Vladimir Nabokov - Lolita

Originální název: Lolita
Rok vydání: 1955
Český překlad: 1991

Jednou za čas mám chuť najít nějakou kontroverzní knihu, ať už z klasiků nebo současnou, a zjistit, o čem vlastně je. Tak jsem svého času přečetla Lady Fuckingham, pokusila se přečíst Mein Kampf (to se nedá) a před nějakou dobou si stáhla i tady Lolitu. A co o ní tak říct kromě toho, že se člověku zvedne kufr hned na začátku.

Lolita je pojatá jako paměti sepisované Humbertem Humbertem, pedofilem, který se snaží vykecat z toho, že je pedofil. Od začátku dává jednoznačně najevo, že ho přitahují dívky s co nejmenšími náznaky puberty, a proto to má dost komplikované se vztahy a životem. Nevydařené léčby, nevydařené manželství ve Francii, nekonečné hledání ideální "nymfičky", jak nazývá děvčátka, která ho přitahují, a nakonec nájem u paní Hazeové v USA. Paní Hazeové žijící s malou dcerou Dolores, jíž Humbert začal přezdívat Lolita.

Od té doby až téměř do konce se děj zaměřuje právě na ně dva a na to, jak se Humbert všemožně snažil ukrást si krátké okamžiky vhodné k uspokojování a jak postupně začal plánovat způsob, kterým se Lolity plně zmocnit. Nakonec mu to umožnila náhoda. Když hrozilo, že bude od Hazeových vystrnaděn, tak si paní Hazeovou vzal, obratem o ni zase při nehodě přišel, a jako nevlastní otec mohl Lolitu naložit, projíždět s ní státy, plně ji uchvátit do své moci a zneužívat. Alespoň na čas.

Huá a je to teda velká jízda, protože Humbert sice údajně chápe, že ji zneužíval, připravil o dětství, že to, co dělal, nebylo správné, ale říká to jen navenek. Ve skutečnosti nejde věřit prakticky žádnému jeho soudu. Snaží se přesvědčit dost možná sám sebe, nebo jen ukazuje totální deziluzi, že ony "nymfičky" ubohé, láskou poblázněné muže jako on svádí úmyslně. Že ty desetileté dívenky mají hory sexuálních zkušeností a mohou po něm doopravdy toužit, že on vlastně jen trpí chtíčem, který má pevně ve svých rukou dítě. Jenže pod nánosem takových květnatých vyjádření se ve skutečnosti dočteme, jak Lolitu kompletně izoloval, jak si úplně všechno musela vysloužit sexuálními službami, jak jí manipuloval a jak si její prepubertální chování a vyjadřování vykládal, jako by to říkala vysloužilá prostitutka. Navíc jediná věta není z pohledu Lolity, a tak je celý obraz o jejich "vztahu" a o chování Lolity extrémně pokřivený, nepravdivý. Kniha z jejího pohledu by vypadala úplně, ale úplně jinak. Docela jsem se proto zhrozila, že to někteří tak úplně nevidí, že berou jeho verzi vážně. A ještě horší je, že je strašná spousta takových Humbertů.

Což je ale jen jedna část knihy. Není to v žádném případě erotická literatura, těch několik explicitnějších vět se týká spíš Humbertových představ, všechno ostatní je popsáno celkem vágně, a pro mě osobně je "hrůza" a kontroverze právě v Humbertově absolutní neochotě vidět realitu, protože pak by musel pochopit, co za úchyla je. Což je šokující, těžko se to čte, pokud člověk dokáže závoj textu odtáhnout, ale námět je to výborný. Problém je s druhou částí knihy a jejím pojetím. 

Téměř celou totiž vypráví Humbert, a to velice, velice květnatým jazykem, obšírnými hravými popisy prakticky čehokoli. Nabokov v závěru prakticky přiznává, že si prostě chtěl hrát s angličtinou (vedle neskrývaného tahání trika), a člověk se přes tohle strašně prokousává. Hlavně proto, že zatímco v první půlce se víc soustředil na děj, tedy na Humbertův život v Evropě, jeho přestěhování do USA, začátky s Hazeovými, neustálé detailní plánování, jak co provést, a pak odjezd s Dolores, takže ty záplavy písmen přerušuje určitý děj, druhá půlka je už čistě jen rozvláčný cestopis s nádechem pedofilní úchylky, dusivé tuny jazykové onanie. Což mě v takovém rozsahu nebavilo. Dokonce to dospělo k bodu, kdy Humbert zabíjí muže, který od něj Lolitu odvezl, ale zabíjel ho tak strašně rozvlekle a naložil tam tak strašně popisů a poetiky, že jsem doufala, že umřu dřív já.

Mé hodnocení: