Nejdřív jsem se na tento film dívala jen ze zvědavosti, jestli to bude stejná šílenost, jaké si od určité doby vybírá Dylan O'Brian, perfektní Stiles Stilinski z Teen Wolf. A zůstala jsem u něj, protože mě hodně zaujal.
Tuto knihu jsem dostala od Dobrovského před lety mezi prvními odměnami za nákup, ale protože tyto odměny se mi tam neustále vrší, k jejímu přečtení jsem se dostala až teď, když už mám s Turtonem zkušenost prostřednictvím jeho další knihy Ďábel a temné vody. Proto už jsem tušila, že mám čekat zamotanou záhadu plnou falešných dojmů a slepých cest, nicméně tato byla ještě originálnější.
Velmi slavný film Vymítač ďábla jsem viděla asi dvakrát, viděla jsem i jeho pokračování, ale úplně mě nenadchl. Proto jsem si koupila tuto knihu s nadějí, že příběh víc rozvine a ten mě tak víc zaujme. Klasický příběh o posedlosti démonem a jeho vymítání z obyčejného dítěte. Částečně se to stalo i ne.
Komedie, celkem romantické, zdarma od Dobrovského, mě často nenadchnou. Ale tato komedie psaná z mužského pohledu ve mě místo frustrace nebo točení očí vyvolávala často spíš upřímný smích. Hlavní postava v ní byla neméně zoufalá než v každé jiné, ale jeho střelená situace měla dost originální specifika.
První knihu od "nové" továrny na horory, byť young adult horory, Darcy Coates, jsem ohodnotila velice kladně, a tak jsem si už k Vánocům koupila další knihu. Ta skončila ve velkém komíně nepřečtených, dokud jsem se k ní nedostala tento víkend. A nezhltla ji stejně rychle. Jen k ní mám i pár připomínek.
Velice krátkou a dost známou novelu Cujo jsem se pokoušela přečíst už dvakrát. V obou případech, kdy jsem neměla žádné jiné vyžití, ten druhý byl třeba během pobytu v nemocnici kvůli lumbální punkci. Jenže jsem ji nikdy nestihla dočíst do konce a z nějakého důvodu jsem ji už znovu neotevřela, jakmile jsem se vrátila domů. Až teď jsem si pořídila papírovou verzi a konečně ji přečetla celou. Není divu, že mi to tak trvalo, napůl je totiž dost napínavá a napůl hrozně frustrující.
Tato Kingova kniha rozhodně není pro úplné začátečníky. Vlastně sama pořád nevím, jestli se mi líbila a co byla její pointa. Je to totiž jedno z abstraktnějších děl paradoxně a nepochybně zcela úmyslně zasazené mezi postavy, jež mají samy s takovou abstrakcí problémy, a nejvíc ze všeho je asi zkrátka zajímavé.
Originální název: Eaters of the Dead
Rok vydání: 1976
Český překlad: 1994
Tuhle krátkou knihu jsem četla už podruhé, je to docela jednohubka, a užila jsem si to ještě víc než poprvé. Opět se totiž jedná o historickou fikci, která je od Crichtona obvykle zajímavá a zábavná, a tentokrát rovnou z prostředí vikingů, zprostředkovaná arabskýma očima.
Po Manžela jsem nezabila, což mě nakonec tolik nezaujalo, jsem dala autorovi ještě jednu příležitost s další knihou poukazující na svéráz a těžkosti čínského lidového života. Tentokrát nekope zrovna moc do byrokracie, ale frašku udělal ze zážitků jistého pekingského kuchaře. A rozhodně to bylo o dost lepší.
Jedna z nejnovějších knih, které jsem dostala zdarma od Dobrovského. A už bych vážně ráda četla zase něco, co mě naprosto pohltí, protože Ďáblův potok to fakt nebyl. Netrpěl sice pro změnu mizernou editací, zato trpěl autorovým... řáděním.
