Selfie z pekla

Originální název: Selfie from Hell
Země: Kanada
Rok: 2018

Možná jsem tento film jen nepochopila, ač ne, že bych se nesnažila. Ale zkrátka mi přišel jako blbost, která se měla natočit trochu jinak a mohla z ní být klasická, oddechová elektroduchařina. Nebo alespoň o něco lépe vysvětlená. Takhle nám zůstala jen plytká slátanina.

Existuje jakýsi Black Room na dark netu, kam se dostanete jen přes odkaz, a když se tam podíváte na 13 určitých selfie, posedne vás zlo a nakonec vás zabije. Do tohoto kolotoče se při výzkumu selfie pro svůj youtube kanál dostala i Julie, která právě přijíždí za svou sestřenicí Hannah. Nic jí neřekne, ale vypadá přepadle, odmítá se fotit, používá podivný web a nakonec se zhroutí kvůli záhadné infekci. Hannah však velmi brzy pochopí, že to není jen nemoc. Začnou jí totiž z Juliina mobilu chodit záhadné zprávy a nahrávky, i když Julie není při vědomí. Má pocit, že doma nejsou tak úplně samy. Juliin stav se nevysvětlitelně horší. A ke svému překvapení při vyhledávání Juliiných videí, v nichž zpracovávala jakýsi příběh "selfie z pekla", narazí na zprávy, jak Julie, spící v jejím bytě, záhadně zemřela.

Hannah se proto rozhodne sama zjistit, o co jde. Jaké spojení mají Black Room a selfie s Juliiným stavem a divnými zprávami a za pomoci svého kamaráda Trevora po spoustě marných pokusů narazí na někoho, kdo jí konečně umožní na prokletou stránku přístup. Tam najde sérii velice znepokojivých záběrů, sám od sebe jí praskne monitor a dotyčný jí sdělí, že Julie umírá a ona je další na řadě. Dostala se totiž nejen do míst, kde lidé za peníze plní jakákoli nelegální přání, ale kde se pohybuje i zcela nelidské zlo. Jaké se zaměřuje na toho, kdo si fotky prohlédne a komu jako "potvrzení" praskne displej. Spolu s Trevorem se tedy rozhodnou přinutit jejich zdroj, aby jim pomohl, a také najít kohokoli za Black Roomem, jenže pokud je to vážně cosi z pekla, mohou to zarazit?

Nooo... já mám obecně ráda horory, kde se pracuje s moderní technikou, počítači, internetem, vůbec mi nevadí, že vedle "staromódních" duchů a démonů přicházejí i noví, přenosní po síti. Ovšem námět "postavy našly něco šíleného na tajemném dark netu a ouha, je to nejen brutální, ale i nadpřirozené" se začíná opakovat, stávat vyčpělým, působit spíš jako trochu naivní, povrchní variace na varování před cizími lidmi na internetu. Zde zprostředkovaná hloupoučkou, milou blondýnou, skrz kterou kamarád ajťák divákům velice vágně říká, jak zlá jsou různá zákoutí internetu, jak je ovládají zlí lidé, a když tam nakouknete, brutálně vás zabijou. V tomhle ohledu mi to přijde zkrátka nablblé. 

K tomu je ukázka klišé i přímo Trevor. Zatím asi ve všech hororech, kde zlo pocházelo z internetu, byl mezi postavami odborník nebo nadšenec, který uměl nejen programovat, hackovat a spravovat sítě, ale také věděl úplně všechno o dark netu a deep webu, zatímco ostatní postavy se na všechno tvářily jak udivení asistenti v teleshoppingu, aby mohli divákům pořád dokola vysvětlovat základní pojmy a přesto zůstat dostatečně vágní, aby pod ně nacpali prakticky cokoli. Hodně to přitom ubírá na zajímavosti. Tady, se stopáží pouhé hodiny a čtvrt, jsme se potřebovali dostat do příběhu prokletých selfie hlouběji, ale nestihli jsme to, protože se musely rozebírat naprosté základy a neustále opakovat, že tahle věc je špatná a lidé si mají dávat pozor. Což by nám asi jinak ani přes všechny mrtvé a posednuté nedošlo. 

Navíc příběh zbytečně komplikovali a uspěchávali, když základ byl jednoduché "podívejte se natohle a jste prokletí". Vlastně až po půlce se začalo o nějakých 13 selfie mluvit, až ke konci začaly hrát roli. Naprosto zbytečně se tam nacpal Feareater, který lidem posílá odkazy, sleduje jejich posednutí a studuje ono zlo. Jeho jediným úkolem bylo poslat odkaz Hannah, pak ji unést, a to pouze, aby ho s Trevorem sejmula a zjistila skrz jeho počítač lokaci zla a Black Roomu. Získat odkaz někde v chatu a vymazat Feareatera, by přitom ušetřilo místo na prohloubení mytologie kolem prokletí. Úplně zbytečný byl taky záběr na třinácté sezení s cvokem s rozmazanou hlavou před víc než dekádou. Nikam nevedlo, nedávalo smysl, zbytečně zabralo čas a po něm už zbývala jenom chvilka na naprosto směšně navržené monstrum (vypadalo jako špatně renderovaný neživý ze šestého Pottera), na to, aby vlezlo do oběšence a škrtilo Hannah, a to bylo všechno. Proč 13 selfie nevíme (asi to souvisí s třináctým sezením, ale musíte si domyslet), proč selfie nevíme, proč Black Room nevíme, jestli je třeba si jen prohlédnout 13 selfie nebo potom ještě pořídit 13 selfie už vůbec nevíme, akorát fejkový skoro dobrý konec a za doprovodu špatné hudby polopatické vysvětlení pro pomalejší, že tohle není vlastně konec, nikdo se doopravdy nezachránil. 

K tomu mi vadila hromada věcí i po technické stránce a formálním zpracování. Efekt ruční, rozkývané kamery v libovolných momentech, takže se na to místy nedalo koukat. Napínavé scény uměle vyháněné příliš zjevně tísnivou hudbou, ačkoli některé měly potenciál fungovat i samy o sobě. Hannah se nevyjadřovala jako normální člověk a nepochopitelně se každé ráno líčila a oblékala do formálního, aby si šla sednout do domácí pracovny. Nebo scéna, kdy chodila rozsvěcovala jednu lampu za druhou a v pokoji byla pořád naprostá tma, abychom nepřišli skoro několik minut o napětí, jestli na ni z té tmy, kterou nepronikly ani tři lampy v jediné blbé pracovně, něco skočí, přestože tomu nic nenasvědčovalo. Završená tím, že se podívá z okna, u něhož svítí jedna z těch lamp, takže nejen, že neviděl nic divák, nemohla nic vidět ani ona. A když na to Trevorovi odůvodňovala, proč nevolat policii a mávnout rukou nad tím, že se jí něco vloupalo do domu,... můžu ztratit vědomí? Tak hloupé dialogy a naaranžování scény často je. O tom, jak měli Black Room za hrůznou věc, dokonce za nadpřirozenou příčinu posednutí a smrti mnoha lidí, a když najdou ohromné skladiště, kde je, sami, uprostřed noci se okamžitě rozjedou a neváhají se rozdělit, ani nemá smysl mluvit. Zajímavější příběh mohl být výzkum Julie a to, jak ji stáhl do temnoty. Tohle byla volovina.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: