My

Originální název: Us
Země: USA
Rok: 2019

Tento film byl další z hororů, které se staly okamžitě hitem a hromada lidí prohlašovala, jak děsivý a šílený je. A další z těch, u kterých to nadšení úplně nechápu. V tomto případě proto, že se vše nakonec zvrhlo v prostou vyvražďovačku a z nich jsem už docela vyrostla.

Rodina Adelaide se vrací do jejich letního domu u pláže, ale Adelaide z toho není zrovna nadšená. Nemá na to místo nejlepší vzpomínky, protože když byla malá, zabloudila tam do zrcadlového bludiště, spatřila záhadnou dívku, která vypadala úplně jako ona, a následných deset minut, než ji našli rodiče, jí způsobilo velké trauma. Ale pro své děti se pokusí překonat a dovolenou si užít. Dokonce mají letní dům nedaleko i její přátelé, kteří by jí mohli s pohodou pomoct, ačkoli jejich manželství není zrovna ukázkové. Přesto má ale pocit, že něco není v pořádku, že ta dívka, s níž se kdysi střetla, si pro ni přichází.

A zanedlouho se ukáže, že má pravdu. Ze záhadné dívky vyrostla žena, která s sebou přivede vlastní rodinu tvořenou kopiemi Adelaidiny rodiny. Ty uvězní v jejich vlastním domě a odvypráví svůj příběh o tom, jak vláda experimentovala s dvojníky v podzemí, kam se dalo vstoupit právě ze zrcadlového sálu na pláži, neboť jimi chtěla ovládat lidi nahoře - ač se jim podařilo je úspěšně naklonovat, dvojí byla jen těla, ne duše, takže vše, co udělal jeden, udělal i dvojník. Jenže potom svůj projekt opustili a kopie dole zůstaly bez vedení. Dokud se ona nerozhodla vystoupit a vyburcovat všechny, aby se zbavili spoutání... odstraněním originálů. A možná má ještě jedno hlubší tajemství ženoucí přímo ji.

Takže takhle jednoduché to je. Velká záhada dvojníků se rozluští okamžitě, jakmile zjistíme, že jsou to vlastně klony stvořené vládou v zapomenutém experimentu, a že se rozhodli vyjít na povrch, povraždit své originály a... něco potom. Mít svůj život asi. Jenže když se nad tím zamyslím, vlastně takové premise vůbec nerozumím. Protože nakonec originály zjevně vraždit nemuseli. Bylo řečeno, že nějakou dobu plánovali hromadný útok, tedy už nějakou dobu vůbec nedělali to, co jejich originály, ale jednali o své vůli. Minimálně ve chvíli, kdy vyšli z podzemního areálu a začali vraždit. A že nebyli propojení se ukázalo také v tom, že po zabití originálu oni sami nezemřeli. Tak proč sakra jen nezačít žít po svém bez vraždění? Proč nutnost "rozpojovat" a "odvazovat" se, když stejně nejsou svázaní? A proč jenom dvojník syna pořád působil jako trošku svázaný, když nikdo jiný už dávno nedělal to, co jeho protějšek?

Navíc s tím, že se záhada vysvětlila velice brzo, přišlo další mínus. Čtyři pětiny filmu byla prostě honička s nůžkami, noži, krví, pády, bodáním, sekáním, škrcením, umře neumře, dostane je nedostane je, pronásledování, utíkání, prohození pronásledovaného a pronásledovatele a zkrátka opakování jednoho a toho samého s občasnou změnou kde se vraždí a kdo koho vraždí. Spíš únavné než zajímavé. Začátek působil příjemně záhadně a hlavně docela reálně. I v okamžiku, kdy se objevil nepřítel, nastoupily docela reálné reakce a projevily se dobře napsané různé osobnosti hlavních postav. Ovšem od chvíle, kdy dvojnice hlavní postavy vysvětlila, o co jde, a všichni se začali rvát, až do úplného konce, kdy se odhalil závěrečný zvrat... z kterého asi bude dvojka, protože tady moc neznamenal, nemůžu říct, že mě to bavilo. 

Navíc mě i zklamalo, že nejde o nic promyšleně nadpřirozeného nebo šíleně ujetého. Skoro to spíš zní, že někdo chtě vyvražďovačku, a pak narychlo plácli dvouvětné vysvětlení, proč že se teda budou vraždit. Ne. Jediný klad byla technická stránka filmu. Jinak byli jako Nakia a M'Baku z Wakandy tihle dva rozhodně lepší. Za všechno haló kolem to nestojí.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: