Výpověď dohodou

A lakování pastelkama. 

Asi tak taková kombinace zní. Obojí je stejná kategorie - právní jednání, výtvarné náčiní, obojí má výsledek - ukončení právního poměru, dveře pokryté barvou, ale obojí je něco ze základu odlišného. Tudíž chápete správně, tento článek velmi krátce shrne problematiku jednostranného a vícestranného právního jednání, protože z "výpovědi dohodou" už fakt lezu po zdi. Spoiler - ne, neexistuje.

zdroj

Jednostranné právní jednání (před rokem 2014 se říkalo právní úkon, než nový občanský zákoník zavedl nové pojmy) je jednání, ať už ústní, písemné, nebo jiné, které vyjadřuje pouze vůli toho, kdo ho činí. V jaké musí být formě, záleží na tom, jakou formu vyžaduje zákon nebo dohodnutá pravidla. A pokud konkrétní formu nic nevyžaduje a má to být výpověď, když primárně mluvíme o ní, musí být alespoň ve formě, v jaké je vypovídaná smlouva, nebo ve vyšší. Tedy u písemné smlouvy minimálně písemná, vyšší je například notářský zápis. 

V podstatě je to prohlášení, že dotyčný něco má, dělá, zakládá nebo u výpovědi naopak končí. Pro jeho účinnost není třeba, aby ho potvrdil i adresát, jen se adresátovi doručí. To lze udělat osobně, nejlépe se svědky nebo oproti podpisu. Pokud je možné poštou, tak prokazatelně na správnou adresu nebo tu, kterou druhá strana sdělila - už je pak na ní, jestli si vybírá poštu nebo na to kašle, uplynutím lhůty k vyzvednutí zásilky se považuje za doručenou. Nebo třeba datovou zprávou, platí v podstatě to samé. Samozřejmě, když činíte jednání spojené se smlouvou, nejdřív jí také projděte, jestli jste si nesjednali konkrétní způsob doručování. A pro některé případy ho upravuje zákon. Pointa ale je, že je to jednání jednoho člověka a souhlas protistrany není důležitý, pokud se doručí.

Vícestranné právní jednání, co se týče formy, má stejné podmínky jako jednostranné. Ovšem je prakticky smlouva, dohoda, tedy vyjadřuje vůli více osob a musí s ním souhlasit všichni. Účinné je rovnou podpisem (ústním souhlasem, pokud stačí ústní) a nebo k jinému datu, které si dohodnete. 

Takže už asi chápete, v čem je problém. 

Výpověď - jednostranné právní jednání. Jedna ze stran se rozhodne ukončit dlouhodobý smluvní vztah. Pracovní, nájemní, o spolupráci, o dílo, o zápůjčce, o úvěru.... Pokud na to má ze zákona nebo dle smlouvy právo, oznámí to druhé straně. Musíte tedy hlídat (vyčíst ze smlouvy či zákona), jestli máte právo podat výpověď bez důvodu, nebo jestli splňujete důvody a jestli je správně uvádíte. K jakému datu je to účinné, doručením nebo jindy? Jestli a jaká následuje výpovědní doba nebo lhůta. Jestli obsahuje všechny povinné náležitosti. Jestli jste předtím neměli povinnost nejprve vyzvat k nápravě a až potom dát výpověď. A podobně. 

Na druhou stranu, jakmile tohle dáte dohromady, už je jedinou starostí výpověď doručit tak, jak uvádím. Aby měl adresát možnost si ji vyzvednout, nebo přímo do jeho rukou. Protože ji podepisuje jen ten, kdo výpověď dává. Je samozřejmě rozumné si uschovat doklad o doručování, kdyby se adresát bránil, ale pokud splňuje vše, co má, jeho nesouhlas nemá vliv.

Dohoda - dvoustranné/vícestranné právní jednání, které je mnohem svobodnější než výpověď. Je to vůle všech zúčastněných stran, tudíž si můžete dohodnout a vyjednat prakticky cokoli. Pokud zůstaneme u ukončování smluvního vztahu, na rozdíl od výpovědi to jde dohodou k jakémukoli datu, kdykoli, s jakoukoli lhůtou nebo bez ní, z jakýchkoli důvodů, bez důvodů, bez ohledu na to, jestli by byl někdo oprávněný dát i výpověď. Kromě toho, kdo jsou účastníci a jaký právní vztah končí, nemusí obsahovat nic, pokud si víc nedohodnete. 

Proto dohodu musí podepsat všechny strany, jinak není platná a účinná. A jako ochrana proti nepravosti, platná není ani tehdy, pokud k ní jednu ze stran prokazatelně dotlačili nebo je pro jednu stranu, především slabší, zjevně nevýhodná. Dohoda je vlastně jiný název pro smlouvu. Můžete to tedy vnímat tak, že jste začínali podpisem smlouvy (o něčem, třeba pracovní) a končíte podpisem smlouvy o ukončení té původní smlouvy.

Už je tedy jasné, proč se pastelkama nelakuje?