Originální název: Sommer Liebe
Rok vydání: 2020
Český překlad:2020
Je to první díl série Lynwood Falls, taková jednoduchá, průměrná romanťárna, kterou jsem dostala, takže další shánět nebudu. Ale ani mě nerozčiluje a věřím, že spousta lidí si ji užije jako milou, pohodovou četbu z všedního dne. Poklidná láska mezi zvířaty je u autorů mířících na milovníky romantiky asi sázka na jistotu.
Hned po příjezdu se ukáže pár problémů. Její staří přátelé ji sice okamžitě nadšeně přijmou mezi sebe, dohánějí s ní ztracený čas a Hope je s nimi upřímně šťastná. Stejně jako je moc ráda zase s rodinou. Ale na jejich klinice pracuje i její dětský kamarád a první velká láska Ryan, s nímž má nevyřešenou minulost. Poté, co se každý dostal na jinou vysokou, jejich vztah ztroskotal, především na Hopeině přesvědčení, že ji Ryan podváděl. Dalším problémem je, že Colinovi se celé toto uspořádání nelíbí a od začátku dává otevřeně přednost jenom luxusu. A hlavním, že se na klinice od jejího dětství skoro nic nezměnilo, Hope má spoustu nápadů, jak by se práce dala dělat lépe, ale Ryan, jenž se nikdy přes její odchod do New Yorku nepřenesl, ačkoli jí ho nezazlíval, se obává, že z ní ve skutečnosti začala mluvit velkoměstská arogance a pohrdání venkovem, že zapomněla, jak se tam doopravdy žije. Zkrátka jsou najednou jako z jiných světů a je na Hope, jestli se rozhodne vrátit do města anebo ke kořenům.
Prvních pár stránek jsem byla i připravená k velké kritice. Navodily dojem, jak se Hope přesunula z venkova do města, stala se velmi úspěšnou profesionálkou s bohatým přítelem, který na začátku působil jako amatérská snaha o nesympatického chlapa, jenž ve skutečnosti taky jen pečuje o svou úroveň, a jak se vrátí, aby pochopila, že město a ambice jsou fuj. Tohle je premisa hromady přiblblých romantických komedií a fakt mě to nebaví sledovat, natož číst. Potvrdilo se to ale jen částečně a hlavně většinou bez nesmyslného házení špíny. Protože nakonec se z toho vyklubal Hopein vnitřní konflikt o jejích vlastních hodnotách, o tom, jakým stylem bude naplňovat své sny, jestli dynamické velkoměsto s výzvami nebo venkovská neformalita, a co jí sedí víc, aniž by jedno nebo druhé muselo být nutně vykreslováno jako lepší. A to je vlastně dobrý nápad.
Z obavy, že kniha bude akorát slint ke kritice, mě vytrhlo i to, jak Hope doma okamžitě zase zapadla, jak všechno působilo realisticky a mile, jak bylo Lynwood Falls přívětivé a lidské a jak skoro nevznikaly umělé konflikty. Vlastně vůbec neměla konflikty mimo Ryana, což je ale samostatný problém. Celé to začalo brzy působit jako pohodový příběh bez velké zápletky, celkem bez dramat. Část života hlavních postav ve chvíli, kdy vypadnou ze zajetého rytmu a stojí před rozhodnutím o zásadní změně. Může se tak i zdát trochu povrchní, avšak došla jsem k názoru, že spíš než povrchní poklidné, a to je rozdíl. Někdy navíc trefí i docela zlato. Na začátku se mi líbily určité paralely, ač nevím, jak moc byly úmyslné - Hope ve své kapitole a Ryan ve své dělali něco podobného, ale vlastním stylem (Hope po náročném dni v New Yorku sedla na gauč a popisovala, jaký je stylový, drahý ale nepohodlný, a Ryan totéž s popisem, jak je starý a potřeboval by vyměnit, ale pohodlný, a podobně, což prohlubovalo velký motiv knihy, že jsou si vlastně tolik podobní, akorát každý z trochu jiného konce). K tomu musím přidat i další obrovské pozitivní překvapení, konec nespočíval v cliffhangeru o pitomém nedorozumění, jaké se dá snadno vyřešit rozhovorem, protože k tomu rozhovoru došlo a hrozící konflikt vyřešili jako skuteční lidé.
Na druhou stranu negativních poznámek také nemám málo. V první řadě ke zpracování textu. Dialogy jsou neobratné, trochu patetické, šroubované, umělé. Pronáší nepřirozeným způsobem věci, které by lepší autor schoval pod "ukaž nebo implikuj" a plynulo by to líp. Zní bezbarvě učesaně, jako z příručky "Jak mluvit lidsky". Zajímalo by mě, jestli je to autorkou nebo překladem. Nebo ne úplně šťastná volba priorit. Spoustu důležitých věcí jako rozchod s Colinem text přelítne rychlou scénou, aby se soustředil na vzdychání nad pocity, ačkoli by některé zasloužily důslednější rozepsání.
