O myších a lidech

Originální název: Of Mice and Men
Země: USA
Rok: 1992

Sice jsem si knihu, jež byla předlohou tohoto filmu, chtěla přečíst už od dob střední školy, kdy jsme se o ní učili, ale pod záplavou nových a nových fantasy a thrillerů, které plní regály knihkupectví, se ke klasice dostávám hůř. Zvlášť, když ta už tak masově v řetězcích prodávaná není. Viděla jsem ale několikrát tento film, protože v něm jednu z hlavních postav hraje Gary Sinise, kterého jsem si totálně zamilovala v CSI:  NY. Však se podívejte na mou přezdívku, kterou používám už devět let. Ale ať tam hraje kdokoli a ať se dívám po kolikáté chci, vždycky je nesnadné tento film zhlédnout. A to ne proto, že by byl špatný.

Pojednává o dvou Američanech, Georgovi a Lenniem, kteří cestují po státech a nechávají se najímat na práci na farmách. Nemají příliš mnoho jiných možností. George sice pro ně vysní nákup malé usedlosti, kde by chovali vlastní dobytek a měli se dobře, jenže k tomu by potřebovali našetřit mnohem víc, než čeho jsou schopni, a také by k tomu potřebovali život prostý problémů. Což je stejně tak nedosažitelný cíl, protože Lennie je mentálně zaostalý hromotluk, který si sice možná pamatuje, co George říkal, ale jinak si toho nikdy nezapamatuje moc, i to, co si zapamatuje, často nepochopí a sám nic moc nevymyslí. Jen ví, že se rád dotýká hebkých věcí jako třeba myší srsti, takže mu George každou chvíli musí vyhazovat mrtvé myši z kapes. Protože s takovou silou, jakou má, nikdy dlouho jeho mazlení nepřežijí. Bohužel k tomu ale patří i fakt, že jedná naprosto spontánně a bez přemýšlení, a tak oba snadno dostane do průšvihu. A někdy takového, o kterém se snad radši nemluví.

Takto tedy nastoupí na další farmu a doufají, že alespoň na chvíli povedou obyčejný život během sklizně. Akorát syn majitele firmy Curly je malý boxer s velkým egem, který si okamžitě zasedne na Lennieho, protože Lennie je větší a hloupější, a jeho manželka je zase nespokojená dáma, která si vůbec nedělá hlavu, že ve snaze uniknout z nudy způsobuje akorát další a další ostré střety. George se v tomto snaží navigovat svůj život a uchránit Lennieho a Lennie, který vůbec nechápe, proč se ti lidé chovají tak, jak se chovají, se zajímá jen o štěně, které mu George slíbil, a o králíky, které prý bude chovat, až si koupí vlastní usedlost. Jenže když už to začne vypadat, že by mohli mít štěstí opravdu na dosah, když George na chvilku poleví v ostražitosti, dovolí si mít i další přátele a další zájmy kromě Lennieho, a hlavně když si dovolí doufat, snadno se může stát katastrofa. 

Aneb tohle vážně není Forest Gump, přestože mu parťáka opět hraje Gary a on je opět "momentálně zavostalej". Forest měl totiž v životě velkou hromadu štěstí, ale Lennie je spíš opačný případ. Tedy on by mohl být šťastný, ale ne v podmínkách, kterých se mu dostalo. John Malkovich ho ovšem zvládl naprosto na jedničku. Nedávno jsem četla názor, že prý byl špatnou volbou, protože je z něj na první pohled vidět značná inteligence, ale nesouhlasím. Perfektně ovládl připitomnělý výraz, jaký by Lennie mohl mít, jeho mluva (poslechnete-li si originál) přesně odpovídá mentální retardaci a já věřím, že vůbec nebylo snadné udržet takovou laťku po celý film. Zkrátka vydržet hrát přerostlé mimino, s kterým nikdo nedokáže nesoucítit.

Ještě trochu bolestivější je ale soucit s Georgem, který by bez Lennieho mohl žít naprosto skvělý život, protože vůbec není hloupý nebo neschopný. A mohl by mít spoustu přátel, třeba už i ženu a děti. Jen kdyby se o to přerostlé mimino nemusel starat s tím, že mu nepomůže ani se s ním pohádat nebo mu cokoli vyčíst, protože pokud už Lennie něco pochopí, stejně si to nezapamatuje a George si akorát bude vyčítat, že je na něj zbytečně zlý, když za to stejně nemůže. A i Gary tuhle frustraci, kterou se snaží probít, zvládl skvěle. Zvlášť zřetelné to bylo při záběrech na pár obyčejných, šťastných chvil, kdy mohl na Lennieho zapomenout a trochu si užívat život. 

Na druhou stranu si myslím, že se film mohl lépe poprat s uvedením Curlyho nenávisti a ústředním napětí většiny filmu. Sice je fakt, že takový raťafák si kolikrát oběť vybere na první pohled a bez příčiny po ní jde od první vteřiny, ale stejně mi přišlo unáhlené, že nebyl třeba žádný omyl, žádný náznak konfliktu a Curly se hned začal pouštět do Lennieho. Jediná taková záležitost se odehrála až těsně před jeho napadením, a to už podle mě bylo k vybudování pořádné příčiny pozdě. A samozřejmě nejde nezmínit superotravnou Curlyho ženu, která měla být zpracovaná úplně jinak.

Nechci tu snad na ni házet vinu za to, že se jako osamělá žena na farmě pokoušela najít zábavu nebo mluvit s lidmi, i když právě z toho pramenily konflikty a obavy. Měla na to mít právo bez ohledu na Curlyho nesmyslné žárlení, přesně, jak říkala. Jenomže a) svým přednesem taky působila retardovaně, a to tím otravným druhem retardace, b) dotírala. Zkrátka, George se snažil Lennieho uchránit před Curlyho pozorností a udržet je na farmě co nejdéle. Proto jí od začátku jasně dával najevo, že se s ní bavit nehodlají a ať se od nich drží dál. Jenže ona to nevzala na vědomí, neustále za nimi chodila a neustále do nich hučela proti jejich vůli. Ani jí nevadilo, že George na ni občas jenom něco zavrčí nazpátek a nemá zájem, prostě nedala pokoj a nenašla si někoho jiného. Tohle už není zrovna "mám právo se bavit s kým chci", ale jednoduše "otravuju tam, kde o mě zjevně nestojí, i když jsou tu další lidi". Vážně kvůli tomuhle působila jako hloupá vtěrka a člověk se občas Curlymu zase moc nedivil. Možná, že v knize je to lépe rozpracované, možná, že tam je opravdu taky trošku postižená, ale tady mi pokaždé šly oči v sloup, když se v záběru objevila ona. 

Vše ostatní ale skvěle fungovalo, stejně jako George i Lennie. Uvěřitelné pozadí děje. Pocit bezmoci vůči všem problémům, které potkaly jednotlivé postavy, a to nejen ty hlavní. Pocit vzteku při ukázce, jak spokojené to mohlo být, kdyby byla třeba jen jedna drobná věc jinak. Smutek při sledování tužeb jednotlivých postav, které se třeba už už měly naplnit, ale pak se všechno zvrtlo. A při opětovném zhlédnutí pak potíž sledovat film do konce, když vím, co přijde. 

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: