Finanční tresty

Název napovídá, že tentokrát půjde o vysvětlení pojmů pokuta, peněžitý trest, náhrada škody a náklady řízení. Tedy o situace, kdy něco provedete a výsledkem je, že máte zaplatit. Laici tomu říkají pokuta, jenže ve skutečnosti to často pokuta vůbec není.

Aneb tohle je špatný člověk a psal to špatný novinář.
Zdroj

Nebudu se zabývat smluvními pokutami a jinými sankcemi v soukromém právu (jako že nedodržíte termín, porušíte smlouvu, jedete bez jízdenky - i tam následuje smluvní sankce, není to jako pokuta jako od policie). Tyto sankce nejsou autoritativní tresty. Vyplývají ze smlouvy mezi dvěma soukromými subjekty nebo z obchodních podmínek, i když si ani neuvědomujete, že jste smlouvu uzavřeli, jak jsme si už ukázali v článku o druzích smluv. Věnovat se budu tomu, co vám uloží orgán z pozice autority, když něco spácháte. 

Abychom pochopili, proč je mezi sankcemi rozdíl, je třeba si shrnout, co je veřejné a soukromé právo. V soukromém právu jsou účastníci v rovném postavení, jsou to strany sporu nebo vztahu, žádná není autorita. Jen pokud mezi nimi vznikne spor nebo potřebují své vztahy upravit, obrátí se na soud jako na nezávislou autoritu, která ale není další stranou. Proto se neukládají tresty, a to ani tehdy, když jedna strana tvrdí porušení soukromoprávních předpisů, ne jen smlouvy - pokud jde o finanční bolest pro prohrávající stranu, připadá v úvahu náhrada vzniklé škody nebo újmy. Což není v právním smyslu trest. Sem patří právo občanské, obchodní, pracovní, rodinné, zkrátka to, co upravuje vztahy mezi lidmi nebo společnostmi nebo vztahy mezi nimi a úřady, pokud i úřad vystupuje v rovném postavení (třeba od obce kupujete pozemek). 

Veřejné právo naopak řeší situace, kdy proti sobě stojí nerovné subjekty, tedy osoba proti veřejné moci. Patří sem právo trestní, správní, ústavní, sociálního zabezpečení... kde už má veřejná moc možnost autoritativně trestat. Z toho důvodu stojí obě oblasti na odlišných základech, zabývají se odlišnými situacemi a liší se i princip sankcí. V soukromém právu jsou finanční sankce sjednané mezi stranami pro případ porušení ujednání, veřejné právo jimi trestá porušení předpisů (v soukromém právu při porušení předpisů může dojít k jiným následkům, třeba neplatnosti jednání, ale ne k trestu). A když veřejné právo trestá finančně, může dojít k různým situacím podle konkrétního odvětví.

Pokuta 

Ukládá se při porušení veřejnoprávního předpisu, kromě trestního zákoníku. Laicky řečeno, spácháte přestupek podle některého z celé řady regulí. Poděláte hygienu v KFC, jedete na červenou, táboříte v zakázané zóně národního parku, nesplníte povinnosti myslivecké stráže, vykašlete se na stavební předpisy, podáte pozdě daňové přiznání, porušíte cokoli, co nějaký veřejnoprávní netrestní předpis označuje za přestupek nebo porušení povinnosti, za které se pokuta ukládá. Samostatně nebo vedle jiného trestu, často nějakého zákazu. Je jich taková hromada, že se většina ani neprobírá ve škole. Ale každý obvykle definuje přestupky či porušení, orgán, který o nich rozhoduje, a rozmezí možné pokuty. Rozmezí určené pevnými částkami, např. až 50.000, nebo od 100.000 do 500.000. Takže úřad vám vyměří konkrétní pokutu v rozmezí podle tohoto předpisu. Je to trest, ale ne trestní. Když ho nezaplatíte, budou po vás peníze vymáhat jako dluh.

Existuje ještě jeden typ, pořádková pokuta. Tu může uložit například soud, když rušíte průběh jednání. I když to udělá při jednání v trestní věci, není to součást trestního řízení, ale pořádková sankce za nevhodné chování. Soudkyně Brambora jimi hází pořád, mrkněte.

Peněžitý trest 

Ukládá se v trestním řízení jako trest podle trestního zákoníku. Za jakýkoli čin vedle dalšího trestu, nebo samostatně (v některých případech nejde). A nejde, když pachatel nemá, z čeho by platil. Neurčuje se pevnou částkou, soud ho ukládá v denních sazbách. Počet denních sazeb závisí na činu - nejméně 20, nejvíce podle horní hranice trestní sazby stanovené zákonem za daný čin (pokud je horní hranice vyjádřena v měsících, počet měsíců x30, pokud v letech, počet let x365). Hodnota jedné sazby závisí na závažnosti a povaze činu a na poměrech pachatele, nejméně 100 Kč, nejvíce 50.000 Kč. Takže soud vám může například uložit peněžitý trest ve výši 365 denních sazeb (spáchali jste čin s horní hranicí trestu 1 rok), a jednu sazbu 1.000 Kč. Výsledná platba je 365.000 Kč, což jde i splácet. Když ho nezaplatíte, náhradní trest odnětí svobody je jedna nezaplacená denní sazba = jeden den vězení.

°°°°

Vedle toho vám může být uložena i povinnost zaplatit ještě něco dalšího. Jenže to už není žádná sankce.

Náhrada škody 

Není trest. Finanční trest je příjem pro stát bez ohledu na to, jestli vznikla škoda, toto je to povinnost nahradit onu škodu nebo újmu tomu, komu jste ji způsobili. Pokud se prokáže, že škoda vznikla v důsledku vašeho protiprávního jednání. V soukromoprávních sporech jde žalovat o její zaplacení kdykoli má někdo za to, že jste mu nějakou způsobili. Ve veřejném právu, pokud škoda vznikla v důsledku porušení veřejnoprávních předpisů, může soud nebo jiný orgán v rozhodnutí o vině a trestu uložit i povinnost škodu nahradit, chce-li to poškozený. Jako napravení následků vašeho jednání, ne jako trest. To samé s ušlým ziskem, ušlou mzdou, pokud kvůli vašemu jednání nemohl poškozený vydělávat, s tabulkovým bolestným u zranění. V trestním věci se tomu říká adhezní řízení a řeší se dohromady s trestním.

Akorát někdy by takové rozhodnutí o náhradě škody vyžadovalo tak rozsáhlé dokazování, až by přesahovalo rámec dokazování o samotném činu, a tehdy odkážou na občanskoprávní řízení. Prakticky řeknou, aby vás poškozený zažaloval a rozhodnutí o vině z tohoto řízení použil jako zásadní důkaz. 

Náklady řízení

Samostatná kategorie. Jsou to náklady vynaložené účastníkem na vedení řízení. Tedy náklady, které ten, kdo vyhrál, nebo poškozený v trestním či správním řízení vynaložil na uplatnění svého práva. Pokud byl zastoupený advokátem, tak i náklady na právní zastoupení podle advokátního tarifu (o výpočtu jsem psala tady, akorát se od té doby upravily částky), případně soudní poplatek, pokud ho platil. Podle pravidla že ten, kdo prohrál, platí tomu, kdo uspěl, pokud nejde o případ, kdy se náklady řízení nepřiznávají. Také může být někdy účastníkům uloženo uhradit některé náklady státu. Nejde tak o trest, ale o princip, že ten, kdo způsobil řízení/prohrál, se podílí na nákladech, které tím vznikly ostatním. 

Ve výsledku tak může dojít k situaci, kdy jste uznáni vinným, je vám uložen trest, třeba zákaz řízení. Vedle toho udělena pokuta (ve správní věci) nebo peněžitý trest (v trestní věci). Vedle toho uložena povinnost k náhradě škody, třeba i bolestného a ušlé mzdy poškozenému. A vedle toho uložena povinnost k náhradě nákladů řízení poškozenému. Ale jen některé tyto výroky jsou trest a pokuta je jenom jedna z možných forem. Pokud to není za porušení veřejnoprávního předpisu, tak i když se to jmenuje pokuta, není to autoritativní trest. Je to smluvní sankce z právního vztahu, do něhož jste sami vstoupili. A pokud tyto peníze nezaplatíte, u peněžitého trestu si to půjdete odsedět, u ostatních vám je vezmou jinak.