Originální název: Start a fire: Runda pierwsza
Rok vydání: 2022
Český překlad: 2023
Jak už napovídá krkolomný pseudonym polské autorky a dvojjazyčný název, je mladý, velice nezkušený spisovatel, a tahle kniha, která patrně slibuje další kola, jichž se ale nedotknu (naštěstí jsem ji dostala jako e-knihu), taky vlastně neví, kde je. Sbírá klišé červené knihovny jak bodíky, zároveň chybí zápletka a je hrozně nudná.
Nathaniela Sheye, dvacetiletou hvězdu nelegálních boxerských zápasů, nebezpečného chlapce s mrtvým pohledem. Náhodou se setkají, ona neudrží zavřenou pusu a urazí ho. Tím na sebe přivolá jeho pozornost a s ní i podivné hry, které jí převrací život naruby. Protože nejen, že jí Nathaniel nedá pokoj, ale najednou na něj naráží na každém kroku i ve chvíli, kdy o to nikdo z nich nestojí. Nenávidí ho. Hnusí se jí. Chtěla by ho vymazat ze světa. Vypadá tak dokonale. Je tak záhadný. A všechno je náhle tak komplikované.
Nebo tak nějak, tohle nejde psát s vážnou tváří. Tato kniha totiž trpí mnoha problémy, patrně jako prvotina s velkou ambicí, jenže soustředěná na špatné věci. Je naivní až hrozná. Příběh o ničem, možná pro náctileté toužící po "vibe" místo děje. Odehrává se něco docela jiného, než slibuje obálka. Mluví o ilegálních zápasech, zakázané lásce, spalující touze navzdory matce na straně policie a radnice, přičemž NIC z toho se neobjeví. Láska neexistuje, Victoria touží, ovšem akorát Sheye už nikdy nevidět, zápas se odehraje jeden, samoúčelně u konce. Postavy jsou hrozně protivné, žádnou si čtenář neoblíbí. Text na kolenou prosí o editaci. Vůbec mě to nebavilo a dočetla jsem ji jen proto, že knihy odkládám velmi výjimečně.
Blíže se pak na knihu jde podívat ze dvou úhlů. Jedním je práce s textem. Líbí se mi dialogy a dynamika mezi Vic, její rodinou a přáteli, silně mě vrací do puberty. Zbytek prostě hrůza. Scény s Vic a Nathanielem neustále omílají to samé. Jejich interakce se nevyvíjí, oba jsou hrozně nepříjemní, nemluví o ničem, jen se uráží, jejich jednání a jízdy po městě jsou bez kontextu. Mimo dialogy je text přecpaný dlouhými popisy každodenních nedůležitých činností. Namísto shrnutí, jak se Vic vysprchovala a šla do postele, stráví i dva odstavce popisem, jak jde do koupelny, svlíká se, sprchuje, suší, bere mobil, bla bla bla. Z toho důvodu má kniha 520 stran. Potom si autorka nedává pozor na drobné chyby, třeba Vic stresovala Mia jedoucí šílenou rychlostí dvanáct mil za hodinu (...to uháněla na koloběžce?). A také hrozně irituje častým opakováním slov a frází. Autorka nezná synonyma, skoro na každé stránce, někdy i víckrát někdo koulí očima a Vic má furt plný kalhoty.
Druhý úhel, příběh a postavy, není o nic lepší. Jsou nudné. Jedná se o další toxicitu, v níž on patří na terapii nebo za mříže, ona do školky a vše začne "brutálním sporem", když mu řekne jsi trapnej. Následně jí neustále volá, pronásleduje ji, vágně vyhrožuje, vloupává se jí do domu, tahá ji z místa na místo, víceméně jen tak. Autorka zkouší tvrdit, že Nathaniel je totiž záhadně drsný, hrozně nebezpečný, velice zlý nelegální boxer s aurou div ne upírodlaka, ve skutečnosti ho nelze brát vážně. Dospělému čtenáři zní jako hormony rozházený cápek, jenž se snaží dělat ramena na sedmnáctiletou blbku, protože je nezkušená, rozjívená a podělaná. Další strašně nebezpečná postava, Brooklyn White, který taky chvíli Vic terorizuje a někdy působí jako boss a jindy jako Nathanielova rohožka, je ještě trapnější. Jeho "terorizování" je psané hrozně naivně. Všichni působí jako sotva dospělé štěkající fetky. Na konci navíc autorka tento fakt až neúmyslně zdůraznila. Mezi vrstevníky se z Nathaniela vyloupnul normální, trochu otravnej kluk, akorát Vic ho vnímá jako šestiletej přerostlýho deváťáka. Celý "spor", celý příběh ve výsledku mohl být ihned vyřešen blokem kontaktů a ignorováním, jelikož všichni drsňáci byli zcela bezzubí. Neexistovaly skutečně hrozící následky. Stříká z toho neumětelství.
