Růžovou mám ráda a 30 dalších přiznání

Tuhle mě napadlo, že tento blog (dobře, v jeho předešlé podobě na blog.cz) existuje, byť neformálně, už skoro 13 let a za tu dobu, když nepočítám dávno smazané krávoviny, se v něm dá přečíst jenom mezi řádky, kdo jsem. Dá se v něm vyčíst můj obor a filmy a knihy, které se mi líbí a které... no, lidi, co nikdy nic neviděli a nečetli říkají, že je to dobrý. A i když jsem opakovaně prohlašovala, jak mě nebaví vrtat se v životech ostatních, stihla jsem si za všechny roky na Zemi všimnou, že spoustu lidí ano. Tudíž proč na sebe jednou něco neprásknout v otázkách z nějakého tagu. 

1. Co znamená tvé jméno a jmenuješ se po někom?

Údajně je to starý hebrejský výraz pro soudkyni a jmenuju se po mámě. Nutno podotknout, že to není originální volba. Alespoň moje příjmení není běžné.

Blogová přezdívka Ann Taylor je pak z dob, kdy jsem milovala CSI a v CSI: NY vystupoval detektiv Taylor, jemuž jsem do jedné fanfikce pořídila dceru. S mým jménem nemá nic společného. Nejsem Anna.

2. Odkud jsi?

Narodila jsem se ve vesnici v Šumavském podhůří, vyrůstala jsem ve vesnici v Šumavském podhůří,  na střední jsem chodila v Bráně Šumavy, VŠ jsem studovala v Plzni, teď jsem v Českých Budějovicích, a Plzeň jsem si oblíbila nejvíc. Ale na Šumavu a jižní Čechy nedám dopustit. Je tu krásně.

3. Co se ti líbí/nelíbí na tvém aktuálním bydlišti?

Město se všemi klady a zápory, ale konkrétně na naší ulici se mi líbí klid, stromy, blízkost parku, řeka za domem, jednosměrka bez provozu, za rohem zastávka autobusu a náměstí deset minut chůze, ani ne. Na druhou stranu se blbě spí v horkém létě v bytě pod půdou ve starém domě bez klimatizace, je neskutečný rozdíl spát tam a pak přijet k rodičům do zeleně. Naštěstí je to zatím pár dní v roce. A taky, jak už jsem řekla, Plzeň se mi líbí víc.

4. Máš sourozence?

Mám dva mladší bratry. Všichni jsme dospělí, ale to automaticky neznamená, že jsme všichni taky dostali rozum.

5. Máš prarodiče?

Napůl. Babičky jsou obě dlouho vdovy, jedna žije s přítelem.

6. Barva očí a vlasů?

Oči se mi v dětství přelily z jasně modré do tmavě zelené a vlasy jsou myší blondošedo, takže je barvím na červeno nebo hnědo. Ale všichni mi říkali, že na sluníčku jsem bývávala zrzavá. Co já vím, na hlavu si nevidím. Akorát je musím denně mýt, nic moc kvalita.

7. Oblíbená barva?

Fialová pro doplňky. Na oblečení černá a modrá. Ale růžovou mám taky fakt ráda. Teď jsem si třeba koupila zářivě růžový deštník, za který bych se na střední měla za pitomou, povrchní barbínu. Což bylo samo o sobě dost povrchní, ale kdo nebyl. Navíc jsem ten hezčí velkej nechala na nádraží, tak přece nebudu moknout.

8. Máš domácí mazlíčky a jaké je tvé oblíbené zvíře?

Ne. Občas jsme mívali, jako děti korelu, zebřičky, během let spoustu rybiček a křečků. Naposled dva albíny. Možná někdy v budoucnu bych chtěla mainku, do těch jsem zblázněná aktuálně. Jenom je to práce a peníze a vůbec, línej člověk si zvířata nepořizuje.

9. Kam jsi chodila do školy? Jaký byl tvůj oblíbený a neoblíbený předmět?

Na střední odbornou školu ekonomickou, která se první dva roky studia jmenovala obchodní akademie, pak rok veřejné správy a pak na právnickou fakultu. 

Na střední jsem od druháku nesnášela matiku, protože učiteli jsme byli ukradení, ráda jsem měla předměty spojené s počítači, taky od druháku, protože jsem v nich začala být nejlepší. Na vysoké byly super volitelné psychologie a soudní lékařství, nejvíc mě otravovalo mezinárodní právo a právo a ekonomie, dosud je mi záhadou, proč toto, co se zvrhlo v nauku o ekonomických teoreticích, byl povinný předmět. Nepamatuju si ani fň. Ale nutných zel bylo všude víc. Jako asi všechny odborné z veřejné správy, to byl výmaz.

10. Studuješ? Pracuješ?

Pracuji jako advokát. Je to hodně zajímavé, někdy se dostanete k věcem, o kterých by vás jinak nenapadlo přemýšlet (právní problematika rybníka a jeho dodatečná kolaudace je úžasné téma), ale má to i stinné stránky. Třeba tu naši tiskárnu fakt nakopnu. Má za to, že ví mnohem lépe než já, jak to chci naskenovat. A taky žere obálky. 

11. Umíš vařit? Oblíbené a neoblíbené jídlo?

Vařit i péct umím, hodně dobře, když se snažím. Mé nejoblíbenější jídlo je ale pajšl od rodičů. To se uvaří na kostičky nakrájené srdce, játra, ledviny a jazyk ve smetanové omáčce, s houskovým knedlíkem nebo bramborem. Po tom se můžu utlouct. Jinak spíš pořád zkouším něco nového, teď jsem si oblíbila cizrnu a kuskus. Nesnáším dršťky, nemusím hovězí a jen výjimečně tepelně upravenou zeleninu, tu radši syrovou. A bijte mě, ale pizza taky není kdovíco.

12. Máš tetování? Chceš tetování?

Nemám. Před pár lety jsem ho docela dost chtěla, ale přešlo mě to a myslím, že se tetovat nenechám. Jedno má akorát nejmladší brácha a žádné vášně kolem nejsou. 

13. Jaké máš auto/motorku?

Žádné a žádné neplánuju. Doma máme SUV mitsubishi a nejsem si jistá, jestli ten nabouraný starý peugeot ještě bude jezdit, ale já i přes řidičák řídit neumím a nebaví mě to. A na motorce jsem jela jen jednou. Zhruba před 20 lety na prskoletu, na kterém mě strejda jednou vyzvedával ze školy.

14. Cestuješ? Kolik zemí jsi navštívila?

Cestování mě baví, ovšem nebaví mě ho zařizovat, proto ne zase tak moc. Mimo ČR to bylo Německo, Francie, Rakousko, Itálie, Švýcarsko, Polsko, Slovinsko (jen průjezd) a Chorvatsko. Z toho jsem si nejvíc zamilovala Švýcarsko, kde jsem taky nejvíc viděla - projeli jsme celou zemi z východu na západ. Rozhodně nejmíň mě oslnilo Polsko. A v každém případě bych příště brala místo, kde jsem ještě nebyla, než se vracet. 

15. Co nejradši děláš?

Spím, to jsou otázky! Taky čtu, čučím na youtube (na filmy a seriály moc ne, odebírám tři zahraniční youtubery, co točí jednou za uherák, spoustu krávovin, jak lidi opravujou zrezlý nástroje, nebo čistí koberce, a totálně švihlý "reality" show. Třeba o práci britských soudních vykonavatelů... a Gordona Ramsayho). Občas kreslím, občas se dokopu něco napsat nebo přeložit. 

16. Čeho chceš dosáhnout? Vyplnilo se to?

Jako malá jsem neměla jasno. Lítaly u mě představy jako učitelka, archeolog, astronom, veterinář a spousta dalších. Teprve trochu později jsem si na růžový lepící papírek napsala seznam snů: Napsat knihu, udělat řidičák, udělat zbroják, stát se právníkem, být fanoušek CSI až do konce. A jak je vidět, co byl sen dřív, nemusí vůbec být sen teď. Řidičák mám, ale řídit nechci, po zbrojáku jsem toužit přestala, CSI mě taky pustilo, knihu jsem ještě nenapsala, ale to vzdávat nemusím, tak jen ta práva. Ani během studia jsem ale nechtěla být advokát, trpěla jsem příšernou společenskou úzkostí. Věci se prostě mění, takže už nijak moc konkrétně neplánuju. Vlastní kancelář jednou možná?

17. Sbíráš něco? Máš schované staré dětské poklady?

Mám schováno pár dopisů a pohledů v mém starém pokoji v boxu za postelí spolu se vstupenkami, dvěma památníky, starým deníkem do konce základky (je hrozná prdel ho číst) a velkým štosem časopisů Kačer Donald. Kdysi, než jsem je vyhodila, jsem taky sbírala hromadu jiných časopisů. Měla jsem je v ohromném šupleti a byl v něm takový bordel, že se mi tam jednou nepozorovaně ztratila žákajda a  já musela vyřizovat novou, než jsem ji našla ke konci roku. Taky mám krabici plnou autobusových a vlakových jízdenek, ale většina je z mého dojíždění a už jsem je sbírat přestala. Zajímavé jsou jen pro ukázku vývoje od ručně psaných, přes podlouhlé tištěné na nádražích a první strojky průvodčích, z kterých vyjížděly s oranžovým vzorem až po současné s QR kódem, které ani nemusím tisknout. Což je taky důvod, že je už nesbírám.

18. Jaký byl tvůj první mobil? Jaký máš teď?

První mobil jsem dostala pod stromeček v osmé nebo deváté třídě, a pokud si to nepletu s jakýmsi LG, které mi matně vylézá z paměti, byla to ona legendární Nokia 3510, mělo ji nás plno. Taky si vzpomínám, že jsem tehdy rodiče zklamala nulovou reakcí, ale já si o něj neříkala, nijak zvlášť jsem ho nechtěla. 

Teď mám Lenovo TAB, což je kříženec telefonu a tabletu. Vzhledem k tomu, že ho stejně používám jen na brouzdání po netu při čekání a na SimCity, bohatě mi stačí. Ono jak to nemá klávesnici pro psaní všemi deseti, není to pro mě pohodlný.

19. Jaké máš sociální sítě/kde působíš?

Tady, což určitě nikdo nečekal, a k tomu se váže i původní blog na blog.cz. Mám účet na youtube, kam jsem před lety nahrávala fanvidea, ale roky už nic, a účet na redditu. Kromě toho už působím jen na Edna.cz, kam občas píšu články do sekce Hry o trůny.

Během advokátních zkoušek jsem si založila facebook, abych měla přístup k materiálům, když naše skupina byla z celé republiky, ale hned po nich jsem ho zase smazala. Neměla jsem na něm nic kromě jména a zařazení do jediné skupiny ke zkoušce, a i tak mi během těch dvou týdnů napsala hromada chlapů, které vůbec neznám. Nechápu to. Možná, kdybych tam dala i fotku, tak je to odradí.

20. Jaký knižní žánr a spisovatel je tvůj nejoblíbenější? Co jsi četla naposledy?

Ráda mám horory, fantasy, thrillery, krimi, i komedie, sci-fi a dramata. U spisovatelů je to totéž. Nezáleží na spisovateli, ale konkrétním díle. Když vezmu nejvíce zastoupeného v mé knihovně, Stephen King. Řekla bych s Martinem a Rowlingovou v závěsu, ale od nich mám ráda jen jednu  dlouhou sérii. 

A naposledy jsem četla tady uvedeného Velkého Gatsbyho, z kterého jsem vůbec nebyla odvázaná.

21. Jaký filmový žánr je tvůj nejoblíbenější? Jaký film/seriál? Co jsi viděla naposledy?

Opět nejde mluvit o nejoblíbenějším, sleduju stejné žánry, jaké čtu, a vůbec nemůžu vybrat jedno dílo.
Naposledy jsem viděla Simpsonovy, ale pokud v premiéře, tak dokument V síti za filmy a taky víceméně dokument McMillions za seriály. 

22. Jaký hudební žánr je tvůj nejoblíbenější? Jaký autor?

Hudba mezi mé koníčky nepatří, v mobilu mám už roky ten samý playlist, jednou za čas ho oživím o jednu nebo dvě nové písničky, ale většinou nic z aktuálních trendů. Na žánru ani autorovi mi nezáleží, musí mě chytit melodie. Ale protože neposlouchám rádio ani hudební kanály, jen málokdy něco najdu. Na druhou stranu ale ohraný výběr znamená, že téměř ke každé skladbě mě v různých fandomech napadl krátký příběh.

23. Jsi ranní ptáče nebo sova?

Ani jedno, jsem hibernující medvěd. Ale pokud bych si měla vybrat, rozhodně ponocování, brzké vstávání nedávám. Stačí vstávat kolem sedmé, což jde v létě, ale když je v zimě ještě tma, je i to utrpení. Nezáleží moc na tom, v kolik jdu spát, vždycky na tom, v kolik vstávám. I když zapadnu do postele ve dvě, klidně vstanu po sedmé, ale když mám vstát dřív, nepomůže ani zapadnout v osm. A když jsem musela jako koncipient občas do Prahy a vstávat ve třičtvrtě na pět, začala jsem Prahu nesnášet.

24. Jaké je tvé znamení?

Štír. Jsme prý sfině. Ale horoskopy... mají stejný význam jako rituál zahrnující úplněk, nafukovací bazének a arménskou kozu. Vyberte náhodnou charakteristiku, přiřaďte ji náhodnému znamení a trefíte se vždycky. Jen štír mi přišel všude popisovaný víc zmrdsky, ale to je možná jen zdání, protože se mi to líbilo.

25. Jsi pravák nebo levák?

Pravák s tím, že kromě psaní a kreslení má levá ruka nemá s motorikou problém. Kdysi se na brigádě divili, že dokážu levou zasazovat drobné komponenty do kazet, když levák nejsem. Akorát teda dneska mě nějak bolí.

26. Jakou neužitečnou podivnost umíš?

Psát zrcadlově, vzhůru nohama a vzhůru nohama zrcadlově. V osmé třídě mě napadlo se to naučit, tak jsem se to naučila, když jsem při nudných hodinách do zblbnutí cvičila opisováním textů učebnic. S tím jsem pokračovala i na střední a dodnes to zvládnu. I  když žádný krasopis. Ovšem jednou se to hodilo. Na seznamováku na střední vyjmenovávali různé podobné hlouposti a kdo to umí, měl se předvést. Třeba padlo, kdo má rád rajčatový džus a vypije skleničku. A právě i zrcadlové psaní přišlo na přetřes. 

27. Jaký je tvůj styl?

Líbí se mi elegantní, ale nakonec to vždycky nakombinuji s pohodlím a neochotou utrácet za oblečení. Vždycky jsem se nejvíc rozjížděla akorát u bot a nebýt nutnosti chodit pěšky, klidně bych měla samé podpatky. Úplně ploché boty jako levné kecky už ani nesnesu.

Jen pokud k eleganci patří i líčení, tak to ne, to musí jó být, abych se otravovala s řasenkou a rtěnkou. Jenom lak na nehty používám víc.

28. Máš nějaké zdravotní obtíže?

Jako malá jsem měla astma a alergie, což mě už netrápí. Nejvíc bolesti jsem si prožila při zánětu mezižeberního nervu, a už mě dvakrát šíleně bodlo v zádech tak, že jednou jsem byla 14 dní doma a ještě týden jsem nemohla sedět a podruhé jsem doma nezůstala, takže se to táhlo ještě déle. Jinak jen dost blbě vidím a nosím brýle.

29. Vyznáváš náboženství? Věříš v nadpřirozeno?

K náboženství mám velmi negativní postoj, zejména k těm abrahámovským. V nadpřirozeno jsem trochu věřila dřív, teď bych ho shrnula jako možnost dobré zábavy, pokud to člověk nebere vážně, a jako jevy, které jen  dotyčný pozorovatel neumí či nemůže pořádně zachytit a vysvětlit - ale ne z důvodu, že by vysvětlení neexistovalo, kdyby to šlo dostatečně pozorovat. Pořád se vyvíjíme a že něco zatím neumíme neznamená, že jsou to čáry. A samozřejmě hromada podvodů v honbě za ziskem.

30. Jaké umíš jazyky a jak dobře?

Česky dobře. Slovensky bez problémů rozumím, aktivně jsem se nikdy nepotřebovala učit. Anglicky čtu knížky a sleduji pořady, v psaném projevu dělám hromadu chyb, ale dokážu se bez problémů domluvit. Německy jsem se dlouho učila, mám maturitu, ale kvůli mizivé slovní zásobě rozumím jen málo. Sem tam dokážu zejména díky angličtině a drobkům z právní historie pochytit význam nějakého francouzského nebo latinského sdělení. A taky umím říct vietnamsky hovno. 

31. Co máš pod postelí?

Byste chtěli vědět, co? Tak já vám to řeknu. Pod postelí mám trámy, gauč a noční stolek. Jak to funguje, nechám na vaší představivosti.