Dračí ČR

Spoustu let jsem měla na zdi u rodičů pověšenou mapu ČR se záhadnými místy z Enigmy. Připínala jsem si k ní různé poznámky, které jsem nechtěla ztratit, a občas, když jsem zírala do blba a povedlo se mi při tom zírat na tu mapu, jsem v obrysu našich hranic viděla obrys skrčeného draka. K tomu jsem v létě našla můj školní plastový výřez ČR, díky kterému šlo hranice pohodlně obkreslit na papír, a teď se konečně pustila do práce. 

Vykreslit toho draka tužkou nebyl problém. S tužkou si docela rozumím, něco málo o stínování jsem se naučila na katedře umění a designu (dobře, modelování, stínování ten malíř nechtěl slyšet), a nebylo čeho se bát, snadno se to gumuje. Takže když si monitor správně nakloníte a rozkliknete plnou velikost, správně to uvidíte. Největší problém u původní černobílé verze byl jen sehnat tužku, protože jsem byla na dovolené u rodičů, kde se psací potřeby zase tak moc neřeší. Prolezla jsem celý barák, našla čtyři dýky, pistoli, vzduchovku, masku vlkodlaka, klíčů jak kdybychom vlastnili Bradavice, ale jenom jednu jedinou tužku. Zednickou. Na druhou stranu, kreslit a modelovat zednickou tužkou byla výzva.

Větší výzva ovšem bylo rozhodnutí o barvě. Původně jsem pomýšlela na pastely a další rozmazávání, jenže na ně je obrázek příliš malý. Tak jsem skončila u štětce a temper. Upozorňuji, že s těmi nemám vůbec žádné zkušenosti. Ale na to, jaký jsem amatér, jak jsem si pořád nedokázala pořádně představit, co s křídly (je to vymyšlený drak, takže křídla může mít úplně jakákoli bez ohledu na fyziku a biologii, se s tím smiř), a na to, jak je to vlastně můj první takový obrázek s temperama vůbec (když nepočítám patlání na základce, kde jsem nechápala, jak vodové barvy fungují a jak s nimi pracovat), tak jsem fakt spokojená. Jen ten foťák nebere barvy a světlo úplně přesně, na papíře přední tlapa barevně víc odpovídá hlavě a všechny barvy jsou tam sytější.