Stephen King - Mrtví se někdy vracejí

Originální název: Night Shift

Rok vydání: 1978

Český překlad: 1992

Od Kinga tu mám uvedeno nemálo a dokonce i jednu sbírku povídek. Tato je další, výrazně kratší (ač původní anglické vydání obsahuje povídek 20, toto jen 8), a i povídky v ní jsou docela přímé a jednoduché. Nejspíš právě proto se výborně čtou jako skvělá, nekomplikovaná hororová klasika.

Patří mezi ně Noční směna o zaměstnancích textilní továrny, kteří vyklízí suterén plný krys, a když zjistí, že je pod ním ještě jeden sklep, odkud nejspíš krysy lezou, a vydají se do něj, potkají něco děsivě nečekaného. Ale není divu, však tam s nimi sestoupila krysa i z vrchu, ta předácká. Šroťák, v němž úplnou náhodou jeden obrovský mandl posedne démon bažící po krvi, a ač se může zdát, že přece nemůže být nic těžkého vypořádat se s kusem kovu přišroubovaným k podlaze, fatální omyl těch, kdo se snaží věci přijít na kloub, může mít katastrofální následky. Bojiště, kde nájemnému vrahovi dorazí podezřelá zásilka z hračkárny, o to podezřelejší, když plastoví miniaturní vojáčci v ní někde přišli k životu a k úkolu porazit nepřítele, k čemuž mají v arzenálu dokonce i miniaturní atomovku. Mrtví se někdy vracejí, v níž učitel vzpomíná na ošklivou vraždu svého bratra čtyřmi vyvrhely, jež se odehrála před šestnácti lety, a k tomu mu najednou do výuky nastupují noví nezvedení studenti, kteří jsou jim neuvěřitelné podobní a kteří si s ním hodlají vyřídit účty, jaké přece vůbec nemohli založit, pokud se ovšem nemohou mrtví někdy zastavit na slovíčko. 

Dále Římsa, v níž mafiánský boss donutí milence své manželky přijmout sázku, že buď obejde jeho byt v nejvyšším patře věžáku po úzké venkovní římse, nebo ho nechá zavřít za narafičené držení velkého množství drog. Nekuřáci a. s., kteří slibují až 98% úspěšnost léčby závislosti na kouření, avšak prostřednictvím velice brutální terapie. Poslední příčka žebříku, kde hlavní postava vzpomíná na to, jak kdysi jako děti s jeho mladší sestrou skákali z třicetimetrové výšky do sena, a jak až příliš pozdě zjistili, že žebřík jim odmítá sloužit. A Na dobrou noc, kde se King krátce vrací do Jerusalem's Lotu, který v jednom ze svých románů přeměnil na rejdiště upírů, když tam během kruté vánice uvízne rodina návštěvníků. 

Povídky popisuji takto krátce a stručně, protože jsou krátké a stručné. Ne všechny jsou hororové nebo s nějakým prvkem nadpřirozena - Noční směna, Šroťák, Bojiště, Mrtví se někdy vracejí a Na dobrou noc v sobě mají nadpřirozeno a jsou to klasické horory. Démoni, duchové táhnoucí svou zlost ze záhrobí, příšery v podzemí, upíři, oživlé hračky. Nejvíc jsem si užívala Šroťák, protože příběh o posedlém rychlomandlu a policistovi a městském inspektorovi, kteří se pokusí o osudný exorcismus, perfektně balancoval na hraně absurdity a hororu. Tím víc, když démona vyvolali mimochodem naprostou náhodou, jelikož ho nikdo vyvolávat nechtěl a ani nevěděl, že to jde. A nejsilněji na mě zase zapůsobilo Mrtví se někdy vracejí, protože ústředním motivem byla nesmyslná brutální šikana, s níž nemohli výtržníci přestat ani po smrti, dokud svou oběť nejen nepřipravili o bratra a po letech o manželku, ale nedonutili ji vyvolat démona, který nakonec možná bude ještě horší než oni sami. 

Zbylé povídky byly spíš napínavé thrillery a mezi nimi Nekuřáci a. s. pro mě opět vítězili dobrým vyvážením šílené absurdity a mrazivým napětím, jaké se ale Kingovi povedlo u všech. Číst například, jak děti lezou na žebřík, jak skřípe a praská, neustále se bát, kdy se to konečně stane, a když se to konečně stane, tak jestli se zvládnou zachránit nebo umřou, nebo se zmrzačí, to rozhodně zvedne tlak. A Římsa na tom byla docela podobně, dokonce se v ní ještě přidával strach z mafiánské zrady. Také mě velice potěšil návrat v poslední povídce mezi Lotské upíry, protože 'Salem's Lot jsem četla i viděla a bavilo mě, jak šlo o klasické monstrózní upíry bez špetky lidskosti. Navíc tam jako hlavní postavy umístil dva důchodce, kteří už toho kolem Lotu hodně viděli, a tyhle postavy mu hodně jdou. 

Prostě je to rychlé čtení na jedno odpoledne a čtenáře perfektně zabaví. Ani chvíli jsem nezkoumala, kolik stránek mi ještě zbývá, neodbíhala jsem k ničemu jinému, nenudila jsem se, naopak formát a jeho přímost všemu jen prospělo. Nemůžu než doporučit.

Mé hodnocení: