První část článku (proto toto berte jako jeho dokončení s úvodem v něm a závěrem zde) s reakcí na nejděsivější film české tvorby (jen ne v tom smyslu, jakém si to tvůrci tohoto trapně neumětelského hororu přáli) jsme skončili ve chvíli, kdy neznámý vrah, jenž může být zatím úplně kdokoli, zabil neznámého cosplay Davida Bowieho, o němž nikdo nikdy neřekl, kdo to vlastně je, v domě třicetileté středoškolačky Karin, nebo spíš jejího čtyřictiletého dědy, zatímco ona přespávala u kamarádky Lucky. Na jeho vraždu tak nepřijdou hned. Vlastně mám dojem, že se o něj do konce filmu nikdo nezajímá a nepřijdou na ni nikdy. Karin se spíš zajímá o to, že je zase ve zprávách, protože tohle je pro zpravodajce bomba. Dcera před osmi měsíci zavražděných obyvatel Petrovic byla napadena a nic se jí nestalo. Jo a mimochodem, ten samý útočník možná zabil i místní ředitelku, ale to je vedlejší. Také se zajímá o pokračování milostného dramatu s Erikem, který se po neúspěchu v Anglii pokouší dostat Karin zpátky, a i o to, že právě na Erikovi je řada, aby rozvířil vody podezření. Teda asi. On všechno oznamuje jako "95 rovných a hranolky budou za moment".
