanti v minulém díle. Po návratu do Kapitolu na hry se zase text mnohem víc zabýval i ostatními vítězi, hlavně Finnickem, Johannou a Diodem, a skrze ně přiblížil i ostatní kraje. A také "poherní" realitou, skrz turné vítězů Katniss a Peety a skrz pohled na ostatní vítěze po letech vypořádávání se s brutálními dopady her na psychiku.</p><p style="text-align: justify;">Naštěstí se ani nezopakovaly prostě první hry, tudíž na ně přišel nový pohled. Katniss nyní plánovala udržet naživu Peetu, bojovala s tím, že spousta jejích protivníků se k ní chovala příliš přátelsky a ona měla čím dál větší problém s myšlenkou, jak je bude muset zabít, a hlavně se mi líbilo, jak si vůbec neuvědomovala, že se něco děje. Na čtenáře všechno křičelo. Od přístupu Haymitche před hrami, jeho narážek, přes poznámky o okolí, spřátelování se s určitými lidmi navzdory tomu, jací mají být soupeři, po podivný fakt, že Peetu pořád někdo zachraňoval a že si uvnitř arény až podezřele pomáhali. Alespoň na mě skoro od začátku kniha křičela "oni chtějí, abyste to tam rozebrali napadrť", ač jsem dopředu netušila, jak další děj probíhá. Jenže Katniss to nedošlo, dokud se to nestalo. Kupodivu mě přitom tato její zabedněnost vůbec neštvala<i> (naopak mě hrozně pobavilo, když jí vrchní tvůrce her nemohl už víc okatě naznačovat, jak se stala symbolem reprodrozda pro rebelii, a ona uvažovala, jestli se jí potají chlubí hodinkami proto, že má strach, aby mu je nikdo neokopíroval)</i>. Když netušila, co se děje, tedy natož co by se mohlo dít, všechny možnosti zůstávaly otevřené a já v naprostém napětí, kdy se co má spustit, kdo by mohl přežít, jestli se dostanou pryč, jestli obsadí Kapitol nebo kam to vůbec směřujeme.</p><p style="text-align: justify;">Hodně nápaditá je tu i volba hlavní části, tedy arény, poměrně malé, ale utvořené jako hodiny s každou sekcí s nějakou předem připravenou pastí, která se pravidelně spouští. Něco jiného než běžné arény předchozích ročníků, mnohem propracovanější, už to samo dávalo znát, jak prezident a tvůrci her musí mít obavy. Jak se vlastně nespoléhají na obvyklé vraždění splátců mezi sebou, ale jak se připravili na jejich rychlou likvidaci, lépe se to říct nedá. A naopak, jak nenápadně někteří splátci pracovali s rebely, což bylo jen velmi jemně naznačeno hlavně kvůli tomu, že hlavní postavou, skrz níž se příběh vypráví, je nevědomá Katniss <i>(která tak ani nikdy neměla šanci jiskru udusit, protože když ji nevyužívá Kapitol, tak ji prostě jen využili vzbouřenci a nikdy to nebylo doopravdy o ní)</i>. Jak pečlivě si připravovali půdu i během smrtonosné akce. Vlastně první část knihy působila jako nový pohled na dvanáctý kraj, zdánlivě beznadějné utažení opasků, s čímž se Katniss smiřovala o to hůř, protože jako vítězka najednou měla všechno a musela jen sledovat, jak její lidé trpí dál, a druhá jako opatrná, částečně improvizovaná mise. Takový trochu Mission Impossible z pohledu toho, koho jen táhnou s sebou, jelikož se náhodou nevědomky jejich zástavou.</p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8Ia5JFbS5ZndRsFWmngOamsEpKrI5CT4WMRQwnxJz0ej6nly8iJ_U4UmeIsdY7pC4F12d_I8_auaU3-7QXaqMmqf37Z8F73T8V5eSUXuoTmtDdzT_ZeKRZtJWwf6P0255uqR50As7-wtOjwVntvBd3bdng8J7ww9D8CwcfowRosPpHzfmiy70qfZrscVz/s350/Knihy1.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8Ia5JFbS5ZndRsFWmngOamsEpKrI5CT4WMRQwnxJz0ej6nly8iJ_U4UmeIsdY7pC4F12d_I8_auaU3-7QXaqMmqf37Z8F73T8V5eSUXuoTmtDdzT_ZeKRZtJWwf6P0255uqR50As7-wtOjwVntvBd3bdng8J7ww9D8CwcfowRosPpHzfmiy70qfZrscVz/w200-h130/Knihy1.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: center;"><a href="https://tayloroviny.blogspot.com/2024/01/suzanne-collins-hry-o-zivot.html">>>Ostatní díly Her o život<<</a></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-42392582166652899812024-01-07T07:51:00.000+01:002024-01-07T07:51:01.444+01:00Suzanne Collins - Aréna smrti<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: The Hunger Games</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: 2008</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Český překlad: 2010</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Do této série jsem vstupovala prakticky bez tušení. Když byl největší boom, naprosto jsem ji ignorovala, z popkultury jsem zachytila pouze, že se v tomto světě lidé vraždí v aréně pro zábavu, a že je tam lukostřelkyně Katniss. Zkoušela jsem i film, ale nevydržela jsem u něj. Až jsem k Vánocům dostala celou trilogii. Naštěstí byla tato trilogie vydaná znovu k desátému výročí i s dlouhým rozhovorem s autorkou, a díky němu a i díky tomu, že jsem se k příběhu dostala až jako dospělá, jsem si děj doopravdy užila. Když jsem se na něj nedívala z pozice hlavní hrdinky a hledala v něm to, z čeho autorka vycházela - historie, filozofie a reálný problém spravedlivé války, jenž se objevil částečně ve druhém a hlavně třetím díle.<span></span></p><a name='more'></a> <p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEU3iULCZh_egG3ssEcIPuRay6GYLP182IeuBeFGlv-RjVl3JhwX74WfdQBYpd4RC1jM_sAsWdgBc58M3djUQQi4g3GwtIr-s7VG0umpgARney-cem-6WodaE-MjY1U8FnKilx34eaUmweCF1rbpi3vNLZKrQpo7Di9oJ7PJMkkx9gwNxMpM0XupZtA3E-/s447/big_arena-smrti-specialni-vydani-D2X-486743.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="447" data-original-width="303" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEU3iULCZh_egG3ssEcIPuRay6GYLP182IeuBeFGlv-RjVl3JhwX74WfdQBYpd4RC1jM_sAsWdgBc58M3djUQQi4g3GwtIr-s7VG0umpgARney-cem-6WodaE-MjY1U8FnKilx34eaUmweCF1rbpi3vNLZKrQpo7Di9oJ7PJMkkx9gwNxMpM0XupZtA3E-/s320/big_arena-smrti-specialni-vydani-D2X-486743.jpg" width="217" /></a></div><div style="text-align: justify;">Základní obrys za ty roky docela dobře prosákl do obecného povědomí. Severní Amerika se po drastické válce stala zemí Panem, kde vládne hlavní město Kapitol a ovládá železnou rukou dvanáct krajů. Pomocí mírotvůrců a přísných zákonů udržuje lid v podrobenosti, určité nevědomosti a poslušnosti, ale nejsilnější zbraní jsou nepochybně Hladové hry. Kapitol je vnímá jako bombastický svátek, pro kraje je to utrpení - každý rok vylosují v každém chlapce a děvče mezi 12 a 18 lety a pošlou je do arény bojovat s ostatními na smrt, dokud nevzejde jediný vítěz. Ten získá slávu, bohatství, v dalších ročnících místo mentora a v některých, hlavně bohatších krajích se tak často najde spousta dobrovolníků. Většinou rozhodně ne ve dvanáctém, kde právě vylosovali dvanáctiletou Prim Everdeen. Akorát, že se všechno změní, když se místo ní přihlásí její starší sestra Katniss.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Katniss z nejchudšího regionu nejchudšího kraje byla zvyklá na nedostatek, utrpení, ztráty. Aby vůbec měla se svou rodinou co k jídlu, často musela pytlačit. Musela se naučit o rodinu postarat už jako malá, když přišla o otce a její matka propadla depresím. Proto se i nyní rozhodla postarat o sestru - odejít na smrt místo ní. A i když se zdálo, že má s mizernou výživou, s protivným mentorem Haymitchem, se svou neomaleností a s o dost silnějším a společensky schopnějším konkurentem Peetou <i>(ve hrách je stejně jako schopnosti důležité zapůsobit na Kapitolany a získávat od nich sponzorské dary využitelné v aréně)</i> pramalou šanci hned od začátku, využívá všechny své přednosti, které ve dvanáctém kraji posbírala, zejména svou vynalézavost, lidskost a odhodlanost, a přichází na to, že to možná nebude tak beznadějné. Že by možná mohla projít arénou až do konce a třeba i s Peetou, když se s ním nakonec spřátelí a odváží se postavit zavedeným pravidlům. Jenže netuší, že i tak drobným činem, touhou přežít a zachránit i Peetu, může rozpoutat něco, co vůbec nečekala. </p><p style="text-align: justify;">Tento první díl tak má vlastně v podstatě dvě roviny. Příběh Katniss <i>(a Peety) </i>coby úvod do situace. Jak se žije v Panemu, jak fungují Hladové hry. A potom napínavé sledování, kdo je přežije. To bylo často hodně depresivní, prakticky dystopické, a pocity, jaké ve mně vyvolávalo, mě odradily od filmu. Nechci konzumovat média vyvolávající depresi. Celé je to naprosto šílené. Děti se vraždí, zatímco excentrický, naivní a hloupý Kapitol <i>(kromě naopak velice prohnaných pohlavárů tahajících za nitky)</i> jásá, obléká je do šílených kostýmů a vůbec si neuvědomuje surovou realitu. K tomu hlavní hrdinové pochází z nejchudšího kraje, který může s drobnými úpravami vyznít jako středověká zoufalá vesnice, zatímco v jiných a hlavně v Kapitolu funguje nejmodernější technika - až trochu sci-fi technika. Dál je to brutálně policejní stát. A ještě k tomu Katniss není úplně nejsympatičtější holka. Je celkem negativní samotářka, spousta věcí jí v souladu s jejím věkem nedochází, neumí jednat s lidmi. Alespoň Peeta je oproti ní velký sympaťák a Haymitch, ač nesnesitelný alkoholik, má nenápadně naznačenou hloubku a mazanost <i>(čímž si mě od začátku získal)</i>. </p><p style="text-align: justify;">Nicméně to neznamená, že je tato rovina špatná. Všechno vyznívá negativně naprosto úmyslně. Je to skvěle poskládané dohromady, funguje to, systém, osobnosti a chování postav mají své důvody a smysl. Spousta drobností se dřív nebo později<i> (třeba i v dalších dílech) </i>rozvine. Všechno má své místo. Také všechno rychle odsýpá. Autorka se moc nezdržovala, nerozepisovala - skvělá volba. Ostatně i jak Katniss všechno štve, ničemu nevěří, ke všemu je protivná a podkopává vlastní šance mýlkami v odhadu, je mi nakonec sympatické. Ohromné plus - prakticky neřeší kluky. Není to žádná romantická záležitost, celý vztah s Peetou je jen habaďůra, která jim měla pomoct k vítězství, a zasela mezi ně konflikt, když na ni nebyli připravení a nebyli na stejné vlně. Jediná věc, jaká mi na této rovině vadí, jsou proto mutanti. Tedy zmutovaná zvířata využívaná Kapitolem ve hrách i případných bojích. Vyzněli hrozně přitaženě, dětsky, skřípalo to. Spousta druhů se dala nahradit normálními, třeba i trénovanými zvířaty <i>(nebo s drobným výmyslem, třeba místo geneticky upravených sršánů normální sršni, jejichž jed bude v universu Panemu silně neurotoxický)</i> a někdy se dali i škrtnout. Jo a sem tam zněl dost podivně překlad pojmů a napadl mě lepší, což je prkotina.</p><p style="text-align: justify;">Druhá rovina je pak něco, co bych asi ani nevnímala, kdybych tuto knihu četla v pubertě a méně se soustředila na to, co Katniss neříká, čeho si nevšímá, ale co jde perfektně vyčíst. Přesně to, co se autorka snažila prozkoumat, tedy udržování moci, práce s vlivem nad davy, oprávněnost válčení a útočení, cena následků. A vedle toho hlavně, což mě bavilo nejvíc, drobné střípky jednání a vystupování postav, které na pozadí, aniž by to muselo být jakkoli rozvedeno textem, skládají hodně komplexní charaktery a dokreslují celý zbytek Panemu. V tomto dílu jde hlavně o obyvatele dvanáctého kraje, Haymitche, vizážistu Cinnu. Díky tomu vznikne přesný, barevný, různorodý, živý obraz o světě, o němž čtu, díky tomu si dovedu připadat, jako bych byla v něm, a to ne najednou zmateně nacpaná do scény<i> (...Malazská kniha...)</i>, nýbrž jeho přirozenou součástí. Málokdy se mi scéna zdála jako jednolitá masa "dobrých" a "zlých". Vidím rozmanitost každého kraje i značnou, byť sotva naznačenou rozmanitost Kapitolu, na první pohled prostě zvráceného, na další mnohem zajímavějšího. Za tohle autorce opravdu tleskám a ač film mě vážně nebavil, chápu, proč kniha vyvolala takové haló. </p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div style="text-align: left;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7c8Hw7Y-vzhbsbNFcW4EA1sQQ_cVhwzUkLk1YK0hfw_j_LgwOoqV6JHVwfp0lJB3-Gk_doRjZiyQdBQRXngk3e_pxHp9au5hw1OtBpOEFwTKCuFJ7xjbWYiPuNH3s_sVrG6bF3LADfh_gux8lRrOWWWuZzLt1mnNbEcVLcp9dwpREQfpSExd0h29c0MeS/s350/Knihy1.png" style="clear: left; margin-bottom: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7c8Hw7Y-vzhbsbNFcW4EA1sQQ_cVhwzUkLk1YK0hfw_j_LgwOoqV6JHVwfp0lJB3-Gk_doRjZiyQdBQRXngk3e_pxHp9au5hw1OtBpOEFwTKCuFJ7xjbWYiPuNH3s_sVrG6bF3LADfh_gux8lRrOWWWuZzLt1mnNbEcVLcp9dwpREQfpSExd0h29c0MeS/w200-h130/Knihy1.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: center;"><a href="https://tayloroviny.blogspot.com/2024/01/suzanne-collins-hry-o-zivot.html">>>Ostatní díly Her o život<<</a></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-24219862316511053392024-01-06T17:17:00.002+01:002024-01-13T11:59:23.319+01:00Suzanne Collins - Hry o život<p style="text-align: justify;">Do této série jsem vstupovala prakticky bez povědomí. Když byl největší boom Hunger Games, naprosto jsem je ignorovala, z popkultury jsem zachytila pouze to, že v tomto světě se lidé vraždí v aréně pro zábavu a je tam nějaká lukostřelkyně Katniss. Zkoušela jsem i film, ale nedošla jsem ani do půlky. Až jsem k Vánocům dostala celou trilogii, a kdy jsem odmítla přečíst si knížku? Naštěstí ale byla tato trilogie vydaná znovu k desátému výročí i s dlouhým rozhovorem s autorkou, a díky němu a i díky tomu, že jsem se k příběhu dostala až jako dospělá, jsem se na ni dívala jinak, než kdybych ji četla o mnoho let dřív. Děj jsem si totiž hodně užila, když jsem místo vstupování do osoby hlavní hrdinky hledala to, z čeho autorka vycházela - historie, filozofie, "pravidla" moci a reálný problém spravedlivé války.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><span style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><a href="https://tayloroviny.blogspot.com/2024/01/suzanne-collins-arena-smrti.html"><img border="0" data-original-height="447" data-original-width="303" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTGZOCkeKeSb-kBOg9hV2MscoHle-OzAVBijURYr45-_GH_iq1SHDgPRAzmDZViE7hqSbXCl0FThzqzddxV7dfbDDp7jd6B-Rxr631tOscgaJRI9o8j_OFEB5LiXxqcph0dx_Ss8dIUDEuX9KRNcxydg5l7E-OEhQOf7eiNOc-KEJ9HTyjCLw9B9Zn4T6x/w271-h400/big_arena-smrti-specialni-vydani-D2X-486743.jpg" width="271" /></a></span></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i><a href="https://tayloroviny.blogspot.com/2024/01/suzanne-collins-arena-smrti.html">Aréna smrti</a></i></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyC8ITjv1Gj9HPliE84ByslawnpqMMv4IigW1WZJLR908p8WYlbPYP7y_M_XS1RLFJGLnUNj_uDNU0157XKM5gmcECKGt79qwO9Z6OD8JbLRhKP5e6H1KnJZK40SJFCuGD2q7IWhLBxQtKqYFAWFgjm1q9G3ZiVRkwyv_czK-iloCdNNjVMvYmTIGcA8-X/s446/big_vrazedna-pomsta-jTX-486744.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="446" data-original-width="298" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyC8ITjv1Gj9HPliE84ByslawnpqMMv4IigW1WZJLR908p8WYlbPYP7y_M_XS1RLFJGLnUNj_uDNU0157XKM5gmcECKGt79qwO9Z6OD8JbLRhKP5e6H1KnJZK40SJFCuGD2q7IWhLBxQtKqYFAWFgjm1q9G3ZiVRkwyv_czK-iloCdNNjVMvYmTIGcA8-X/w268-h400/big_vrazedna-pomsta-jTX-486744.jpg" width="268" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i><a href="https://tayloroviny.blogspot.com/2024/01/suzanne-collins-vrazedna-pomsta.html">Vražedná pomsta</a></i></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiX7Mf44zkSw6Q0fupB4vPi2iW9JBy35VIYDNalGaU2fBxUndudiG_SojSpMUkdOiWSNdvpoJUewgChGlI_ZI3cx3yfBqL3BfkxqI238OsKSm3O2VcvJ61ddn9AS9MYm_HLTtKZBY8R6wFOTUIdFC1HM1P2NaNXbxK65yvgj3eb9QJAchVAhCpsPvSE_XFl/s449/big_sila-vzdoru-9Lm-486745.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="449" data-original-width="301" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiX7Mf44zkSw6Q0fupB4vPi2iW9JBy35VIYDNalGaU2fBxUndudiG_SojSpMUkdOiWSNdvpoJUewgChGlI_ZI3cx3yfBqL3BfkxqI238OsKSm3O2VcvJ61ddn9AS9MYm_HLTtKZBY8R6wFOTUIdFC1HM1P2NaNXbxK65yvgj3eb9QJAchVAhCpsPvSE_XFl/w269-h400/big_sila-vzdoru-9Lm-486745.jpg" width="269" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Síla vzdoru</i></td></tr></tbody></table><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-70708198749514255482023-12-27T11:52:00.002+01:002024-03-12T12:25:34.877+01:00Anna Karolina - Sedm čísel<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Sjusiffrigt</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: 2017</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Český překlad: 2019</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Tato kniha pro mě byla trochu zvláštní. Úplně nenaplnila má očekávání, nikoho jsem si v ní zrovna neoblíbila, spíš mě všichni dost štvali, a celá situace, která dala možnost vzniknout zápletce, byla dost nepříjemná. Pojďme se tedy podívat, o co šlo.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgR1QwuVITlVy6HXnuHa2UrPyBEOKGUzYD3w7Tph8vQEmIKqVsLj1YM3aNOqxBCFruSMHyz29LpsH3bqqGsx_GTaXm7NjsZU-OVytBsS9unkisWvEYo09_bdJZ2lcgxPn6nkDLI0IOWwpS_3Gup5D3LNu4EbSmiTeum1Tfs3pPImomp5OM4R1X_4_mRiVBF/s1500/big_sedm-cisel-ZkU-405155.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="980" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgR1QwuVITlVy6HXnuHa2UrPyBEOKGUzYD3w7Tph8vQEmIKqVsLj1YM3aNOqxBCFruSMHyz29LpsH3bqqGsx_GTaXm7NjsZU-OVytBsS9unkisWvEYo09_bdJZ2lcgxPn6nkDLI0IOWwpS_3Gup5D3LNu4EbSmiTeum1Tfs3pPImomp5OM4R1X_4_mRiVBF/s320/big_sedm-cisel-ZkU-405155.jpg" width="209" /></a></div><div style="text-align: justify;">Julia, Carla a Nikki jsou tři skvělé kamarádky se skvělým životem. Ne, vlastně s naprosto mizerným životem. Julii před rokem někdo na silnici smetl manžela a syna, Nikki krachuje paraklub a Carlin bratr se dostal do tak vážných problémů s místním gangem, že pokud jim brzy nezaplatí hodně vysokou částku, oba dva to nejspíš bude hodně bolet. A protože z raného mládí mají zkušenosti s drobnějšími zločiny, rozhodnou se to vyřešit rovnou únosem syna obchodního magnáta. Jenže to se zvrtne, když jeho otec odmítne poslat výkupné, Carla vzteky arogantního muže bodne a ony musí rychle zapomenout na plány a dostat ho do nemocnice, aby neměly na krku vraždu.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Sice si jich naštěstí nikdo nevšiml a nedokázal je identifikovat, ale dámy jsou teď ve vážných problémech. Stále nemají peníze, takže musí vymýšlet náhradní řešení, zatímco gang jim nevybíravě šlape na paty a neštítí se násilně ukazovat svou sílu. Policie je odhodlaná únosce najít a ony po sobě nevědomky nechaly dostatek drobných vodítek. Julii k tomu ubíjejí deprese z výročí smrti její rodiny a vedle toho se propadá do naprosto šílené situace, kdy o ni mají osobní zájem jak jejich oběť, jež netuší, že jeho milá doktorka je také jeho únoskyně, tak detektiv, jenž už dlouho neměl moc štěstí a přece by ta smutná lékařka nemohla mít žádná hrůzná tajemství. A když už jsme u tajemství, určitě neexistuje žádné děsivé, které by rozeštvalo i kamarádky a vystavilo je ještě většímu nebezpečí?</p><p style="text-align: justify;">Problém z úvodu jsem měla se všemi popsanými postavami. Carla byla nepříjemná ženská na ránu, Nikki moc vlezlá, Julia ufňukaná pochopitelně, ale její myšlenkové pochody ohledně chování po činu a hlavně bezhlavé randění s vlastní obětí nebyly to nejlepší. Unesený Troy byl taky kapitola sama pro sebe. Autorka se asi snažila o kontrast otravného floutka na začátku, kdy ho čtenář i protagonistky znali jen jako namachrovaného boháče, s milým, lépe poznaným chlapem upřímně zamilovaným do Julie později. Jenže to vyznělo zvláštně, jeho fáze zamilovanosti byla přehnaná a přišlo pár nekonzistentních momentů. A samozřejmě detektiv Carsten, ten bavil vyšetřováním, dobře si spojoval nečekané, nepravděpodobné detaily a zajímavě postupoval, jenže na vše, co nebyl striktně důkaz, především libovolné ženy v okolí, nahlížel pohledem svého velmi zoufalého penisu. To se fakt nedalo vydržet, než začal Julii podezírat a překonal další těžko snesitelnou fázi, stýskání si, jak to není fér. </p><p style="text-align: justify;">Zmíněná situace už pak byla dobrá. Mně byla nepříjemná, protože existence na hraně jako Carla a její bratr, zaplétání se s gangy, drobní kriminálníčci a řešení problémů vytvářením ještě horších problémů, je mi zkrátka nepříjemné. Ale autorka ji pro postavy připravila dobře, určitě hodně realisticky. Vlastně i včetně jejich chování. Každá postava měla dobře odlišitelnou osobnost, každá měla vedle hlavní zápletky i své vlastní vady a problémy. Nešlo jen o zpackaný únos, jeho vyšetřování a hledání jiného zdroje peněz, ale i o nenápadné odhalování, jak vlastně doopravdy proběhla nehoda Juliiny rodiny, kdo s ní měl možná nečekaně něco společného. Hlavní zápletka byla přítomná v knize od začátku, ovšem pro tři protagonistky místy působila jen jako pozadí jejich soukromého dramatu a testu přátelství. V tom anotace nelhala. </p><p style="text-align: justify;">Tyto části plné dramat také docela pomáhaly s napětím. Každou chvíli totiž mohl někdo udělat kvůli čím dál napjatějším a horším vztahům hloupou chybu. Pokud by se protagonistky v nevhodnou chvíli rozhádaly a podlehly stupňujícím se emocím, mohly by spadnout do pasti. Závěr dobře předvedl, jak je všechno tohle vypětí úplně šíleně dohnalo přes okraj. Ale mně se nejvíc líbily prosté krimi části. Carstenovo vyšetřování, nacházení hrozně nepravděpodobných stop, spojování a testování nevinných zmínek, utahování smyčky, a do toho pořádné vidle ve formě oběti, která by se mohla rozhodnout kvůli vztahu s Julií pomoci raději pachatelkám než policii. A nakonec nepovedené sledování, kdy velmi dlouho existovala šance pro obě strany, jak pro protagonistky, že se jim povede "náhradní únos" a přechytračí policii, tak pro policii, že jejich fígle prokouknou a doženou je. Než se všichni dostali k pěkně drsnému pádu z výšin.</p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCvYmmAZ6bMPTBVpsRwyxZTZYxao9WhufA70fe5HNmKi5yZFG98PTPZkPMvnn61DG1SttevaJQ3I6VOmNH8Q1ll9AAXhylhciv8uoAVd3LGnql3X4gt3AauwLS18Il-dJiwmmId4wA_9hyphenhyphencQ0aHGHE5Z5xmSOjVqPrfq_uYxpk_GAp9WN1emw_K8pzbtBK/s350/Knihy3.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCvYmmAZ6bMPTBVpsRwyxZTZYxao9WhufA70fe5HNmKi5yZFG98PTPZkPMvnn61DG1SttevaJQ3I6VOmNH8Q1ll9AAXhylhciv8uoAVd3LGnql3X4gt3AauwLS18Il-dJiwmmId4wA_9hyphenhyphencQ0aHGHE5Z5xmSOjVqPrfq_uYxpk_GAp9WN1emw_K8pzbtBK/w200-h130/Knihy3.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-23512453662254771642023-12-19T10:19:00.007+01:002023-12-20T12:03:32.817+01:00Želva k Vánocům<p style="text-align: justify;">Hodně mě nebavilo přemýšlet, co dát rodičům k Vánocům. Renovují, mají třeba nový obývák, ale cokoli navrhneme, třeba křeslo, lenošku, ztroskotá na tom, že si to chce máma osobně vybrat. Tak jsem si řekla, ať se s tím crcá někdo jiný, já si udělám dárek svůj. Vycházející z toho, že v tom novém obýváku není moc doplňků, a když už, většinou Afrika, zvířata a nějaká zelená kytka. Prostě že, po dlouhém hledání námětů, nakreslím želvu.</p><p style="text-align: justify;">Jako obvykle jsem si na začátku nadávala, co jsem to vymyslela, proč do háje zrovna želvu, jak mi to nejde, jak nedokážu nic trefit, a nakonec jak jsem proboha mohla stvořit něco, co vypadá jako kříženec želvy a Sticka z Daredevila <i>(ale nesouvisí s tím urrrčitě, jak poslední týden běží Daredevil maraton)</i>. Ovšem snažila jsem se. Nejdřív tužkou, potom pastelem - rudkou v tužce. Kdy se mi povedlo akorát tak extra zvýraznit Stickoželví rysy.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyUCv633e7YrGuCf4r8FAx280M2-d1n5m6IDUdsuPWtHODsZeyENqKh2Jar_dpdetdfDIUtBoDxZq0_RQINfvCO-Q2Mo1X1aL1h-wtFYYpz6x54WzNVMmcV7NcUDdZFiYtWiEbMEm4o19VHXSxFbImXWQ5TMMnlwHBySqh3H28zwK0ZkMaQ4bNq3MzGpoI/s824/20231215_201327.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="824" data-original-width="700" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyUCv633e7YrGuCf4r8FAx280M2-d1n5m6IDUdsuPWtHODsZeyENqKh2Jar_dpdetdfDIUtBoDxZq0_RQINfvCO-Q2Mo1X1aL1h-wtFYYpz6x54WzNVMmcV7NcUDdZFiYtWiEbMEm4o19VHXSxFbImXWQ5TMMnlwHBySqh3H28zwK0ZkMaQ4bNq3MzGpoI/w340-h400/20231215_201327.jpg" width="340" /></a><span><a name='more'></a></span></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Ale když už jsem měla alespoň hrubý obrys, přišlo to, co obvykle. Nemysli na to, nesoustřeď se, nech ruku čmárat samotnou po papíře, neveď ji. A ono to vyšlo. Jsem opravdu spokojená.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDtUJ-4RdxVldwAswZKr8BxygiwVyIkH-YsUuLcNn7LsY-6aZYcQgfmnr3hPGCwtIhGSWtHE0xVJXXFHizWXOioXPiSHMnyDB2SALUsiTkwezyRV-UZFjQHhsSHKYinCNEWN8-n2vFbcix6KG96NX0SGPjBE3gPXVwcTbS4Im16ETO-_Pw-NKNLoBP9oF1/s1400/20231217_132627.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1400" height="458" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDtUJ-4RdxVldwAswZKr8BxygiwVyIkH-YsUuLcNn7LsY-6aZYcQgfmnr3hPGCwtIhGSWtHE0xVJXXFHizWXOioXPiSHMnyDB2SALUsiTkwezyRV-UZFjQHhsSHKYinCNEWN8-n2vFbcix6KG96NX0SGPjBE3gPXVwcTbS4Im16ETO-_Pw-NKNLoBP9oF1/w640-h458/20231217_132627.jpg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOvGaZOipb-waLo-qX6P5P1E_pxzf1KO4v5_mur5ZWofLs8ghIIlipS7fjh_XqgGftT9oWf_OozVtsdwMERgNVAkjxefwfL4zS-sGnzTgja4ol1Ctj0-ZE6D3Qw1rE-MQKtKMdGqTZgVScWcORFG_ml7G67Ic1-pVaxcZmH1-Fi3blsF8B6jB01oRCMBzO/s1000/20231219_091843.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="715" data-original-width="1000" height="458" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOvGaZOipb-waLo-qX6P5P1E_pxzf1KO4v5_mur5ZWofLs8ghIIlipS7fjh_XqgGftT9oWf_OozVtsdwMERgNVAkjxefwfL4zS-sGnzTgja4ol1Ctj0-ZE6D3Qw1rE-MQKtKMdGqTZgVScWcORFG_ml7G67Ic1-pVaxcZmH1-Fi3blsF8B6jB01oRCMBzO/w640-h458/20231219_091843.jpg" width="640" /></a></div><p></p></div><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-48161410391691136102023-12-11T10:44:00.001+01:002023-12-11T10:45:29.232+01:00Předvánoční spamy<p></p><div style="text-align: justify;">Nejde tedy úplně o spamy, které by mi přišly přímo před Vánoci. Jen jsem je shromáždila za poslední dobu a podělím se o ně teď, před Vánoci, přičemž začneme rovnou právnickými. Protože pokud si myslíte, že advokát nedostává na pracovní e-mail spam, vyvedu vás z omylu <i>(na některé klikněte pro zvětšení, je to hodně textu)</i>.</div><span><a name='more'></a></span><p></p><p style="text-align: justify;">PanE Lewis Richards píše k doplnění sezóny<i> (?)</i> na základě kontaktu obchodního adresáře v naší zemi <i>(??)</i>, jelikož objevil na oddělení opuštěných sedmnáct a půl míče <i>(někde v tašce pod stolem???)</i>, které tam zapomněl zákazník, jenž bídně zhynul při zřícení letadla <i>(a zbytek rodiny mu zahynul při výbuchu sopky nebo jak?)</i>. Takže se o to šábnem, však má všechny životně důležité dokumenty, a určitě nebude nejdřív chtít všemožné poplatky! Mimochodem, proč se ptá na povolání, jméno a údaje, když nás měl najít v "obchodním adresáři v naší zemi"?</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKx8ucsPSBmfNaqjQClEhvSRrvw4JDU0e2_uDvRr7tn1Zpqs-vHxGRhmpQNbIGuVzucF4BmUoMU98TIcWuKdqjUCsGtzoNQNq0XLfjnqPVeunZaDAU1cIh4dxAsf6Zbkgv8S7ne52X14ZnXvReG0EnsdEKSkd1uPYRJB-bsiGUL3NNWmJgMZQwDwG0WE0H/s1000/capture6.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="568" data-original-width="1000" height="364" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKx8ucsPSBmfNaqjQClEhvSRrvw4JDU0e2_uDvRr7tn1Zpqs-vHxGRhmpQNbIGuVzucF4BmUoMU98TIcWuKdqjUCsGtzoNQNq0XLfjnqPVeunZaDAU1cIh4dxAsf6Zbkgv8S7ne52X14ZnXvReG0EnsdEKSkd1uPYRJB-bsiGUL3NNWmJgMZQwDwG0WE0H/w640-h364/capture6.jpg" width="640" /></a></div><div><br /></div><div style="text-align: justify;">Od investičního bankéře se přesouváme k advokátovi. Nabízí prakticky to samé, jenom jeho klient nezapomněl osmnáct mega pod stolem, nýbrž pojistku, kterou nemá kdo jiný vybrat. Nás si zvolil proto, že na něj udělaly dojem stručné údaje v obchodním adresáři České republiky. Jako v obchodním rejstříku? V seznamu advokátů? Jo, naše IČO je fakt působivé. A co teprve datovka! Skoro tak působivé, jako ty poplatky a citlivé údaje, jaké bude nepochybně nutně potřebovat.</div><div><br /></div><div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVQf5VhrN86cdWi7mi4Z8WmewEw4nL8d5z30agdW5jN3R8o2KTd7PDzwfq5wsXb5jP8DJvVShXZMbIDQaHy3wg9O0K05LWE4AN5e6Ck7Wwa1j-A-h9gU0oMo4_MsamV5csDJ7nf6cVtDCgYDB0er50EeyHtnMHXnCIyinpbge6upt9tkP8AInrp-FdmCev/s1161/capture3.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="487" data-original-width="1161" height="268" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVQf5VhrN86cdWi7mi4Z8WmewEw4nL8d5z30agdW5jN3R8o2KTd7PDzwfq5wsXb5jP8DJvVShXZMbIDQaHy3wg9O0K05LWE4AN5e6Ck7Wwa1j-A-h9gU0oMo4_MsamV5csDJ7nf6cVtDCgYDB0er50EeyHtnMHXnCIyinpbge6upt9tkP8AInrp-FdmCev/w640-h268/capture3.jpg" width="640" /></a></div><div><br /></div><div style="text-align: justify;">A ještě druhá, prakticky stejná nabídka od pana advokáta Davida. Asi ho naštvalo, že jsme nereagovali na tu první, když už jsme jen přítel a ne milý dobrý přítel.</div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNDmnpNbJIxSZHmEEm_Wd72G8VLFOdote4r9C9Os8CXFyV8tW4RKGs6zY_d6V-WU4opD82L0r9pnSpc-cg5QNG1aju4X1W922pL9oOGtXnEtzu4JjMVMgmum16_hn9redacqhPA0mVC7RqDTIdT3781UOZbT3Aw5v53b9jbkAYi5vJRdpdP7tk63xdbbr1/s1166/capture4.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="501" data-original-width="1166" height="274" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNDmnpNbJIxSZHmEEm_Wd72G8VLFOdote4r9C9Os8CXFyV8tW4RKGs6zY_d6V-WU4opD82L0r9pnSpc-cg5QNG1aju4X1W922pL9oOGtXnEtzu4JjMVMgmum16_hn9redacqhPA0mVC7RqDTIdT3781UOZbT3Aw5v53b9jbkAYi5vJRdpdP7tk63xdbbr1/w640-h274/capture4.jpg" width="640" /></a></div><div><br /></div><div style="text-align: justify;">Zato jsme milý dobrý přítel jiného advokáta, Baldwina Jamese. I ten nabízí totéž, protože "zákoník pojišťovny" ho urputně prosí, aby někomu ty prachy z pojistky<i> (nevyžádané pojistky dokonce, bastardi, vás pojistí, i když nechcete!)</i> prostě udal! Stačí jenom nápadná podobnost se zesnulým! Určitě tam je, to se ze sběrného e-mailu sekretářky jasně pozná. Tak dík! </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0YBSpN4HUoT7CcplMSQ_Cd6qDwxZMra2Ag17B4pJz1n62lRwsqhEy51bA9-AMvwLhkmoMUjf4Adz-3XSZTB886D_nkcBuzH-CUtKsjERCAOgDyGM8U9HQ-CD5DEm2F3uBtJ-w5BHkKMW0PA8No4ML5bahkGml6RyoErZXTYivj7SoExagD3zS3OYle-Kc/s1158/capture7.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="451" data-original-width="1158" height="250" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0YBSpN4HUoT7CcplMSQ_Cd6qDwxZMra2Ag17B4pJz1n62lRwsqhEy51bA9-AMvwLhkmoMUjf4Adz-3XSZTB886D_nkcBuzH-CUtKsjERCAOgDyGM8U9HQ-CD5DEm2F3uBtJ-w5BHkKMW0PA8No4ML5bahkGml6RyoErZXTYivj7SoExagD3zS3OYle-Kc/w640-h250/capture7.jpg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Potom přišlo docela známé meme. Martin Vondrášek sice je policejní prezident, ale rozhodně nerozesílá usnesení o zahájení trestního stíhání, a to ještě z gmailu. A asi úplně všechno na následujících zprávách je vtipné: </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Služba kriminální policie a vyšetřování CPIS se ozývá! Jen nevím, kdo je CPIS. Centrum propagace informačních systémů? Clinical pulmonary infection score <i>(ventilátor pro pneumonii)</i>? Coordinate portfolio investment survey? Jo Služba kriminální policie a vyšetřování anglicky, to jo, tady je to úplně úřední jazyk.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhg0RxJD-iMqS-xRsWP4fl5UbSL1RtmBAcOLiq_Y4FgNkH_GzFKqA_kYgjNDQv1_Y9SRMcjCBkUlH_vy8Lw4HJPM1U3VZXMFQl5RExMrSyyjfTlLz7rSm_igbtJ2tqlJJwpZYenzo4TOm3XQlYhKvQ33f-mgIiYf8nB8QI3YWg3OHwmZgnx8QEBP8Vn74sF/s550/capture5.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="319" data-original-width="550" height="233" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhg0RxJD-iMqS-xRsWP4fl5UbSL1RtmBAcOLiq_Y4FgNkH_GzFKqA_kYgjNDQv1_Y9SRMcjCBkUlH_vy8Lw4HJPM1U3VZXMFQl5RExMrSyyjfTlLz7rSm_igbtJ2tqlJJwpZYenzo4TOm3XQlYhKvQ33f-mgIiYf8nB8QI3YWg3OHwmZgnx8QEBP8Vn74sF/w400-h233/capture5.jpg" width="400" /></a></div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOGv_V3Led5w0mJ1qLHW_JfvwJPwOon669Ar_l4sZ8nWS3EvFPIaTLjHMV-bXEVGdZI3AkFfgZE2f4cUMhJboybDnN-oqgqsh6BgksWYIIRSkasnkOaxMAhDhgUmEsQlGpaH3C5wdInjJ3f1NOZKWPKF8L5eXU6HMKGUyxEvJO6sgc_4pJTJrKPKOGu3k9/s767/capture1.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="767" data-original-width="527" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOGv_V3Led5w0mJ1qLHW_JfvwJPwOon669Ar_l4sZ8nWS3EvFPIaTLjHMV-bXEVGdZI3AkFfgZE2f4cUMhJboybDnN-oqgqsh6BgksWYIIRSkasnkOaxMAhDhgUmEsQlGpaH3C5wdInjJ3f1NOZKWPKF8L5eXU6HMKGUyxEvJO6sgc_4pJTJrKPKOGu3k9/s16000/capture1.jpg" /></a></div><div><br /></div><div style="text-align: justify;">Předvolávají pro účely soudního vyšetřování - to v ČR nemáme, podle článku 141/1961 trestního řádu. Takový článek trestní řád nemá, je to číslo trestního řádu. V návaznosti na zákon č. 218/2003, o soudnictví ve věcech mládeže. Takže mě mají za mladistvého pachatele? Na pokyn státního zástupce... nebo prokurátora, v tom nemají jasno. Pod čísly, které v ČR nepoužíváme. A předvolávají k mezinárodní spravedlnosti! To zní vážně! Podle čl. 47. No, náš trestní zákoník nemá články, ale pokud vezmeme §, tak podle úpravy podmínek upuštění od potrestání za současného uložení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence. To dává smysl. Někomu někde určitě. K tomu prý podnikají kroky podle článku 75. Ani trestní řád nemá články, ale v § 75 říká, jak se postupuje při zadržení obviněného. Mimo jiné třeba tak, že se to neoznamuje e-mailem. Vše kvůli tomu, že jim něco nahlásili CNAIPE, což jako centrum ani google nezná, zato je to irsky knoflík. Takže knoflík mě nahlásil!</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Následné shrnutí faktů je taky zajímavé. Ano, tyto pojmy existují. Ano, až na tu mládež nejsou trestné. Teda u expozice záleží, co tím myslí. Stálou expozici Jihočeského muzea? Není tak zlá. Dále, jak jsem řekla, články nemáme, ale § 222 - poškození věřitele, je jistě velice sexuální, hlavně když se to uloží ve věřitelových očích. Trest je za to taky zajímavý, vyměřili ho s takovým nadšením, až rovnou v eurech a přehlédli, jak v trestním řízení nefigurují pokuty, ale peněžité tresty. A § 227 - porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku dává taky perfektní smysl. Stejně jako, že by dětské porno u šestnáctiletého nevadilo, když se neodvysílá - hele, nevím, odkud to přeložili, ale tady to naštěstí není rozhodující. Pouze úplnou náhodou trefili u § 222 skutečnou možnost sankce zákazu činnosti. Jen tam teda není 45 odstavců. Jenom 4. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Každopádně vyzývají k dostavení podle článku kdo ví čeho, Mahábharáty asi, a rovnou s doklady o příjmech. Abyste jim to ulehčili, co by se crcali s vyšetřováním. Tím prý oznámili naše práva <i>(která?) </i>a přestupky <i>(oni tvrdí sexuální, trestní zákoník proti majetku, správní právo tvrdí, že přestupky se neřeší v trestním řízení)</i>. A těší se na zdůvodnění našeho jednání. Perverzák? Zakončeno malovanými turistickými razítky, náhodným vysvětlením, co je Europol, asi aby nás ještě trochu vzdělali, a omluvou za vadný server. Prostě jsem se upřímně zasmála a mohla bych na tom vypíchnout mnohem víc, skoro každé slovo.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">A potom už tu mám klasické věci. <span style="text-align: left;">Pan Manuel Franco se chlubí výhrou v loterii a podělí se o ni. Sice to odesílatel na oko posílal zpátky odesílateli z neexistující na stejnou neexistující adresu, ale dokonce přikládá video, aby dokázal, jak fakt vyhrál. Bohužel je to zneužití skutečného výherce, aby z vás pak lákali poplatky a údaje, jako v případě výherkyně <a href="https://tayloroviny.blogspot.com/2023/05/spamy-scamy-splatte-kdykoli-zdarma.html">Mavis Wanczyk z minulého článku</a>.</span></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPj9m1FJJQfrErFF_ixz81SIfRQ0pKjwdoyjqVObMZ-FjV_hrYIunM8Sqm8_DsUT3uiEd1k_OsXeDA1VAkdm5jESdpEx2im6bDBGaWahDgZd3aFlyKWB-ZseK8OKsG9rsm5SZohWgqMqLQnCLcdISvrkjyqrtbjEaYo_1RIcVt_hWY_nrPQY_SaJOcIoYQ/s684/capture1.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="684" data-original-width="674" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPj9m1FJJQfrErFF_ixz81SIfRQ0pKjwdoyjqVObMZ-FjV_hrYIunM8Sqm8_DsUT3uiEd1k_OsXeDA1VAkdm5jESdpEx2im6bDBGaWahDgZd3aFlyKWB-ZseK8OKsG9rsm5SZohWgqMqLQnCLcdISvrkjyqrtbjEaYo_1RIcVt_hWY_nrPQY_SaJOcIoYQ/w630-h640/capture1.jpg" width="630" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">A na závěr v angličtině dojemný příběh o děsivých ozbrojených střetech v Súdánu, kde jen já můžu pomoct milionářům dostat ze země jejich majetek, lidi v Jižní Africe a zachránit je před rebely válčícími za ropu v Darfuru. No přece paní Fatimu (vdovu) nezklamu. Pro rodinu!</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh61-Q09o_Dosb6KqGYmQnm2Oyte1IvPLNHWujWoyrtebZhD3ChqdxGS2ANGYZIwmlh-cRRN2hjTRl0OaVBxUOgCzrYxvZCwrd_5kuZt0BDUY9HB1rrxabsroqGLZt2E7Nu8QVb364jt3GEhMo_1MZatcKL4cTBLLNLchKplU6EvppuNQosc0sLYxEt0v7H/s778/capture2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="778" data-original-width="629" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh61-Q09o_Dosb6KqGYmQnm2Oyte1IvPLNHWujWoyrtebZhD3ChqdxGS2ANGYZIwmlh-cRRN2hjTRl0OaVBxUOgCzrYxvZCwrd_5kuZt0BDUY9HB1rrxabsroqGLZt2E7Nu8QVb364jt3GEhMo_1MZatcKL4cTBLLNLchKplU6EvppuNQosc0sLYxEt0v7H/w518-h640/capture2.jpg" width="518" /></a></div><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-71155235001683122012023-12-01T11:45:00.003+01:002023-12-01T11:45:54.465+01:00Stáhni a zemřeš<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Countdown</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Země: USA</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Rok: 2019</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Do tohoto filmu jsem šla úplně naslepo. Neměla jsem tušení, o čem má být, z názvu vyplývalo, že asi nějaká prokletá aplikace, což už není nic nového. Ani jsem nečekala kvalitu, když jsem o něm doteď nic neslyšela. A možná proto mě příjemně překvapil.<span></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCIwkRJrvoMA3dDp5pWqHCwB4xRP0xVcCGfcFTMP5FcI_6_tcwTrrJH71TdIchDgUGg_3DP9V5698mEX9fmvAMTKwn1gnem4fezZJjA2_ZitdAmhme9uZsR1asNHLtqLA5s4eKffTuDKp0R8u9pLO5XV3BloVR3T3kqR8vqBWG1eXmuMGyQ7mFJOaxE7aB/s1573/capture8.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="646" data-original-width="1573" height="262" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCIwkRJrvoMA3dDp5pWqHCwB4xRP0xVcCGfcFTMP5FcI_6_tcwTrrJH71TdIchDgUGg_3DP9V5698mEX9fmvAMTKwn1gnem4fezZJjA2_ZitdAmhme9uZsR1asNHLtqLA5s4eKffTuDKp0R8u9pLO5XV3BloVR3T3kqR8vqBWG1eXmuMGyQ7mFJOaxE7aB/w640-h262/capture8.jpg" width="640" /></a></div><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Pár puberťáků objeví aplikaci Countdown, která jim má říct, kdy zemřou. Stáhnou ji, většině předvídá dlouhé dekády, jen Courtney poslední 3 hodiny, načež ji skutečně něco děsivého za tři hodiny zabije, zatímco její přítel Evan, s nímž měla Courtney původně jet v autě, se v tu chvíli vybourá. Čeká ho proto závažná operace, a jelikož se snažil přijít na to, co se stalo Courtney, rovněž stáhl Countdown. Udává mu 19 hodin, čas operace. Personál nemocnice mu ale nevěří, že by měl zemřít kvůli předpovědi z aplikace, z legrace si stáhnou Countdown taky, a nové sestře Quinn hlásí necelé 3 dny života. A jelikož se Evan druhý den pokusí před obávanou operací utéct a zemře i tak, začne se Quinn bát a pro jistotu změní plány na osudný třetí den. Na to jí přijde zpráva o porušení podmínek a odpočet neustává.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtQNN1YAD3uvv53DEpJqhKnFH5KbRfeE3RtS4ENLLV11T-bTLJB9rjeLJjunUJlo_ayWboS-rC9gAUMt1AxA9IyhBGt1Wku12YmKZhCyrEJpUrRtu-awzpwrDFBjK9ihchO_jPcFL4wn1sYynerIL_biTSsW6JCMZ93v7Qfd8EI5Guja4xP_Y5SqjyCkNa/s1566/capture1.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="653" data-original-width="1566" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtQNN1YAD3uvv53DEpJqhKnFH5KbRfeE3RtS4ENLLV11T-bTLJB9rjeLJjunUJlo_ayWboS-rC9gAUMt1AxA9IyhBGt1Wku12YmKZhCyrEJpUrRtu-awzpwrDFBjK9ihchO_jPcFL4wn1sYynerIL_biTSsW6JCMZ93v7Qfd8EI5Guja4xP_Y5SqjyCkNa/w640-h266/capture1.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">Začne proto zoufale hledat způsob, jak ho zastavit. Neúspěšně se snaží aplikaci odinstalovat. Místo toho ale začne mít děsivé přeludy. Objeví svědectví lidí, jak viděli a slyšeli podivné věci, když se blížil jejich čas, a jak skutečně umírali. Je ale rozhodnutá zachránit svůj život, potom i život její mladší sestry, která Countdown bláhově považovala za cool pokus, ale nic, co zkusí, nezabírá. Stejně jako u Matta, s nímž se seznámí při lovu odpovědí a který má zemřít chvíli před ní. Přičemž on rovněž nějak porušil smluvní podmínky. Stejně jako Evan. I Courtney. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihKwKTFebbDW_FiWLi0zRNtGClv6fA6zWngAGNhEVmu9Den88sQj45m-q_McTycnp7WiEJSMFH6HI_P3xUaMqeEz5febIAye09fMvmzyhfhXWlEfJRn8j-AoWEzFY39MPiQK1Nz9_rzojQxaFzu1hCc8ddnQlclmEAXxaTEX3lEI29e8y2xjd-GOJVQYzI/s1331/capture2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="775" data-original-width="1331" height="372" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihKwKTFebbDW_FiWLi0zRNtGClv6fA6zWngAGNhEVmu9Den88sQj45m-q_McTycnp7WiEJSMFH6HI_P3xUaMqeEz5febIAye09fMvmzyhfhXWlEfJRn8j-AoWEzFY39MPiQK1Nz9_rzojQxaFzu1hCc8ddnQlclmEAXxaTEX3lEI29e8y2xjd-GOJVQYzI/w640-h372/capture2.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">Rozhodnou se je proto prozkoumat a zjistí, že se zavázali přijmout svůj osud a pokus ho změnit na základě odpočtu znamená jejich porušení. Tedy že ve vyměřeném čase měli zemřít od začátku, a když se tomu pokusí vyhnout, dostane je něco jiného. S pomocí odborníka na démony ještě objeví starý příběh o sdělení data smrti, které se nesmí použít k vlastní záchraně, jinak po člověku půjde démon ozhin, který ho až do určeného okamžiku smrti mučí, a z kódu aplikace skutečně vyčtou, že je to kletba. A dojde jim, že existuje jediný způsob, jak ji zlomit - zajistit, aby odpočet nevyšel. Navzdory všemu, navzdory démonově snaze, aspoň jeden z nich musí svůj odpočet nějak přežít. Jenže dokážou to vyděšené oběti s posledními minutami na světě a jeden nadšený, nezkušený kněz? A není přece jen ještě jiné řešení?</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi30nXWyiaH1c7yG7j4cMLU7x443fvrdm82eMoFtZ86vrQYXWAskRFvZaSw0yCuA4qqrVS6gKcC-MnSJ-op54UETwNjn7gI7RsBojYETVNElfi02o0ZKJ5zI5uofQK7pk3wkhlG-dKMg43_S0IANIFt2k-QENsm-qoJwtYZ_TL6dFzFUicaa9WGho5XAs_F/s1570/capture4.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="650" data-original-width="1570" height="264" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi30nXWyiaH1c7yG7j4cMLU7x443fvrdm82eMoFtZ86vrQYXWAskRFvZaSw0yCuA4qqrVS6gKcC-MnSJ-op54UETwNjn7gI7RsBojYETVNElfi02o0ZKJ5zI5uofQK7pk3wkhlG-dKMg43_S0IANIFt2k-QENsm-qoJwtYZ_TL6dFzFUicaa9WGho5XAs_F/w640-h264/capture4.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">Film tak jede podle celkem běžného scénáře - objeví se premisa zla, padnou první oběti dokazující, že je zlo skutečné, další začnou pátrat, nejdřív neúspěšně, najdou spojence, mírně pokročí, najdou experta, čas ubíhá, zkusí údajné řešení, to nefunguje, pátrají hlouběji a zkusí jiné řešení při finálním střetu. Obvyklý horor s už ne moc originální zápletkou posedlého softwaru. Zato s parádně vtipnými prvky, jenž fakt pobaví. Mnohem víc, než jsem čekala. Herci nebyli špatní, scénář nebyl špatný, smála jsem se, napínalo mě to, docela dobře vyvážený film, v němž mě mnohé bavilo hodně i trochu méně. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzEkhPHKSdU6epC6NHc-g300t1zfoTGTiu9u7tOSDwhdzf1d2Wwf1pkjACP21WawJxa8iLn9z3OF63kDKey2PHhsJJ123DMPxVou6tWF85Wsn5dtywW8T5zst-yGXdum-g8V2F3Y4s5_o2B0RWfgIMeqKUNieW7r0HM7bhI-ZvHeWOEtjP0Fqf024V4Vmm/s1326/capture3.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="781" data-original-width="1326" height="376" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzEkhPHKSdU6epC6NHc-g300t1zfoTGTiu9u7tOSDwhdzf1d2Wwf1pkjACP21WawJxa8iLn9z3OF63kDKey2PHhsJJ123DMPxVou6tWF85Wsn5dtywW8T5zst-yGXdum-g8V2F3Y4s5_o2B0RWfgIMeqKUNieW7r0HM7bhI-ZvHeWOEtjP0Fqf024V4Vmm/w640-h376/capture3.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">Třeba jakmile poprvé stáhli aplikaci, každý čekal skutečná úmrtí, ale myslela jsem, že Courtney nastoupí k opilému příteli, ten je vybourá kvůli alkoholu při sázce s Countdown a bude to sebenaplňující proroctví bez jistoty, co za to může. Což se nestalo, Courtney nenastoupila, a docela to zvýšilo napětí, jak a jestli teda zemře. Ale pak se ukázala její nadpřirozená smrt, a to byla škoda - nechat ji takovou, aby mohla působit jako nehoda/něco, co si sama způsobila, tedy nejistotu, jestli existuje něco nadpřirozeného, by bylo napínavější. Pracovali s porušením podmínek aplikace, s podvedením démona, pokusem změnit svůj osud, což se ukázalo, když se Evan i tak vyboural a podle sedačky, kde měla Courtney sedět, tam měla zjevně zemřít, dobrý nápad, jenže místo přiznaně nadpřirozených "náhradních" smrtí rukou démona zkrátka měli raději zvolit jiné obyčejné nehody. Jako Nezvratný osud. Líbilo by se mi to víc.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBqD18iH1M9UO-GzFyjpVHNiCn4I9TRyeQSyX6HJXLoVW6CK9M8AMpeEgX6Vtmp_LkXO0FArj8F2fg0phay11mNGHx19QWb_b6AGpQmswayWAERYJajniUIMTUlnBquxYcUUoIj1i8RSpvL1o6Zwyt4ECcK2E6h1zPHfv8tGUrXhW_6dfUMdgAfjlECipg/s1571/capture5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="648" data-original-width="1571" height="264" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBqD18iH1M9UO-GzFyjpVHNiCn4I9TRyeQSyX6HJXLoVW6CK9M8AMpeEgX6Vtmp_LkXO0FArj8F2fg0phay11mNGHx19QWb_b6AGpQmswayWAERYJajniUIMTUlnBquxYcUUoIj1i8RSpvL1o6Zwyt4ECcK2E6h1zPHfv8tGUrXhW_6dfUMdgAfjlECipg/w640-h264/capture5.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">Naopak hodně mě bavil personál nemocnice, kde ležel Evan a kde pracovala Quinn. Až na jednoho doktora prasáka to byli sympatičtí, přátelští lidé, příjemné postavy, což není v těchto nevýrazných hororech časté. Čím mladší hlavní postavy a čím "mladší ladění", tím otravnější obvykle jsou. Akorát nebyla nutná vedlejší linie s doktorem prasákem, s tím, jak vyjel po Quinn a pak to hodil na ni. Sice to bylo realistické, frustrující, jak jí nevěřili, sice se na konci ukázalo, že to mělo účel, aby sehnali obětního beránka ke zlomení kletby, jehož není divákům líto, neboť "si to zaslouží", ale stejně byla rozptylující, zbytečná. V hororech a thrillerech mi často vadí snaha o představení vedlejší zápletky, která odvádí pozornost od hlavní, která mě nezajímá a která, pokud vůbec, s hlavním příběhem nesouvisí až příliš dlouho.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpxTKGui7aLSX92lezaWVqw66GpcXziPOMgxpFh3d9KlYWqz_D5tQd1J88axWI9T3P1V4HmKohDWXoHxKEh1UmWLOB-hpBgHSqdToPmrKLdnr8gPEcNFdaK_31NxALdF5IidaSPZAQD7BtuimzRXYPWe3CTOZXeydTaEi4rqS8lRyOTMvfq0Pi1GAcHc2-/s1584/capture6.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="654" data-original-width="1584" height="264" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpxTKGui7aLSX92lezaWVqw66GpcXziPOMgxpFh3d9KlYWqz_D5tQd1J88axWI9T3P1V4HmKohDWXoHxKEh1UmWLOB-hpBgHSqdToPmrKLdnr8gPEcNFdaK_31NxALdF5IidaSPZAQD7BtuimzRXYPWe3CTOZXeydTaEi4rqS8lRyOTMvfq0Pi1GAcHc2-/w640-h264/capture6.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">Zato ostatní vedlejší postavy pomáhající Quinn a Mattovi s kletbou, byly úplně boží. Otrávený manažer v prodejně mobilů. Magor konspirační teoretik, jehož zmanipulovali ke stažení aplikace, aby se zpětně dostali k podmínkám. Velmi moderní, neortodoxní, nadšený, praštěný mileniál kněz vystupující jako šílený nerd a geek na démony. Ti film super oživovali, díky nim působil často i odlehčeně, komediálně, zkrátka zábavně. Díky nim jsem byla hodně příjemně překvapená. Přitom nespadl ke komedii, vtip střídaly napětí a hrůza, a i tyto scény byly často povedené. Třeba scéna v koupelně s Mattem a jeho přeludy - nohy pobíhající za přepážkami, to, jak se odporně převrátily, to bylo děsivé. Vlastně setkání s nadpřirozenem byla docela děsivá do momentu, kdy se ukázalo, že za vším je nějaký náhodný démon a kdy se ukázal přímo ten démon - vypadal úplně stejně jako každá druhá levná hnusná hororová postava, mohl být lepší.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9m2X3A4Jh55Gr0IBgrUXACeAcPBdKPjjzAl-Qidn374JTIq7o3WiVlneM0zmB4nwUsSf3frpBuZzqGd2xDbBDExBDUNDlU1OZfCTI2Vv_Vm2zRVNQw2736zG4UN2hjBiT05Q-U9xxRsqdB-izgTOwBm9Oru50IzK8r1x3qJ5rM_veiv3fUevzPyDwRra0/s1303/capture7.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="777" data-original-width="1303" height="382" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9m2X3A4Jh55Gr0IBgrUXACeAcPBdKPjjzAl-Qidn374JTIq7o3WiVlneM0zmB4nwUsSf3frpBuZzqGd2xDbBDExBDUNDlU1OZfCTI2Vv_Vm2zRVNQw2736zG4UN2hjBiT05Q-U9xxRsqdB-izgTOwBm9Oru50IzK8r1x3qJ5rM_veiv3fUevzPyDwRra0/w640-h382/capture7.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">A nakonec se film nevyhnul pár podivným nelogičnostem, což je asi jediná věc, jaká mi opravdu vadí, ostatní se dají odmávnout. Zaprvé nechápu, proč Matt o svých vidinách neřekl Quinn, tvářil se, jako by nic, ačkoli v tom jeli oba a oba věřili. Znělo to důležitě! A zadruhé závěr. Quinn se rozhodla zlomit kletbu vlastní předčasnou smrtí, předávkováním morfinem. Ale plánovala, že až se tak stane a démon bude poražen, píchnou jí protilátku a ona doopravdy nezemře. Takže si píchal morfin, démon se rozzuřil, že umřela příliš brzy, pufnul pryč, kletba zlomena. Jenže pokud jí dokázali probrat, přece to nemělo fungovat, úplně nezemřela - leda by měl démon nějakou specifickou definici smrti, třeba jenom akutní zástavu srdce? Ale hlavně to nemělo fungovat z jiného důvodu - démon vždycky věděl, že porušili podmínky, protože na základě odpočtu změnili plány, specificky s úmyslem vyhnout se smrti. Takže dokázal zjistit jejich úmysly. Tedy musel vědět, že Quinn neplánuje doopravdy zemřít, naopak plánuje úspěšné oživování, a tedy kletbu neláme?</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/S6O4iy3Twwo" width="320" youtube-src-id="S6O4iy3Twwo"></iframe></div><p style="text-align: right;"><i><span style="font-size: x-small;">Foto: <a href="https://www.imdb.com/title/tt10039344/?ref_=tt_mv_close">IMDb</a></span></i></p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvCJZpUmXwJ-OVEWI1swYBnuiX0_k4R23t1Ai1VVhZB1vxzFiiNni6WGs1MKdM9uVToUAfLaBP04lkx8XWQ-DG7vTDCLWWjpXzFeOiKL1vDs6EWWE7sWBtvzO3E72Lmy0KXKMtXG6cchtIU-cL8qHCunJoLrrmDvMUOgCcw5pisHucX27pQlwJi2HHHjG6/s399/2.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="245" data-original-width="399" height="122" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvCJZpUmXwJ-OVEWI1swYBnuiX0_k4R23t1Ai1VVhZB1vxzFiiNni6WGs1MKdM9uVToUAfLaBP04lkx8XWQ-DG7vTDCLWWjpXzFeOiKL1vDs6EWWE7sWBtvzO3E72Lmy0KXKMtXG6cchtIU-cL8qHCunJoLrrmDvMUOgCcw5pisHucX27pQlwJi2HHHjG6/w200-h122/2.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-70765829015913468312023-11-27T11:20:00.001+01:002023-11-27T11:20:19.466+01:00Čtvrtý druh<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: The Fourth Kind</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Země: USA</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Rok: 2009</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Na tomto filmu mi vždycky vadilo, že se tvrdě prezentuje jako zpracování skutečné události. Že Milla Jovovich na začátku říká, jak hraje reálnou doktorku Abigail Tylerovou, dokonce ji ukáží i s údajnými nahrávkami jejích rozhovorů a práce, a to jako zdánlivě vážně míněný důkaz, jak na Zemi působí mimozemšťani spojení už se starými Sumery. Protože je to naprostá fikce, i "pravá Abigail" je jen herečkou a film jen postavil scénář na jedné z mnoha konspiračních teorií. A ještě není moc dobrý.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJw1A4HTx4ATmXcv8hq-4btPtlmD8Y5GA6xhWKtYa4aXZYETzhbaKVialyj6SwzrO0kR2zFAhUG77Ye4sqE1D4SRKQ65yBt8v2qCzPTLCbQWrJk9r49a541_vHMlBYqneXYyrJ9POfSkmE0hM9LUPAEPeLXlMM37JNEuOVZn1XxQEXCzKZ_2K6WPPAmmUS/s950/capture1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="536" data-original-width="950" height="362" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJw1A4HTx4ATmXcv8hq-4btPtlmD8Y5GA6xhWKtYa4aXZYETzhbaKVialyj6SwzrO0kR2zFAhUG77Ye4sqE1D4SRKQ65yBt8v2qCzPTLCbQWrJk9r49a541_vHMlBYqneXYyrJ9POfSkmE0hM9LUPAEPeLXlMM37JNEuOVZn1XxQEXCzKZ_2K6WPPAmmUS/w640-h362/capture1.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;"><span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Milla Jovovich tedy má hrát doktorku Abigail Tylerovou <i>(která nikdy neexistovala) </i>a film zobrazovat události mezi prvním a devátým říjnem 2000 v městečku Nome v severní Aljašce, zrekonstruované pomocí nahrávek z archivu Abbey a z interview s Abbey <i>(rovněž neexistující)</i>. Také hned vidíme záběry z onoho údajného interview, které plynule přejdou k záběrům na Millinu verzi Abbey. Tvrdí, že se snaží vyrovnat se ztrátou manžela a pokračovat v životě i v jejich výzkumu lidí se zvláštními poruchami spánku v Nome. Ti se budí po třetí ráno naprosto vyděšení, za oknem vídají bílou sovu, mají dojem, že se i nějak dostala dovnitř jejich domu, ale nedokáží si vzpomenout na nic víc. Zkusí proto hypnózu a odhalí podivné okolnosti - nyní si pacienti nevzpomínají na svou, ale na něco jiného, co se v jejich ložnici objevilo a co je tak zděsí, že o tom nedokáží mluvit ani v hypnóze, co je tak zničí, že nechtějí vůbec spát, a v jednom případě dokonce vystřílí svou rodinu, aby už té hrůze nemuseli znovu čelit. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEwTRdc43C8y0yk_ObAay9RjjRJfzuZslsKQaArLuJnwaP3zEonqJHFZ9qjVxrlPl-CU4SAjRfAAFwLeUWrd00TqgohnaGHA6doVwuxexIabSloI633abyZyL_KaEKUZJoM5DGHUt-nKCc9UTJB_FZv1aZ08SzaSRb97KcLmWpWaEuZQ9lQhvzLvaykqLo/s1386/capture2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="780" data-original-width="1386" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEwTRdc43C8y0yk_ObAay9RjjRJfzuZslsKQaArLuJnwaP3zEonqJHFZ9qjVxrlPl-CU4SAjRfAAFwLeUWrd00TqgohnaGHA6doVwuxexIabSloI633abyZyL_KaEKUZJoM5DGHUt-nKCc9UTJB_FZv1aZ08SzaSRb97KcLmWpWaEuZQ9lQhvzLvaykqLo/w640-h360/capture2.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">Abbey to nasměruje k teoriím o únosech mimozemšťany a ne náhodou. I na vlastní nahrávce uslyší svůj šílený křik a neznámé hlasy, rozpomíná si, jak se v její ložnici něco dělo a najde i stopy po tom, že ji něco táhlo pryč. A když jí odborník na staré Sumery a jejich spojení s mimozemšťany pomůže částečně přeložit neznámý jazyk na nahrávce, je Abbey jasné, že ji i další obyvatele Nome unáší mimozemšťani jako jakýsi svůj experiment, a blokují jim vzpomínky. Jenomže policie, která se musí vypořádávat s děsivými následky rozpomínání jejích pacientů, ničemu takovému nevěří, podezírá z jejich pobláznění její studii a hypnózu, a když zmizí i Abbeyina dcera, odmítají, že by ji unesly bytosti z vesmíru. A pokud se v Nome děje něco, o čem je těžké přesvědčit kohokoli, kdo nebyl přímým svědkem, pokud jí proto nikdo nechce pomoct, nezbude Abbey, než překonat děs a najít způsob, jak ony bytosti kontaktovat.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhStSNsL2r2eoqyhTkv2QrbF8fsWINkCY6wdRRXLREvMwFccH1SUAlMlMDjFLkYCJbFwpN5Zajx2fOdktfYPFfw3h46489WpmfnTSQwlNKDXsnWzvGDNSAgJNK1OlKMxC8zolG2VhPToSv11F0Zl8Gt4Gh_jghTVD_2ulQlm2tHTNKwOn3KaXjlwmNhsjLh/s1352/capture3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="779" data-original-width="1352" height="368" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhStSNsL2r2eoqyhTkv2QrbF8fsWINkCY6wdRRXLREvMwFccH1SUAlMlMDjFLkYCJbFwpN5Zajx2fOdktfYPFfw3h46489WpmfnTSQwlNKDXsnWzvGDNSAgJNK1OlKMxC8zolG2VhPToSv11F0Zl8Gt4Gh_jghTVD_2ulQlm2tHTNKwOn3KaXjlwmNhsjLh/w640-h368/capture3.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">Co mě rozčilovalo nejvíc, už jsem řekla. Divit se tomu, že lidé reálnost filmu žrali, ale úplně nedá. Časté prostřihy na údajné skutečné záběry, rozhovor s Abbey <i>(nebyla moc známou herečkou)</i>, nahrávky a telefonáty, jsou docela efektivní. Zvláště, když se často používají v jednom obrazu vedle sebe s "filmovou scénou", takže herci a údajné skutečné postavy přehrávají stejné věci, občas "skutečný" záznam funguje i jako vypravěč, a je to takhle dobré. K tomu byl i dobrý nápad použít obraz sovy zakrývající vzpomínky na mimozemšťany - moje teorie je, že to měli být klasičtí "šediváci", a ti se při řádném rozostření můžou rozplynout do obrazu soví hlavy. I to, že se děj rozehrál jako zoufalé snažení jedné doktorky vyrovnat se s vraždou manžela a její nečekané padání mezi stále šílenější události. Nebo silná scéna, kdy Tommy vystřílel svou rodinu <i>(až na dialogy v ní, ty nebyly nejlepší)</i>. Nebo postupné náznaky, že Abbey ví, co se stalo jejímu manželovi, zatímco ona pořád policii osočuje, jak nechytili vraha. Tušení, že ani s Abbey není něco v pořádku a není jenom pozorovatel/vyšetřovatel událostí. Ovšem jinak se vrší jeden problém za druhým.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilar5-Yum8b2dZ2yLBgcKGfdWLYNlFHC6_6ma_m8VQ7Fs0Rp65WkkYSi19NPJLvuE3FfEqLVZ9WyamJgBa3ud5c-5kCV8_nii08WGGFfHlbIPx5QYhMA_H79OJdjt_Zm0tEAD3y2jz7bK5REJpxgI136Z_mtSGdK7QK4U_N4gltCTCqRjBDWrQt8isp8t7/s1320/capture4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="779" data-original-width="1320" height="378" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilar5-Yum8b2dZ2yLBgcKGfdWLYNlFHC6_6ma_m8VQ7Fs0Rp65WkkYSi19NPJLvuE3FfEqLVZ9WyamJgBa3ud5c-5kCV8_nii08WGGFfHlbIPx5QYhMA_H79OJdjt_Zm0tEAD3y2jz7bK5REJpxgI136Z_mtSGdK7QK4U_N4gltCTCqRjBDWrQt8isp8t7/w640-h378/capture4.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">V první řadě není pohodlné film sledovat. Údajná skutečná Abbey má otravný hlas a přednes, mluví jako hluchá devadesátiletá babka, ovládá jeden tón a rychlost hláskujícího prvňáka a její výkon je mizerný. Otravná byla i hudba. Docela typická pro filmy tohoto druhu v této době, nicméně rušivá, zbytečně výrazná a těžká na nevhodných místech, jindy zase nevhodně chyběla a scéna zněla podivně dutě. Problém měla i kamera, nadměrně se houpala a hýbala i ve scénách, kde se nic důležitého ani pohybového nedělo, a vyvolávala skoro až mořskou nemoc. Po půlce filmu se přidaly i některé scény s "postiženými", zvláště scény, kdy si Abbey snažila vzpomenout. Byly chaotické, rychlé střihy, nevhodný, nepříjemný zvuk, do toho vyprávění "skutečné" Abbey nepříjemným hlasem, sotva jsem stíhala číst titulky a vnímat dvě až tři vrstvy vedle sebe. Hodně to zahlcovalo a rozptylovalo. Byla to asi snaha přiblížit chaos a nejistotu, ale místo budování atmosféry to budovalo zmatení, nemožnost se pořádně soustředit.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjycpo9DMt9hpe5abhAxe-F2LpgyKtOG5WaWML-sjW8bA9j3_nZneKUObuMtdLIAtQDE-9ZTCLWPhkdQHAbQ-Nw9R1kt7UvGi5zcSN-3noLPoEWyCGIusw4RWw0UDj8nXvpdSy4vUdUb5WEuIH5J0XH0NlXYPyKHAiW2G19_8J49cbfod-VTj1LMKiw2fIa/s1312/capture5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="779" data-original-width="1312" height="380" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjycpo9DMt9hpe5abhAxe-F2LpgyKtOG5WaWML-sjW8bA9j3_nZneKUObuMtdLIAtQDE-9ZTCLWPhkdQHAbQ-Nw9R1kt7UvGi5zcSN-3noLPoEWyCGIusw4RWw0UDj8nXvpdSy4vUdUb5WEuIH5J0XH0NlXYPyKHAiW2G19_8J49cbfod-VTj1LMKiw2fIa/w640-h380/capture5.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">A největší problém byla hluchá, natahovaná místa ve scénáři. Třeba po Scottově hypnóze, kdy si konečně vzpomněl, že jsou to mimozemšťani, natahovali napětí, když několik minut plačtivě opakoval, jak je to příšerné, aniž by prozradil cokoli, co viděl, a nikoho ze všech, kdo postávali kolem, nezajímalo, z čeho má hysterický záchvat. Výplně, kdy se postavy děsily svých vzpomínek, ale zůstaly vágní, takže děj nikam neposunuly. Kdy se točily v kruhu, jen aby nic nenadhodily divákovi <i>(ačkoli tomu už bylo vše jasné)</i>. Další ukázka špatných dialogů je třeba na konci, když Abbey v nemocnici mluví se šerifem, ten jí nevěří o mimozemšťanech, zatímco ona si zoufá, jak jí unesli dceru, a v tomhle emočně a právně nabytém momentu po sobě začnou obviňovačně házet filozofické věty. To znělo víc mimoňsky než ti mimozemšťani. Nebo v úplném závěru během celých titulků přehrávali náhodně vybraná, většinou nezajímavá "hlášení o spatření UFO", která jela pořád a pořád a pořád bez konce tak hrozně dlouho, až už je chtěl divák vzít po hlavě pánvičkou.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhlgkd-WOBDLoN9-GorR-49E429mg3xu17TnsSkYkoFfrC-KiD3ylDYOE0Sj6jKvkfsH6a-X72Yglpt9BdWaIx4paY-lD7oNFKvklQ4ku3MVODlw5n0xDLj-IH-YPfEB9Q69ZJFrOvQkbgQA0dWm4uLnaD9kc481Nxq5MzrqlP3XsXB0NphHEcpCgnGS7g/s1329/capture6.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="777" data-original-width="1329" height="374" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhlgkd-WOBDLoN9-GorR-49E429mg3xu17TnsSkYkoFfrC-KiD3ylDYOE0Sj6jKvkfsH6a-X72Yglpt9BdWaIx4paY-lD7oNFKvklQ4ku3MVODlw5n0xDLj-IH-YPfEB9Q69ZJFrOvQkbgQA0dWm4uLnaD9kc481Nxq5MzrqlP3XsXB0NphHEcpCgnGS7g/w640-h374/capture6.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">Takže mi nevadí, jak se tento film opřel o přiblblou konspirační teorii, že dávní Sumerové byli v kontaktu s mimozemšťany, nechali o tom po sobě faktické důkazy a ti mimozemšťani dodnes unáší lidi, a jak tvrdí, že je to opravdu fakticky určo pravda podle skutečných událostí, ačkoli je to naprostá blbost. Protože to ve výsledku nebyl špatný námět. Jako filmový příběh to mělo dobrou premisu, mělo to své strašidelné momenty a ukončení neukončení, jaké se k takovému příběhu hodí. Jenže také hodně vad znepříjemňujících sledování. Nezvládnutou snahu o vyvolání znepokojení, místo toho byl jen nepohodlný obraz a zvuk, zbytečnou roztahanost, a fakt trapnej závěr, kdy mimozemšťani skrz Abbey sumersky řvou, že jsou Bůh.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/JQBU4HvN5MY" width="320" youtube-src-id="JQBU4HvN5MY"></iframe></div><div style="text-align: right;"><span style="font-size: x-small;"><i>Foto: <a href="https://www.imdb.com/title/tt1220198/mediaviewer/rm2585430272/?ref_=tt_mi_sm">IMDb</a></i></span></div><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWYMWiLDDkRg6_W7lldJVvtKEoVmyiOBLuvuYfs3Y7kYYekXUVlZxoe_Ysfjd2mHBVX4XdRDhYKziDuuERLTfrGuGk2tRB-DqkNF7YVciiy4UPZqsRRQqRX-PcH4W0FiXQmug3Ilz-fBqG8iThngPTEJoN8e3tscdsE3gK3ia4eWcwBg4qzTan-M7eSlcR/s399/4.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="245" data-original-width="399" height="122" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWYMWiLDDkRg6_W7lldJVvtKEoVmyiOBLuvuYfs3Y7kYYekXUVlZxoe_Ysfjd2mHBVX4XdRDhYKziDuuERLTfrGuGk2tRB-DqkNF7YVciiy4UPZqsRRQqRX-PcH4W0FiXQmug3Ilz-fBqG8iThngPTEJoN8e3tscdsE3gK3ia4eWcwBg4qzTan-M7eSlcR/w200-h122/4.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-58157710743013409692023-11-20T20:30:00.000+01:002023-11-20T20:30:11.119+01:00Greer Macallister - Dívka v přestrojení<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Girl in Disguise</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: 2017</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Český překlad: 2020</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Překvapilo mě zjištění, že hlavní postava této knihy není fikcí, ale je založena na skutečné osobě. Akorát celý její příběh kromě jména, zaměstnání a účasti na některých případech je vyfabulovaný, protože o Kate Warneové nejsou k nalezení žádné podrobnější zprávy. Tedy se jedná o historickou fikci, které mám docela ráda. <span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimV7kLCaLd2zAYR7Ml5C2m1kXUl_Anu8WWm4htnCviFeW7vjJTR8I1Fgb4kOqRfX-EtjLI97RXnBJAtE1aaF3TyKdTYFTk9W24A7Aqq62LjKRK-hiNlgOgHA1MeZzpA0kOfCBiyAshqjQSJmJ-kjd0KYXVjrei3iBlOS7LMuctuJeJfZ1v1cQS0DC4-vmM/s1547/big_divka-v-prestrojeni-T9y-432060.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1547" data-original-width="1000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimV7kLCaLd2zAYR7Ml5C2m1kXUl_Anu8WWm4htnCviFeW7vjJTR8I1Fgb4kOqRfX-EtjLI97RXnBJAtE1aaF3TyKdTYFTk9W24A7Aqq62LjKRK-hiNlgOgHA1MeZzpA0kOfCBiyAshqjQSJmJ-kjd0KYXVjrei3iBlOS7LMuctuJeJfZ1v1cQS0DC4-vmM/s320/big_divka-v-prestrojeni-T9y-432060.jpg" width="207" /></a></div><div style="text-align: justify;">Pinkertonova detektivní agentura najala po dlouhém váhání prvního ženského detektiva, Kate Warneovou. Nebylo to pro ni lehké zaměstnání. Velmi po něm toužila, jenže u většiny kolegů si těžko budovala respekt, neustále musela dokazovat své schopnosti a hlavně to bylo zaměstnání nebezpečné. Pinkertonovi lidé pracovali na tajných operacích, fungovali v podstatě jako špehové, snažili se proniknout do podsvětí pomocí nejrůznějších převleků, sledovat podezřelé a sbírat důkazy, a i na Kate bylo, aby přijala roli svůdkyně, prodavačky, pouliční holky, sestry nového prezidenta, či třeba manželky jejího neoblíbeného kolegy. Ba co víc, když dospěje do období americké občanské války, spolu s celou kanceláří se uvolí přijmout roli špeha uprostřed bouřlivého jihu, kde jakékoli špehy Unie neváhají bez milosti popravit. </div><p></p><p style="text-align: justify;">Pro Kate to ale není jen služba vlasti a práce, která ji neskonale baví a v níž se stává hvězdou. Prošla nešťastným, dojednaným sňatkem, ztrátou dítěte, a teď hledá nový, opravdu naplňující život. Mezi kolegy tak získává nové nepřátele i skvělé přátele, buduje zbrusu nové, nevídané oddělení ženských detektivů, bojuje s podezřením, že jako žena se ke všemu nepochybně dostala na zádech, s předsudky, pomluvami i nezdary, a nakonec i s láskou, kterou velice nečekaně najde, aby ji stejně nečekaně ztratila. To vše podmíněné a nerozlučně doprovázené její špinonskou a detektivní rolí. Což shrnuje trefné autorčino označení, že napsala milostný příběh mezi ženou a její prací. </p><p style="text-align: justify;">Kniha tedy sleduje cestu první ženské reálné detektivky v situacích, jimiž asi doopravdy prošla, ale způsobem, jaký si přimyslela autorka, a to v zásadním období USA, v době ekonomické krize a občanské války. Kate je tu unikátní, statečná, chytrá, vynalézavá, nezávislá žena bránící se konvencím, což by jinde mohlo působit jako klišé, ovšem tady to nejde jinak, protože jiná Kate by se nikdy nebyla schopna role detektiva a špeha zhostit. Je to navíc hrozně sympatická postava. Nezastírá žádné své dobré ani stinné stránky, strmě stoupá i dělá chyby a ze všeho, čím projde, se snaží poučit. Sledovat proto tuto její cestu je zajímavé. Autorka jí nehází pod nohy zbytečně moc přehnaných klacků, pro Kate je složité se v této době uchytit jako detektiv, ale nezní to vůbec nerealisticky. Líbilo se mi třeba, že každý z jejího okolí, kolegové, klienti i podezřelí, měli různé reakce na ženu se želízky. Někteří byli přátelští, jiní nedůvěřiví, jiní naprosto sexističtí, a žádný z nich nebyl jen literární schéma. </p><p style="text-align: justify;">Zkrátka vedle Kate byly skvěle vyobrazené i ostatní postavy, všem autorka přiřkla nějaký problém a nelehký osud, dalo se najít oblíbence i záporáky<i> (bez ohledu na to, zda ta postava byla záporák i svými činy)</i>. A díky tomu i příjemné zvraty - třeba vztah mezi Kate a Timem Bellamym. Ten jsem sice očekávala, jakmile jejich mise vyžadovala, aby předstírali manžele, ale Timova velmi svérázná osoba a Katein praktický přístup docela vzdálený upejpavým dámám, které vedle sebe Tim obvykle střídal, znamenaly zajímavé sbližování. O to horší potom byl další zvrat, když Tim odjel na další misi na hluboký jih a co se tam s ním stalo. Bylo to jako pěstí do žaludku. Rovinu osobních vztahů, "nimrání v sobě", dlouhé úseky v hlavě hlavní postavy, která zvažuje svou situaci, svou budoucnost a své city, skoro až v příbězích nesnáším. Tady však byla podařená, zkrátka Kate sympaťačka.</p><p style="text-align: justify;">Skvělá vedle toho byla i akční rovina. Od prvních případů Kate, kdy pátrala po "obyčejných" zlodějích či vrazích s většími či menšími potížemi, zato originálními způsoby, od jejího začleňování do týmu detektivů, přes dlouhodobé případy podvodů na železnici, kdy si začala budovat jméno i mimo kancelář, po dělání ochranky prezidentu Lincolnovi a hlavně po špehování ve středu nejdrsnějších revolucionářů jihu. V této rovině bylo znát, jak Kate roste, zlepšuje se, proniká do reality světa, a také jak zásadně ji její úloha ovlivňuje. Jak si získává přátele s vědomím, že je bude muset zradit, tragická epizoda s Timem, vychovávání dalších ženských detektivů a sledování, jak i oni se nakonec dostávají do děsivých potíží. Nenechala na pochybách, že to byla zatraceně těžká práce v zatraceně těžké době. Nicméně zatraceně skvělé čtení.</p><p style="text-align: justify;">Výtku mám jen jednu, k pořádně podivnému přirovnání hlasu Pinkertonovy manželky - "Její čistý, sladký hlas zněl jasně jako trumpeta." Trumpeta mi zrovna neevokuje čistý, sladký, příjemný hlas. A vedle toho mám i jeden postřeh, pro mě spíš velké překvapení. Na konci knihy je 16 otázek k ději, postavám, k zamyšlení, vybízející čtenáře uvažovat nad různými hypotézami a postoji, určených pro čtenářský kroužek. Tohle jsem ještě v žádné knize neviděla.</p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiazsprdMvthIO9e3hgDLk_I9HiyZHgbsy5zNz5bU2eYGAPfdqO25sPXQEub6eemR-Szf0DqCF2nnyB2Ec5o-ITSyVmRWjSykTRPpqtNGdhyeSxhsmbjs3a2DfZR8vl1L5r3dsSabMOUBkH0e8xOM9k_lxzuVfiWg5ntp1dDDSNfRJJ4X1q0KLBx__PC3mP/s350/Knihy1.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiazsprdMvthIO9e3hgDLk_I9HiyZHgbsy5zNz5bU2eYGAPfdqO25sPXQEub6eemR-Szf0DqCF2nnyB2Ec5o-ITSyVmRWjSykTRPpqtNGdhyeSxhsmbjs3a2DfZR8vl1L5r3dsSabMOUBkH0e8xOM9k_lxzuVfiWg5ntp1dDDSNfRJJ4X1q0KLBx__PC3mP/w200-h130/Knihy1.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-64679522733790269902023-11-04T10:00:00.001+01:002023-11-04T10:00:00.142+01:00Orel Scania<div style="text-align: justify;">Tohle je v podstatě jen jednoduchá kresba, která mi trvala mnohem déle, než měla. Protože jsem se strašně dlouho dokopávala k jejímu dokončování a tisku. Protože můj táta viděl u nějakého maďarského řidiče kamionu podobný obraz orla scanie s lebkou přes celá záda tahače, a zalíbil se mu. Jenže by to bylo příliš nákladné profesionálně sprejovat v takové velikosti, a tak se rozhodl pro levnější řešení. Vyfotil si ten maďarský kamion a že prý mu nakreslím menší verzi na boky <i>(takže na druhý bok bude to samé, akorát zrcadlově obrácené s textem logicky stále v této podobě, mínus vodoznak)</i> a nechám to vytisknout jako samolepku. Samozřejmě to není úplně stejné jako vzor, pár prvků jsem vynechala a nakonec jsem vzala po svém detaily, ale musím říct, že mě to bavilo a že se mi líbí představa, jak moje dílo bude jezdit po Evropě.<span><a name='more'></a></span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhG0T2pHYGczLOLWFXsEuHo49OhRgKvkB4kybKFaPIXqfJWjJygU6mmM-tCTUrGDyWNILGy49DHsJ7bkOW1zMF8ejH5zEiaG1UvIIyneOAOuSZPt0D5lZRguYsILcJflYrAiiJZfXOe9aeucft47m-DXmUUweNvldgQ13lhQ5nlGAJumHJroSZ4Rxbol56q/s3137/Na%20blog.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3137" data-original-width="2069" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhG0T2pHYGczLOLWFXsEuHo49OhRgKvkB4kybKFaPIXqfJWjJygU6mmM-tCTUrGDyWNILGy49DHsJ7bkOW1zMF8ejH5zEiaG1UvIIyneOAOuSZPt0D5lZRguYsILcJflYrAiiJZfXOe9aeucft47m-DXmUUweNvldgQ13lhQ5nlGAJumHJroSZ4Rxbol56q/w422-h640/Na%20blog.png" width="422" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">Původně jsem sem chtěla rovnou dát i fotku, jak to vypadá nalepené, ale než se jí dočkám, tak budou tak zhruba Velikonoce, jak všechno furt trvá, tedy zatím jen obrázek.</div><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-47442365948226535372023-10-23T10:51:00.022+02:002023-11-20T13:58:41.283+01:00Jennifer McMahon - Zimní lidé<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: The Winter People</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: 2016</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Český překlad: 2017</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Tato kniha je hororem, který zpracoval tématiku vyvolávání mrtvých ne úplně originálním způsobem, zato dost zajímavě. Místo s důrazem na děs z nemrtvých monster spíš s důrazem na utrpení lidí, které je k takovému bláznovství, jako přivést zpátky zesnulé, přivedlo. A na to, jak se s tím musí další generace vypořádat.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig-AvKGWT3UCu7RGtHXS1-eufc6satsPmEktmLA_MrLQTzPK5Xt-DdzVaU2AvQySruEz5Tm6yS9nGXW7XvQ-IkkE4T-ewXo4JVBYH7j_sgps-vW4L5T8JEv0iJsJeISxSxH0rS2NNjrqp-gJMg_wH1pd-JXMHoAYfomZaFGt_HglnHU6_DuqXd37e79Mmz/s480/big_zimni-lide-6ol-353125.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="315" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig-AvKGWT3UCu7RGtHXS1-eufc6satsPmEktmLA_MrLQTzPK5Xt-DdzVaU2AvQySruEz5Tm6yS9nGXW7XvQ-IkkE4T-ewXo4JVBYH7j_sgps-vW4L5T8JEv0iJsJeISxSxH0rS2NNjrqp-gJMg_wH1pd-JXMHoAYfomZaFGt_HglnHU6_DuqXd37e79Mmz/s320/big_zimni-lide-6ol-353125.jpg" width="210" /></a></div><div style="text-align: justify;">Malý zapadákov West Hall u skalního útvaru Ďáblův pařát má děsivou historii počínající tím, jak se po smrti dcerky Gertie v roce 1908 zbláznila Sára Harrisonová a o pár dní později ji našli zavražděnou, staženou z kůže, a vedle ní jejího manžela, který se zastřelil. Od té doby se tam občas záhadně ztrácí lidé, duch Sáry tam má stále obcházet a v lesích prý žije monstrum. O tom však nevěděla devatenáctiletá Rutihe Washburnová. Ta žila se svou matkou a malou sestrou na odlehlém statku pod Ďáblovým pařátem a rodiče ji vždy pečlivě štítili před společností. Právě proto snila, že West Hall opustí.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Jenže na Nový rok se po oslavách vrátí domů a zjistí, že matka beze stopy zmizela. Protože v ní rodiče vypěstovali nedůvěru k úřadům, nic nenahlásí a začne po celém domě hledat cokoli, co by jí pomohlo zmizení rozluštit. Nalezne přitom dost podivné věci, které ji zavedou k záhadné, všehoschopné Candace, a které naopak k ní nečekaně zavedou Katherine, jež nedávno ztratila syna i manžela. A jak se postupně ukazuje, uprostřed všeho jsou staré zápisky právě Sáry Harrisonové o jejích posledních dnech, v nichž popisuje, jak jde údajně vyvolat mrtvé zpátky na tento svět. </p><p style="text-align: justify;">Čtenář se ale o tom, jak to bylo se Sárou a že se vším souvisí, nedozvěděl jako překvapení spolu s postavami. Její příběh, zmínky o náměsíčnících, tedy oživených mrtvých, o hrůze, jakou znamenají, a o zoufalosti rodičů, kteří přišli o dítě, prostupovaly celou knihou, protože se kapitoly Ruthie a Katherine střídaly s jejími zápisy a s kapitolami Sářina manžela. Věděl proto od začátku, že Sáru vychovávala původní Kanaďanka, jež ji zasvětila i do náměsíčníků. A když Sára dospěla a její dcera došla smrtelné nehody, nikdo nebyl na pochybách, co se stane. Vlastně každému hned musel dojít i fakt, že náměsíčníci, ať už jen Gertie nebo i nějací další, zůstali kolem Ďáblova pařátu do časů Ruthie. Záhadou tak spíš bylo, co konkrétně se mezi nimi a Ruthiinou matkou stalo a jak to Ruthie "vyřeší". A posléze i její minulost, když začalo být zjevné, že ohledně ní skrývá její matka tajemství. </p><p style="text-align: justify;">Líbilo se mi přitom, jak se postupně tyto záhady odhalovaly. Ta o Ruthiině rodině a minulosti velmi brzy naznačila zjevnou odpověď, ale nijak mi to nevadilo, protože nešlo o hlavní problém. Líbilo se mi i pojetí nemrtvých, náměsíčníků, hlavně postava Gertie po vyvolání z hrobu, a příběh Sáry, který sám obsahoval pár zvratů. Hlavně ten o její údajné brutální smrti mě zaujal, protože jsem ho vůbec nečekala, ačkoli jsem si toho měla hned všimnout. Také dny od zmizení matky, kdy Ruthie ještě netušila nic o náměsíčnících stahujících se kolem, na rozdíl od čtenáře. Rozvíjela se spousta možností, kam to mohlo směřovat. Bylo asi záměrem autorky, aby se na každé stránce objevila hromada ne moc skrytých náznaků, jelikož všimnout si, že něco nehraje, byla jen jedna část. Ta druhá, vysledovat, jak to je doopravdy, tak jednoduchá vždycky nebyla. Díky tomu udržovala příjemné napětí, hororovou atmosféru na správných místech a náladu duchařského, ale ne zase až moc duchařského příběhu. </p><p style="text-align: justify;">Akorát mi přišla skoro navíc linka Katherine. Byla důležitá proto, že její mrtvý manžel zamíchal kartami ohledně ztracených Sářiných zápisků zabývajících se konkrétním rituálem, náhodou je přinesl do hry. Nicméně to nepochybně šlo zvládnout i bez něj. Naopak kvůli zahrnutí Katherine nastával místy trochu zmatek co se týče skutečných motivů, záměrů a posloupnosti. Bylo toho moc. A nakonec mě při vyvrcholení akce a hrůzy začalo vytáčet její chování a trochu i chování Ruthie. Tehdy autorka sklouzla k otravnému klišé, kdy se ty dvě zarputile odmítaly zachránit a utéct, jen aby mohl děj pokračovat, nebo kdy vyřvávaly na Ruthiinu matku otázky a dožadovaly se vysvětlení, ačkoli zrovna utíkaly o život a mohly počkat, až budou sakra mimo dosah monstra. I vysvětlení, proč Sára a po ní ani matka nezničily zápisky s rituálem, i když se zoufale snažily, aby ho už nikdy nikdo nepodstoupil, bylo nedostatečné a hloupé. Neměly důvod to neudělat, kromě zápletky. A to, co s nimi nakonec udělala Ruthie, mi taky přišlo nelogické. Autore, když chceš, aby postava něco zlikvidovala, ať to zlikviduje - když chceš, aby existovala šance to ještě někdy najít, nepiš, že to míní zlikvidovat. </p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgehWFfsLJqhQ_CNUjHJKYbdj3zMM0CRpTZLGHfS7vvhL2dyTL0ahi__-HMR8cbDzDn8ITVORgfeUkw9Pskr-Udv8AlsfKZMlaWmcdi4_6V2KxmDbdCzGR0peH4_Yu9lPRsj91ex56ABDjbfSEdkBm5IPfnifBTgPFuoHGTecDbP42XtDjPUcJeHBoDA3Fc/s350/Knihy1.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgehWFfsLJqhQ_CNUjHJKYbdj3zMM0CRpTZLGHfS7vvhL2dyTL0ahi__-HMR8cbDzDn8ITVORgfeUkw9Pskr-Udv8AlsfKZMlaWmcdi4_6V2KxmDbdCzGR0peH4_Yu9lPRsj91ex56ABDjbfSEdkBm5IPfnifBTgPFuoHGTecDbP42XtDjPUcJeHBoDA3Fc/w200-h130/Knihy1.png" width="200" /></a></div><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-13400454105242717412023-10-18T11:05:00.014+02:002023-11-20T13:53:51.150+01:00Michael Crichton - Skandální odhalení<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Disclosure</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: 1994</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Český překlad: 1995</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Tato kniha je další z Crichtonových děl, v nichž vezme skutečnou události a románově ji zpracuje podle svého závěru, jak asi mohla proběhnout <i>(zde navíc údajně vyslechl hlavní aktéry reálného případu!)</i>. Obdobně jako třeba ve zde uvedených Čtyřech klíčích. Jedná se ale o událost relativně nedávnou a hlavně kvůli jejímu tématu je v ní spousta věcí pozměněných. A i když se na začátku může zdát, že hlavním tématem je nástup nových technologií a virtuální reality v devadesátých letech, je jím něco mnohem závažnějšího. Sexuální obtěžování. <span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtMec8eoFWyRskeYPCp8r2gJPYDoQuGslOlmDsyfHE2A1aK2PzdwgZDtMnkAXZ5LNIQ7eu1J9cyNfYzowAxP2DbZJg2pi30UsOZlorYOY5582Pn8jjrptHLgnbSzmSkz_JgBj4zfTCip0z0IgvqDnZqWEONNi-8_u-I40eD9axWJTd3AMb_8VZ-4R18oa2/s600/big_skandalni-odhaleni-kan-26162.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="368" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtMec8eoFWyRskeYPCp8r2gJPYDoQuGslOlmDsyfHE2A1aK2PzdwgZDtMnkAXZ5LNIQ7eu1J9cyNfYzowAxP2DbZJg2pi30UsOZlorYOY5582Pn8jjrptHLgnbSzmSkz_JgBj4zfTCip0z0IgvqDnZqWEONNi-8_u-I40eD9axWJTd3AMb_8VZ-4R18oa2/s320/big_skandalni-odhaleni-kan-26162.jpg" width="196" /></a></div><div style="text-align: justify;">Tom je vedoucí jedné z divizí ve společnosti vyrábějící mobilní telefony, nejnovější CD-ROMy, připravující virtuální prostředí pro firemní databáze a aktuálně se snažící zajistit velice důležitou fúzi. Je to dobrý vedoucí, rozumí své práci, všichni ho mají rádi a všichni také očekávají, že ho povýší na místo vznikající díky fúzi. K jejich překvapení tam však dosadí ambiciozní Meredith. S tou sice měl Tom před deseti lety poměr, ale dávno na to zapomněl a nakonec je ochotný se s ní smířit. Ostatně by pro něj při plánovaném vývoji firmy měly plynout i jiné výhody. A musí se soustředit na důležitější problémy, jaké se objeví v jejich továrně v Malajsii - jejich nové CD-ROMy, ty nejlepší na trhu, najednou nefungují tak jako prototypy. </div><p></p><p style="text-align: justify;">Když se ale pokusí tento problém hned v den jejího nástupu řešit s Meredith, stane se něco naprosto neočekávaného. Meredith po něm vyjede, svede ho, neposlouchá jeho ne, a když ji v poslední chvíli odmítne, přísahá mu zničit život. A začne na tom okamžitě pracovat - nahlásí, že ji sexuálně obtěžoval. V situaci, kdy se začíná protlačovat větší rovnost ve vysokých pozicích v technologických společnostech, a kdy se sexuální obtěžování konečně začíná brát navýsost vážně, takže lehce pachatele stojí místo i poklidný život. I jen domnělého pachatele, a to Tom nemůže připustit. Mohl by sice přijmout nabídku vše zamést pod koberec a přestoupit na jiné místo, jenže to by přišel o ohromné peníze. Navíc nejde jen o to, nemůže přece Meredith nechat všechno projít, to ona tu porušila zákon. Akorát, jak zjistí, nikdo mu nevěří, ani on by vzhledem ke všem okolnostem sobě nevěřil, a ani jeho advokátka zabývající se případy sexuálního obtěžování na pracovišti to nevidí moc růžově. </p><p style="text-align: justify;">Naštěstí se Tom neocitne úplně bez přátel. Pomalu nachází stopy po tom, že celá záležitost nespočívá jen v Meredithině touze ovládat podřízené. Že vlastně vůbec nešlo o sex skandál, ten byl jen zástěrkou mnohem hlubšího problému, v němž ani nebyl ústřední postavou. A že potíže výroby v Malajsii nejsou jen náhodným pozadím posledních šílených dní. Tom zkrátka musí odhalit, jak moc špinavá může podnikatelská politika být, pokud se lidé neštítí ničeho, pochopit, jak to chodí v tvrdém byznyse a sporech slovo proti slovu, uvědomit si, že lidé jsou lidé, ať už jakéhokoli pohlaví, a že byť byl zvyklý o věcech příliš nehloubat, všechno kolem něj má mnoho úrovní a provázanost, jakou si neuměl představit.</p><p style="text-align: justify;">Rozpracovat skutečný příběh do upravené románové podoby, aby jeho prostřednictvím Crichton prozkoumal nějakou problematiku, zde sexuálního obtěžování a firemní politiky, mě u něj baví. Ač je nutné vzít v úvahu pozadí vývoje moderních technologií na začátku devadesátek, takže je to zastaralé retro, jen ještě ne takové, aby se dalo vnímat jako dávná historie. Tudíž se tu básní o CD, ani přední technici a vývojáři moc pořád neví, co je internet, virtuální realita, z níž byli všichni odvaření, působila hrozně těžkopádně a uživatelsky nepříjemně. Tak to však tehdy bylo a stejně jde spíš o zmíněné pozadí. Nezáleží na tom, jakým konkrétním přístrojem se zabývají. Vlastně byly moderní technologie třeba akorát na konci jako možnost, jak si opatřit rozhodující důkazy.</p><p style="text-align: justify;">Vedle toho ale nešlo ani o samotné sexuální obtěžování, o Meredithin pokus Toma svést a potom se mu pomstít. Pod vším se ukrýval hlubší důvod, spousta problémů, o nichž Tom netušil a které neměly se sexem, snahou o rovnoprávnost nebo problémy při obviňování z nevhodného chování nic společného. Crichtonovi se podařilo tento fakt dostatečně skrýt a jen pomalu, pro čtenáře zajímavě odhalovat. I Tomovi až bolestivě pomalu situace docházela, dlouho hledal vysvětlení na špatných místech, než mu secvaklo, jak nejde o něj, ale musí odhalit, jaký problém takto řeší sama Meredith. Ten přitom Crichton jemně naznačoval. Pořád něco nesedělo v chování Meredith, v chování firmy, v podivných událostech kolem Toma, v tanečcích kolem fúze. I docela nevinné věci jako nastavení kamery videohovoru v Malajsii, rychlé vybití telefonu, poznámka o brejličkách. Jen i při nejlepší snaze bylo nutné počkat si až do konce k plnému pochopení, a tak jsem si to užila. </p><p style="text-align: justify;">Velmi se mi líbila i postupná změna pohledu na problematiku obtěžování u některých postav, hlavně u Toma. Nejprve měl třeba za to, že jeden zaměstnanec musel kolegyni něco určitě udělat a ne ji jen odmítnout, aby byla mstivá. Pak po něm Meredith vyjela a Tom i tak pořád přemýšlel, že to musel nějak zavinit. Protože přesvědčení o postoji žen k sexu a svádění založené na nesmyslných stereotypech bylo <i>(a bohužel stále je)</i> ještě pořád strašně zažrané. Dalo mu práci se probrat. Byl to zkrátka sakra dobrý příběh se zajímavou, napínavou zápletkou s honbou za očištěním svého jména a odhalením příčiny falešného obvinění, to celé v průběhu necelého týdne.</p><p style="text-align: justify;">Frustrující jenom bylo, jak strašně pomalá práce tohle pro Toma byla. Já si všechno vyložila mnohem dřív než on. On byl zatím na ťafku. Místy se aktivně bránil pochopení. Snažil se zůstat úplně slepý k situaci, nevšímat si ničeho důležitého, sabotoval sám sebe. Kdykoli z něj tahali informace na jeho vlastní obhajobu nebo podrobnosti, jaké by pomohly odkrýt celou událost, nechtělo se mu moc přemýšlet, krčil rameny, přistupoval ke všemu laxně. Občas měl dokonce něco důležitého udělat, a on to zapomněl a neudělal. Nebo se snažili přijít na průlom, Tom si prostě povzdychl, řekl nevím a skoro ho až otravovalo, jak ostatní to taky nevzdávají. Je až div, že mu nakonec secvaklo a začal prohledávat Meredithinu práci, místo jejích erotických eskapád - i když bez důkladného postrčení nečekaných spojenců by to nejspíš neudělal. Což je vlastně stále asi úmysl. Ukázka, jak byl Tom zoufale nepřipravený na problém, který nejde vyřešit úpravou stroje, a jak si potřeboval uvědomit, že ho někdo může hodně špinavě bodnout do zad z důvodů, jaké nemohl ovlivnit. </p><p style="text-align: justify;">Trochu víc tahalo, jak Crichton při obecném popisu atmosféry nebo situací kolem sexuálních deliktů a jejich vyšetřování místy sklouzával k poměrně hořce úsměvnému narativu, kterým se dnes snaží ohánět idioti typu Tatea. Až hysterii. Nebo to v USA lidi fakt hnali do divných extrémů a s realitou se ani nemuseli rozvádět, protože se s ní nikdy nesrazili - tedy to nebylo Crichtonem. Prostě to místy skoro vyznělo jako "ach staré časy, kdy nikdo žádné narážky a kdo si koho zatáhnul pod stůl, neřešil" a že "se to dít bude stejně, tak proč to tak hrotit". Nebo je to jeho zvykem praštit čtenáře pointou po hlavě extra důrazně, aby mu náhodou neunikla, a v tomto případě tím přišel o nuance. </p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigLZmM3Moai7aHki107KWknabVCZEh0qvf90dOzutxev7KYMMMn5zYPqCOIloC19NAG6iEyDH4XOlPfl2j_G6ReK6__S-vW8-_hgEHeoZriQXBaMQVJuID9-iGh1Fvj0NKJ72iorfE3Fkz7ZU-5TJXWwY3ZEWh1s2U7YxZnyJ6RGaMYPcDM2GY4aJkLh2z/s350/Knihy2.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigLZmM3Moai7aHki107KWknabVCZEh0qvf90dOzutxev7KYMMMn5zYPqCOIloC19NAG6iEyDH4XOlPfl2j_G6ReK6__S-vW8-_hgEHeoZriQXBaMQVJuID9-iGh1Fvj0NKJ72iorfE3Fkz7ZU-5TJXWwY3ZEWh1s2U7YxZnyJ6RGaMYPcDM2GY4aJkLh2z/w200-h130/Knihy2.png" width="200" /></a></div><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-42162010908918169662023-10-14T10:12:00.013+02:002023-11-20T13:46:28.979+01:00Martin Šinkovský - Mlžný ostrov zbarvený do ruda<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Mlžný ostrov zbarvený do ruda</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: 2018</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Jsem blb. Objednávala jsem v Dobroblešáku něco nového ke čtení a myslela jsem si, že tato kniha je normálním fantasy příběhem. Bylo mi jedno, jestli je i pro mladší čtenáře, protože mě zaujalo téma. Ale úplně jsem přehlédla, že je to komiks. Ten jsem, když nepočítám časopisy Kačer Donald, přečetla dohromady jeden, Spider-mana, takže nejsem vůbec zvyklá komiksy číst. Jak se mi tedy tohle líbilo?<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRJe306O_o6hm3L24Zim01DjPaIOM0osl03JocaEacdpoX4Z7ipFBZmqaEzFZSlgGB55xduwt3dMad8QD-yQYh_RMj8cAXKgLD-Sdz_LgLZ4DW2ZMO_yXX2vnGaG9I8OTQg8EowouV3UfC0cUOYVnQpo5YMYNsPFAiT8lOZm0oXtJrGaGY3Mi6uWvZx3_-/s402/big_mlzny-ostrov-zbarveny-do-ruda-vpu-375404.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="402" data-original-width="300" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRJe306O_o6hm3L24Zim01DjPaIOM0osl03JocaEacdpoX4Z7ipFBZmqaEzFZSlgGB55xduwt3dMad8QD-yQYh_RMj8cAXKgLD-Sdz_LgLZ4DW2ZMO_yXX2vnGaG9I8OTQg8EowouV3UfC0cUOYVnQpo5YMYNsPFAiT8lOZm0oXtJrGaGY3Mi6uWvZx3_-/s320/big_mlzny-ostrov-zbarveny-do-ruda-vpu-375404.jpg" width="239" /></a></div><div style="text-align: justify;">Téma, které mě zaujalo, je jednoduché. Římská říše pod vládou císaře Claudia si chce podrobit Británii. Claudius ale ví, že k invazi z rozmaru nebude mít podporu, a tak potají vyšle skupinu válečníků zlikvidovat nejposvátnější britské místo. Oni přitom netuší, že na jejich úspěchu či přežití mu vůbec nezáleží, chce jen namluvit veřejnosti, že barbaři z ostrova zaútočili na římské hrdiny, a vyburcovat k odvetnému útoku. A na druhé straně Keltové dlouho netuší, kdo a proč tak efektivně likviduje jejich vesnice, a když jim konečně dojde, co se děje a co je asi Claudiův plán, tedy proti čemu mají čelit, pokusí se sáhnout k poslední zoufalé možnosti. K nejtěžší druidské magii, která by jim mohla přivolat tolik potřebnou pomoc až ze záhrobí.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Protože autor vycházel ze skutečných událostí, které opepřil magií nadanými druidy, můžeme rovnou říct, že se jim to nepodařilo, ale že ani Claudiova invaze nakonec neproběhla. Nebo že přesto nakonec Římané část Británie na určitou dobu s určitým úspěchem ovládli. Ale to není ani tak důležité, protože kniha se zaměřuje na tento konkrétní střet Claudia zprostředkovaný jeho potají vyslanými muži a Keltů. Výsledek a důsledky popisuje až v krátkém doslovu, v němž shrnuje historii Římské říše v Británii.</p><p style="text-align: justify;">Sice mi přijde poněkud zvláštní, že by šest římských válečníků dokázalo naprosto vyhladit několik vesnic, poté se střetnout se shromážděnou keltskou armádou a neskončit v masomlejnku za pět minut, ale budiž, je to fantasy. A určitě se mi líbila. Jak zajímavé politikaření v Římě při pečlivém plánování ovlivňování veřejnosti, k čemuž Claudius využil, či spíš zneužil i manželku jednoho z vyslaných vojáků, tak zoufalá snaha keltských druidů povolat na pomoc jiný svět. Docela zajímavé bylo i použití "vypravěče" nebo "záběrů mezičasu", kdy se čtenáři neustále připomínala příroda a moc země a času, jimž jsou tyhle lidské půtky naprosto lhostejné, a jak je od lidí vlastně arogantní je vést pro jejich ovládnutí. Věřím, že kdyby to bylo přepsané do klasického příběhu, byla bych hodně nadšená. </p><p style="text-align: justify;">Vedle toho musím pochválit i druhý zásadní aspekt komiksu, ilustrace. Kresby jsou provedené moc hezky, velmi dobře předvádí, co se ve scéně děje, a opět lze vypíchnout ony "mezičasy" s přírodou. Lesy, zvířata, skoro až v mlze, se známkami přítomnosti vojáků a s nápisy krajina, lidé, válka, smrt, z nichž přímo čiší brutální nesoulad. Dovedla bych si to představit i jako skvělý filmový záběr. S jednou výjimkou, Claudiovi mohli jeho vavřínový věnec nakreslit lépe než skoro jako přilepené rohy. </p><p style="text-align: justify;">Je tu ale jeden velký problém, který nemá tak docela obsah a zpracování. Závěr je docela uspěchaný a dával by smysl, kdyby měly navazovat další díly. Díly zpracovávající onen pokus o invazi po prohře Keltů a jejich druidů, po zániku šestičlenné výpravy válečníků, dopady všeho na Claudia a jeho moc a další postup v Británii. Jenže je to samostatná kniha, a tak působí hrozně náhle usekle. </p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVcfVE9VxGIKRtSW_40Y0WhIoPExDPjNBXW_03g3E1ttiIVfLB2-yfR_BK_24SkzGAU2azUBfbcZk6uDVHHAG90rf4FUIc5oKtIM22Hue8O60FqegrduTVnIghZ-o3cdCuW1ac_cDGWPxb5NcpYwGQqSBiFQ1KERnMPQfQFb_v7PNkuCtSypVewH8WZ-o8/s350/Knihy2.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVcfVE9VxGIKRtSW_40Y0WhIoPExDPjNBXW_03g3E1ttiIVfLB2-yfR_BK_24SkzGAU2azUBfbcZk6uDVHHAG90rf4FUIc5oKtIM22Hue8O60FqegrduTVnIghZ-o3cdCuW1ac_cDGWPxb5NcpYwGQqSBiFQ1KERnMPQfQFb_v7PNkuCtSypVewH8WZ-o8/w200-h130/Knihy2.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-20213264250541576962023-09-11T11:09:00.001+02:002023-09-11T12:46:25.516+02:00Eliška a Damián, část 2<p style="text-align: justify;">Druhá část mé reakce na nejnovější počin TV Prima navazuje přesně tam, kde jsem skončila. Na přelomu prvního a druhého dne plného dobrodružství hlavních postav, dědičného prince s divokou, nečesanou parukou, a Élišky ze mlej-marmeládovny. Ona má v současnosti otravné problémy s penězi a zakázkami, on v minulosti s náhodnými skoky o tři staletí po elixíru přemisťování. Oba a všichni okolo zní jako ochotnický soubor na výletě na Kokořín poté, co režiséra i scenáristu zamkli do sklepa, obraz tento pocit silně umocňuje, a ani hudební podkres stále nepomáhá v rozhodnutí, jestli je to přihlouplá pohádka, nebo se fakt berou vážně. Už ale nezdržujme, pojďme se podívat, co přinesl další den a druhá polovina dílu. Ožení se Damián s ošklivou princeznou? Zaujme Eliška arabské šejky svými superhrdinskými chvaty? Odhalí se ilegální spermabanka? To se dozvíte v tomto článku, jenž vychází k šestnáctému výročí řádného spuštění tohoto blogu <i>(ještě ve verzi na blog.cz)</i>!</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/JIspBQk8tMU" width="320" youtube-src-id="JIspBQk8tMU"></iframe></div><br /><span><a name='more'></a></span><p style="text-align: justify;">Elišce hned ráno ruší objednávky, její společnost má zachránit arabský trh. S marmeládou. Rakytníkovou. Dobrá? Na druhé straně časové osy hned ráno konsternovalo pruskou princeznu, jak její nápadník pan Damián nečekaně mizí, a nechává se zabavovat jeho sestrou, princeznou instagramovou. Zabavuje opět velice nedobovou, mumlavou mluvou moderní holky. Damián se proto pokusí za své chování omluvit. Za její ne, i tak to vypadá, že se udobří, vše bude v nejlepším pořádku... když tu zazní výbuch! Damián a jeho sestra se letí podívat, služebnictvo se ani nehne. Celkově se na tomto zámku služebnictvo nepředře, panstvo si tam většinu věcí, u kterých by jim asistovalo, nebo kterou by rovnou dělalo za ně, zařizuje samo. Mám neodbytný pocit, že autoři nevychytali, k čemu takové služebnictvo na zámku bylo, jak by je měli neustále za zadkem v hojném počtu, jak by takový zámek jinak vůbec nefungoval, a že by to opravdu nevypadalo jako dnes, jenom v nepohodlných kostýmech. Zkrátka služebnictvo nebyli generičtí Simíci nebo kolemjdoucí z GTA. </p><p style="text-align: justify;">Nebo jsou sloužící už jen zvyklí na Matoušovy pokusy, protože i tohle byl jeden z nich. Opět nepovedený. Jen správce to vyvedlo z míry, nasranej vletěl do knihovny, kde má Matouš laboratoř, a chce, ať své pokusy vyhodí. Tedy... to říká. Jeho tón naopak předvádí nevzrušené čtení z čítanky. Vůbec nikdo tam moc neprojektuje emoce, nevžívá se do role, nepředvádí svou postavu, však víte... nehraje. Matouš je z toho zoufalý, Damián ne. Líbilo by se mu, kdyby bylo po všem, hlavně po jeho nečekaných cestách do budoucnosti. Nejde ale jen o to, jak mu vysvětluje Matouš. Shání přece i kámen mudrců a elixír života! Pochopitelně, je to alchymista, co jiného by alchymista měl shánět, ne. Tak se tedy nakonec rozhodnou Matoušovu laboratoř zachránit, ideálně než se do věci vloží zbožná tetička Terezie, kterou na svou stranu přetahuje intrikánský správce. Sice jsme to vůbec neviděli, neslyšeli, nic to nenaznačovalo, správce byl v záběru 15 vteřin, tetička vůbec, ale budeme mu věřit. Stejně jako budeme Damiánovi věřit, že náhle chce laboratoř zachránit, když o pět vteřin dřív si oddechl, že je po všem. Kdyby někdy hrál i obličejem, aby se dalo poznat, zda změnil názor a není jen prkenný schizofrenik, docela by to prospělo. </p><p style="text-align: justify;">Matouš se k tomu obává, že správce ho chce vystrnadit a získat pozici jeho otce. Tu taky neznáme, také jsme k tomu neviděli žádný náznak, stejně jako jeho otce, vlastně nevíme, proč bychom měli mít správce za intrikánského, ale také mu budeme věřit. Normálně se totiž pracuje s rozvojem postav a jejich motivů, což se postupně ukazuje, necpou se takhle na sílu a narychlo. Jenže tady raději pořád všechny informace a vysvětlování tlačí do špatně napsaných dialogů, místo aby je organicky ukázali a nechali plynout. Asi jako kdyby při příjezdu Roberta Baratheona na Zimohrad Ned Stark namísto pokleknutí hlásil "Vítej Roberte, králi Sedmi království, z nichž jsem jednoho, Severu, správcem a strážcem ve tvých službách již od dob naší rebelie!" Tohle přece všechny postavy dávno ví, nedává smysl, aby to na sebe pokřikovaly. Divákovi to má vyplynout ze situace, pokud ho nemá autor za blbečka, co to jinak nepochopí. Mohla bych ty dialogy přepsat? Napadá mě hromada vylepšení bez velké práce. </p><p style="text-align: justify;">V současné marmeládovně zatím taky nastává drama. Stíní tam jakýsi Milan, chce si něco zamračeně vyjasnit s nervozní zaměstnankyní Jolanou. Která chce, ať jde pryč. Je to její bývalý, vyhrožuje, jak jí sebere děti <i>(takže tuhle chtěl Eliščin Martin poslat na pracák, ať ji živí alimenty)</i>, a tváří se jako udejchanej buldozer. Neřekl, co konkrétně si chce vyjasnit, po Jolaně akorát plive, jak je nemožná, abychom si byli jistí, že nemožnej a zlej je on. Aniž by ostatní dělali víc než stáli a čuměli, jak tam vyhrožuje a promenáduje se po výrobně marmelád. Má nějaký průkaz, aby mohl do potravinářského provozu? To mu nikdo fakt neřekne ani bú, natož že tam ze zákona nemá přístup? Oh však já zapomněla, ta naaranžovaná kuchyně, kde se evidentně nikdy nevařila ani voda, natož marmeláda, je jen krytí, jak už odhalil i šokovaný princ Damián <i>(o tom více v předchozí části)</i>, tak to asi nevadí. Jen vůbec nechápu, co tahle scéna měla znamenat. Nakonec se nevymáčknul a odešel. Oceňuji pokus pro jednou ukazovat, nevysvětlovat něčí charakter, ale pokud to nic samoúčelně nepřinese, je to stejně mizerné. </p><p style="text-align: justify;">A Matouš a Damián maj taky průser, ke strejcovi to nestihli, správce je předehnal. To asi tu laboratoř nezachráníte, pánové. Správce z toho má radost. Teď teprve dal i divákům najevo nenávist vůči Matoušovi, jen hrozně blbým způsobem. Měli je jinak rozestavět a nechat správce lísat se k Damiánovi, počkat, až se otočí, a utrousit potichu k Matoušovi svou škodolibou repliku. Ne se lísat k Damiánovi a obratem z toho stejného místa přímo před Damiánem hlasitě poslat Matouše do hajzlu, aniž by Damián hnul brvou. To docela dobře ilustruje další problém seriálu, naprostou absenci subtilnosti, rafinovanosti, jakýchkoli chytrých machinací, veškeré dvorské i podnikatelské atmosféry. Všechno všichni říkají a ukazují napřímo, otevřeně, prvoplánově. Nikdo neuvažuje dál než k dalšímu záběru, nikdo se to nepokouší rozvinout do reálně působícího světa. Prostě jako pohádka, kde si dáváte záležet, aby i desetileté dítě pochopilo každou scénu. </p><p style="text-align: justify;">No a i Eliška má schůzku. S těmi Araby. Jeden v obleku vypadá normálně, druhý s tradiční pokrývkou hlavy jako Fiala, jemuž hodili na hlavu utěrku. Asi nějaký imigrant na Blízký východ. Eliška se je snaží zaujmout, Jolana vedle zatím vrací kostýmy z včerejšího focení. Opět v provozovně, kde nějaká další zaměstnankyně nezúčastněně míchá marmeládu. Velmi hygienické. Asi nějaká nová příchuť. Ovšem na scénu se vrací Milan, ještě zuřivější než dřív! Zatímco zaměstnankyně dál nezúčastněně míchá marmeládu. Řve! A zaměstnankyně dál nezúčastněně míchá marmeládu. Tenhle komparz je stejně simíkovský jako zámecké služebnictvo.</p><p style="text-align: justify;">Damián k tomu opět mizí, tentokrát s pečeným kuřecím stehnem. Pochodoval s ním po přijímacím salonku, neboť v roce 1750 a nějaké drobné, jak nám prozradil velmi užitečný vypravěč, se jako občerstvení při čekání na audienci zásadně podávaly tácy pečených kuřat bez talířů a bez židlí. Nicméně mám hypotézu, pečená kuřata při přemisťování mizí ještě na třetí místo, protože když se pak Damián znovu objeví, po kuřeti ani vidu. </p><p style="text-align: justify;">Zpátky současnost. Končí jednání s Araby, když tu je přeruší řev odvedle. Milan napadl Jolanu! Ale žádný strach, Eliška vyráží na záchranu! Vrazila dovnitř jako uragán, chlap od kostýmů natáčí na mobil, ostatní stojí kolem a čumí, ona zouvá boty a bez okolků stopadesátikilového Milana zmlátí. Tedy choreografie byla obzvláště pomalá a nekontaktní, Milan se zhroutil na zem, jakmile k němu přiblížila ruku, a potom zkoušela neúspěšně startovat motorovku, jak škubala tou druhou. Jo...aha, to mělo být jakože mlácení pěstí. Já nevim, já tak startuju motorovku. Načež se zvedla v oné velice proslavené póze s rozervaným vrškem šatů a v zelené podprsence. Sice se nikdo vršku jejích šatů ani nedotknul, takže buď byly tak levné, až se rozpadají, nebo si je rozervala sama, ale určitě je to působivé. Hlavně pro konsternovaného Araba a Fialu s utěrkou. Milan si to však nenechal líbit, v nestřežené chvíli popadl náhle se zjevivší tyč, fláknul Elišku po hlavě - a to už si nenechal líbit ani Damián, dosud šmírující ze skladu! Nejdřív mu zmizí pečené kuře, teď tu nějaký pobuda mlátí mlynářku a čeleď! To tak! Přetáhl Milana naplocho mečem, stáhnul mu košili a zdrhnul. Urozený hrdina. Tahle bitka se oprávněně stala meme, protože z vážné akční scény udělala brutálně vtipný kus. Zoufale. Kromě tří postav všichni stáli jak Y, Eliška se ani nepřiblížila uvěřitelnému úderu, Milan musel padnout sám od sebe, do toho tam vrazí rousatej týpek s mečem, nikým to nehne, nikdo nereaguje a svět si pamatuje jen vypadlá prsa Emmy Smetany. K dokonalosti chyběl už jen záběr na marmeládu. </p><p style="text-align: justify;">Nicméně zatímco Damián zvládl násilníka, Matouš se po správci konečně dostal ke knížeti. Toho štve, že ohrozil výbuchem vzácné rukopisy. Tak proč jste mu dali laboratoř do knihovny? To je zámek tak malej? Možná, nevysvětlí, jestli je většina zámku na oko nebo většinu komnat zaplnil sbírkou lega, jsme okamžitě zpátky u Elišky. Chtělo by to střihy po delších scénách. To by umožnilo i lépe poznat život na zámku, aniž by museli podrobnosti na sílu strkat do dialogů. A mohli by škrtnout vypravěče. Eliška je rozlámaná v křesle, prsa pořád venku, chladí jí hlavu. Arabové odešli, policajty Jolana nechtěla, Milan utekl, Damián taky. Co s tím? Elišce se z nějakého důvodu zdá Damián hezkej. Jako mušketýři. No... asi z jaký verze? Proti gustu nic, ale ty rousy mu ubírají skoro víc než smradlavý nohy.</p><p style="text-align: justify;">Znovu se ale už v tuto chvíli nesetkají. Damián se schoval na záchodě. Všechny cesty vedou na záchod, to máme po staletí společné. Zaujatě zkoumal toaleťák a pak objevil na magazínu na stolku vedle pisoáru velkým písmem 2023. Hned mu došlo, že to znamená rok, aniž by to z čehokoli vyplývalo. Filuta. Už mu ale nedošlo, proč vypadá současné spodní prádlo jako koňská ohlávka, když ten magazín otevřel. Magazín plný provokativních fotek modelek v erotickém spodním prádle... na pracovních záchodech... vedle pisoáru... hele, že Eliška tou naaranžovanou, neposkvrněnou marmeládovnou kryje nelegální spermabanku, a proto to Milana tak sere? A po tomto zážitku se Damián zase vrátil domů. </p><p style="text-align: justify;">Matoušovi konečně dali nehořlavou laboratoř a diví se, že Nostradamus se spletl, v roce 2012 přece má končit svět... ach jo, vždyť to ani neříkal. A pánům je to stejně nakonec docela jedno, protože na všechny objevy o budoucnosti se tváří jako já, kdybych někomu popisovala zpívající záchod z Tokia. Eh, nebo ne, i ten záchod bych popisovala zaníceněji. Tohle je jen mírný zájem, jenž jim vydrží půl minuty. Chlapci z 18. století a nějaké drobné by rozhodně reagovali zmateněji, vystrašeněji, v kontextu své výchovy, dobového přesvědčení, poznatků, ne jako salonní turista současnosti, který poprvé zkusil očekávané VR! Na druhou stranu se mi líbí, že Damián si stále myslí, jak cestuje do mlýna, protože Eliška je Mlynářová, a jeho rozporuplnost, že Eliška je atraktivní, ale hrozně vulgární a bez mravů. Také zjišťujeme, že Damián mizí na stále delší dobu, a že o to nestojí. Po všech těch zážitcích se raději rozhodl oženit a plnit své povinnosti. Sice to, co se mu děje, přijímá extra vlažně, scénář, režisér ani herci do toho nic moc nevkládají, ale chápu ho. </p><p style="text-align: justify;">A další den zpět u Elišky. Milan ji chce žalovat o odškodnění. A Araby ten bordel odradil. To vypadá zle. Asi budeš muset prodat tu svou luxusní třípatrovou Babišovu vilu v centru Prahy, holka, když nemáš peníze. Nebo možná ne, její přítel Martin zkusí něco vymyslet. Schválně, koho pošle na pracák teď? Damián zase chystá koně a diví se, kdo s ním chce náhle mluvit. Císařovna? Ona už dorazila, že si toho nevšiml? ...Damiáne, myslíš, že by přijela v utajení? Že by se namísto ohromné družiny, služebnictva, patolízalů, davů a randálu každý krok cesty, na váš zámek vplížila potichu nad ránem? Že autoři netuší, jak probíhal každodenní život monarchů, to už jsem si zvykla, ale že to netuší ani ten monarcha? Ale nakonec ne, chce s ním mluvit jen jeho nastávající, pruská princezna Frederika. Vyjadřuje stejné obavy z jejich budoucího soužití, jaké má on, a tento jejich rozhovor zněl velmi upřímně, na místě, zkrátka dobře. Sice obavy, jestli si spolu budou notovat, úplně nejsou podstatné pro politickou svatbu v monarchii, ale líbilo se mi, jak k ní oba začali přistupovat, shodli se, že upřednostní říši a pokusí se spřátelit. Byla to milá scéna, oběma dala určitý charakter, Frederika je mi sympatická. Akorát zvedá sukně, že by kdejaký pán omdlel. Proč se nějakého historika nezeptali na dobové mravy? </p><p style="text-align: justify;">Takže Damián vyřešil své manželství. Eliška k tomu promptně vyřešila hrozbu žaloby. Rvačku mají natočenou, dokonce je virál, takže mají důkaz o vině Milana. To nemůže vyhrát. Tak se na tu nahrávku sama podívá. "Tyjo, to je ten exot, žejo?" komentuje v jednu chvíli. ....ty jsi v té scéně byla taky, tak co se divíš? A jde na oběd s Martinem, tak že by vyřešila i ostatní finance? Zdá se, Martin přitáhl svého známého, který by Eliščinu společnost odkoupil. Ovšem Eliška nechce a nikdy nechtěla. Překročil hranice. Asi začíná mít Martina plné zuby. On jede tvrdě na peníze, ona i na sentiment a chce si udržet rodinné prostředí. To už je celkem seriálové klišé, ač Eliška aspoň hledá i jiné cesty, nečeká na modré z nebe. Tahle dynamika jde, ne že ne. Současnost nenatočili tak mimo. Zatím i pomáhá, že v ní tráví omezený čas. Na houby jsou hlavně kulisy a většina herců, ale marmeládovna s vágními finančními problémy a odlišné názory na to, jak by se měly řešit, není těžké psát. Na rozdíl od Milana, Martin není žádná karikatura, zní dost reálně a jo, funguje to.</p><p style="text-align: justify;">Zato Damián je spokojený kompletně. Nikam nezmizel, princezna Frederika se mu začíná zamlouvat, mají pár společných zájmů. On nakonec nebude takový jelito, jak se zdál na začátku. Během dílu mi postupně dali důvody si ho trochu oblíbit. Jen ten hřeben stále potřebuje! A mají mít večeři s císařovnou, tudíž je jasné, že Damiánova pohoda nevydrží. Po krátkém prostřihu na Elišku po práci zase mizí, rovnou do Eliščiny Babišovy vily. Proč zrovna tam? Nejdřív na jakýsi dvůr, potom do provozovny, pak vila? Nevíme, je to naprosto náhodné. Ale konečně ho učesali před tou večeří, vidíš, že na hřeben nakonec máš. Ve vile se pak seznámil s babičkou, která se vůbec nenechala vyvést z míry princem, radši si s ním zatancovala. Má být excentrická, trochu pomatená, tuším, že v dalších dílech pro něj bude důležitou pomocnicí v moderním světě. Taky má dobré hlášky. Mohli by si rozumět. Navíc tahle herečka hraje slušně, to už je asi... druhá? První a půl? </p><p style="text-align: justify;">Vypravěč nám zatím říká, že mládencům ještě potrvá rozlousknout, jak to s přemisťováním funguje. Aha, to bych nečekala! On je tam tak užitečnej! Stačilo by napsat pár lepších vět, maličko upravit scénu a nemá, co říct. No, on nic užitečného neříká ani tak. Ani Eliška už nemá zájem o žádné vyprávění. Damián jí leze na nervy víc než Martin, chce vědět, co dělá ve vile. Podle pomatené babičky je to nový nájemník, Damián netuší, o čem to melou, proč jsou na něj tak nepřípustně drzí, takže stojí, civí a říká, jak se nedají vysvětlit divné věci, které se mu dějí. Tohle... není šlechtic, ale amatér, co si myslí, že takhle by vypadal znuděnej šlechtic. K tomu se Eliška a babička pohádají, jestli je Damián cool, creepy nebo cringe. To byl... dialog jako víno. Cringe víno. </p><p style="text-align: justify;">Matouš se zatím v minulosti modlí k vládci všech pekel Adonajovi... Vládce všech pekel? Víte o tom, že to je starozákonní hebrejské oslovení Boha? Toto naprosté faux pas, jakého by se učenec v 18. století sotva dopustil, tedy přičteme Matoušově zoufalství, protože Damiána už začínají shánět k večeři a on nikde. A svoje plazení po podlaze před Adonajem vládcem pekel vydává za cvičení, které potřebuje, protože nemá tolik pohybu jako urození pánové. Eh... kdo to psal? To podle vás šlechta chodila do posilky, že ve svém pohodlném životě měla o tolik pohybu víc než poddaní? Jestli ale nepomůže Adonaj, pekelník nebo fitness guru, Damián by mohl být v opravdovém průšvihu, a nejen doma. Eliška ho má za cvoka, jenž ji pronásleduje, aby ho přijala jako nájemníka. Damiánova naprostá neschopnost vysvětlit cokoli ji v tom jen utvrzuje. A vážně zní divně. Ne jako člověk, který se chce ospravedlnit a urovnat nedorozumění, spíš jako vyzkratovanej robot, kterej to nedorozumění potřebuje co nejvíc protáhnout. V tuhle chvíli už vůbec nevěděli, co do scénáře napsat, tak tam všichni jenom koktají a točí se dokola. </p><p style="text-align: justify;">Střih. Pro předěl mezi scénami teď už podruhé zvolili letecký <i>(dronový)</i> záběr nádvoří zámku. A už podruhé tam v náhodných směrech vycházkovým znuděným krokem bloumá několik lokajů. Je to hrozně vtipné, přímo vidíte, jak dostali pokyn chodit odnikud nikam. Prostě Sims služebnictvo. Uvnitř jsou ale už všichni nervozní, že se Damián nevrací, když císařovna má dorazit každou chvíli a vůči princezně Frederice je to neslušné. Prý si ho Frederika bude muset lépe vychovat, jim se to nepovedlo. Tedy strejčku a tetko, neměli byste ho spíš vychvalovat do nebes, aby ho princezna chtěla, než ho pomlouvat? A Damián je taky nervozní, Eliška zavolala poldy. Už jim dokonce šla otevřít. Až teď Damián konečně mizí, přímo před babičkou. Takže ho nenajdou a podezírají babičku z Alzheimera a nepovoleného otevírání dveří. Nutné si zopakovat pravidla důvěřivého důchodce, jako že důvěřivý důchodce nikomu nevěří. ...jo, však proto je důvěřivý, ne? </p><p style="text-align: justify;">Ani Damián a Matouš už nedůvěřují ničemu, chytnou příležitost vyhnout se skandálu za pačesy a uhání na večeři. Poskoky a přískoky, za zběsilého vrážení do nábytku, pokřikování na sebe po chodbách... kdybyste normálně šli, jste tam rychleji. Konečně ale dorazí do sálu, Damián krokem jako když překračuje rokle zamíří k Frederice, omluví se a už hlásí příchod hlavních hostů! Císař-eh? Celou dobu mluvili o císařovně. Císař František I. Štěpán v doprovodu Marie Terez-... takže oni dokonce úplně přehlédli, že to Marie Terezie má titul císaře a ONA je vládkyně? Oni hlásili císařovnu Rakouska-Uherska jako pouhý doprovod jejího méně urozeného a nevládnoucího manžela? Tak to je konec, co už nezachrání ani vypravěč, ani náznak, jak záhadně opět rozcuchaný Damián později zase zmizí do Babišovy vily. Mě vomejou!</p><p style="text-align: justify;">Když si to tedy shrneme, každou časovou linii zvlášť. V současnosti není moc co zkazit na dosavadní zápletce. Ani dialogy nejsou špatné, jen místy hluché. Eliška a její babička hrajou docela dobře. Ostatní silně pokulhávají, ale ztratí se to díky tomu, že se tam neodehrává vše a že herci můžou být celkem sami sebou. Horší je režie u vypjatých scén, ta rvačka byla naprosto příšerná. Katastrofální jsou kulisy a kamera. Prakticky totožné jako obvyklá produkce Primy, exteriéry vypalují oči, interiéry jsou umělé showroomy, místo aby tam naaranžovali provozní nepořádek, jaký by ve skutečné kanceláři a provozovně byl. Kvůli tomu všechno působí uměle a hodně to podrývá snažení herců. Průměr na Primu, dost podprůměr na TV obecně. </p><p style="text-align: justify;">V minulosti je to ale katastrofa celé. Scénář nefunguje, občas vrazit spisovný nebo zastaralý výraz do dialogu evidentně psaného současným stylem a vydávat to za realitu císařství, tahá za uši. Nikdo hercům ani režii nehlídal, aby se vyjadřovali a pohybovali jako rakouskouherská šlechta. Nikdo si nedělal hlavu s tím, jaké tehdy byly mravy, jak fungovalo oblečení, život na zámku, jaké měl kdo povinnosti, co by kdo realisticky dělal ve zobrazené situaci. Zahrnuli naprosto šílené faktické chyby. K tomu v této části nikdo nehrál, všichni jen nezúčastněně přednášeli své repliky. Kamera byla ještě horší. Měli použít filtry, aby zámek nevyvolával dojem sobotního trekového odpoledne po českých památkách, exteriéry jim totálně přepálilo ostré slunce, ani na chvíli jste si je nespletli s historií. Interiéry byly neautentické zase kvůli mizerné interakci herců s prostředím, a to ani nepočítám simíkovský komparz. Jediná věc nepůsobila věrohodně, nemohli jste být na pochybách, že tohle je představení a ne snaha o přivedení roku 1750 a nějaké drobné v život. Jo a vypravěč komentující Ano šéfe! byl mimo úplně, použili ho vedle nepřirozených dialogů jenom, aby nemuseli šikovně a v náznacích odhalovat, kde to jsme, ale aby to mohli prostě rychle vyblejt. </p><p style="text-align: justify;">Tohle tedy není propadák pro totéž, pro co mnohé jiné zde uvedené seriály. Tedy zápletka je dobrá a postavy nejsou jenom banda naprostých idiotů, kolem nichž neexistuje špetka logiky. Je to propadák pro naprosto odpadní zpracování po přípravné a technické stránce a pro mizerné herecké výkony. Když bych i já scénář přepsala o 100 % líp, když i nadšenci bez rozpočtu natočí na youtube dobový skeč s mnohem lepší atmosférou, tak už je to hodně špatné.</p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDGgQc8zzwcYJxdDUFxGNalHJ4phRrV902pyEJQKnAAlEm290etJ46wbNVg1HTUhQVOfXKrn7HdCkear3qH0AGqDnbAPUHuq_lS5qccEDDG7wTaCxLixSjQS9Bp5y_-92Eb56xojZFCnyHKZz09zig0W6isr6eucXYUwfYKVG51M5lgjITgWUooyVSTun8/s399/hodnocen%C3%AD%20film%C5%AF.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="245" data-original-width="399" height="122" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDGgQc8zzwcYJxdDUFxGNalHJ4phRrV902pyEJQKnAAlEm290etJ46wbNVg1HTUhQVOfXKrn7HdCkear3qH0AGqDnbAPUHuq_lS5qccEDDG7wTaCxLixSjQS9Bp5y_-92Eb56xojZFCnyHKZz09zig0W6isr6eucXYUwfYKVG51M5lgjITgWUooyVSTun8/w200-h122/hodnocen%C3%AD%20film%C5%AF.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-6417983559706900002023-09-10T14:51:00.010+02:002023-09-21T10:13:21.655+02:00Eliška a Damián, část 1<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Eliška a Damián</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Země: ČR</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Rok: 2023</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Tahle nová věc na mě začala všude vyskakovat. Já ji ignorovala, dokud jsem na redditu neviděla scénku skvostně zahrané a zrežírované rvačky, z níž vznikla aféra prsa Emmy Smetany. Asi to jediné, pro co se tento seriál proslavil. A nebylo zbytí. Pustila jsem se do něj, trpěla od začátku do konce, tudíž jsem se rozhodla utrpení zprostředkovat i vám, klasickým trháním scénu po scéně s mými reakcemi. Nejsou nadšené. Tento seriál s hodinovými díly se částečně odehrává v současnosti, částečně v 18. století, TV Prima si vůbec neporadila s dobovou atmosférou, kulisami, scénářem, zvukem, hereckými výkony a zkrátka to celé působilo, jako kdyby ochotníci sehráli zábavně <i>(povrchně)</i> naučnou scénku někde na Hluboké. Až to ani vtipné není. Proto musím mou reakci rozdělit na dvě části, abychom se tu sborem nepominuli.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5advokzReRR4fzELB680YoxVUxLpwKLp68KUG2bR4ERt6RGYvryvOtvmV6aKlYKGCkWomsiUkZVJVCJ9tp6fBof7p4oYjNc1u3KUuwbJsidjgfyMF4_-ulfdYXyN-bMgiddlh_-aHbrvT6mv3HFCuRmH59oDjy3AYnv0AUu6RR-TrhEG9Fs7I6PeDJKcV/s880/capture1.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="268" data-original-width="880" height="194" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5advokzReRR4fzELB680YoxVUxLpwKLp68KUG2bR4ERt6RGYvryvOtvmV6aKlYKGCkWomsiUkZVJVCJ9tp6fBof7p4oYjNc1u3KUuwbJsidjgfyMF4_-ulfdYXyN-bMgiddlh_-aHbrvT6mv3HFCuRmH59oDjy3AYnv0AUu6RR-TrhEG9Fs7I6PeDJKcV/w640-h194/capture1.jpg" width="640" /></a></div><span><a name='more'></a></span><p style="text-align: justify;">Začínáme akčně. Velice sytě zelenou trávou cválá bělouš. Na hřbetě mu sedí pán s divoce vlajícími vlasy. Míří do zámku, kulise z TV pohádky z konce 80. let. Zkrátka nás nenechá na pochybách, že je to dobový záběr z roku 2023, dokonce tam blýská auto, mám pocit, a ani se nepokouší o dojem předchozích staletí. Super začátek. Vypravěči, jenž zní jako komentátor Ano, šéfe! a říká, že je rok 1750 a nějaké drobné, nevěřím. Nicméně prozrazuje, že se schyluje k výjimečné události a rozevlátý pán je dědičný princ Damián Karel Ludvík. Aha. Asi z chudého rodu, měli jen na příšernou paruku. Nebo spony, stuhy a hřebeny vynalezli až v roce 1751 a nějaké drobné? Tou výjimečnou událostí jsou jeho nastávající zásnuby s pruskou princeznou. Za tím účelem nekompromisně přes protesty služebnictva dupe do zámku za strýcem knížetem. </p><p style="text-align: justify;">Také ho za to dupání v jezdeckých škorních strejček zjebe. Má mnohem lepší paruku, jen nic moc dekorace. Záclona za ním je jak řídká síť na mouchy. Můj dojem TV pohádky z 80. let stoupá. A nejen kvůli tomu. Mají bohaté kostýmy, bohaté kulisy zámku, většinou, až na záclony, ale vůbec to neladí. Od první minuty. Všechno je přesvícené, přesycené, herci znějí jako amatéři ve scénce pro turisty. Mluví jako telata, která se snaží tvářit jako distingovaní býci ze slavného vrhu. Rádobyknižně, tedy napůl moc knižně a napůl anachronisticky, protože se při psaní někdo nedokázal oprostit od moderního úhlu pohledu, s moderní kadencí a nezúčastněným tónem zbaveným všech emocí. Trochu by pomohl hudební podkres, ten však používají jen při přecházení mezi scénami a když zrovna nikdo nemluví. Podívejte se do nějaké lepší produkce, soundtrack kryje nedostatky!</p><p style="text-align: justify;">Damián má však i další problém než jen umělecký nesoulad mezi svými hereckými schopnostmi, technikou a jakoukoli uvěřitelnou realitou. Nechce se ženit, princezna je prý ošklivá. Což je strejcovi fuk, pro šlechtice, pardon, urozence, jde o spojenectví a potěchu jejich vladařů, ne atraktivitu a zamilování. Tady jde rovnou o zlepšení vztahů mezi Pruskem a Rakouskem, zabránění válce. Navíc to má přijet schválit císařovna, tak žádný protesty. To už ho Damián neposlouchá, hraje si se zraněním na předloktí. Kde se vzalo? Prý se jen chtěl pobavit. S Magdalénou? Ha, je to záletník? Nevíme, prý si Magdalénu hlídá Jovan, ale žádná Magdaléna se neukáže, Jovan taky ne, do konce dílu o ní nikdo nepromluví, tak kdo ví, co s ní dělal. Třeba hráli kostky. Tohle nejsou herci do historického kusu, režisér je neusměrňuje, mluví šroubovaně, nevhodně, dialogy jsou na sílu zaplněné základními informacemi čtenými z příručky. Třeba strejček začne vysvětlovat, co jsou obvyklé důvody pro svatbu šlechtice, přičemž takhle by dialog skutečných lidí nikdy nevypadal. A navíc vedle toho stejně občas vynechají nějakou zásadní informaci, na kterou pak čekám půl dílu, hlavně jména a status různých postav. To mají i vypravěče! K čemu je? Aby shrnul, co se děje na scéně? Já vidím, co se děje na scéně, a slepec by to radši sledovat neměl! </p><p style="text-align: justify;">Nicméně jedem dál. Nebo ne, reklama ani ne po třech minut- moment, to má být úvodní znělka? Tohle? Ne reklama na zdravou snídani? Co ta část s mužským zpěvákem, do toho přece někdo třískal nádobím? Nechápu. Konečně jsme ale po úvodu v roce 1750 a nějaké drobné už v roce 2023 a nějaké drobné u Elišky Mlynářové, majitelky rodinné marmeládovny. Marmeládovna moc nenese, tak zorganizovala reklamní natáčení ve středověkých kostýmech pro perspektivního odběratele. Nevypadá nic moc, ale na lepší komparz a techniku nemají peníze. To neměla asi ani Prima. Navíc to všichni kazí a jí jde o hodně, takže je ve stresu. Ve svetru z roku 2008. Tohle jsme tehdá nosili všichni. </p><p style="text-align: justify;">A zpátky u Damiána. S teatrálními pohyby vstoupí do knihovny, stěžuje si, že svatba bude. Jeho příteli s trhavými pohyby to přijde vtipné. Protože princezna je ošklivá. Damiánův přítel je zjevně lepší herec s mnohem lepším přednesem, měla jsem ho ráda v dětských rolích, jen i on pracuje s mizerným, pohádkově komediálním psaním. Ani teď to nepůsobí jako rok 1750. A nějaké drobné. Dozvídáme se však, že Damiánův přítel je kmotřenec knížete a je si jako celý zámek vědom, jak Damián sexuálně obtěžuje služky. Jen mu místo vyčinění s velkou pompou sdělí, že se Damiánova praprababička kdysi doopravdy přemisťovala. Emm... s Brumbálem? Tak ne, s alchymistou. Tím je asi i Damiánův přítel, jehož jméno ještě neprozradili. Také zaujatý přemisťováním. Což nezní špatně, ani nehraje úplně ploše. Dokonce prý rozluštil deníky praprababičky a vyrobil elixír přemisťování! ...dobře, to už je špatné. Kreativní jako zvát kolo předmětem přepravování. Je to tedy pohádka? Atmosféra, záběry bez filtrů, scénář, divadelní pohyby po place, to všechno působí čím dál pohádkověji. </p><p style="text-align: justify;">Prostě nevíme. Damiánův přítel taky ne. Neví ani, jak to vlastně funguje, rád by to nejdřív vyzkoušel na zvířatech, což Damiána nezajímá, stejně jako výčet možných až metafyzických rizik. Prostě si napatlá elixír na zranění. Je to idiot, jenž si na tělo matlá náhodné věci ze stolu, nebo doufal, že se ta rána přemístí? Ačkoli to asi fungovalo, na jeho ruce žádná není. Tudíž to fungovalo, nebo na ni vedle přehnaných světel a kamer z frcu nezbyl rozpočet. A pif, v další vteřině už zmizí za doprovodu zlatých jiskřiček sám Damián. Jen koberec nezmizí nikam, přestože na něj vylil zbytek elixíru. Asi se mu nechtělo.</p><p style="text-align: justify;">Eliška mezitím o 300 let později pokračuje ve středověkém focení, na všechny je naštvaná, k tomu tam náhle má nového komparzistu z jiného století. Akorát ho nikdo jiný nevidí a po vteřině už ani Eliška. Asi přelud? Hm, kdepak, Damián se zjevuje zpátky doma v křesle, v naprostém šoku, že se ocitl mezi družinou Karla IV. Je borec, v komparzistovi z nejlevnější agentury s nejlevnějšími kostýmy panovníka poznal na první pohled, to se musí nechat. Nebo to byl Karel IV. a taky cestoval v čase? Damiánovi a jeho příteli něco takového samozřejmě přijde absurdní, tak usoudí, že se otrávili výpary. Kdyby tahle scéna měla vhodný hudební podkres, vhodné ozvučení, přednes ne jako z divadla pro nejmenší, aby to vypadalo vážně, ujde. Jenže to je problém všech scén v minulosti, zní jako nepokryté představení. Jen konečně řekl přítelovo jméno! Kdybych mu ještě tak rozuměla... </p><p style="text-align: justify;">Eliška se zatím z ucházejících, jen přesvícených exteriérů přesunula do interiéru. Má to být její kancelář. Buď se vloupali do IKEA nebo ji pět minut před natáčením postavili z dřevotřísky a kartonu. Nikde ani stopa po provozu, pochybuju, že by to provoz vůbec vydrželo, zato na první pohled brutálně umělé nevkusné. Nepraktické pro opravdové podnikání v potravinářství. Na druhou stranu, Eliška nehraje špatně. Nebyla kdysi moderátorkou na Nově? Že zatím jediná umí mluvit a přirozeně se pohybovat před kamerou? A vzpomíná, jak skoro přivedla společnost ke krachu. Nechtěla vést marmeládovnu, dosadila tam kamarádku a ta je okradla. Teď se teda snaží, jenže peníze pořád nemají. Stejně jako Prima, jak to tak vypadá. To není špatné, ne nesympatická podnikatelka, chce zachránit podnik a snaží se skloubit tvrdý byznys s mezilidskými vztahy. Dobrá postava. Zajímá mě, jak ji rozvinou a co vymyslí. Teď zrovna hodnotí ty fotky z natáčení. Prý jsou hezký! ...no teda nevim, mizerná kompozice, zlatý střed prázdný, všechno z dálky, žádný detail na produkt, přesvícený jako prase pod letlampou, to chcete jako záchrannou reklamu? A ještě zesytit barvy? Vždyť to vypálí zákazníkům sítnice! ...nebo to je nový podnikatelský plán? Marmeláda pro slepce? </p><p style="text-align: justify;">Naopak do exteriéru se přesunul Damián, zase o pár set let dřív a pár desítek kilometrů dál od Elišky. Proč se tedy předtím přemístil zrovna na Eliščino focení, když k tomu místu podle vypravěče nemá žádný vztah a je daleko? Proč nebyli ve stejné lokaci? To by dávalo smysl. No nic. Prochází se s pruskou princeznou v parku. Přepáleném parku pod ostrým sluncem tvořícím z něj jedovatě zelené kulisy. Vážně nikdy neslyšeli o filtrech? Postprodukci, která zahrnuje víc než komentář z Ano, šéfe!? Navíc se o ten park nejspíš nikdo nestará, nebo má kníže rád, když jeho parky pro procházky nejurozenější šlechty vypadají jako zarostlej lesík. Už jenom čekáte traktor. Snaží se věnovat princezně, mluví na ni česky, ona na něj háže jednou německou, jednou českou větu s echt českým přízvukem. Němka jako poleno. Nicméně ošklivá ani není, tak jí dali aspoň ultra příšernou paruku. Na rozdíl od Damiána učesanou. A má ráda pejsky, nadchne ji jezevčík, zatímco Damián zase náhle zmizí. I se svou příšernou parukou. </p><p style="text-align: justify;">Eliška zatím stále zuří, jak mizerně to šlo s komparzem při natáčení a focení a Damián se zjeví v budově její společnosti. Té z papundelku bez jediné známky provozu. Neříkejte mi, že tady se vyrábí marmelády. Podle mě Eliška těmi novotou zářícími prostorami bez poskvrnky kryje nějaký jiný byznys, proto je pořád tak ve stresu. Zato mi ale řekněte, proč se Damián zjevil po focení venku zrovna tam. Od jeho původního místa je to podle všeho pořád daleko, jinde, než se zjevil předtím, a navíc se ani nenavrací domů na ta samá místa, z kterých zmizel. Prostě si lítá úplně náhodně. Původně jsem myslela, že cestuje jen časem, ne prostorem, a to pořád stejné místo po 300 letech vypadá jinak a stojí nebo nestojí tam něco jiného <i>(i když už první případ do toho nezapadal, ohromný zámek z 18. století nepochybně stojí dodnes a místo něj není dvůr nějaký rodinný marmeládovny)</i>. Jenže podle vypravěče přistává o desítky kilometrů dál. Jestli nám systém představí v nějakém budoucím díle, tak to neuvidím, na to nervy nemám, ale zatím žádný neexistuje. </p><p style="text-align: justify;">Tentokrát si ho už však všimli všichni. Eliška mu chce dát sežrat, jak na focení přišel ve špatném kostýmu, navíc je zase v blbém kostýmu a ona už potřebuje všechny připravit na vrácení. Převlíct! Damián je v šoku, že si ho dovoluje jebat ženská. Načež scéna skočí do minulosti. Matouš se snaží zjistit, co se děje. Ha! Vím jeho jméno, už po 17 minutách! Alespoň na něco vypravěč je, protože že se snaží zjistit, co se děje, kupodivu vidím, když ho sleduju, jak se snaží zjistit, co se děje, a nepotřebuju to říkat. Moc mu to ale nejde, do toho ho hledá naštvaná neteř knížete. Zmalovaná instagram modelka v romantických šatech. Všichni víme, že v 18. století běžel přirozený make-up, frčely umělé řasy a postoj a mluva středoškolačky. Ne, použít občas spisovný výraz v hovorové češtině se nerovná dobové. Chce vědět, kam utekl její bratr Damián, a prý se sama vdává. Za dvanáctiletého. To je smůla, nicméně tohle opravdu není princezna. Utekla z Ulice, vybrakovala divadelní sklad a myslí si, že takhle se chová šlechtična. Do toho skáče jako koza. To by skutečná princezna dostala od tutora čočku!</p><p style="text-align: justify;">Sotva pak sestra zmizí za dveřmi, je Damián zpátky. Přemístil se z parku, objevil se v knihovně. Jak říkám, lítá náhodně. Byl prý v jakémsi mlýně, Mlynářka ho zcepovala a oblékla do botasek a tepláků, aby mohla vrátit jeho kostým. Dobře, ty neonově oranžový běžecký boty mě rozesmály. Došlo mu, že to musela být budoucnost. Jeho popis současné techniky a módy je dobrý, nápaditý, jenže proč ho najednou nechali přejít ze šoku k nadrženému vzdychání? Však se mu nelíbí, co zažil, jak se k němu chovali, a Matoušovo nadšení nesdílí. Matouš by ho ale potřeboval. Ačkoli se sám pořezal a také si napatlal ránu elixírem, na něj nefunguje. Klíčem by mohla být urozená krev, již nemá. Jako ano, je vtipné, jak experiment zopakoval do posledního detailu rány na předloktí, ale pohádková komedie to přece nakonec být nemá, ne? Naivní, dětinská, prvoplánová? </p><p style="text-align: justify;">Eliška prozatím také pracuje. Hodnotí nové marmelády. Pro Araby. A volá babička, jejíž hovor Eliška po chvilce přemýšlení, jak se zachází s telefonem, přijme na vypnutém displeji. Zááázrak! A hned zase Damián. Střih byl příliš brzo, scéna s Eliškou naprosto zbytečná, nic se v ní nedělo, ději nic nepřinesla. Damián s Matoušem pořád bádají, kde se ocitl. V tom mlýně prý bylo podezřele čisto a vše srovnané. Ha! I princ z 18. století a nějaké drobné pozná, když kartonová provozovna podezřele smrdí! A prý to tam bylo málo nazdobené. Chlape, viděls někdy mlýn, když ho s tím furt srovnáváš? Proti tomu byla ta papundelková IKEA přezdobená. Navíc co ten váš přerostlej jakože lesopark? Taky moc parády nenadělá! Nebo tvoje vlasy! Nicméně Damián si to stále netouží zopakovat. Také se bojí Elišky, jak na něj vyjížděla. Opět to prodebatují směsicí knižní mluvy a moderního nádechu. Ach jo. Přitom tohle dumání nad budoucností, jak bude zjevně zajímavá, mohlo být vážně dobré. Jen to víc procítit. Na jejich dobu taky byli až moc otevření, moc rychle se vzpamatovali a začali to vnímat, jako kdyby Damián viděl obzvláště nadaného akrobata a ne mikrovlnku. Pozoruhodné, ale tak na pět minut. Však se jen přemístil do budoucnosti! </p><p style="text-align: justify;">Eliška se zase přemístila do méně řvavě umělého interiéru, do hospody. Má potíže s babičkou, je výstřední, ale nechce ji poslat do důchoďáku, jak navrhuje její přítel Martin. On má vůbec spoustu zajímavých návrhů. Hospoda patří jeho bratrovi, prodělává a on chce, aby aspoň Eliška neprodělávala. Podle něj je ale moc hodná... podle Damiána je děsivá? Tudíž jí radí, ať povyhází zaměstnance, můžou přece žít z podpory a alimentů, a přijme jen mizerně placenou brigádnici. ...taky strategie. Alespoň v přítomnosti mají přirozenější přednes, když už říkají stejný voloviny. Nemusí si hrát na teatrální zastaralost, kterou vůbec netrefili, scenáristům stačí psát, jak jim zobák narost. Eliška takové návrhy odmítá. Víme tedy, že má finanční problémy, její zaměstnanci taky, její přítel by všechno řešil drsně, nekompromisně, kapitalisticky, ona i lidsky.