Originální název: The Five: The Untold Lives of the Women Killed by Jack the Ripper
Rok vydání: 2019
Český překlad: 2023
Koupila jsem si tuto knihu, protože čtu i literaturu faktu o zločinech, ale s váháním, jestli mě zase další zpracování Jacka Rozparovače vůbec bude zajímat. Oh jaká zbytečná obava. O toho parchanta tu vůbec nejde. Tato kniha se soustředí pouze na jeho oběti a dělá z nich za pomoci dostupných historických pramenů opravdové ženy, kterými byly a jejichž osudy přepracovala senzacechtivá média k nepoznání.
Představila tak pět žen, které se narodily v Londýně, v jiných částech Spojeného království, ve Švédsku nebo neznámo kde, žily na venkově, v různých městských čtvrtích, v panstvích, na ulicích, prošly bídou, utrpením, avšak i úspěchy a pády. Byly dcery, matky, manželky, sestry a hlavně lidé. Měly své osudy, radosti, strasti. A všechny byly extrémně znevýhodněné tím kde, kdy a jako kdo se narodily nebo kam se dostaly, protože Londýn královny Viktorie znamenal pro nezajištěné osoby otřesný svět, jenž se rozhodl nevnímat pravdu a jednotlivce jako důležité.
Obvyklá zpracování případu Jacka Rozparovače přitom natolik upřednostnila senzaci a fikci, až je teď Jack známý jako vrah prostitutek. V mnoha dílech je tato pětice prakticky jen příběhový prostředek, kulisa bez vlastní agendy, otrhaná masa z jednoho plácku, která pochopitelně prodávala tělo, protože tak se to přece říká, a to je o nich všechno. Přitom po přečtení této knihy zcela zjevně u třech neexistuje jediný důkaz o prostituci, naopak hromada důkazů proti, jedna z nich, zrovna ta, u níž ani není jisté, jestli ji zabil ten samý člověk, byla prostitutkou v minulosti, ale ne v době vraždy, a jen Mary Jane byla prostitutka. Paradoxně u ní je pak nemožné zjistit její pravdivý příběh, protože si identity vymýšlela. Ale ty ostatní mají záznamy o jejich životech, měly rodiny, manžele, přátele od narození do smrti. Ti o nich dokonce hodně vypovídali. Jenže média dělala, co média dělají, zapadla do hrozných předsudků viktoriánské společnosti a s příšerným společenským kontextem z nich udělala padlé podženy, pochybná stvoření, jaká si o to prakticky říkala, zatímco z Jacka záhadnou, lákavou celebritu.
Mě proto kniha naprosto nadchla. Literatura faktu s prvky vyprávění, ovšem bez toho, co u "true crime" nesnáším - melodramatického líčení scén, o nichž jde jen hypotetizovat nebo je rovnou vymyslet. Jen místy autorka píše, jak asi co mohla která z obětí prožívat, ale vždycky dodává, že je to jen dohad a jestli je nebo není na něčem ho stavět. Zkrátka precizně odlišuje závěry vydedukované ze záznamů a výpovědí, ze stavu společnosti a analogie k situacím jiných lidí, a své vlastní odhady. U všeho přitom odkazuje na konkrétní zdroje, na ohromnou řadu publikací, protokolů, článků, výpovědí, porovnává je, zdůrazňuje, když si protiřečí, uvádí, proč některému věří spíš, přiznává, pokud je už něco zpětně nezjistitelné. Zkrátka provedla neuvěřitelně hluboký výzkum. Já tleskám.
A není to jen o samotných příbězích těchto pěti žen. Vše zasazuje do podrobně rozpracovaného kontextu doby a místa, tedy chudinských a trochu lepších čtvrtí Londýna a pár měst a panství, kde se postavy zdržovaly. Rozebírá dobovou morálku, společenská pravidla, postavení tříd, zaměstnání. Velmi důkladně se věnovala i fungování chudobinců, nocleháren a dalších zařízení (je šílené, jak je obklopovalo zoufalství, boj o přežití, strašná hygiena, nemoci a bezmoc všech, kteří tam skončili, avšak předvším žen). Různým pohledům a programům ohledně chudých. A toho vykrystalizoval nepopiratelný fakt, že Polly, Annie, Elizabeth, Kate ani Mary Jane nemohly udělat mnoho, aby se pozvedly, aby se nestaly obětí okolností, kdyby už ne Jacka, většinou spíš vůbec nic.
Je to tak vedle zpracování příběhu pětice žen zároveň i velmi slušná sociologická práce o viktoriánském Londýně, a také částečně obžaloba tehdejší společnosti. Protože ta k nim - a nejen jim - byla stejně nemilosrdná jako nemoc nebo závislost. Důkladná společenskoprávní úprava postavení žen zajišťovala, že se o svůj život sotva mohly zasadit. Stačil jeden náhlý problém a objevila se šikmá plocha, po níž už nešlo vyšplhat zpátky, natož o něco výš, a to ne kvůli nedostatku snahy, ale prostě a jednoduše kvůli tomu, že byly ženy. Rozpad manželství z viny manžela nebo rovnou jeho smrt třeba znamenalo cestu do chudobince, kde ale byly podmínky úmyslně příšerné, protože kdo potřebuje chudobinec, tak je přece odporný, zlotřilý člověk, a máme tu neuniknutelný kruh. Nebo třeba u Elizabeth mě šokovalo, že původně vůbec nebyla prostitutka, ale doma ve Švédsku ji policie za jednu označila, musela se proto podrobit stejnému zacházení a to jí nakonec znemožnili živit se jinak, tudíž se jí musela stát. A samozřejmě to nebyl výjimečný osud.
K tomu nešlo přehlédnout, jak vše komplikoval alkoholismus. Takové téma se v historii i historické fikci samozřejmě objevuje, většinou ale nezobrazuje dopady alkoholismu u žen. Tady se autorka nebála ani toho. Na jednu stranu v některých místech prakticky nešlo pít vodu, lidé se rodili s alkoholovým syndromem a alkohol byl nakonec jediná věc, díky níž zvládli přežít naprosto příšerné podmínky, takže je k němu společnost často hnala, ale na druhou je nenáviděla za to, že se k němu nechali dohnat, zkrátka další stigma prohlubující problém. I u těchto pěti bylo naprosto pochopitelné, proč alkoholu všechny propadly, je to moc dobře popsané. Jen mě překvapilo, že už tehdy existovaly léčebny a pokusy o léčbu alkoholismu, byť někdy dost svérázné a ve chvíli, kdy se z nich člověk vrátil zpátky do bídy, asi celkem k ničemu. Nicméně autorka se tady zase drží faktů, popisuje realitu tak, jak lze ze zdrojů odvodit, a i v případě alkoholismu stejně jako u prostituce nebo života na okraji se soustředí na pochopení toho, co k tomu vedlo, jak těžké bylo pro lidi vespod žít jinak a jak to nejde jednoduše odsoudit a odmávnout coby "žádná velká škoda". I jak tehdy většina lidí pochopení pohled odmítala zakusit. Zkrátka tuto smutnou sondu udržuje faktickou a nanejvýš lidskou.
Žádné komentáře:
Okomentovat