Adam Pýcha - Druhá šance

Originální název: Druhá šance

Rok vydání: 2021

Skoro mi po několika letech došly nepřečtené tištěné knihy, alespoň tedy dokud si nerozbalím ty, co si chystám pod stromeček. Tak jsem se vrhla na stále se rozrůstající nálož e-knih, kterou mi poskytuje díky členství Dobrovský. Což obvykle znamená výběr naprosto naslepo, tudíž jsem ani tady nejprve netušila, že je to dystopické sci-fi, a to není můj žánr. Nicméně přinesl poměrně dost zajímavou zápletku.

Pětka se svou malou, ale zvláštní dcerou už dlouho putují světem, který postihla apokalypsa. Vídají jen zvláštní úkazy, velmi málo lidí a snaží se odhalit Pětkovy zapomenuté vzpomínky, které jim mají odpovědět na to, co se stalo. Postupně se jim to daří, když potkají podivného temného Daniela, narazí na portál do dómu, ocitnou se v jiném světě, potkají své staré známé, kteří ale nejsou tak docela těmi, koho znali, přidají se další poutníci a Pětkův mozek obnoví staré spoje a zažehne nejen obraz o zkáze, ale i o touze a naději na lepší život.

Protože jak se brzy ukáže nejen díky putování a vzpomínkám Pětky, ale i díky kapitolám mimo jeho pohled, existuje víc světů než ten jeden, jaký Pětka zná, ale právě z něj se do ostatních začala šířit zkáza. Začala nenápadně tím, jak lidé vybudovali dómy, mylně považované za uzavřené kapsy v dimenzi, do nichž zkopírovali kousek přírody z jiného státu, a naplno se rozpoutala, když se toto cestování do vlastního světa zvrhlo v drogu Druhá šance nabízející rovnou odchod do jiného života, v němž každý může nanovo učinit lepší volby. Následky totiž byly nepředvídané a je na Pětkovi, aby si vzpomněl jak se věci pokazily, aby znovu pronikl do velkého tajemství, jež dómy od začátku obestíralo, a aby třeba dal alespoň ostatním světům naději na záchranu.

Hrozně mě zaujala premisa, i když nejsem moc na sci-fi. Že hlavní postava prostřednictvím obnovování svých vzpomínek a prostřednictvím scén ze života dalších postav v minulosti ukazuje čtenáři konec (minimálně jednoho) světa způsobený rozvojem úžasné a naprosto nezvládnutě děsivé technologie dómů. Prostředí a způsob, jaký s dómy a světy pracuje, mi tu připadá hrozně zajímavé, inovativní, ukazuje na velkou představivost. 

Dómy nejdřív měli za obyčejné "kapsle" se zkopírovaným prostředím z jiné části země, reálnou "virtuální" realitu, budovali je nejprve jako řešení nedostatku zdrojů a samozřejmě později pro zábavu a rekreaci. Jenže se ukázaly jako něco děsivého, když ve skutečnosti odřezávali a kradli kusy jiných světů. K tomu si většina myslela, jak tam chodí "čistit" dočasné nereálné kopie skutečných lidí z primární reality, ale ve skutečnosti tam páchali genocidu skutečných lidí z té paralelní. Už to by bohatě stačilo. Jenže autor přidával. Některé ze světů začaly dělat totéž, jenom trošku jiným způsobem, takže se to zvrhlo v extrémně nestabilní hrátky s časoprostorem s krvavými následky. Pak přišly drogy Druhá šance. Ty mohly každému vytvořit prakticky nový časoprostor, a tisíce, pak miliony lidí se do nich pustily, nestabilita reality se ještě zhoršila, světy se začaly prolínat, hroutit, některé byly úplně zničeny a v tom Pětkově nastala apokalypsa plná podivných úkazů v místech, kde už neplatí fyzikální zákony, nebezpečných zbytků civilizace a dost možná žádné cesty za záchranou. Jenže on se o ni snaží, protože by mohla naděje existovat aspoň pro ty ostatní.

K tomu jsou příjemně rozpracované postavy. Sympatické, dobře zpracovává rapidně se rozmazávající hranici mezi lidmi, fakticky cyborgy a stroji a všem dává určitou lidskost, tudíž je vám tu najednou hrozně líto i strojů. Samozřejmě i druhá, temnější stránka lidí po konci světa. Kniha není moc dlouhá, což je za mě plus, ale zvládá naznačit hromadu zajímavých témat a komunit přeživších - podivný náboženský kult v jeskyni, zoufalce shromažďující se kolem zrůdy se zásobou Druhé šance, plenitele, další osamělé poutníky, úplně zmatené lidi propadnuté z jiných míst a časů, a následky, jaké může setkání s nimi mít. A nebo jen náhodné setkání s jiným světem, který je v ještě horším stavu - třeba ten pokrytý zelenou snětí se nedá zapomenout. Zkrátka docela jasně naznačuje, jak tohle dobrodružství, jež na první pohled po hlavní dějové lince nepůsobí zase tak depresivně, je v pozadí ve skutečnosti temné.

Jediný divný prvek byl jakýsi temný přízrak, jenž ovládl Daniela ještě před zhroucením světa, donutil jeho a Ellu, z níž se později vyklubala další hlavní postava na straně dobra, spáchat masovou vraždu... z nějakého důvodu, ne že by se o ní někdo po začátku ještě někdy zmínil, a s Danielem nějak stál za Druhou šancí. Protože souvisel s Danielem, který působil jako hlavní a jediný pořádný záporák, dost ho kazil a kvůli tomu kniha skoro vyvolávala pocit, že tam záporák ani není, že hlavní postavy bojují spíš s prostředím. Jednak se objevoval jenom místy a moc nezapadal do zbytku - na začátku, v kapitole o Danielově činu a propadnutí oné temnotě, a pak na konci. Dvě třetiny knihy jsem netušila, proč se vůbec objevil, proč měl na cokoli vliv, zápletka kolem něj působila jako úplně jiný příběh. Až 70 stran před koncem se objevil znovu, a to ještě nemastně neslaně v náznaku, jenom aby ho Ella bez velkých cirátů, vysvětlování nebo pořádného spojení se situací vyhnala do... někam. A jednak byl naprosto zbytečný. Druhou šanci mohli vyrobit úplně bez jeho vlivu, pokud na to vůbec vliv měl, mohlo se zůstat u čistokrevného sci-fi o zhroucení reality po jejím nezodpovědném prolamování, a já bych byla spokojená. Tenhle prvek nechápu, neseděl tam, nedával smysl a i záporáka Daniela stahoval k irelevanci. Což nebyla nejlepší volba.

Mé hodnocení: