Venčení draků

Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři, já jsem štír, tak jsem vylezla. Teda zjistila jsem, že se tady v ČB provozuje taková tradice (hlavně pro děti, avšak co má bejt, chci vidět draky a koupit si kindervejce i po třicítce, sežerte mě! ...draci!), kdy se kolem náměstí chodí venčit draci. Letos to bylo příhodně v pátek, to končím brzo, navíc bylo hezky. Tudíž jsem po nějaké době zase omrkla jednu blízkou kavárnu (bio etické neznamená nutně dobré, tak hnusný míša řezy jsem ještě nejedla) a potom jsem na náměstí počkala, než měli vycházet z galerie s obřími loutkami. Vlastně jsem nevěděla, co čekat. Přečetla jsem si alespoň poslední bulletin advokacie včetně velmi ujetého kárného případu, kdy advokát odmítl dát si pauzu od studování spisu a nechat soudní úřednici jít na oběd, až ho údajně museli zpacifikovat včetně želízek. Tomu říkám pracovní nasazení, ke kterýmu by mě osobně nehlo. Sice kolem bylo celkem rušno, protože se stavěly stánky k závodům, a tak to i nakonec zkazilo pozadí venčení (protože courat se za nimi celou trasu jsem zase nechtěla), nicméně ukázalo se to super zvykem.

Delfínoběluha rejnoslonovitá

Už skoro tři roky jsem nezapsala žádný bláznivý sen. Tři roky se mi žádný nezdál? Fakt ne, jenom jsem si je moc nepamatovala, nebo jsem byla líná je zaznamenat. Tenhle byl ovšem tak ujetý, až jsem se přemohla. Vítejte mezi delfínoběluhami rejnoslonovitými.

Novoroční nemocniční dobrodrůžo

Ono tedy nesouvisí s novým rokem. Spíš se starým problémem mých oteklých očních nervů, jemuž konečně přišli na kloub. Zjistili zúžení mozkových splavů, což prý není moc častá věc, a loni na podzim se rozhodlo vrazit mi do hlavy stent, aby se rozšířily, správně odváděly, co mají, a klesl vnitrolební tlak. Zákrok se naplánoval na minulé pondělí. Měla to být rychlá záležitost na pár dnů. Podle lékaře na předpříjmu celkem přímočará operace, ne že by mě všude napíchali. Akorát nebyla přímočará a všude mě napíchali.

Frustrace neodškrtnuté obsese

Možná jste si všimli... eh, nevšimli, tenhle blog prošel za svou osmnáctiletou existenci mnoha fázemi a tu s hromadou filmových recenzí odvála puberta... tradá, překvapení, že zmizely všechny filmové recenze! Hromada práce stojící za zveřejněním. Zároveň dost práce stojící za jejich smazáním. Protože měly jen štítky podle žánru, některé žádné, tudíž jsem musela procházet historii od roku 2007. A na to blogger není stavěný. Přesto jsem hrozně spokojená. Divný? Když přidáte obsesivní sklony, ne tak docela. Však se podívejte do mého mozku. Můžete celkem zčerstva, v červenci jsem byla na MRI.

zdroj

Jak jsem přežívala přednášky a Barbie kult

Nudíváte/nudívali jste se ve škole při poslouchání věcí, které vás nezajímají? Já rozhodně, protože mě obvykle skoro nic z přednášeného nezajímalo. Nedávno jsem přitom při likvidaci poznámek (nač je skladovat v šanonech, když je mám na exterňáku a hlavně je už asi nikdy neotevřu) narazila na důkaz o tom, co jsem v takových případech dělávala na univerzitě. A hrozně mě to zpětně pobavilo. 

Předvánoční spamy

Nejde tedy úplně o spamy, které by mi přišly přímo před Vánoci. Jen jsem je shromáždila za poslední dobu a podělím se o ně teď, před Vánoci, přičemž začneme rovnou právnickými. Protože pokud si myslíte, že advokát nedostává na pracovní e-mail spam, vyvedu vás z omylu (na některé klikněte pro zvětšení, je to hodně textu).

Když ne v telce, aspoň ve snu

Sledujete seriál FROM? Já ho objevila teprve před 14 dny a jsem jím úplně posedlá, viděla jsem najednou celou první řadu a teď se nemůžu dočkat nových dílů. I když druhá řada začíná být hodně frustrující, protože ze všech záhad se tvrdohlavě neodhaluje vůbec nic, jen přibývají další, a tvůrci si dávají extra záležet, aby spolu postavy neuměly komunikovat. Nicméně jde o nadpřirozenou záhadu, kde se lidé zasekli v jednom městečku, z něhož se nedá odjet pryč a kam každou noc přichází monstra v převleku usmívajících se lidí a roztrhají každého, kdo se dobře neschová nebo kdo není chráněný záhadným talismanem. Nic tam navíc nedává smysl, celý svět je nějak pokroucený a pokus zjistit něco víc cestou do okolních lesů přinesl spíš ještě víc matoucích otázek. A já o tomhle místě měla sen.

Spamy a scamy, splaťte kdykoli zdarma!

Povedlo se mi zase nashromáždit pár scamů, které mi přišly zajímavé už jen tím, jak nesmyslně zní nebo jak nedává smysl, že chodí v ČR, jeden, který se snaží tvářit trochu sofistikovaněji, a na závěr jednu bankovní zprávu, u níž jsem vážně nechápala, která bije. Na druhou stranu, je dobře, že podvodníci rozesílají své scamy v angličtině nebo v nich uvádí taková tvrzení, jaká v kontextu ČR nefungují. O to méně lidí jim naletí.

Švihlé Vánoce

Letos, eh, loni jsem nevydala žádný vánoční článek. Ale mám nějak energii vydat shrnující povánoční. Po docela dlouhé době jsem totiž byla z Vánoc výrazně nadšenější. Tedy já jsem nadšená vždycky, jen mi to kazí nulové překvapení. Dárky si kupuji sama podle potřeby, nebo je aspoň všechny balím a o všech vím. A obvykle se mi nechce utrácet ani za vyložené švihlosti. Na rozdíl od těchto Vánoc. Nebo je to i tím, že jsem i před svátky byla, a nejen já, tak trochu švihlá. No, pojďme si to shrnout. 

Hotel skoro jako Overlook

Na začátek, abyste plně pochopili inspiraci tohoto snu a jeho šílenost, je potřeba uvést pár věcí. Zaprvé, koukali jsme se na krátký český seriál Čtvrtá hvězda, komedii odehrávající se v hotelu, kde mimo jiné vystupuje velmi ambiciózní, drsná manažerka Tereza a kde se jídlo po úrazu kuchaře Tichého vůbec nedalo jíst. Zadruhé, já nevařím a ani moc nejím omelety, palačinky ani lívance, ale kamarádka mi někdy kolem deváté, desáté večer při sledování toho seriálu oznamovala, že si jde nějaké udělat. Zatřetí, Gilead říkají onomu teokratickému státnímu útvaru v Příběhu služebnice. A začtvrté, Overlook je hotel z Osvícení od Kinga. Jestli v tom hledáte nějaké spojení, věřte, že to, co se mi zdálo, vás stejně nenapadne. 

Tak to dopadá, když jdete na oční

Kdysi jsem na oční chodila. V druháku, snad v druhém pololetí prváku? Zkrátka ten rok, kdy jsme na informatiku a matiku dostali učitelku původem z naší vesnice poté, co se nám za vesnicí její auto políbilo s vlakem. Právě při informatice mě tak nesnesitelně bolelo oko, až mě poslali k očnímu, jedinému ve městě a okolí, bohužel pro město a okolí. Tehdy to byl zánět slzného kanálku, banalita, ale začalo to tím. Protože když mě potom čím dál víc otravovaly zákalky ve sklivci, aniž bych věděla, co to je, objednala jsem se na přelomu střední a vysoké znovu k němu. Mé stížnosti na zákalky a trochu horší zrak do dálky neřešil, vyfasovala jsem nanejvýš půldioptriové brýle, abych dala pokoj, a začal řešit oční tlak. No... nějaký rok jsem pořád chodila na měření, on dokola říkal, že je vyšší, ale neřekl, co to znamená, proč to tak je, co s tím dělat. A jelikož tou dobou už jsem jezdila do školy do Plzně, přestaly mě tyhle zbytečné návštěvy z ruky bavit.

Teď se mi ovšem zrak horší víc, specifickým způsobem, co by byl na dlouho, a povedlo se mi najít očního v ČB. Opět zcela vynecháváme, jaký kulový vidim, to všichni zarputile neberou na vědomí, ale opět se pustil do očního tlaku, který je prý extra vysoký. Přičemž víte, co už zjevně před lety stačilo? Napsat mi kapky, co mi napsal teď, aby se zase snížil. Ale to není všechno, já vždycky musím mít něco extra.

Doručovací drama

Je po Vánocích, tudíž jsem si naobjednala spoustu věcí. Tedy ne, že bych si nic nedala k Vánocům, ale jednak jsou výprodeje a jednak často lidi vysolí raději nějakou bankovku, než shánět, co by se vám mohlo líbit, a tak můžu utrácet. Ideálně z pohodlí domova, všechno si naposílat do balíkoven a zásilkoven, kolem kterých chodím do kanceláře, prostě klídek. Tedy zdánlivě. Protože panejo, to bylo dobrodrůžo!

Boj s dinodevianty

Byla jsem v kině na Eternals (Marvel ten film podle mě nepotřeboval), vymazala se mi všechna data k Jurskému parku v mobilu, tak jsem tu hru smazala, ač byl můj park už hodně rozvinutý, a docela se mi ulevilo. Víte, každý den ve dvě se načetly nové úkoly a člověk se na tom, že je zdolá, stane hrozně rychle závislým. Ono je to nic, do dvaceti minut máte hotovo, ale když každý den ve dvě cítíte potřebu všechno přerušit, abyste co nejrychleji domatlali novou sadu úkolů a získali výhody pro budování parku, stane se z toho nakonec povinnost, hru si neužíváte, odpoledne taky ne, a když jsem ji musela vymazat (nebo znova budovat, což se mi nechtělo), vlastně se mi ulevilo. Šílené. Nicméně se mi potom tyto dva prvky prolnuly v podivném snu.

Zářijové zážitky

Nemůžu říct, že by se kolem mě dělo moc. Teda kolem mě je zbytek světa, potažmo vesmíru, potažmo veškeré existence, takže technicky vzato se kolem mě děje úplně všechno, co se děje, ale rozumíme si, ne? Proto, když už se děje i něco, co zaznamenám, nebo zahrnuje přímo mě, stojí to za to. Za plácnutí do čela. Něčím těžkým. Okovaným. A drahým, pokud možno. A v září se pár takových věcí našlo. 

Ženština líbí vas a jiné spamy

Spamy obvykle přehlížím, ale protože jsem si objednala novou židli a informace o objednávce mi do nich často padají, musím je teď hlídat. A řekla jsem si, že když už se jimi musím probírat, proč bych se s vámi opět nepodělila o to, co se může urodit ve sběrně spamů, scamů a nevyžádaných nabídek.

Jak to de?

Prej že zítra už definitivně končí nouzový stav, a tak i omezení pohybu. Což o to, propašovat se přes okres se nějak dá vždycky, já bych spíš potřebovala otevřít obuv a oblečení. Pro dospělý, do dětskýho se nevejdu. Mám totiž velkej přeplatek na plynu, tak bych ho potřebovala utratit, a proč ne zrovna tak, že bude v čem chodit. Však kalhoty to vzdaly nedávno, tepláky mám podezřele řídký, jak jsem si je rok ošoupávala o gauč, a boty na období, kdy není sníh, ale taky to ještě není na sandály, mám úplně přesně jedny. Na druhou stranu to samozřejmě chápu, ono chytit COVID je vážně dost na pr...ažský ceny s mimopražskou mzdou. 

Posmrtná smyčka

Střídá se u mě kašel a rýma a mám toho celkem dost. Tak se pokusím tu popsat sen, který jsem měla dvě noci zpátky a jehož závěr ovlivnilo nejen pár filmů, ale i meme s rozpouštějící se čokoládovou figurkou o bitce o předsednický pultík v poslanecké sněmovně. I když nezní zrovna povzbudivě, pokud se vám do snu vkrade už i to, že si poslanci dali grupáč o mikrofon.

Máme Husa, máme Bruna!

Normálně jsem v pondělí jela konečně domů na dovolenou a normálně se ten autobus skoro vyboural, protože mu osobák nedal přednost. Lidi jsou pitomí. A to ještě jel onen řidič, který zlověstně mlčí, dokud nezačne řvát, takže to dávalo super atmosféru. Ale lepší než ten druhý, který ne a ne a nepojede, dokud nepřestanete kvákat do telefonu, a pak vás seřve, že na váš byznys není nikdo zvědavej. I když ne, že by mi to nevyhovovalo, sedět hodinu a půl, když vám celou cestu někdo úspěšně přehlučí i sluchátka puštěný naplno, není nic moc. Občas se mi zdá, že by bylo fajn pozvat ho domů. Já ráda ticho.

Nový blóg!

I když ne tak docela. Já vím, zakládám pořád další, mám už jich milion a pořád bych se pouštěla do nových, i když ve starých toho moc nepřibývá. To má ale důvod - nemůže nic přibývat do archivu povídek, dokud nějakou nenapíšu, a já konečně přijala, že moje tvorba fanfikcí i nefan fikcí je zcela zdarma, nikomu žádnou nedlužím, nikdo po mně nemůže žádnou požadovat, a když nepřijde nápad, je v pořádku, že stojí. CSI blog také stojí logicky už pár let, protože můj zájem o CSI před pár lety opadl, postupně skončily všechny seriály a to je prostě život. V životě prostě občas něco stojí. A Harry Potter blog, tedy taková mini encyklopedie, jede pomalu, ale pořád. Pořád mě baví sem tam sepsat rozbor nějaké věci nebo jevu z tohoto universa a věřte nebo ne, i když to nikdo nekomentuje, měsíčně přijde pár tisíc čtenářů.

A tento nový blog je něco podobného, jen se týká ságy Píseň ledu a ohně, tím pádem seriálu Hra o trůny (ggglum, g--lum!) a není úplně s křížkem po funuse, protože se připravuje ze stejného světa seriál Oheň a krev. Tedy se jedná o články o místech, hradech, městech, národech, tvorech, kontinentech, rodech ze Západozemí, Essosu, Sothoryosu. Jen o postavách ne, protože to končí na ách místo ech a protože to je... prostě moje volba. Takže ve zkratce, můžete si přečíst třeba, jak vypadá Rudá bašta, jaká je historie rodu Lannisterů nebo co je zlovlk. Někdy jsou to fakt dlouhé, detailní články, někdy je materiálu jen na pár řádků, ale mě to baví.

Geralt je lama!

To se takhle probudíte a sotva můžete vylézt z postele, protože pořádně neohnete koleno. A uvědomíte si, že za to může Geralt z Rivie. Tedy ten seriálový s podobou Henryho Cavilla, na počítačové hry nejsem a knihy jsem taky nečetla. Jenže on byl fakt lama.

No nekoukej, je to pravda!
zdroj