Což je další problém. Vic je zděšená, hysterická, blíží se nervovému zhroucení. Na začátku je to pochopitelné, Nathaniel ji otravuje, ona neví, co od něj čekat, upřímně se bojí. Následně si ovšem zvykne na jeho přítomnost, úplně se ho přestane bát, i tak neustále vyvádí, touží, aby zmizel, byť mu stále leze do cesty nebo dělá haló z jeho náhodného zahlédnutí. Zatímco se nic neděje, Nathaniel si z ní občas dělá prdel, po první třetině knihy je mu většinou lhostejná. Její největší problém je neschopnost opustit zbytečné "drama". Čímž pádem zápletka neexistuje, jenom jde o jízdu Vic mezi alkoholem, fňukáním a cpaním se do problémového člověka na periferii její existence. Ano, je to puberťačka, emoce má zveličené a z nudy normálního života ji vytrhne i omyl v čísle, jenže příběh potřebuje víc. O tom, jak to náctiletým moc nemyslí, tudíž se zhroutí z ničeho, přece nemusí existovat knížka. Ostatně proto obálka slibovala něco jiného, na obsah nešlo nalákat upřímně.
I zbytek postav se dá popsat přinejlepším jako podezřelí. Nejsou ještě ani v posledním ročníku střední na maloměstě a neustále chlastají, berou drogy, jeden dokonce prošel odvykačkou, další spolužačka je otevřeně eskort a nikdo to neřeší. Nevím, proč tohle autoři pořád cpou mezi středoškoláky, když vysoká je logičtější. Navíc zcela absurdní bylo zjištění Vic, že si její kamarádi uvědomují, jak jsou všichni rozmazlení a bohatí a mají proto nepříjemné vlastnosti, včetně ní, a nijak jim to nevadí. Její šok mě upřímně rozesmál.
Přihlouplé jsou i základy pro romanci. Má asi jít o klasický obrat milenci z nepřátel, jen se v prvním díle milenci ještě nestanou, pouze se spolu vyspí. Jenže nedává smysl, proč by se stali. Nathanielovo počáteční stalkování hlava nebere. Pak na sebe jenom řvou. Není to ani nenávist či nepřátelství, jenom frackovitost. Nate má také tendenci ji pořád škrtit, způsobovat jí modřiny, vyvolávat dojem hrozby znásilnění, i když se vždycky strašlivě urazí, jak by něco tak odporného neudělal. Ačkoli to dělá, na jedné party třeba uváznou ve vinném sklepě, Vic je ožralá, tři vteřiny od ztráty vědomí, poblití se nebo obojího, on je zcela střízlivej a začne ji líbat. Ona uprostřed toho omdlí. Pak se ožere znova, on ji doslova táhne domů, ona ho s myšlenkama, jak se jí strašně hnusí, přesvědčuje k sexu, on souhlasí. Pak ho zase ožralýho táhne domů ona, akorát se spolu nevyspí. Párkrát se sejdou, aby na sebe ječeli. Sem tam se někam vloupají jen tak pro prdel, zakončeno vždy řevem.
Uvěřitelný, přirozený vývoj vztahu nepřichází v úvahu. Jen totální klišé, kdy má Vic nakonec objevit Nathanielovu hlubokou duši, určitě i smutnou minulost, sebe jako jeho bezdůvodné slabé místo a svou úlohu v jeho napravení. A čtenář bude mít za úkol zapomenout, že na začátku jí Nathaniel stalkoval, napadal a přiměl uvěřit planým velikášským kecům s falešnou aurou. Třeba se pletu, nic z této knihy mi ale nenaznačilo možnost zlepšení, naopak dost naznačovalo opak. Zejména, když má série započatá v roce 2022 údajně sedm dílů, to nemohlo potkat editora ani na záchodě.
No a příběh neexistuje. Postavy chodí do školy, chodí na party, Vic se provokuje s Nathanielem, nadávají si, ona ho schizofrenně popisuje jako odporného, mrtvého, dokonale vypracovaného božského hnusáka, jednou se ocitnou v ložnici, a neděje se vůbec nic, co by připomínalo zápletku. Jen jedna vedlejší minizápletečka. Učitel najede na Vic autem, protože jeho mladší bratr v nelegálních zápasech proti Nathanielovi došel zranění, a když mu to nevyjde, tak ji psychoticky napadne rovnou ve škole, přičemž neexistoval žádný náznak takového vývoje. Jsou to evidentně scény psané odzadu - chci, aby Nathaniel Vic zachránil život a aby měla akční scénu, co se může stát? Ani jedno nemělo pro děj zásadní dopad, totožnost útočníka nehrála roli žádnou. Až na konci mi došlo, že zápletka tohoto 520 stránkového opusu spočívala v tom, že se Vic seznámí s rádobydrsným týpkem, bere ho až moc vážně, vyhysterčí se na maximum z vlastních představ a snaží se to utajit před kamarády, páč by z nějakýho důvodu byla katastrofa, kdyby to někdo věděl. Tak jako ty vole...
Žádné komentáře:
Okomentovat