Liou Čen-jün - Manžela jsem nezabila

Originální název: Wo pu š' Pchan Ťin-lien (我不是潘金莲) 
Rok vydání: 2012
Český překlad: 2016

Při objednávání této knihy (která by se česky jmenovala doslova Já nejsem Lotos Pchanová, ale protože tím naráží na čínské klasiky u nás ne moc známé, je přejmenovaná) jsem se dost těšila. Název a anotace slibovaly šílené úřednické tahanice ohledně manželství a vraždy nevraždy, v dostupné ukázce se hlavní hrdinka rozhodla, že svého manžela zabije, a měla to být satira a komedie. Ovšem nakonec to bylo docela o něčem jiném a k tomu je dost znát, že čínská literatura je z velice odlišného prostředí.

Hlavní hrdinka Lotos Li se nerozhodla manžela zabít. Tedy nejprve na chvíli ano, jenže k tomu nesehnala kuráž ani pomoc, a nakonec mu chtěla zatopit jinak. V Číně bujela politika jednoho dítěte, Lotos s manželem čekali druhé, a aby se vyhnuli problémům, rozhodli se to vyřešit, jak už nejeden pár. Na oko se rozvedou, aby si každý mohl legálně ponechat jedno dítě. A tak se rozvedli, Lotosin manžel si vzal do péče syna, Lotos se narodila dcerka... manžel si našel jinou ženu a Lotos zůstala jako kůl v plotě. Za cenu toho, že udá sama sebe, se tedy domáhala zrušení rozvodu pro podvod, aby se k ní musel manžel vrátit a ona se s ním rozvedla řádně za to, že s ní tak zametl. Jenže tu vyvstalo několik problémů. Lotos netušila, jak funguje právo, jak probíhají procesy a co a jak může dokázat a potřebovat. Proto se svou žalobou neuspěla, rozvod proběhl řádně, oba úředníkům potvrdili, že už spolu nechtějí žít, a jestli v tom byla habaďůra nebo si to někdo rozmyslel, s tím už nic nenadělají. 

Lotos, poháněná odhodláním svého bývalého zničit, se nevzdala. Pokračovala se svou žalobou na neplatnost rozvodu na další nejrůznější instance, s tím, jak ji všude odmítali, ať už pro neexistující nároky nebo pro nepříslušnost, na Lotosin seznam přibývali další a další soudci a úředníci, na jejichž neochotu si stěžovala, a nakonec dorazila se svým protestem proti nespravedlnosti až do Pekingu v době Všečínského shromáždění lidových zástupců. Tam si jí všimli vysoce postavení hodnostáři, jejich podřízení špatně odhadli, co asi jejich reakce znamená, následovala úřednická čistka.... Jen Lotosin problém zůstával dalších dvacet let a na místní i provinční úrovni se stala otravným potížistou, ikonou nespravedlnosti a zosobněním tradičních čínských lidových hrdinek v jedné osobě. Až se přiblížilo další Všečínské shromáždění, dvacátý rok Lotosina úsilí. Lotos se konečně rozhodla vzdát, ale jak soudci a úředníci nevěřili, chtěli se ujistit, že na shromáždění nic nevyvede, ba že se tam vůbec nedostane, na just se rozhodla vyjet. Nastal tak závod o to, zda se Lotos do Pekingu a poté Pekingem proplete, když má v patách místní soudce, okresní policii, tajnou policii a dokonce i uplacené přátele.

Kniha to nebyla dlouhá, rozdělená na tři části, začátek Lotosiny anabáze, po dvaceti letech a krátký závěr, kde už Lotos nevystupovala, a možná se jiným četla snadno. Jenže já se nemohla s hlavní hrdinkou nijak identifikovat, nedokázala jsem jí fandit a vůbec jsem nemohla pochopit, proč ona nechápe, že je její snažení naprosto na hlavu. Autor údajně chtěl zábavnou formou poukázat na papalášstv v Číně, na šílenou byrokracii, a to ukázal velmi otevřeně. Scény mimo Lotos, jednání mezi různými tajemníky, zástupci, soudci, komisaři, to byla jedna velká přehlídka ulísané servilnosti, kde si každý mohl zdraví strhat, jen aby vyhověl i nevyřčeným přáním nadřízených, zatímco na obyčejné lidi se i sprostě utrhovali. Zvláště z evropského pohledu. Včetně odvolávání úředníků a obsazování míst, kde zjevně záleželo akorát na tom, jestli jim to "myslí politicky", a i v případě soudců jsem neměla dojem, že studovali práva. Či řeší právo. Vlastně jsem váhala, zda se děj neodehrává v dávné minulosti, dokud nevytáhli luxusní auťáky a mobily. 

Jenže tento velký kulturní rozdíl mi bránil si knihu užít. Asi nedokážu pochopit, jak si autor ze společnosti utahuje, jelikož tu společnost neznám. Nedokázala jsem Lotos fandit, protože všechno, co dělala, bylo z pohledu mé společnosti nesmyslné. I její původní žaloba byla zcela nesmyslná, a potom se úplně utrhla ze řetězu, zbytečně si stěžovala na lidi, kteří se vůči ní nijak neprovinili, dělala problémy a stála hlavy, ačkoli jediný problém byla její hlava a neochota přijmout, že nebojuje se systémem ani úplatkářstvím ani neochotou ani nespravedlností, ale svou vlastní chybou. Akorát to byl jen můj závěr, autor, zdá se, skutečně vinil establishment a Lotos podle něj byla v právu. Možná to dává smysl v Číně, ale rozhodně ne mně. Chování hodnostářů, jejich řeči a hierarchie založená komunistickou stranou byly komediální (kdyby to tam nebyla realita), jenže celý zbytek, soudní systém a Lotosin postup, nemohla jsem se rozhodnout, jestli je to pohádkové, nebo jestli to v Číně takto divně funguje. Zkrátka nevím, kam až zašla autorova básnická licence, a tak na mě všechny postavy působí jako naprostí mimoni, s nimiž nemám nic společného a na nichž mi tak nemohlo záležet. 

K tomu mám výhrady i k podobě knihy, což už padá na české vydání, originál samozřejmě vypadá úplně jinak. Jednak je tištěná celá tučně, což mi přijde trochu zvláštní a špatně se to čte, a jednak se v ní často najdou stránky popsané blokem textu bez přerušení, odstavce, jakéhokoli vizuálního členění, a to se čte ještě hůř. Alespoň překlad je vážně dobrý a kniha nenudí. Jen je z úplně jiného světa. Nedávám proto tohle hodnocení z důvodu špatné kvality. Jen proto, že jsem si ji nedokázala moc užít.

Mé hodnocení: