Knihy Dana Browna jsou často označované za špatné, mně se doteď líbily a užívala jsem si napínavá dobrodružství, honičky s pochybnými organizacemi po světových památkách a odhalování tajemství prostřednictvím symbolů, pročež také je jejich hlavní postavou symbolog Robert Langdon. Tahle ale strašně drhla a jsem z ní zklamaná. Nejen z toho, jak divně Brown pracoval s umístěním v Praze, ale i z toho, že mu asi unesli editora i s potenciálem vytvořit napětí a že jeho slavná hlavní postava tu byla úplně zbytečná. Protože tohle tajemství všech tajemství byl nakonec docela prd pod Folimankou.
Robert se tak snaží Katherine najít a setkává se při tom se stále bizarnějšími a podivnějšími náznaky toho, jak jde o něco mnohem víc než jen snahu překazit vydání knihy. Výzkum Katherine velmi úzce souvisí s plány tajné mocné organizace, respektive její kniha by je mohla nepříjemně narušit, a oni jsou ochotni podniknout cokoli, aby se tak nestalo. Navíc kromě nich po Praze pobíhá ještě další hráč v převleku za legendárního golema se svými vlastními cíli, a ty mohou ohrožovat rovnou obě strany. Robert se tak musí vyhnout jemu, americkému velvyslanectví, zdá se řízenému stejnou rukou jako ona organizace, a českému ÚZSI, jež ho obviní z útoků spáchaných golemem, a odhalit, co za tajemství lidské mysli vlastně má být prolomeno, že stojí za takovou námahu.
Ve zkratce, nestojí. Když se nejprve podívám na samotný příběh, chtělo by se mi říct, že je to typický Brown. Honičky po městě, Robert se dostane do různých klíčových historických zákoutí a může předvést své vědomosti symbolů, historie a architektury, po boku chytrá dáma, jíž se celá aféra osobně týká, takže je nucena s ním spolupracovat, a nutnost odhalit záhadu spočívající jednak v prolomení nějakého mýtu nebo dogmatu a jednak v odhalení konspirace mocných institucí a organizací. Tady konkrétně Praha, Katherine, problematika mimotělního vědomí navázaná na ne zrovna legální experimenty světových mocností. Jenže v tomhle případě to úplně nebyl typický Brown.
Chybělo napětí. Zatímco v předchozích knihách jsem hltala stránku za stránkou a sledovala důvtipné úniky, plány a léčky, tady v podstatě velmi zmateně skákali mezi hotelem, parkem Folimanka, velvyslanectvím a jedním nebo dvěma dalšími místy, aniž by něco odhalovali nebo aniž bych měla dojem hrozby. Hrozně všechno protahoval, přidával zbytečné podzápletky (celá záležitost s krátkým, nikam nevedoucím únosem vydavatele), zbytečně přidával kapitoly z pohledu příliš mnoha postav (opět vydavatel, poručík Pavel). Možná až čtvrtina textu měla být pryč, pak by alespoň mohl zůstat dojem, jak se vše děje ve 24 hodinách a ne v několika dnech. Nebo nadužíval divné cliffhangery s nefungujícím zadržováním informací. Nechal často postavy vysvětlit si část záhady, šokovaně na ni zareagovat, ale čtenáři dlouho nesdělil, co to bylo, někdy dokonce vůbec. Takže třeba na konci (někdy i uprostřed (!)) kapitoly jedna postava něco pronesla druhé, druhou to přimrazilo na místě, a čtenář zůstal jen se sdělením, jak to bylo přesně šest slov. Nějakých. Možná u konce knihy zjistil, jakých, pokud vůbec. Tudíž to nevyvolávalo napětí, protože čtenář nevěděl dost, aby to pro něj cokoli znamenalo.
Také vůbec nevyužil hlavní postavu. Část knihy Robert pobíhal po Praze s "tady by mohla být Kahterine", další část si ho předávaly další postavy a zbytek strávil z toho nebo onoho důvodu v laboratoři pod parkem. Většinou nevěděl proč. Neboť on i Praha tu byli zbyteční. K vyřešení záhady, přežití a únikům nebylo potřeba symbologa, jeho znalosti o památkách a objektech nehrály žádnou roli kromě náhodných zajímavostí, když projížděl kolem nich. Jednou našel ne moc tajné schodiště v Klementinu a rozluštil jeden symbol. Jelikož záhada, jíž byl na stopě, vlastně nebyla záhada, ale Katherinino dílo a on ho sotva chápal, jen Brown Katherine často ani nedovolil pořádně to objasnit a až do samého konce říct, co v její knize a výzkumu má být takový problém pro mocnosti. Takže tady to nebyl Robert, kdo by cokoli odhalil, ale jen Katherine zjistila, že její teorii uvedla CIA do praxe, když se jim vloupala do laborky, a pak se dohodli na mlčení. Ani kvůli použití golema pak nebyla Praha důležitá, jelikož ani on nebyl důležitý. Jen postava, která k zakrytí identity používala jíl na hlavě, a kdyby si vybral identitu jakékoli jiné bájné postavy s vágně ochranitelskou úlohou, nezmění se nic. Protože okolnosti ani zápletka s bájemi o golemovi nepracovaly. Dotyčný neměl nic společného s Prahou, s judaismem, Židy, mytologií, prostě si jenom vybral tenhle převlek.
Potom mě naprosto šokovalo, co o Praze Brown psal. Jak už jsme si uvedli, nehrála roli. Zatímco třeba v Andělech a démonech všechno viselo na rozluštění hádanek o uměním a historii v Římě a Vatikánu, tady stačilo jakékoli město. Nebyla to zápletka z Prahy, ale od CIA. Přesto si Brown přidal ujetý detaily - nevím, jestli tak psal i o jiných městech a já to jen nemohla poznat, nebo se jen urval ze řetězu. Často třeba opakuje, jak lidé běžně v ulicích chodí v převlecích za postavy z bájí a maškary, a tak si místní ani nevšimnou, když se mezi nimi proplétá golem s jílem na hlavě. Že každodenně hlásí paranormální události, jaké město stále ovlivňují. U Petřína byl posedlý údajným obětištěm z doby před víc než miléniem, jako kdyby ho zavřeli teprve v pětačtyřicátým. Opěvování historie a architektury beru, to je jeho styl, ačkoli tu bylo navíc, stejně jako nepřesnosti, kterých se chytí turista, ale kde přišel k tomuhle? Taky jsem kroutila očima nad jakýmsi "modrým stavem pohotovosti", jaký prý rozesílá řidičům MHD a taxikářům info o zločincích na útěku, může ho vyhlásit zjevně jediný člen libovolného sboru bez předchozího procesu, což bylo velmi důležité pro část s útěkem Roberta před poblázněným poručíkem Pavlem (dost karikaturní postava), a nad důkladným rozborem toho, jak tu máme velký systém různobarevných stavů vysílaných na mobily občanů, který vůbec neexistuje.
A hodně mě zklamala i záhada, což jsem už taky naznačila. Robert v ní nehrál roli, sem tam pomohl s útěkem, s propojením informací (mimo jeho obor, takže totéž mohla udělat jakákoli jiná postava), sotva chápal, co Katherine zkoumá, a když to nakonec vysvětlila jako přelomový objev s ambicí změnit tisíciletí stará dogmata o lidském vnímání, vyznělo to jako new age hovadina, jakou by ve skutečnosti svět ignoroval. Však to samé tvrdil už i o záhadě z knihy Počátek, jak zničí náboženství a rozhodí svět, ale ani v jeho vlastním universu se to nestalo. Tady si Robert jen vágně vzpomněl, že už dřív narazil na velké teorie o realitě, takže evidentně na svět neměly vliv. Což považuji u Browna za velkou chybu - ignoruje předchozí události. Třeba v Infernu "záporák" učinil třetinu světa neplodnou, v další knize se o tom ani nezmínil, ačkoli si přímo nahrál reprodukčními problémy hlavní hrdinky. Tady si zase Počátkem nahrál "důkaz" o evoluci spějící ke splynutí s technologiemi, s čím tu taky pracoval, ale jako by se to nikdy nestalo.
Takže nejen, že tohle tajemství nemohl Robert odhalit a byl pro ně zbytečný. Nejen, že to nebylo napínavé odhalovaní, jelikož Katherine od začátku věděla, o co jde, zatímco před čtenářem zadržoval informace až k nudě. Nejen, že v reálném světě by to vyznělo jako kravina. Ale po předchozích zkušenostech lze předpokládat, že i v Brownově světě vyšumí, jenom pár noetiků hlásá, jak dokázali některé filozofické teorie o vědomí a posmrtném životě, protože Katherine má MRI a umělé neurony v síťce na mozku a CIA s tím údajně hodlá špehovat. Tadá, všechny postavy si z toho cákaly, já nechápala proč, proč je to v Praze a strká do toho nos historik a symbolog. Prostě tahle kniha byla velké šlápnutí vedle. Buď jsem z Browna vyrostla, nebo mu fakt unesli editora.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat