Po Manžela jsem nezabila, což mě nakonec tolik nezaujalo, jsem dala autorovi ještě jednu příležitost s další knihou poukazující na svéráz a těžkosti čínského lidového života. Tentokrát nekope zrovna moc do byrokracie, ale frašku udělal ze zážitků jistého pekingského kuchaře. A rozhodně to bylo o dost lepší.
Jenže právě ve chvíli, kdy zloděje pošle jiná zlodějská banda, jaká s ním má nevyřízené účty, vykrást hezkou vilu. Kuchař ho sleduje, sleduje i to, jak se vykrádačka nepodaří a zloděj musí utíkat, a v té rychlosti z něj dostane jen ukradenou kabelku. Ve níž podle kuchařova prvního dojmu nic užitečného není, takže by se skoro vrátil k marnému pátrání po úpisu. Jenže brzy se ukáže, že nic, co se odehrálo, není tak docela náhoda. Ona vila patřila generálnímu, ona kabelka jeho ženě a v oné kabelce byla fleshka s kompromitujícím materiálem dokládajícím úplatky jistým stranickým úředníkům. Tudíž i generální začne vedle manželských problémů zběsile hledat zloděje. A jak se situace zamotává, jak postupně o fleshku začne mít zájem mnohem víc stran, protože generální, zloděj i kuchař se pro vyřešení svého palčivého problému zkouší obracet na různé živly, kolem kuchaře se začne stahovat pěkně nebezpečná smyčka. A zatímco generální, soukromá očka, zlodějské bandy a nakonec i policie ho mají za hlupáka, který nejspíš nemůže mít ani tušení, co taková fleshka je, kuchař by je mohl ještě docela dobře převézt, aby to byl zrovna on, kdo si zachrání kůži a vyrazí z někoho svých 60 tisíc.
Je to proto mnohem vtipnější kniha než Manžela jsem nezabila. Z počátku dá trochu zabrat se začíst. Je evidentní, jak odlišný je literární styl autora a vůbec čínská literatura od našeho západního. Každý si hned třeba všimne, že když se na scéně objeví nová postava, autor s ní zabředne do její minulosti, do jejího původu, odvypráví ve zkratce její příběh, který ji přivedl do momentu, kdy vstupuje na stránku, a tak je vlastně kniha i soubor krátkých fejetonů o různorodých postavičkách, jejichž osudy se v jednu chvíli často naprosto nečekaně a náhodou protnou. Takže chvilku trvá si zapamatovat, kdo je kdo. Navíc čínská jména, města a provincie jsou bez šance rozeznávat. Hned potom si jde všimnout, jak je autorův styl velmi prostý. Vypráví poměrně lidově, zjednodušeně, žádná komplikovaná souvětí. K tomu mnohokrát shrne v myšlenkách postavy, co že se vlastně děje a jak k tomu dospělo, u každého takto shrnuje, co ví, občas přidá i zmínku o tom, co ještě neví, tudíž se v textu docela snadno orientuje, jakmile si člověk všimne.
A potom, jakmile se příběh rozjede a kuchař započne své pátrání, které se rozroste do pátrání všech po všech, je to vlastně paráda. Absurdní paráda, protože spousta náhod nebo činů vychází z humoristické hyperboly, trochu podobně jako v absurdních dobrodružstvích od Jonase Jonassona. Navíc v Číně, tudíž v hodně odlišné kultuře nastavené na jednak jiné politické zřízení a jednak obrovskou masu Číňanů, a byť nemůžu vědět, do jaké míry je to umělecká licence a do jaké míry odráží autor realitu, je to hodně zajímavý výlet. Zvlášť, když je to většinou z pohledu obyčejných lidí snažících se nějak uživit (až na generálního), ještě ke všemu ve stavebnictví, kde jede šmelina asi v každém státě, takže jsme si hned bližší, s pomalým pádem do pekingského "mírnějšího" podsvětí zlodějů. Kde průvodce dělá trochu natvrdlý, trochu hrabivý, trochu moc ublížený, ale přece jenom trochu mazaný kuchař.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat