Já se tomuhle tématu nechtěla věnovat. Však už jsem se jako správný lenoch dlouho nevěnovala ničemu přemítavému. A stále nechci, aby to byl úplně článek o mém postoji. Spíš výzva pro přednesení argumentů ke stanovisku, kterému moc nerozumím. Ona se totiž opět rozhořela debata o dlužnících a věřitelích... tedy o vychcaných neplatičích a nepozorných lichvářích, když se na scénu opět vynořila plánovaná změna v insolvenci, resp. v oddlužení- a neutíkejte!
Jasně, že tohle vás moc nezajímá. Nechcete slyšet o zákonech a sazbách a lhůtách. Nikdo normální tohle nechce ve volném čase poslouchat. Ale mě to zajímá ještě z jiné roviny. Ze selskorozumné a z pohledu zkušeností. Ne osobních, ale obecně klientů na obou pozicích. Z nějakého mnou nepochopeného důvodu (až na zjevně účelové případy) se totiž až příliš často setkávám s postojem, že podat návrh na oddlužení je to nejhorší, co může dlužník věřiteli spáchat. Jako fakt vrchol. Přejeli jste mu psa, znásilnili dceru a sponzorujete mu tchýni? Všechno dobrý. Ale oddlužení? Seš mrtvej, Dave!
Pro začátek tedy, co je oddlužení a proč je kolem takový haló. Když máte dluhy vyšší než majetek, neformálně jste celkem v kádi, formálně vám hrozí úpadek. Platební neschopnost. Insolvence. A pokud už z tý kádě sami nedokážete vylézt, lapidárně řečeno s vynecháním detailů, měli byste podat insolvenční návrh. Když splňujete podmínky, soud vyhlásí, že jste v úpadku, a insolvenční správce to začne řešit. Tak, aby se vaše dluhy co nejvíc poplatily, místo aby vás i sama sebe blokovala řada exekutorů. No a pokud jste fyzická osoba, můžete navrhnout, že to chcete řešit oddlužením (ne jen tehdy, ale detaily zase vynechme). Což v současnosti znamená mimo jiné doložit schopnost s ohledem na vaše příjmy a očekávání za pět let zaplatit 30 % dluhů. Bude to krušných 5 let, prodají vám majetek, stanoví splátkový kalendář nebo obojí, ale jestliže to dáte, můžete žádat soud o odpuštění zbytku řešených dluhů. Nebo splácíte dál, pokud vám nic neodpustí.
Teď asi, o co jde s tou změnou. Jsou návrhy, že by se mohla pětiletá lhůta prodloužit, nebo zrušit 30% hranice. Sice byste pořád museli splňovat podmínky a prokazovat, že jste schopni splácet, což taky nedokáže každý, ale kdybyste nesplatili ani 30 %, avšak snažili se, pořád byste mohli žádat o odpuštění zbytku.
 |
| zdroj |
A teď asi, proč je tolik křiklounů.
Ohledně dlužníků padají celkem logické argumenty proti. Představa, často i kvůli špatným informacím o podmínkách, jak pět let budou posílat pár stovek a pak se dluhy vynulují, je nebezpečná. Leckdo si může říct "nabrat, neplatit a budu i tak v pohodě". Ohledně věřitelů taky padá rozumná kritika. Mají si ověřovat, komu půjčují. Nechápu ale, proč ta hrůza, že jim dlužník spadne do insolvence. Protože pokud nemá dlužník nanejvýš pár malých dluhů a slušnou práci k tomu, což fakt není úplně tak časté, věřitelé proti němu akorát roky táhnou exekuce a zhusta z nich nemají ani korunu. Zatímco v oddlužení, pokud se přihlásí, jim přiklepnou aspoň něco, a to relativně brzo. Víte co, já vám to předvedu na příkladu.
Za člověkem se táhnou dluhy. Nebyl úplně zodpovědný a krachlo mu podnikání, neměl na placení telefonu, pojistek, pokut, splátek půjček. Teď má nízkou mzdu tak nějak na žití. Všichni věřitelé ho postupně zažalovali, čímž se mu dluhy zvýšily o náklady na právníky a soudní poplatky. On dál neměl. Tak to dali exekutorům, tudíž se přidaly náklady exekuce. A úroky, samozřejmě. On stále neměl. Nemá už víc než deset let. Nemá ani majetek. Jen 11 exekucí, které se vzájemně blokují a jen dvě nebo tři přednostní z něj sem tam vyrazí nějakou tu stovku. Většina věřitelů od něj zatím neviděla ani halíř. Je teď tedy asi jedno, jestli si to způsobil sám. V té situace je, a pokud v ní zůstane, do smrti si může s věřiteli tak leda posílat novoroční přáníčka.
Teď se snažíme dostat ho do oddlužení. Pro něj je to komplikované ještě kvůli lichvářskému úroku, který před lety jednomu z věřitelů posvětil soud a který dnes znamená nemožnost uhradit 30 %... do smrti, takže když to neprolomíme, dopadne to, jak říkám. A to aspoň pracuje. Je i mnoho těch, kteří se neobtěžují pracovat vůbec nebo jen na černo, aby jim to exekutor nesebral, a tak, bez vyřešení dluhů už nikdy nebudou platit daně, žádné příspěvky, žádné obchody a vůbec se budou pohybovat v šedé a černé ekonomice. Přičemž jejich věřitelé taky dostanou prd. To vynásobte několika tisíci případů a zkuste říct, že se to ztratí.
Tedy buďme spravedliví, já vím, že se to dá obejít a takhle si fakticky žít dobře, zatímco oficiálně nemám nic, ale kdo chce očůrávat pravidla, dělá to a dělat to bude bez ohledu na snazší přístupnost oddlužení. Ovšem je rozumné bránit tomu, kdo se chce postavit zpátky na nohy, páč nedokáže umořit 30 % dluhů narostlých tak, že už několikrát převýšily jistinu? Je tak super raději 20 let střádat vyrozumění od exekutora, jak nenalezl majetek k zabavení?
Však pokud existuje podezření, že se někdo snaží oddlužením jen zbavit věřitelů, nebo pokud jich nemá tolik a pokud to nejsou horentní sumy, věřitelé se můžou bránit, namítat účelovost, soud to nemusí povolit. Ono to nakonec tak jednoduchý není... a na druhou stranu ani přežít to tak jednoduchý není. A i pokud povolí, tak mu nepromine zbytek, když se ukáže, že by ten zbytek zvládnul. Takže by mě celkem zajímalo, co dalšího za argumenty máte proti, aby mě to přesvědčilo. Vážně. Nechci se hádat. Nechci říkat, že to není vina dlužníků a že se nemají snažit. Ale zdá se mi, že kus dluhu pro věřitele a návrat do normálního života pro dlužníka je lepší, než táhlá neúspěšná exekuce a nemožnost moct se podepsat pod vlastní blbou ojetinu.
Jo a nechoďte na mě s argumentem, jak si nemají půjčovat a jak se mají naučit finanční gramotnosti. To totiž každýmu, kdo už dluhy má, náramně pomůže. Na co pak máme nemocnice, že? Měl ses naučit čumět na cestu, co já se teď budu starat o tvou přeraženou páteř, odplaz se a umři.
Slyším o té změně až od tebe, protože se v té problematice nepohybuji. S finanční gramotností je kříž, je to totiž věc, kterou ne každý zvládne sám, proto to tak potom dopadá... takže neříkám, že ji měli mít, protože asi měli ale nějak se k ní nedostali.
OdpovědětVymazatV téhle problematice jsem úplný laik, vlastně o tom pořádně nic nevím, snad prvně jsem tento pojem zaslechla v Ordinaci, jinak jsem o tom vůbec netušila... Nejhorší je, že k těm půjčkám skáčou úroky, exekuce a za vše se platí, člověk se pak z toho vážně nemůže dostat. Já obecně pro půjčky moc nejsem. Tak nějak si říkám, že člověk by si neměl pořizovat to, co si nemůže dovolit, výjimkou jsou samozřejmě hypotéky, auta a jiné dražší položky. Ale znám lidi, co si půjčují na vánoční dárky nebo dovolené. Finanční gramotnost by se měla lidem zapsat do paměti, ačkoli jak píšeš, to v tuhle chvíli těm, co už dluhy mají, nikterak nepomůže.
OdpovědětVymazatTo tam neskáče jen tak. Úrok sjednaný pro věřitele v podstatě jako "odměna" se připočte vždycky, to je důvod, proč vůbec někdo půjčuje. Úrok z prodlení, který funguje jako sankce, jenom když nesplácíš. A exekuce, které jsou ze všech poplatků nejdražší hlavně u menších částek, přibývají až úplně nakonec, zatímco máš spoustu času to řešit a nenechat to k nim doběhnout. Ona existuje podivná představa, že někdo nezaplatí splátku nebo pokutu a pošlou na něj exekutora. Jenomže ony mu nejdřív chodí výzvy k úhradě, pak to musí projít přes soud (kde se to může hezky zarazit na pěkně dlouho - a tam se přičte jen poplatek a pokud je věřitel zastoupený, tak náhrada nákladů, ale ta u menších částek zase tak vysoká nemusí být, záleží jestli to jde rychle), pak teprve může přijít návrh na exekuci, kdy exekutor navíc taky nejdřív by měl poslat výzvu, přičemž když to zaplatíš tehdy, máš náklady exekuce nižší, a potom teprve přijde to "pravé" vymáhání. A to, než to dojde sem nakonec, taky může být nějaký měsíc až nějaký rok, takže ono to veeelmi často naskáče proto, že na to lidi kašlou bez ohledu na jakoukoli finanční gramotnost. Nezkouší se domluvit, nehlídají si, jestli mají nahlášenou aktuální adresu, nepřebírají poštu, doufají, že jejich pokuty vyhnijou, což je prostě problém. Ale jak říkám, pokud až sem došli s několika dluhy, tak stejně ti věřitelé nemají šanci, že z nich něco pořádného vyrazí do smrti, zatímco v insolvenci aspoŇ ví, že během pěti let dostanou nějakou poměrnou část.
VymazatŘíkáš, že nás to nezajímá? Ba. Nejen z práce vím, jak jednoduché je se do tohoto kolotoče dostat. A že to může potkat každého z nás. Co se týče zákonů a norem, věř nebo ne, mou práci provázejí dnes a denně (nemluvím o sprostém vykonávání zkoušek a dokazování znalostí o zákonech o úvěrech, penzijkách, pojištěních, kapitálových trzích... bla bla bla bla.)
OdpovědětVymazatJsem ráda, že si to můžu přečíst z druhé strany. Jako zástupce banky ti můžu říct jedno: jsi pracující člověk? Máš příjem? Potřebuješ si něco koupit? Jsi pro mě ideální klient. Máš exekuci? Jsi v rejstříku? Nezvládáš splácet? Bohužel, je mi líto. Musíš jinam.
Člověk do toho může spadnout snadno, závisí na strašně moc okolnostech. Přijde o práci, onemocní, má úraz nebo těžkej rozvod či výdaje za pozůstalost nebo další neočekávané situace. Zajímá to někoho? Ne. Akorát se na něj kouká skrz prsty.
Stát bude sám proti sobě, když bude vydržovat dlužníky, kteří stejně nemůžou platit a stejně to z nich nedostane, tak co. Na druhou stranu, věřitel, který mu půjčil, si pak může rvát vlasy a říkat si, že já mu blbec půjčoval...
Je to hodně diskutabilní. Ale dle mého názoru by se tím mohlo zlepši alespoň to sociální mínění. V dnešní době je slovo exekuce jako když řekneš bezdomovec nebo smrtelně nemocnej (aspoň na mě to tak působí). A rozhodně je třeba s tím něco dělat. Že půjdeš podnikat a nevyjde ti to, je úplně stejně pravděpodobné, jako když řídíš auto a myslíš si, že tě nemůže potkat nehoda... Ovlivníš to? Neovlivníš...