The Sims: Momentky ze hry 31

Hahá! Po dvou letech, kdy jsem byla nucena fungovat jen na levném notebooku, který tak tak zvládal kancelářské programy a prohlížeč, jsem si k Vánocům našetřila na rozhazování a koupila si pořádný. A ačkoli by mnozí řekli, že je to hra pro děti, opět jsem nainstalovala Simíky. Nejdřív jsem vyzkoušela čtyřku, když je základní hra zdarma ke stáhnutí a datadisky jsou oproti trojce velmi levné, ale vůbec se mi nelíbily možnosti, vůbec se mi nelíbilo, jak omezeně oproti trojce šlo interagovat s městem. Tudíž jsem se vrátila k osvědčenému, vyrobila pár simíků včetně jednoho média inspirovaného Xavierem Thorpem z Wednesday (boží seriál, doporučuji všema třiadvaceti) a udělala i pár momentek. I když uznávám, nejvtipnější jsou stejně komentáře generované hrou. "Simík si na mapě města vybral místo, kde by se mohlo dát rybařit. Ukázalo se ale, že je to parkoviště."

Nebo se jen rozhodl udělat kariéru věštce a duchovi vyvěštil, že je ideální čas říct si o povýšení. ...povýšení kam, Xaviere, ten chlap je mrtvej! Do nebe?! Jak ty jsi vůbec vystudoval Nevermore?

A o moc lépe na tom není ani Xavierova snoubenka, čarodějka Beatrice. Rozhodla se chovat včely, jenže...

O trochu lépe si vedla při kouzelnickém souboji se svou sestrou. O trochu.

"Teď ji přemění na draka!" 

...nebo jen podpálí všechny prdy v okolí...

"Teď ji zkouší přeměnit na lochnessku. Děti, radši zdrhejte."

Navíc, aby to měli trouba a nešika ještě těžší, v prvním společném domově Xaviera a Beatrice strašilo. Třeba se najednou začal vznášet květináč. Dost možná to souvisí s nevysvětlitelnou tendencí ostatních simíků, chodit často na jejich pozemek zemřít.

Nebo se znovuvzkřísit, ovšem z toho byly občas mírně trapné střety. Hlavně když se znovuvzkříšená zombie střetla s pomateným seniorem, jenž tam už jen čekal na smrťáka.

"Počkej, teď já, blé ble blé!"

"Hahaha, vy zombíci!"
"...ta se potřebuje trochu prospat, ne?"

"Promiň, asi se potřebuju trochu prospat."

A zmatený byl někdy i sám Xavier. Když Beatrice otěhotněla, pořídili si větší dům. A on koupil dětské botičky, akorát nemohl vůbec přijít na to, jak je má tomu dítěti nasadit.

Přičemž i v jiném městě, kde jsem hrála za upírku... nějaké jméno, já si je nikdy moc nepamatuju, také přišly... úkazy. Jako třeba žabí stalker. 

Tohohle si všimnout za oknem, jsem ráda, že jsem upír a tudíž mě už jednou trefilo, jinak mě trefí znova.

Pak se upírka stalkera konečně zbavila a našla si chlapa, ovšem ani tehdy neměla vyhráno. Na jednom večírku se rozhodli zavřít v ložnici pána domu, už se chystali na věc a prostě si tam bez okolků vrazil fotograf z bulváru. Na druhou stranu, on pracuje v showbusinessu, její sen je být vlivnou a slavnou, tak spokojeně využili příležitosti.

"Z těch fotek se bude červenat i zítřejší slunce."

A na závěr jsem zjistila, že jde stavět sněhuláky klauny! Hraju to dlouhé roky, ale nikdy se mi nepovedlo víc než klasický, smrtka a hokejista. Což je... i tak poněkud specifický výběr, nicméně klaun do něj perfektně zapadá.