Já se tomuhle tématu nechtěla věnovat. Však už jsem se jako správný lenoch dlouho nevěnovala ničemu přemítavému. A stále nechci, aby to byl úplně článek o mém postoji. Spíš výzva pro přednesení argumentů ke stanovisku, kterému moc nerozumím. Ona se totiž opět rozhořela debata o dlužnících a věřitelích... tedy o vychcaných neplatičích a nepozorných lichvářích, když se na scénu opět vynořila plánovaná změna v insolvenci, resp. v oddlužení- a neutíkejte!
Jasně, že tohle vás moc nezajímá. Nechcete slyšet o zákonech a sazbách a lhůtách. Nikdo normální tohle nechce ve volném čase poslouchat. Ale mě to zajímá ještě z jiné roviny. Ze selskorozumné a z pohledu zkušeností. Ne osobních, ale obecně klientů na obou pozicích. Z nějakého mnou nepochopeného důvodu (až na zjevně účelové případy) se totiž až příliš často setkávám s postojem, že podat návrh na oddlužení je to nejhorší, co může dlužník věřiteli spáchat. Jako fakt vrchol. Přejeli jste mu psa, znásilnili dceru a sponzorujete mu tchýni? Všechno dobrý. Ale oddlužení? Seš mrtvej, Dave!