Ann Taylor: Čokloádoví dinosauři

Obvykle na tyhle akce moc nechodím. Většinou to totiž znamená zaplatit vstupné, vecpat se do přelidněného areálu, obejít pár stanovišť a vrátit se domů s pocitem, že toho zase tolik k vidění nebylo. A pokud náhodou je atrakcí a zábavy více, o to více je na druhou stranu lidí. Přičemž po pár minutách v davu si většinou začnu připadat jako parní nosorožec toužící po samopalu. Vlastně to ani včera nebylo jiné - jedna z hal Výstaviště v Českých Budějovicích nacpaná stoly s čokoládou, druhá dinosaury. Ale jelikož jsme přijeli hned po otevření, byly plné stavy čokolády, plné stavy dinosaurů a naopak spousta místa, protože většina lidí se ještě nestihla probrat z páteční opice, a tak jsme tedy vyrazili.

Nejprve na festival čokolády. Nabídka byla většinou očekávaná - čokoláda nejrůznějších tvarů a příchutí, pečené i nepečené dezerty, horká čokoláda, jiné čokoládové nápoje, žužu, gumové cokoli kyselé i sladké, sušené ovoce v čokoládě, čerstvé ovoce v čokoládě, pralinky, makronky, košíčky, zajíčci, vajíčka, nakonec pak taky čokoládový kebab, až jsme se postupně dostali k čokoládovému pivu, čokoládovým likérům a nakonec starým dobrým bylinným likérům a dalšímu alkoholu. Ten mě tedy moc nezajímal, ale neodmítla jsem ochutnávku jednoho z nich se silným dozvukem zázvoru a přestože nemusím ani alkohol ani zázvorové pití, vážně mi to zachutnalo. Také jsem tam konečně ochutnala ten stále rozšířenější čokoládový čaj. Už několikrát jsem po něm pokukovala v různých kavárnách, jenže kombinace kavárenské ceny a obavy, že to nebudu chtít ani dopít, mě zatím vždy odradily. Tady jsem to zkusila... a sice v něm vlastně vůbec nebyla cítit čokoláda, nebyl oproti očekávání ani vůbec sladký, a to přesto, že přidali cukr, ale byl rozhodně dobrý.

Taky jsem zkusila jeden hezky ozdobený cupcake s výbornou, hutnou tmavou čokoládou, ale vážně, vážně výbornou (proto jsem ho nestihla ani vyfotit), a deset druhů čokoládových bonbonů, které měly větší šanci přežít zbytek dne, takže jsem se je rozhodla nechat až na doma. Musím říct, že ten se slivovicí (ten s bílými tečkami) nic moc, ale na zbytku jsme si s Grootem pochutnali.

Zároveň v protější hale Výstaviště byla ještě jedna akce. Výstava dinosauřích mláďat z dinoparků po celé republice. Tedy prý. Upřímně, mohli mít mnohem víc exponátů, lépe řešené osvětlení a vůbec trochu víc čehokoli. Vzpomínám si třeba, že kdysi jako malí jsme byli na nějaké podobné výstavě, a tam co čtvrt nebo půl hodiny zhasínali a spouštěli efekty výbuchu sopky, zatímco nasvěcovali model sopky uprostřed sálu. Bylo to úžasné. Sotva na prvním stupni jsem se celkem slušně bála a vždycky zalezla do obchůdku se suvenýry, kde zůstalo rozsvíceno, ale i tak. Tady jen pouštěli zvukový doprovod, několik exponátů se hýbalo a kromě malování na obličej (což je teď už asi taky úplně všude) jedno stanoviště s nějakými dětskými automaty, jinak nic. Tedy ano, 3D kino s asi desetiminutovým filmem, ovšem 3D brýle dost pomačkané a poškrábané, což rušilo obraz, a absolutně neseděly ani dospělým, tudíž děti přes ně nemohly vidět vůbec nic. Pro nejmenší asi ucházející zážitek, ale dovedu si představit, že by mi nemuselo být ještě ani deset, abych si přišla ochuzená. Po několikeré návštěvě opravdového dinoparku to působilo jako velice levná, narychlo splácaná napodobenina. Nejsem ale úplně zklamaná, bylo to lepší než sedět doma, jen naproti od záplav čokolády a jelikož Výstaviště je u Tesca a my tam byli autem, měla jsem příležitost nakoupit zásoby takových těch věcí, co člověka otravují při obvyklých nákupech tahaných pěšky - jako mlíko, brambory a další prodávané na kila.

Navíc mám alespoň pár fotek, s kterými jsme si vyhrála víc než dost. Kvůli osvětlení a tomu, že jsem nechala doma foťák a můj mobilotablet fotí mizerně, by byla většina na smazání. Ale já se je pokusila zachránit efekty aspoň trošku.