27. 6. 2019

Obhajoba při rozvodu?

Neexistuje. Ať je sebedrsnější.

Dnes krátce uvedu čtyři věci, které slýchám dost často, a dají se shrnout jako smotání trestního a civilního (občanského) řízení dohromady. Protože kolikrát slyším "a co když mě odsoudí mu to zaplatit všechno", nebo "a když mě bude někdo žalovat, budeš mě obhajovat" a podobně. Většinou lidé chápou obsah, ale mají totální guláš v pojmech, a potom je komplikované i najít si správné informace, pokud nechtějí hned platit právníka. Jako že v mnoha případech to není třeba. Přitom to není těžké.

Žaloba
Může ji podat kdokoli kvůli čemukoli. Zaplacení dluhu, rozvod, aby vám soused přestal škodit, náhrada škody, rozdělení spoluvlastnictví, neplatnost smluv, existence nebo neexistence nějakého právního stavu či vztahu, úprava nějakého právního stavu či vztahu atd. Žalovat může laicky řečeno člověk, společnost, instituce, a to jiného člověka, společnost, instituci. Prostě skoro kdokoli kohokoli. Vy jste pak buď žalobce nebo žalovaný, případně, pokud se to nejmenuje žaloba ale návrh, tak navrhovatel nebo odpůrce, nebo jen účastník/vedlejší účastník, pokud se vás spor týká, ale nejste přímo aktér. Třeba když vaši rodiče navrhují úpravu péče a výživného.

Obžaloba
Podává se pouze v trestních věcech a podává ji pouze státní zástupce. Neexistuje "strana obžalující" nebo žalobce, vždy jen státní zástupce, a vy jste obžalovaní. A vždycky jen pokud jde o spáchání trestného činu. Ještě můžete být poškozený, oběť, ale v trestním řízení to stále nejste vy, kdo podává obžalobu. Neexistuje "jen si mě zmlať a já tě zažaluju". Samozřejmě, můžete podat výše uvedenou žalobu na náhradu újmy, ale to není trestní záležitost. Co se trestního řízení týče, toho, ve kterém mají někoho shledat vinným a dát mu trest, vy maximálně podáte trestní oznámení a o zbytek se starají jiné orgány. Můžete chtít informace a odškodnění, to jde i v trestním řízení. Ovšem nežalujete. I když počítejte, že vás stejně s největší pravděpodobností pošlou k onomu civilnímu soudu, ať si škodu a peníze řešíte extra.


Obhajoba
O obhajobě se dá mluvit, pokud jste obžalovaní, tedy opět jen v trestním řízení. V některých případech obhájce mít nemusíte, v některých je povinný, a když je povinný a nemáte na něj, soud se vám o něj postará. Něco jste provedli, tak vás obhajuje, stará se, aby při objasňování vašeho činu a ukládání trestu neporušili vaše práva. A taky se vás z toho pokouší vysekat, ale to někdy zkrátka nejde. Třeba, když vám v krvi naměřili tolik, že se z toho protáčí panenky. Který vám tančí před očima.

Právní zástupce
V ostatních případech, kdy se soudíte, je ten, koho si vezmete na pomoc, váš právní zástupce. Zastupuje vás ve zkratce řečeno ve styku se soudem, protistranou, případně dalšími institucemi, nejčastěji na základě vámi udělené plné moci. Takže když vy podáváte žalobu nebo někdo jiný podá žalobu na vás, nebo když potřebujete soudně něco upravit, nikdo vás neobhajuje a ve většině případů vás ani nemusí nikdo zastupovat. Pokud se na to cítíte, nebo je to něco jednoduchého, klidně můžete k soudu sami. Navíc váš zástupce nemusí být advokát. Dokonce to nemusí být ani právník. Prostě dáte plnou moc tomu, komu věříte, že vám pomůže. Leda byste psali dovolání, kasační nebo ústavní stížnost, tam už musíte požádat advokáta (a taky jen advokát si za to smí nechat platit).

Takže i tohle je pochopitelné. Obhajuje se jen v trestním řízení, v ostatních případech máte svého právního zástupce, který vás zastupuje, ne obhajuje. Však jste neprovedli žádný trestný čin, tak nač vás hájit. Trestní věc je to jenom, když se sčuchnete s trestním zákoníkem. Že nezaplatíte fakturu, nebo vás někdo zkouší vykopnout z bytu, není zločin, do kterého mluví stát "jménem republiky", ale civilní konflikt, který soud jako nestranná osoba řeší za vás, protože vy sami ho vyřešit nedokážete.


Hlavní líčení
V trestním řízení probíhají všem známá jednání, při nichž se vyslýchají svědci, poškození, obžalovaní, provádí se důkazy, pronáší se zapálené závěrečné řeči. No, aspoň ve filmech. Tato "zasedání soudu" se však nejmenují jednání. Když je to tato typická událost, kde se řeší onen čin a vina, jmenuje se to hlavní líčení. Kromě něj můžou proběhnout ještě veřejná a neveřejná zasedání, kde se řeší procesní záležitosti jako třeba vazba. 

Jednání
V ostatních případech, kdy jdete do soudní síně, pak jdete právě na jednání. Když je to řízení občanské, nařizuje se jednání, pojem hlavní líčení v občanském právu nefiguruje. I když fakticky se tam jinak děje to samé a nikdo vám hlavu neutrhne, když tomu všemu budete jednání říkat souhrnně.


Odsouzení
Soud odsuzuje jen v trestním řízení. Po vydání odsuzujícího rozsudku se z obžalovaného stane odsouzený. Poznáte to tak, že v tom rozsudku (nebo trestním příkazu, který je prakticky to samé, akorát stačilo kratší řízení) je doslova, že se dotyčný "odsuzuje k". Nikde jinde a nikdo jiný vás nemůže odsoudit (no, může vás morálně odsoudit kdo chce, ale to není právní otázka).

Uložení povinnosti/Rozhodnutí soudu
Jakmile někdo podal žalobu, vy se s někým soudíte, tedy to není trestní řízení, nemůžete být odsouzeni. Soud buď rozhodne o nějakém stavu (třeba že manželství se rozvádí, nebo že smlouva je neplatná), nebo vám uloží povinnost. Zaplatit, vyklidit, něco strpět, něco udělat. Může se to sice jmenovat rozsudek, ale není to totéž, co odsuzující rozsudek.

Takže si pamatujte. Když se zapletete do soudu kvůli financím, dětem, sousedům, hádkám, obchodům, smlouvám, manželům, účastník podává žalobu, vy si hledáte právního zástupce, účastníte se jednání a pokud to prohrajete, soud vám může uložit povinnost.
Ale pokud se zapletete do trestného činu a do hledáčku policie, státní zástupce podává obžalobu, vy si hledáte obhájce, proběhne hlavní líčení a soud vás odsoudí. Nu, doufejme, že jen pokud jste to udělali.

Žádné komentáře:

Okomentovat