</p><p style="text-align: justify;">Jedna zaměstnankyně tou dobou akorát není v práci, na Eliščin pokyn hlídá její babičku Kateřinu. V luxusní, třípatrové moderní vile v centru Prahy, kde se naplno svítí ve všech místnostech. To se už příteli nedivím, že se mu Eliščin finanční přístup drsně nelíbí. Ta obří vila je Babišova, ne? A žije tam jen Eliška a babička? Potom mají mít nějaké peníze! To prodej a máš dvacet mega z fleku! Babička se proto snaží shánět nájemníky, jenže Eliška jí to vždycky zarazí. Nemá je ráda. A vila potřebuje nutné opravy a oni na to nemají. Jak to chce jinak udělat? To neví ani babička, byť ji hraje zkušená herečka. Je to hrozně poznat. Vždycky, když se tu mihne zavedený herec, je to až děsivý kontrast oproti zbytku, který by věrohodně nezahrál utopenýho, ani kdyby ho hodili do Orlíku s betonovýma botama.</p><p style="text-align: justify;">A protože tímto končí první den, hodinový díl je zhruba v půlce a já se cítím zcela ubitá, druhou část mé reakce, spolu s finálním hodnocením, zveřejním příště. Sice jsem chtěla, ať trpíte taky, ale tolik, abyste to museli číst celé najednou, si zase nezasloužíte. Byť o mém hodnocení asi máte už docela jasnou představu.</p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-88615509721383079952023-08-28T13:32:00.019+02:002024-03-12T11:45:04.294+01:00Jo Watson - Mám tě ráda, nemám tě ráda<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Love You, Love You Not</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: 2019</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Český překlad: 2020</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Ne. Tuhle knihu vážně ne. Jediné, co mě při čtení drželo, abych se jí nemlátila do hlavy, byl fakt, že ji mám jako e-publikaci a nechtěla jsem si rozmlátit notebook. Tohle je tak strašný, trapný, toxický klišé, že nechápu, jak se to někomu může upřímně líbit. <span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJsmHa1UXCQp-Ers1HoB6LQwLNbknCcSCi27CIuyMkft6len0SbCBXwa64UFwH5MUXmFuTUt2Jz2nMuVSc0LWwdgVWmSowTSz4KYsbzl7JBjzrsFW3j4O7VijYb0V9cUjTuD1fen6vqo5ixFZ_jxfknfiaFCQTzv-BJrqok7DHTBki0DA2d6-PfbyFSCQG/s1200/big_mam-te-rada-nemam-te-rada-zVb-445671.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="780" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJsmHa1UXCQp-Ers1HoB6LQwLNbknCcSCi27CIuyMkft6len0SbCBXwa64UFwH5MUXmFuTUt2Jz2nMuVSc0LWwdgVWmSowTSz4KYsbzl7JBjzrsFW3j4O7VijYb0V9cUjTuD1fen6vqo5ixFZ_jxfknfiaFCQTzv-BJrqok7DHTBki0DA2d6-PfbyFSCQG/s320/big_mam-te-rada-nemam-te-rada-zVb-445671.jpg" width="208" /></a></div><div style="text-align: justify;">Poppy má problém. Je to začínající herečka, její postavu v seriálu právě zabili a ona nemá na živobytí. Rozhodne se proto skočit po první práci, jaká se namane, místu osobní asistentky bohatého podnikatele Ryana Starka <i>(a všichni už okamžitě ví, kam to povede, co se stane a jak to skončí)</i>. Jenže nikdy v kanceláři nepracovala, a tak si pro ten účel vypůjčí mnohé ze své role. Představí se jako Doris Grangerová v ošklivých brýlích, neslušivé paruce, neslušivém oblečení, aby zapomněla na vlastní nedostatky, a pokusí se udělat dojem. Jenomže pan Stark je velice náročný šéf, své podřízené každou chvíli dožene k slzám a neuróze a žádná jeho asistentka nevydrží víc než pár dní. A Doris, tedy Poppy, má ještě jeden problém. Je to nemehlo bez filtru pro řeč i činy.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Ryana však na ztřeštěné Doris, z níž čiší jen drama a problémy, kupodivu něco zaujme a rozhodne se jí dát šanci. Respektive ji hned nevyhodí, ale uzavře sám se sebou sázku, že horlivé Doris dokáže, jak na to nemá, a donutí ji dát výpověď. A čím ztřeštěnější, neschopnější a podivnější je, tím hůř ji dokáže vyhnat z hlavy. Vlastně se po dlouhé době stane prvním člověkem, jenž se dostane pod jeho slupku. Ale jak se věci zamotají, až "Dorisina" hra nevyhnutelně praskne? </p><p style="text-align: justify;">V podstatě další verze knihy Jeho banán. Nebo 50 odstínů. I obchodní schůzka s panem Greyem a narážky na 50 odstínů dávají jasně tušit, v čem se autorka inspirovala, a proč je ta kniha takový facepalm. Jenže je to ještě hloupější a toxičtější, protože zatímco v obou předchozích dílech není hlavní ženská postava na hlavní mužské postavě závislá, má vlastní práci, vlastní život, a kdyby nebyla hlavní postavou tohoto díla, tak ho kopne do prdele, Poppy je na zaměstnání u Ryana existenčně závislá . A on toho zneužívá. Byť nevědomky (<i>protože ani autorka si toho není vědoma)</i>, využívá naivity Poppy a toho, že je mentálně prakticky dítě <i>(čehož si autorka také není vědoma) </i>a prakticky je to groomer. Přičemž jeho jednání je popsáno jako vtipné, romantické, jakkoli jinak než "ZDRHEJ!" Je docela zajímavé, jak se tolika autorkám podaří stvořit velmi strašidelný thriller, zatímco ho mají za rozpustilou romantiku. A tady to není jinak, tuto knihu dobře charakterizují dvě citace z interakce Poppy a Ryana: "Bože, opravdu byla tak naivní?" a "Pokračovala, ale on ji znovu ignoroval."</p><p style="text-align: justify;">Na povrchu je to strašně jednoduchý příběh, jaký jsem popsala. Ona je trhlá, on je bohatý, nečekaně se střetnou jejich cesty, stane se spousta jako humorných situací, a ačkoli on se tomu brání a ona řeší větší problémy než nového chlapa, nakonec se do sebe zamilují, tudíž čtenář čeká, jestli jim okolnosti umožní spolu být. V této povrchní rovině můžu zmínit námitky hlavně ke stylu psaní, protože příběh se odvíjí celkem normálně. </p><p style="text-align: justify;">Autorka píše kapitoly Poppy v první osobě, kapitoly Ryana ve třetí, přestože byly z jeho vlastního pohledu, což nedává smysl. Neumí pracovat s citoslovci, například popisuje prudkou alergickou reakci a dušení, jako když obr Dráp sháněl v Zapovězeném lese Hagrida, a vůbec to nepůsobí jako alergická reakce. Dialogy zaplavila vzdycháním, mmm a hmmm. Rovněž by potřebovala lepší přípravu. Snaha nachytat Poppy při lži, že umí španělsky, když k ní Ryan dotáhne chlapíka z Brazílie<i> (a proto on skutečně umí španělsky)</i>, je... v Brazílii se mluví portugalsky, drahá Watson. Také se sem tam dopouští nesmyslných popisů. Jako jestli se jí napíná košile a praskají knoflíky pokaždé, když se otočí, má malou košili. Není to sexy A dvě divné situace. Jedna, Ryan Poppy asi formálně přijal, ale sepsal smlouvu, viděl její dokumenty, něco, když se tam producírovala pod falešným jménem a ani účetní o ní nevěděla, dokud se jí sama nepředstavila? Druhá, není vůbec reálné, aby Poppy netušila, jak její ubohá telenovela není jen lokální propadák za oceánem, nýbrž mezinárodní hit, a vznikají fanouškovské petice za návrat její postavy.</p><p style="text-align: justify;">Větší problém je ve všech implikacích vztahu Ryana a Poppy, jaké autorce asi totálně ušly. Už jsem to naznačila, ale k pochopení je potřeba rozebrat si obě hlavní a téměř jediné důležité postavy. Poppy je nemožná. Neumí ani chodit bez nějaké katastrofické scény. Není to roztomilé, nýbrž otravné a hodně rychle se to stane únavným. Nemožná a trapná je i myšlením a vyjadřováním, nejen fyzickou nešikovností. Není sitcomově nahlouplá, je asi jako by ji psalo pětileté dítě. Třeba potřebuje vymyslet důvod, jak uvěřitelně přerušit nudnou obchodní schůzku, tak spustí poplach, udělá kotoul do zasedačky a řve o porušení ochranného pláště. ... Poppy se prostě týká úplně každé klišé naprosto neschopné a nepoužitelné žen-spíš malé holky. Moc nepřemýšlí, je totálně naivní, všemu se diví, všechno komplikuje tak, jak by to normální člověk neudělal. U dospělé ženské to působí postiženě. Našla jsem jen pár výjimečných opravdu vtipných momentů, kdy se snaží pomocí svých hereckých zkušeností vybruslit z trapasu. Častěji ale byly přehnané a trapné. </p><p style="text-align: justify;">Vedle ní je tu Ryan. Od začátku úchyl, groomer, chodící výstražná vlajka "budu od vás něco chtít, ale napřed musíte souhlasit, i když nevíte s čím, a kurva neotravujte poznámkami, že to je podezřelé, prostě souhlaste a zvykněte si na to". Hned po první interakci působí jako zběsilý stalker. A čím blíž se seznamují, tím je jeho chování zběsilejší. Neustále ji udržuje zmatenou, sama Poppy to popsala, když se Ryan rozhodl změnit chatrné zabezpečení jejího bytu. "V jednu chvíli mi kupuješ pizzu a opravuješ mi kolo, a v následující mi děláš ze života peklo, když na mě křičíš v práci a dáváš mi i padáka. A najednou mi taky píšeš uprostřed noci, urážíš mě, protože jsem šla ven na skleničku, a teď stojíš za mými dveřmi v neděli a opravuješ mi zámek, i když jsem tě o to neprosila." Přičemž on neví, proč jí to vadí. </p><p style="text-align: justify;">Další příklady jsou úplně všude. Ryan Poppy označil za psychicky labilní, ostraze nakázal ji vyvést, pokud se ještě někdy ukáže ve firmě, a přijde mu vtipně matoucí, že s ním na to nechce hned hupsnout do auta. Tak za ní krokem jede celou cestu až domů a dělá si z ní srandu, jak jeho autu stejně neuteče. Bylo by to skvělé, kdyby to autorka rozpracovala jako něco nepřípustného, co si Ryan začne uvědomovat a změní se. Tudíž to pochopitelně vzala jako upřímně vtipný moment a Ryan nikdy nepřišel na jedinou chybu ve svém vystupování.</p><p style="text-align: justify;">Nebo Ryan Poppy rozkáže vlézt do auta, rozhodne se ošetřit jí chodidlo, zatímco ji děsí, jak se jí beze slova sápe na nohy, popisuje, jak se ho bojí, zve ho šíleným ledovým obrem. Nebo pro ni Ryan nabručeně něco dělá bez požádání, a když ho zkouší zastavit, vyjede na ni, zastraší ji, aby ho nechala to dodělat, a má se za borce. Třeba se probudila do vrtání - Ryan jí bez upozornění předělával dveře, navrtával zámky na zavřené dveře...zvenku? A seřval ji, že ho konfrontovala, protože ho měla za zloděje. Poppy často výslovně odporuje, aby Ryan něco udělal, někam ji vezl, něco s ní prováděl, ale on ji zcela ignoruje a donutí ji k tomu. Klidně jí vrazí proti její vůli do bytu, protože jemu se zrovna chce. Tohle je normální emocionální a psychické týraní silně manipulativním člověkem, které autorka přehlížela od začátku do konce.</p><p style="text-align: justify;">Proto ani z Ryanova nevhodného chování nic nevyvodila, nemělo dopad, jaký by mělo v reálném životě, nikdo ho nevnímal nevhodně. Poppy často měla Ryanovo komandování za extrémní, jenže neposkočila k propojení, že pokud se ho děsí, tak by s tím mohla něco udělat. Autorka nedovolila Poppy reagovat. Vůbec se nebránila, nepřemýšlela o obraně nebo protestu, o hranicích, moc věcí jí nedocházelo. Jen v jednu chvíli skoro zasáhla. Ryan na ni strašlivě řval kvůli hloupě napsanému e-mailu pro obchodní partnery. Až se rozbrečela a konečně vyřvala svou frustraci zpátky na něj. Byl to perfektní moment, Poppy si uvědomila, jak je sprostý a chová se nepřijatelně. Zmatená z toho, že chvíli je milý, pak nadržený a pak na ni řve, kráčela k pochopení Ryanovy nestability, manipulací a nebezpečí pro soužití. Ale samozřejmě tam dojít nemohla, protože by z toho bylo zajímavé psychologické drama a ne sex scény s nějakou vatou. Tak ji raději autorka nechala hloupou, vždycky těsně před prozřením, a divit se, jak Ryanovi vadí, jak vykonává svou práci, přesto, že neuměla pracovat v kanceláři a tápala.</p><p style="text-align: justify;">Evidentně se autorka rozhodla mít na jedné straně nemožné střevo, na druhé zmučenou duši zakrývanou tvrďáckou agresivitou, s níž si spletla asertivitu, a utrhla se ze řetězu. Aniž by se alespoň utrhla z nadužívané a otravné zápletky "neschopa nastoupí pod superluxusního šéfa a ten ji vystavuje nepříjemným situacím, dokud se do ní nezamiluje". Tady se konkrétně Ryan rozhodl Poppy přijmout s cílem znechutit jí práci všemi možnými výstřelky, aby ji donutil dát výpověď. Jako... proč? Proč ji pak přijímal? Tenhle častý námět je poměrně podivný, toxický, nesmyslný. A mě nenapadá jiný motiv, než snaha si dokázat, jakej je supersamec, ztrapněním a ponižováním holky v tíživém postavení. Jako záporák by Ryan fungoval. Třeba v knize Dívka na neděli takový postupně odhalovaný domácí násilník tohoto ražení zahrál dobrou roli. Ale tady se kniha prakticky nedotkla faktu, že Ryanovy vlastnosti a jeho šílené chování jsou špatně.</p><p style="text-align: justify;">Naopak končí očekávaným vyvrcholením "něco je náhle rozdělí a jeden z nich zběsile uhání za tím druhým, aby si srdceryvně uspořádali životy". Zde je tím něčím naprosto neexistující problém, kdy měla Poppy dotočit dvacet dílů seriálu a strávit měsíc nebo dva ve studiu v jiném městě a Ryanovi z toho přeskočilo. Nepochopitelně se k tomu ještě Poppy, ne Ryan, dlouho cítila provinile. Ještě jednou, tyhle výkyvy jsou psychický nátlak, vydírání a týrání. Pošlete ho do háje, když už ne do Bohnic, nelezte s ním do postele a už vůbec ne po čtrnácti dnech do společného bydlení.</p><p style="text-align: justify;">Jediná opravdu dobrá kapitola byla drama třináctileté Ryanovy neteře ohledně snahy koupit první podprsenku, když nemá žádnou příbuznou, neumí si poradit, všechno je pro ni smrtelně trapné a on tomu taky vůbec nerozumí, tudíž z toho vyrostla domácí aféra. To bylo velmi realistické, úsměvné a zároveň smutné. Ryanův nefunkční vztah s osiřelou neteří v nejhorší pubertě se povedl. Na druhou stranu, příbuzné nebo nevlastní dítě je často akorát prostředek, který v takových dílech přidává lidskou stránku hlavnímu kreténovi, protože sám od sebe žádnou moc kladnou vlastnost nemá. Jako Ryan.</p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiV0xgzoUSZkSv0b5-pSzpMynvM6BC8sWpIxcflw0usKSAtQXZVarpeHT0FkGlmYV6WTjHbYFrtkBiJn8TjW5VaZO5PSciHlCgdh_bIJBfdDB8k-E93e6wgySRqFY0Ju1Ll2qPgI0ZIreQwbdiQuH_esP22TSWO64Hn4j1qRqjZgRgyKBlYEYYWwDGXA9Il/s350/hodnocen%C3%AD%20knih.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiV0xgzoUSZkSv0b5-pSzpMynvM6BC8sWpIxcflw0usKSAtQXZVarpeHT0FkGlmYV6WTjHbYFrtkBiJn8TjW5VaZO5PSciHlCgdh_bIJBfdDB8k-E93e6wgySRqFY0Ju1Ll2qPgI0ZIreQwbdiQuH_esP22TSWO64Hn4j1qRqjZgRgyKBlYEYYWwDGXA9Il/w200-h130/hodnocen%C3%AD%20knih.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-69088101596669103762023-08-21T12:35:00.003+02:002023-08-21T12:35:35.076+02:00Bastardi: Reparát<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Bastardi 4: Reparát</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Země: ČR</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Rok: 2023</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Nějak mi úplně ušlo, že po mnoha letech vyšel čtvrtý a možná <i>(neboť není stoprocentně potvrzené, co se na konci stalo)</i> poslední díl této... svérázné série. První tři jsou tu hodnocené relativně vysoce na jejich kvalitu, a to hlavně proto, že jsem je hodnotila na konci pubertálních let s myšlenkou "jak to je drsný". Kdybych měla napsat svůj názor teď, je výrazně jiný. Nicméně stále mnohem lepší než tento zcela zbytečný díl.<span></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIgilxQF8ARMJk7Vp3ggK26i_dpS3zwnBbjJ7E1aOZlS_m2YHbMtUpO2ziMcfiZ9yTaSTEWOtOoBNo27keB-WQkEEdQW-fJ4Wd7YBQb47MM8P7kT4z5KS5mCNoSotCjbJ9wdSFE-wy0EF6ahxEC-oTeocy7N_gcZQ_HRz7itWHGrqohTLHvf0p62_CZZJG/s629/capture1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="260" data-original-width="629" height="264" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIgilxQF8ARMJk7Vp3ggK26i_dpS3zwnBbjJ7E1aOZlS_m2YHbMtUpO2ziMcfiZ9yTaSTEWOtOoBNo27keB-WQkEEdQW-fJ4Wd7YBQb47MM8P7kT4z5KS5mCNoSotCjbJ9wdSFE-wy0EF6ahxEC-oTeocy7N_gcZQ_HRz7itWHGrqohTLHvf0p62_CZZJG/w640-h264/capture1.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;"></p><p></p><p style="text-align: justify;"><span></span></p><a name='more'></a><div style="text-align: justify;">Učitel Majer, jenž zabil tři své žáky v pomstě za jejich vraždu své mladší sestry, dostal po deseti letech za mřížemi milost a vrací se na svobodu. Ve společnosti to budí vášně, mnozí mají za to, že vrah je vrah a měl by zůstat, kde je, mnozí zase, že to byli tři hajzlové, kteří dostali, co si zasloužili. Zdá se přitom, že tento rozporuplný sentiment nepanuje jen mezi majoritou, ale i v romské komunitě obětí. Protože Majera u sebe ubytuje jeho starý kamarád Ivan, jenž právě žije v jednom ghettu, a ač někteří se do něj pustí při každé příležitosti, další ho mezi sebe bez problémů přijmou. A hlavně mají šílený nápad.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4RmfCmH58I59nCYJFqsk9Mq7bB7BI_kbjMSo534Ed1mh8bwNHlmVCOx0w6PdFu-8UlhZfJvMfP0l0iJFf01_2idEP0njtlZZUiiUbzAkQFjODCI_djNmTPBNXU9tUuxrDw8wZEqaF4YfxCcFyVjqOX1f7Bh3xB1L-nrsrO8Pnp79me9cHiVc-1qyP1WXK/s630/capture5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="258" data-original-width="630" height="262" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4RmfCmH58I59nCYJFqsk9Mq7bB7BI_kbjMSo534Ed1mh8bwNHlmVCOx0w6PdFu-8UlhZfJvMfP0l0iJFf01_2idEP0njtlZZUiiUbzAkQFjODCI_djNmTPBNXU9tUuxrDw8wZEqaF4YfxCcFyVjqOX1f7Bh3xB1L-nrsrO8Pnp79me9cHiVc-1qyP1WXK/w640-h262/capture5.jpg" width="640" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">Po Majerově zatčení a po zavření školy, kam chodily problémové děti z okolí včetně obětí, se "Majerovi" studenti a po deseti letech jejich potomci ocitli rozestrkaní po různých dalších školách, kde to nezvládají. Ať už kvůli chování, s nímž si tam neumí poradit, ať už kvůli potřebě zvláštního přístupu. Proto začnou volat po obnovení školy, která jim to mohla poskytnout, tak, jak ji vedl. Sice je nikdy nedostala na vrchol, ale bylo to jejich bezpečné místo. Majer tak navzdory zákazu působit ve školství začne kontaktovat své bývalé studenty a kolegy a plánovat s nimi, jak tento "sen" uskutečnit a třeba i vykoupit svoje svědomí. Jenže někteří na něj pořád mají pifku a hlavně stále žije dědeček jednoho ze zavražděných, poslední člen místní mafiánské rodiny, jenž o svou touhu po pomstě nikdy nepřišel.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEa5vNTyEFWATySovIzirWkcjZbl1etFT84AfVNwWHvCdnvhXs4ImwctFxbL2Uw-vLj-eFw-JPHTb5s_GojF4Pn1kZefiC0WuAhK_nxQRpGHP-6jlt1BmKYQgt8XwjF4F_6CFblDdoweU-OBuBu0LuPtwMHKJY2w3X8DbieO2czQy7YW2hqmT4yjYb0QNB/s630/capture2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="258" data-original-width="630" height="262" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEa5vNTyEFWATySovIzirWkcjZbl1etFT84AfVNwWHvCdnvhXs4ImwctFxbL2Uw-vLj-eFw-JPHTb5s_GojF4Pn1kZefiC0WuAhK_nxQRpGHP-6jlt1BmKYQgt8XwjF4F_6CFblDdoweU-OBuBu0LuPtwMHKJY2w3X8DbieO2czQy7YW2hqmT4yjYb0QNB/w640-h262/capture2.jpg" width="640" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">Když jsem četla takový popis, v podstatě mě to zaujalo, nebudu lhát. Jenže se to nepovedlo. Jako že se nepovedlo vůbec nic od hereckých výkonů přes scénář po zvuk. A ani coby závěr série. Celý tenhle film se dá shrnout jako naprosto zbytečné plýtvání elektřinou a časem. Nemělo to vůbec žádný smysl. Základní linka s pokusem obnovit zvláštní školu byla plytká. Nezajímavá. Nejsem si ani jistá, jak to mělo fungovat. Majer jako stínový ředitel za nějakým reálným ve škole, kterou zavřeli proto, že tento typ škol se rušil a zkrátka to bylo ghetto, jak by tohle udělali formálně? Reálně odhlašovali děti z jiných škol, že budou chodit do této, ale na konci akorát uspořádali pohoštění ve vyzdobené v budově, k níž mají náhodní lidé klíče a kam se protizákonně vloupávají. Vlastně netuším, co doopravdy zařídili nebo ne.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicAQ7v1HNDhGUQM66ZPSekGh0JoIO1jckzEWuJG3rAW3ubcTD8X-WjKjV5KjpPLPMgqp_EkklUdj4vYItH3q-1Sj16Qf7kNQ_iJOuL9r4zugf8J2puh932i52Ig5sLUqx736mP4na5HQGnNqgEJXdpeoZr0tqmspccI-xXfrvANG9fYYByL2ipbZ65Kk_z/s630/capture3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="260" data-original-width="630" height="264" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicAQ7v1HNDhGUQM66ZPSekGh0JoIO1jckzEWuJG3rAW3ubcTD8X-WjKjV5KjpPLPMgqp_EkklUdj4vYItH3q-1Sj16Qf7kNQ_iJOuL9r4zugf8J2puh932i52Ig5sLUqx736mP4na5HQGnNqgEJXdpeoZr0tqmspccI-xXfrvANG9fYYByL2ipbZ65Kk_z/w640-h264/capture3.jpg" width="640" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">A druhá a poslední linka, pomsta starého Dostála, mafiána z důchoďáku, byla zase příšerně, absurdně natočená. Strašně dlouhá, strašně dlouho nikam nevedla. Jeho nová "asistentka", čili mladá, znuděná, nesympatická, přemalovaná pracovnice domova, pochopitelně na klienty hnusná, krade a nechává se uplatit pseudomafií, byla především trapná. Jeho vražda senilního exškolníka zcela zbytečná. Najímání vraha na Majera taky trapné. Tedy až na moment, kdy mu po každé větě překládají, vrah se nadechne z inhalátoru "This is asthma", přeloží mu to "To je astma" a Dostál jen kamenně "To mi došlo". To už přesáhlo trapnost do vtipu. Pořád mi tahle mafiánská rodina přijde, jako by si dvanáctileté dítě představovalo supercool superzlouny. Na druhou stranu tato jediná věc trošičku přinášela napětí nebo možnost zvratu. Protože "otevře se škola nebo ne" bylo nakonec divákovi úplně jedno. V průběhu filmu to bylo evidentně celkem jedno i Majerovi i ostatním postavám. Občas mu někdo lil do hlavy, jak by pomohl, ale většinou se všichni tvářili jako na divném srazu základky, z něhož chtějí být už pryč. Nikoho to moc nevzalo.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZxs7U2s2C3D1KOImTrMXO72X9a0e9_MFWbdvpqLilxBNDlGpD4wvZkr4OWEAC080_U7EtRPlJ6wTWQT6CcpH1OJpU5J7BhgJs1qHOkgmGkzX8MlgBNeCXgLw5psRvFObM5YHtwNZZ2SAJrIl-BPlkne6vM9fHQRZgqruqx4FRMwYHGGu3GcTGKqXSAiGu/s626/capture4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="261" data-original-width="626" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZxs7U2s2C3D1KOImTrMXO72X9a0e9_MFWbdvpqLilxBNDlGpD4wvZkr4OWEAC080_U7EtRPlJ6wTWQT6CcpH1OJpU5J7BhgJs1qHOkgmGkzX8MlgBNeCXgLw5psRvFObM5YHtwNZZ2SAJrIl-BPlkne6vM9fHQRZgqruqx4FRMwYHGGu3GcTGKqXSAiGu/w640-h266/capture4.jpg" width="640" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">Ostatně považování diváka za vedlejší veličinu vyzařuje z celého filmu. Zápletka působí zástupně, narychlo spíchnutě, nevážně. Jako by film měl jenom ukázat, jak herci z předešlých vypadají teď. Protože kromě střihů na trapného Dostála s trapnou pečovatelkou doslova pokaždé "Majer a Ivan potkají postavu z původní trilogie, zazní Tomáááášiii?, tváří se šokovaně, že ten člověk žije, slyší, jak Majer zhubnul, zeptají se, jestli by se jim líbilo otevřít starou školu, po pěti vteřinách krčení ramen přijde jak se máte - no a co ty teď děláš, a jedou pryč". Doslova návratový díl reality show. Přitom kupodivu, někteří se mají dobře, někteří špatně, někteří jsou v práci, někteří na dávkách, někteří mají děti, někteří ne, nikdo není zajímavej, pokud vám není 14 a nestojí vám z toho, že jeden si otevřel bordel. Navíc se všichni svorně tváří, jako by je to nebavilo, herectví moc nedávají, je strašně poznat, jak po sobě hážou repliky na povel, vůbec neplynou přirozeně, a jak si jenom v pár scénách užili sprosté nadávání a řehtání. Proč takový film vznikl? Nebyl by lepší krátký dokument "Návrat mezi bastardy" o opravdových osudech oněch herců, než nezajímavé průstřihy o dávno zapomenutých nezajímavých postavách? </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXAtVl1qVEZvXA3W88pLY0lkXGVGNsN_ZLxQEpEBH8okb8aICy50BdIMs3OO1SZZtw9bRZChvm2wBAq55khyelZOiy-Y_nt37s555-uWS_UEK6CtwXjgK1BpHlLGznE4tk6ZwvAyTibhWHcr-8P4bcEcbLek0ue9wBSQI89KQ0LicvG4VEapS9NyhU1eck/s629/capture6.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="261" data-original-width="629" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXAtVl1qVEZvXA3W88pLY0lkXGVGNsN_ZLxQEpEBH8okb8aICy50BdIMs3OO1SZZtw9bRZChvm2wBAq55khyelZOiy-Y_nt37s555-uWS_UEK6CtwXjgK1BpHlLGznE4tk6ZwvAyTibhWHcr-8P4bcEcbLek0ue9wBSQI89KQ0LicvG4VEapS9NyhU1eck/w640-h266/capture6.jpg" width="640" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">Scénář byl vůbec velmi slabé místo. Nejenom kvůli mizerné, extra ploché zápletce, ale i kvůli mnohým scénám a prakticky všem dialogům. Majerovo filozofování protáčelo oči. Ivan ušel, tento člověk už k herectví na rozdíl od velké části jiných postav přičichl, ale nechali ho být až absurdně trapným. Jeho vyjíždění po Majerově advokátce, fakt, že se s ním nakonec doopravdy vyspala <i>(včetně zařazení jejich sex scény)</i>, jelikož je to rovnou nymfomanka, t... e, asi nemám, co dodat. Mnohé hlášky nacpané hodně na sílu. Můžu trochu pochválit náznaky, jak s Ivanem není něco úplně v pořádku, jeho ochota pomoct Majerovi mi místy přišla zvláštní, a proto jeho vlastní zvrat neoznačím za hloupý, ten ušel. Ale Majerova reakce, prakticky na cokoli, to zase pohřbila. Magnusek si zjevně tu postavu psal vždycky sám a asi mu to nikdo nekorigoval. Nikdo mu nikdy neřekl, kdy už je to až moc pitomý. Třeba ten zelený nátělník při opouštění věznice? A i slovní narážka na Kajínka? Chlape, jak se můžeš nelepšit, když už píšeš tak dlouho? K tomu kontradiktorní nebo rovnou nesmyslné momenty. Majer má zákaz pracovat ve školství, přibližovat se ke staré škole, tehdejším kolegům a studentům. Nevím, jestli je to pro něj doporučení od probační nebo rovnou natvrdo podmínka milosti, nicméně on začne okamžitě všechno porušovat. Tak mu to probační důrazně připomene. On to ani nepopře a porušuje to dál. Tak mu probační nadšeně pomáhá s otevíráním školy. Eh? </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-8wwBc8yy1g1nl3LX2APnn-_HGkGspvd5jyZH6_8l81GgVJWYAaW6c6pS9xS_OEoj9fJp63vYTBaqQwYDgozGh-T-A3k3kPZWQPVH80jUfz4XMuBOxPVAV8L36JDsAAzxogBPooH_pSOPdAQDSoesDeZ_omiB6Urv48BhtAmk9iLrJg34NvV9_9lfusoa/s631/capture8.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="261" data-original-width="631" height="264" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-8wwBc8yy1g1nl3LX2APnn-_HGkGspvd5jyZH6_8l81GgVJWYAaW6c6pS9xS_OEoj9fJp63vYTBaqQwYDgozGh-T-A3k3kPZWQPVH80jUfz4XMuBOxPVAV8L36JDsAAzxogBPooH_pSOPdAQDSoesDeZ_omiB6Urv48BhtAmk9iLrJg34NvV9_9lfusoa/w640-h264/capture8.jpg" width="640" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">No a i zmíněné technické problémy, konkrétně zvuk, všechno poslaly do kopru. Neschopnost přednesu před kamerou velké části postav už jsem zmiňovala. Jenže se přidává i neschopnost přenést onen přednes. Vážně nechápu, v čem mohl být problém, protože většina dialogů alespoň byla na stejné zvukové vlně. Ale jakmile mluvil Ivan, buď k tomu sklouzával sám, nebo ho režisér vždycky nechal sklouznout k mumlání, a ještě vždycky najednou hrozně ztlumil zvuk. Takže já často vůbec netušila, co říká. Jestli to celé jeli na jediný záběr a on měl vadný mikrofon nebo jak? Zkrátka nebyl slyšet. Přitom když to srovnám s jeho scénami v Most!, tak tam žádný problém nebyl. Zjevně tedy vadná technika, vadná režie, vadná postprodukce, nebo to pro jistotu nikdo ani nekontroloval. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivjNPC7zJfCnMLsocAbfJzyYe8ZiULQgBlQVfEC6dzu1OH0j4F_ghkS67k3yCwrdZ332pDaI2Pfb02AMjx1ysHK9zOf9xGHxy8jiIZZkVlj9j6qoU76q9WsajL_WfKqBRXx9H_E6Bp5a2DZQGPIUYSfebTnvMOsAqCBJReWh4cCdiUOEbf_3xf6aPxhI95/s632/capture7.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="257" data-original-width="632" height="260" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivjNPC7zJfCnMLsocAbfJzyYe8ZiULQgBlQVfEC6dzu1OH0j4F_ghkS67k3yCwrdZ332pDaI2Pfb02AMjx1ysHK9zOf9xGHxy8jiIZZkVlj9j6qoU76q9WsajL_WfKqBRXx9H_E6Bp5a2DZQGPIUYSfebTnvMOsAqCBJReWh4cCdiUOEbf_3xf6aPxhI95/w640-h260/capture7.jpg" width="640" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">Když to tedy sečtete všechno dohromady, tento film nemůže nebýt propadák. Zbytečný, o ničem, špatný z mnoha stran, potenciál naprosto pohřbený ve prospěch jak se vede po deseti letech, trapných jakožehaha a je mi 13 a tohle je hustý. Jsem radši měla jít umejt ta okna místo toho. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/-laKE0nAQpY" width="320" youtube-src-id="-laKE0nAQpY"></iframe></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: right;"><i><span style="font-size: x-small;">Foto: <a href="https://www.csfd.cz/film/939016-bastardi-reparat/galerie/">ČSFD</a></span></i></div><br /><div style="text-align: justify;"><br /></div><p></p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguGc0Rapsc_BTzxxA0eYba6uYG1a-Q-B2oTiWIVJGw1KNqkDcVLRh4vR2uP92vt7IR0QrwhM9MTtftCZkP5lvv3YXsOTnX_5tHI6X21q-mttickqyCl5P-QGmZhUa-fyiq1bob50COu6pWjpqzLw-V_8paPo2NESQ-z2kIBbRWhKuDf4nzLhdqX3TjYOW2/s399/hodnocen%C3%AD%20film%C5%AF.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" data-original-height="245" data-original-width="399" height="122" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguGc0Rapsc_BTzxxA0eYba6uYG1a-Q-B2oTiWIVJGw1KNqkDcVLRh4vR2uP92vt7IR0QrwhM9MTtftCZkP5lvv3YXsOTnX_5tHI6X21q-mttickqyCl5P-QGmZhUa-fyiq1bob50COu6pWjpqzLw-V_8paPo2NESQ-z2kIBbRWhKuDf4nzLhdqX3TjYOW2/w200-h122/hodnocen%C3%AD%20film%C5%AF.png" width="200" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: center;"><a href="https://tayloroviny.blogspot.com/2015/06/bastardi.html">>>Ostatní díly Bastardů<<</a></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8781134781844188359.post-84859395090380339842023-08-12T12:44:00.019+02:002023-11-20T13:33:00.127+01:00Antologie - Můj první polibek<p></p><div style="text-align: justify;"><i>Originální název: Můj první polibek, Antologie povídek nadějných českých autorek a autorů</i></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Rok vydání: 2021</i></div></i><p></p><p style="text-align: justify;">Z této knihy jsem nebyla nejdřív zrovna nadšená, protože to není téma, co vyhledávám. Ale minimálně polovina ze zde uvedených povídek se mi moc líbila a hlavně se jednalo o české autory, takže spousta z nich byla i v českém prostředí a známé kultuře. Což nečtu tak často.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoBXCilrtTYfd-KjKlNwqQo30-xEVe3QhQi2_fyVKwKThjogG4aNQZOqfkBkpiy2LG1AmTr9-f9XhZwK8yn96KYu2ReTdywfrBMq7gdFgkUTMAFEh4mpMs6ZDPkPvRt6YeGrk7XQks6_3TNttWuirgWlzaYZwb_BLI5-jd0SpAIUtXeS8jcBQBeiDUJNqj/s1221/muj-prvni-polibek.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1221" data-original-width="800" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoBXCilrtTYfd-KjKlNwqQo30-xEVe3QhQi2_fyVKwKThjogG4aNQZOqfkBkpiy2LG1AmTr9-f9XhZwK8yn96KYu2ReTdywfrBMq7gdFgkUTMAFEh4mpMs6ZDPkPvRt6YeGrk7XQks6_3TNttWuirgWlzaYZwb_BLI5-jd0SpAIUtXeS8jcBQBeiDUJNqj/s320/muj-prvni-polibek.jpg" width="210" /></a></div><div style="text-align: justify;">Protože je jich hodně, nebudu rozebírat každou povídku důkladně, jen velmi krátce shrnu, které se v knize nacházejí a jak se mi pozdávaly. Obecně chválím, že sbírka nepublikuje jen "zkušené" autory nebo ty, co pracují s literaturou. V medailoncích pod každou povídkou se často objevuje, jak píší jen ve volném čase, jak se literatuře vlastně ani nevěnují, nebo že jsou to autoři z wattpadu odkojení na fanfikcích a podobně. Akorát se i kvůli tomu musí očekávat kolísající kvalita.</div><p></p><p style="text-align: justify;"><b>Aneta Birnerová - Ediční poznámka</b> - přinesla zajímavou verzi budoucnosti a lidského života, tak trochu dystopickou z pohledu současnosti, ale zároveň velmi utopickou z pohledu možností a kvality života. Ale o čem to sakra bylo? Byla nudná, přihlouplá a bez děje. Jedna žena fňukala nad svým milostným životem, nic se nedělo a na konci naznačila, jak teď funguje dlouhověkost, kdy se každý dožívá té samé dekády a všechno se díky tomu protahuje, včetně poznávání sama sebe a randění. Zkrátka nemám ráda poetické, ucintané romantické kecy o společnosti, kde se autor rozplývá nad životem a pseudonostalgií. </p><p style="text-align: justify;"><b>Sabina Daňková - Rum, holky a trnitý růže</b> - výborné, ohromně vtipné vyprávění o jednom ožralém večeru na vesnické slavnosti, kde si jedna z hlavních postav vykoleduje nezapomenutelnou první pusu. Autorka to popsala skvělým, sarkastickým, humorným pohledem ústředního ožraly, jenž tu pusu vlastně částečně zprostředkoval, a je to skvělá historka k pivu o tom, jak kámošovi zařídil rande, když způsobil obecní pohoršení.</p><p style="text-align: justify;"><b>Helena Erbanová - Až na kraj světa</b> - docela průměrná povídka o zážitku malého kluka v cizí zemi uprostřed cizí kultury, konkrétně z Japonska, kam s matkou odjel po smrti otce na dovolenou, potkal tam cizí děvče a dostal pusu. Hlavně popisná a mělká, hodila by se spíš do delšího příběhu jako jedno z mezidobí pro oddech mezi hlavními body zápletky.</p><p style="text-align: justify;"><b>David Havel - Průměrný děti historie</b> - tato povídka se podle mého dojmu jako první trochu vymanila z hlavního tématu tím, že to vůbec nebyla povídka o prvním polibku, jenž v ní hrál zcela vedlejší roli jako jedna z mnoha vzpomínek na samotném konci. Zato ale předvedla, jak drsná, patetická a ubohá je drogová závislost, se kterou se potýkaly dvě hlavní postavy, a ty se mi zdály uvěřitelné napsané. I když se zfetovaní pánové asi nemuseli vyjadřovat tak básnicky květnatě. </p><p style="text-align: justify;"><b>Pavel Hénik - Polibek 2084</b> - další povídka z budoucnosti, tentokrát zdánlivě o dost děsivější než v Ediční poznámce. Na první pohled se zdá, že jde o typické AI počítačové strojové nesvobodné živoření, kdy jsou lidé celý život zavření v kójích, žijí na internetu a vláda důsledně hlídá, aby se nic skutečného nedozvěděli. Ale pak se ukáže, že to tak vlastně vůbec není a je třeba jenom překonat strach, často vybudovaný vlastními představami, a vykročit ven. A že motivací k tomu klidně může být i ten první skutečný polibek. Což se mi hodně líbilo, protože dystopie ráda nemám, avšak v této "skorodystopii" nakonec stále záviselo jen na vůli každého člověka, jestli vezme za kliku.</p><p style="text-align: justify;"><b>Richard Hotový - Andělský polibek</b> - tato povídka se mi nemohla nelíbit. Sklouzává ke klasickému hororu se sluhou, který si chtěl poprvé nedůvěřivě zajít do nevěstince, a natrefil zrovna na jeden plný nečekaných krvelačných monster. Idea upírů v prostituci je vlastně hodně stará, ale tady zvládnutá velmi dobře.</p><p style="text-align: justify;"><b>Anna Klimentová - Zapomenutý polibek</b> - tato povídka odpovídala věku autorky. Pokud se snaží dostudovat gymnázium, teprve roste a začíná a na začátek to není špatné. Řemeslně. Nicméně je to jen jedno obrovské, přežvýkané klišé. Hlavní postava má amnézii po něčem traumatickém, nevíme po čem, nepamatuje si na přítele kromě jediné emotivní vzpomínky na první polibek, kterou popíše, vše bez vyústění, a má to asi lámat srdce a hnát do breku. Jenže je to plné akorát vzletných básnických slov bez obsahu, nic, co tu ještě nebylo, naopak všechno, nad čím už někdo, kdo pár knih přečetl, protáčí oči. </p><p style="text-align: justify;"><b>Jana Kvičerová - Z deníčku smrtky</b> - má nejoblíbenější povídka z této sbírky. Hrozně by se mi líbilo, kdyby ji autorka rozpracovala do celé knihy. Představuje úžasnou ideu o celé společnosti Smrtek, které mají svou školu, odkud je vysílají do rajonů vyprovázet lidi na poslední cestě, svůj vlastní internet, chat, vztahy, aplikace, zprávy, zkrátka svůj celý moderní svět, který je úžasně vymyšlený a hodně mě bavil. A k tomu téma prvního polibku, který je tu vlastně i polibkem posledním, je splněno víc než skvěle, protože sledujeme novou Smrtku, která se nemůže dočkat, až jí přijde upozornění na prvního "zákazníka", a jak se do té doby probírá nekonečným blouděním po pražském hlaváku, který jí přidělili, než pochopí, v čem to upozornění vlastně spočívá.</p><p style="text-align: justify;"><b>Tomáš Lesk - Polibek pod zámkem</b> - autor vymyslel zajímavou zápletku s "hodinářem dějin", který umí pracovat s časem a pozve si novináře, aby se s ním o tento fakt podělil. Akorát byla povídka na plné pochopení příliš krátká. Zasloužila by více rozvést, co se týče jeho schopnosti a hlavně co se týče toho prvního polibku, který si "hodinář" zvolil zároveň jako svůj poslední moment. Jelikož se po této "smrti" hned zase objevil v mladší podobě, což už nebylo nijak vysvětlené a nechalo mě to docela zmatenou. Myslím, že kdyby byla povídka delší, obsahovala více děje, povedlo by se všechno lépe vysvětlit a víc bych si to užila. Ale líbí se mi, protože trochu pracuje s vnímáním času stejně, jako ho v jedné povídce chci použít já.</p><p style="text-align: justify;"><b>Kateřina Lišaníková - Navždy tvůj, napsal Roy Butterfield </b>- ukázka "nenadchne ani neurazí" povídky. Jednoduchý, povrchní příběh jednoho setkání spisovatele s přáteli a debaty nad prvními polibky a vztahy v zajímavém prostředí tajného baru za prohibice. Jasně ohraničená, ukončená epizodka, na kterou asi zase hned zapomenu, nicméně řemeslně zvládnutá dobře.</p><p style="text-align: justify;"><b>Karla Malá - Při líbání jsou prý oči zavřené</b> - povídka o jednom z mnoha neúspěšných prvních rande, ve níž hlavní postava vtipně shrne, čím se musí probírat při seznamování, na čem to často ztroskotá a zakončí to vskutku trapnou katastrofou při odchodu z nepodařené schůzky v restauraci. Milé, k zasmání, sympatické.</p><p style="text-align: justify;"><b>Marie Niček - Už nezapomenu</b> - další z "nenadchne ani neurazí". Popisuje velmi obyčejnou oslavu narozenin obyčejného starého pána, kde se vlastně nic nestane, nemá to žádný děj, jenom krátké okno do úplně obyčejného života úplně obyčejných lidí z pohledu velmi starého člověka. Na tyhle vzpomínkové nostalgie zkrátka nejsem.</p><p style="text-align: justify;"><b>Martin Novák - Z pravé lásky</b> - zato tahle povídka se mi líbila hodně. Přišla s nápadem, který jsem kdysi měla také. Svérázné, zajímavé, nové pojetí pohádek, zde tragický a vysoce realistický závěr Sněhurky, jenž nemá šťastný konec ani s polibkem. Zato oplývá ponurým vtipem, když se princ i trpaslíci pořádně vybarví při vloupávání na hřbitov.</p><p style="text-align: justify;"><b>Veronika Opatřilová - Možnost kardamomu</b> - zde se naopak přesouváme k hořkosladkému smutku vědomí, co mohlo být, kdyby se hlavní postava odvážila říct nahlas to, co si myslí, když navštěvuje pekárnu jednoho sympatického muže, a kdyby místo prvního a zároveň posledního polibku hmátla po vztahu, než pekař uteče jinam. Opět to ale bylo veskrze obyčejné vyprávění z všedního dne, kdy se nestane nic, co by vás připoutalo do křesla.</p><p style="text-align: justify;"><b>Kristýna Poláčková - Poslední poprvé</b> - povídky schopné rozepsat pouhých pár minut, skoro až vteřin, na několik stránek, se mi většinou docela líbí. Chce to určitý um, rozplácnout něco, co se stane ještě dřív, než člověk přečte jednu stránku, hned na stránek několik. A tady se to podařilo. Jedna bizarní, ovšem prostá žádost o polibek, kterou ho ona zaskočila, a pak jen pár vteřin chaotického uvažování, když ani jeden nevěděl, co to vlastně dělá či jak ta žádost dopadne. Jen docela rušilo, že se po odstavcích střídal jeho a její pohled a odstavce mezi sebou neměly ani pořádnou mezeru.</p><p style="text-align: justify;"><b>Jan Stejskal - Muž na útesu</b> - zajímavá povídka se strašným poselstvím. Pracuje s překonáváním deprese a strachu, nejvíc vybočila z tématu prvního polibku, a nějak to nefungovalo. Směřovala k tomu, že strach člověka buď paralyzuje a může vehnat do deprese, nebo ho překoná, ale v konkrétních událostech to znělo, že pokud se člověk bojí, že risk, který podstupuje, mu ublíží, tak se má sebrat a bezhlavě skočit přímo doprostřed obávaného následku. A opakovat to tak dlouho, až se bát přestane. Tedy zde hlavní postava začala mít děsivou úzkost ze své práce sbírání ptačích hnízd, protože při tom spadla z třicetimetrového útesu, a léčbou bylo ji z toho útesu shodit znova a přimět ji, ať z něj skáče pokaždé, když se bojí. Nezdá se mi zcela vhodné vysílat zprávu, že máš-li depresi, chceš spáchat sebevraždu a zároveň se bojíš, že to, co děláš, tě zabije i tak, no tak jdi a skoč, to pomůže.</p><p style="text-align: justify;"><b>Jaroslav Toušek - Větší než my dva</b> - celkem podařená povídka o prvním polibku uprostřed odboje. Sice mě nezaujala jako mnohé jiné, ale měla nečekaný, ač pochopitelný a smutný zvrat, kdy se z hlavní postavy, i kvůli tomu polibku, stává zrádce. Zkrátka romantické pojetí odboje v nespecifikované minulosti. </p><p style="text-align: justify;"><b>Petr Valášek - Královecké mosty</b> - není to meme, jak Královec patří Česku. Je to smutně milá povídka o pubertální lásce, která musela přečkat okupaci Královce za druhé světové, a to velice originálním způsobem, rovnou přes sabotáž. Autor příjemně popisoval, co všechno hlavní postavy potkalo, jak spolu i přes problémy komunikovaly a zároveň dobře udržoval napětí, jestli oba válku přežijí a ještě se shledají.</p><p style="text-align: justify;"><b>Martina Vytešníková - Noční čaj a milované světlo</b> - asi zajímavý nápad na svět, kde se některé ženy po smrti mění v můry, které mají úkol najít specifického muže, přeměnit se na atraktivní dívku a zničit mu život. S jednou takovou se tu potkává hlavní postava, když jí tato můra žádá o pomoc přiděleného muže najít. Vůbec se mi ale nelíbí zpracování. Autorka působí dost jako "vyber si mě" a "nejsem jako ostatní holky". Rozhodla, že určitý typ žen se jí nelíbí, tak z nich udělá doslovné nadpřirozené můry, které chtějí jen likvidovat nebohé muže, a smlsne si na jejich pomlouvačném popisu, na tom jak jsou prostoduché, nesnesitelné, zlatokopky a kdo ví, co všechno. Na konci se to pokusila zachránit náznakem, jak je to možná jen povrchní, když odhalila příběh této konkrétní můry, ale stejně se jí povedlo akorát povrchně vyblejt to samý, co vybleje šestnáctka, která se snaží působit "úplně unikátně" a vydupat se výš tím, že zadupe ostatní do bláta. To k ničemu nevede.</p><p style="text-align: justify;"><b>Jakub Zachrdla - Hladové vlaky</b> - na závěr povídka, při které mi nejvíc trnulo. Krátké setkání za druhé světové války, kdy k prvnímu polibku dojde proto, že se parta kluků připletla k něčemu, čemu vůbec nerozuměli, a jen díky neutuchající zvědavosti zachránili život. V jejich městě totiž běžela šeptanda o záhadných nákladních vlacích, kterými Němci něco přepravují. A jak zmateně zjistili, přepravují jimi lidi. Bylo strašně napínavé a zároveň děsivé číst, jak ti kluci netuší nic o holokaustu, když se k jednomu takovému vlaku dostanou, a jak jim z něj do klína spadne holka, kterou se podaří na nádraží vystrčit ven. Bála jsem se, aby z toho nebyl opravdový horor. Ale nakonec mě autor nechal upřímně oddechnout dalším dobře napsaným prvním polibkem s dobrým koncem. </p><p style="text-align: justify;">Mé hodnocení:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEio3tDjQq3Hd8wiqyoFyuJDNrJ9XBZrxWfKNyr7kcPVDDKdojFBsj0lX7d2sl1gK8RBg4mgZF1s9gINcWFm6Tdpe7U4-x9jMOBHAiZNhFsCQ49pFlTC6LIcE0B1Bf9N_nnYSSTTPLbXtmnBVnlMUAlg8YtSfTgX4TOUdL9nbNMdWVdtciAwiz7xVq5JGEQP/s350/Knihy2.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="228" data-original-width="350" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEio3tDjQq3Hd8wiqyoFyuJDNrJ9XBZrxWfKNyr7kcPVDDKdojFBsj0lX7d2sl1gK8RBg4mgZF1s9gINcWFm6Tdpe7U4-x9jMOBHAiZNhFsCQ49pFlTC6LIcE0B1Bf9N_nnYSSTTPLbXtmnBVnlMUAlg8YtSfTgX4TOUdL9nbNMdWVdtciAwiz7xVq5JGEQP/w200-h130/Knihy2.png" width="200" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><div class="blogger-post-footer">tayloroviny.blogspot.com</div>Ann Taylorhttp://www.blogger.com/profile/00465797401449804521noreply@blogger.com0