13. 10. 2018

Temná věž

Originální název: The Dark Tower
Země: USA
Rok: 2017

Velice známou předlohu od Stephena Kinga jsem nečetla, protože jde o několikadílnou sérii a vždycky se našlo dost jiných knih, než aby se mi chtělo ji začínat. Nehrozí zde tedy můj kritický pohled proto, že film neodpovídá knize, jak je to u téměř všech ostatních, kde jsem předlohu četla. Bohužel, i tak bude následovat kritika, protože tento film se zkrátka nepovedl.

7. 10. 2018

Mzdy na státní škole

Tento díl o pojmech, které se v češtině často zaměňují, bude zase trošku odbornější a nepůjde o něco, kde chybným písmenkem změníte význam, nebo stvoříte neexistující slovo. Půjde o pojmy, které existují, mají svůj význam, nejsou si podobné, ale přesto jsou zaměňované.

3. 10. 2018

Mít pochyby je v pořádku

Tedy zda je člověk takový, jaký by měl být. Zda jsem vypnula sporák, je to poněkud horší. A co tedy já? Jsem taková, jaká mám být? Vlastně nevím, ale váhám často. Chvíli mám tendence se podceňovat a chvíli zase nad vším mávat rukou. Faktem ale je, že rozhodně nejsem tím, ke komu jsem od základky směřovala. 

1. 10. 2018

Letošní příděl elektrozábavy

Ti z vás, kdo mě čtou pravidelně, si už musí říkat, že doma asi schováváme Thora, nebo proč máme pořád problémy s elektřinou. To je tuhle přímej zásah bleskem, pak náklaďákem do rozvodů, pak nepřímej zásah bleskem, vypálený zásuvky, oddělanej modem a tak dál a tak dál. A teď znova. Ale co se dá dělat, my se té zábavy neradi zbavujeme, s Eony už jsme skoro kámoši a aspoň byl pro jednou nervní někdo jinej než já.

23. 9. 2018

Mamma mia, cos to porodila?

Určitě znáte Těžkej pokondr. Alespoň ti z vás, kteří se blíží mému věku (což není zase tolik, ale jak jsem zvyklá z blogu.cz, kde většinu bloggerů stále tvoří středoškoláci, jen se pravidelně obměňují... jako středoškoláci, je vhodné to zmínit). Nebo spoustu jiných autorů, a to z doby hodně minulé, kdy to bylo jednodušší vzhledem k železné oponě, i z doby méně minulé, kdy si na tom popíci udělali vejvar. Zkrátka vzít cizí nebo i českou písničku, nechat si melodii a místo původnímu textu, kterému jejich publikum stejně často nerozumělo, tam prsknout nějaký vlastní. 

16. 9. 2018

V raptořím hnízdě a ve ferrari

Tedy ve skutečnosti jsem nebyla ani v jednom. Jen minulý víkend v Českém Krumlově a tento v Dlouhé Lhotě.

Do Krumlova jezdíme už několik let pravidelně na otáčivé hlediště. A rádi bychom jezdili dál, takže dejte pokoj s jeho přesunem. Když si tak probírám, jaká představení jsme viděli, obvykle si vybíráme v podstatě komedií říznutou klasiku a letos tomu nebylo jinak. Ztracený svět od A. C. Doyla. Tedy zase Doyle, ale on stojí za to. I ty inscenace. Sice tu tentokrát nehrál nikdo výrazně slavný (zato v Psovi baskervillském si Sherlocka zahrál Roden), ale zato tu bylo několik dinosauřích loutek v "doživotní velikosti" a scény s nimi byly neuvěřitelné. Například když se ze všech koutů zahrady a kolem hlediště začali k jedné z postav postupně plížit raptoři, ve tmě, v mlze, s napínavou hudbou, i samotný divák je viděl postupně, takže zatímco se zaměřil na jednoho a mrknul, zjistil, že z druhé strany se plíží další, pak najednou si všimnul, že další přichází ze stezky a tak dál, bylo to parádní. Hodně parádní. A hlavně na rozdíl od medvědů naprosto nové (protože Krumlov není daleko a na krumlovský zámek jsme jezdili na školní výlety snad minimálně jednou v každém ročníku + ještě rodinné výlety).

8. 9. 2018

Není sám s sebou

Tedy zrovna v nadpisu by asi nikdo chybu neudělal. Když není někdo sám sebou, dokáže to napsat asi každý, když není někdo sám se sebou třeba spokojený, taky to asi zvládne každý, a doufám, že u tohoto ustáleného spojení by s nikdo nenapsal. Ale jsou i další případy, kdy to tak jednoznačné není a kdy to tolik lidí plete. Je to ale velice jednoduché. 

2. 9. 2018

Sirotčinec

Originální název: El orfananto
Země: Španělsko
Rok: 2007

Španělské filmy často mívají svůj celkem osobitý styl, který nesedne každému, a občas mě i dobře hodnocený právě kvůli tomu nezaujme. Sirotčinec se ovšem celkem povedl. Asi mi tady ona vybledlá a studená atmosféra, jež je často zvýrazňovaná ještě víc třeba hlavně v kraťasech a mně nezřídka evokuje atmosféru socialistických neveselých filmů, nevadila, prostě se mi to docela líbilo.

27. 8. 2018

Zombík a Rex bez ocasu

Jsem si celkem jistá, že sny, v nichž člověka něco honí, mají jednoduché vysvětlení. Že něco potřebuje udělat, něčemu se věnovat nebo něco vyřídit. Myslím, že tak by se dal vyložit i můj dnešní sen, protože před spaním jsem myslela na to, jak nesmím zapomenout ověřit si, kdy končí lhůta k jednomu odvolání a že si to musím načasovat s nahlížením do spisu. Takže vážně celkem nic vážného, protože nic z toho nebylo třeba zařídit dnes, ale i tak se to patrně přeneslo do mého podvědomí. Jenom... extrémně bizarním způsobem.

22. 8. 2018

Karma

Sice jsem je před lety poslouchala a mám doma dokonce 3 CD. Což bylo výhodné hlavně v době, kdy jsem anglicky neuměla, zatímco chorvatština není tak rozdílná a číst chorvatský text z přebalu a zpívat si s nimi mi nedělalo problém. I když jsem ve většině případů měla jen matné tušení, o čem to zpívám. Amore mio, proklet bio, u srdcu mom je brodolom. Amore mio, nisi smio, mene prevariti s njom. I když té staré paní tehdy v Chorvatsku jsem jako dítě rozuměla celkem slušně. Ale o hudební skupině, které už se dneska každý asi akorát zasměje, to nebude. Bude to o jiné karmě. A téměř výbuchu.
No, skoro.
zdroj