Colin sám je taky zbytečný černý puntík klišovitého charakteru. Má být zjevný kontrast k Lynwood Falls, protože autorka se rozhodla nejít příliš snadnou cestou démonizování velkoměsta jako takového, za což jsem ráda. Jenomže proto démonizovala jeho jediného představitele. Takže má rád nóbl věci, je soustředěný na kariéru, chce stoupat, shánět sponzory, mít vysokou úroveň. K tomu vystupuje strašně chladně, z textu vůbec není cítit, že by měl o Hope zájem, a ona se ve vztahu evidentně doprošuje uznání existence. Má ji jako podivný mix kolegyně, spoluodbornice a panenky. To by ještě relativně šlo, byť už jsme na hranici romcomovému protáčení očí. Jakmile však v závěru přijel do Lynwood Falls, stal se zbytečně plochým snobem bez jakékoli nuance, pohádkově arogantním, opovržlivým a blahosklonným idiotem, jehož snaha o manipulaci Hope a místních je hůř než prvoplánová. Mohl nad venkovem ohrnovat nos, mohl být ledový, Hope si mohla uvědomit, že tohle není ono, a to potřebovalo tento kontrast. Ale tak, jak byl v tu chvíli vykreslený, neexistoval žádný ustavený důvod, proč kdy Hope zaujal. Potřebovala si uvědomit, že o jeho život nestojí, ale předtím ho s ním měla, a asi ne jenom tak z nudy. Měl být subtilnější, ne schematický. Však závěrečný proslov Colina k Ryanovi, jímž ho chtěl poštvat proti Hope a Hope přinutit se k němu vrátit, měl určitě znít k vzteku a chytře, ale mně přišel už k smíchu. Karikaturní.
A samozřejmě i sami Hope a Ryan při vzájemných interakcích, protože s ostatními působili jako fajn napsané postavy. Oba jsou veterináři s praxí, takže už jim bude alespoň zhruba k třiceti. Přesto se k sobě, jak si žánr žádá, chovali jako nabručení puberťáci, kteří až tvrdohlavě a nanejvýš úmyslně odmítali správně pochopit tón a vyjadřování toho druhého, takže na sebe furt zůstávali nakvašení. Místy to bylo roztomilé, častěji otravné, protože s kýmkoli jiným tenhle problém neměli. Často tak na mě jejich dohady působily jako jediný neobratný prostředek alespoň nějakého střetu, protože úplně bez něj by se zápletka napsat nedala a nějaký lépe vystavěný by ji posunul jinam. Lidi takhle praštění samozřejmě jsou i ve skutečnosti, mohla bych i uznat úmysl, aby byli navzájem pubertální s rozjitřenými emocemi, jenom to moc nehrálo s interakcemi se zbytkem.
Jejich "boj" měl alespoň příjemný zvrat, Ryan chápal připomínky Hope k tomu, jak vypadají finance a klinika, a Hope chápala, že Lynwood Falls nemůže fungovat jako New York a rozpomínávala si na místní zvyky. Takže nesklouzával k povrchní kritice móresů. Pokud tedy byl úmysl máchat je v zastydlé pubertě, než se uklidní, tak to asi šlo. Jenom si tím nejsem jistá a možná je to ne zrovna nejlepším vyjadřováním. Dost dobře můžou být ohraní a přehraní nevědomky, protože hlavně Hopeiny obrovské šoky z toho, jak v zapadákově nemají na rodinné klinice moderní kávovar nebo že se tam dlouho nemalovalo, a její otevřená touha okamžitě všechno měnit, byly podivné, rozhodně ne kvůli rozhození z přítomnosti Ryana. Holka brzdi, jsi tam tejden. Působily naopak trochu jako Colin, pohádkově schematicky.
A na závěr mi chyběla jedna věc, pocit, že je jejich prostředí opravdové. Znělo příliš obecně. Psala to totiž Němka a zasadila děj do Maine, zatímco nebylo vůbec důležité, aby se odehrával právě tam. Možná, kdyby ho zasadila spíš do Německa, bylo by to snazší? Mohla by přijít s lepším dobarvením prostředí a kultury, bylo by znát, že jsou na konkrétním místě, kam patří a s nímž jsou svázaní i jinak než hezkou přírodou. Nepůsobilo by všechno tak genericky jako náhodný venkov bez vlastní hlubší identity, protože ona jako cizinka ji neumí popsat.
Žádné komentáře:
Okomentovat