Čtvrtý díl série Podivné doby je stejně skvělý jako všechny ostatní. Nebo spíš se vyhoupl zpátky k prvnímu a druhému po pro mě trochu slabším třetím, když se po vlkodlakovi, upírech, duších a mázích dostal rovnou k zombíkům.
Do toho dostal šéfredaktor Banecroft vlastní úkol. Mrtvým se nelíbí, jak nechal zneužívat ducha nešťastně zesnulého Simona, aby skrze něj údajně přivolával svou mrtvou ženu, a čeká ho za to peklo. Už příští úterý. Pokud se mu nepodaří napravit svůj hřích tím, že zatočí s ještě větším poskvrněním, v němž vykrádání čerstvých hrobů je jen začátek. K tomu oba "týmy" narazí na ghúla Braina, pohřešovaného bratra místních vědem, cinklou extázi, po níž v mnohých vyraší skryté nadpřirozené schopnosti, démonskou kočku, rockera toužícího dát dohromady celou starou skupinu, ač někteří členové jsou už po smrti, a nakonec na hordu zombíků z kryogenické komory vévody z Cheshiru. A čas neúprosně běží. Pokud nestihnou najít spojení mezi vším tímto chaosem do Halloweenu, bude to mít Podivná doba rozhodně nahnuté.
Navzdory ilustraci na obálce mi nedošlo, že je to o zombíkách, dokud se neobjevili, takže mě zajímavě pojatý úvod vyděsil představou pokusů na lidech. Což v éře, kdy se sem tam vracím do dystopických young adult děl a stále se vrtám v alternativních možnostech MCU, nepřidává. Ale pak okamžitě nastoupil starý známý autorův styl. Absurdní britský humor, nesnesitelný Banecroft s nevymáchanou vyřídilkou, jeho svérázná redakce, proradní Zakladatelé, u nichž oceňuji, že se stále objevuje vedle známé doktorky Carterové i Baladinová a čekám, kdy zasáhne do děje víc, a odkrytí zase dalšího kousku nadpřirozeného Manchesteru, tudíž jsem byla naprosto spokojená. Vlastně v tomto díle konečně pořádně vysvětlil podstatu magie, nadpřirozených bytostí, jelikož s tím se hodně pracovalo, včetně vztahu Zakladatelů a Kmene. Ujasnil a prohloubil mytologii. A to mě vždycky baví.
Jediné, co už trochu otravuje, je neustálé odkládání jakéhokoli poodhalení Stelly. Už čtvrtou knihu si nevzpomíná na minulost, nechápe, co v ní je, nerozumí svým schopnostem a vůbec je neovládá, ačkoli jejich zkoumání a snaha je použít tvořily část zápletky. Plus mi tu přišel zbytečný pravdomluvný Cogs - je to má oblíbená postava, ale pokud jeho celá účast v této knize zahrnovala zděšeně odplout, když mu Hannah přivedla policajta, aniž by něco řekl, a nakonec sledovat pochytání pár posledních zombíků, působil poněkud navíc.
Ostatní postavy jsem si už užila jako vždycky. Stejně jako zápletku. Nakonec, po prvotním zorientování, šlo docela snadno odhadnout, co se děje, a jen se nechat táhnout do šílenějších a šílenějších situací. I bezuzdně krutá záporačka mě bavila, tady nakonec jedna hlavní, takže šlo o jediný nadpřirozený případ, byť se k ní každý dostal z jiného úhlu a chvíli jim trvalo, než na to přišli. Hrozně se mi líbil její monstrózní démonský kocour Kotě, její absurdní styl šílené vědkyně se stejně (respektive jinak) šílenými asistenty, i její nakonec vhodně zábavný cíl, jakmile opadla obava z pokusů na lidech. Byly to pokusy na mrtvých, což zase tak děsivě nezní, v humorném duchu, a z ujetých důvodů. Přihoďte, koho všechno oživili a jak se tito slavní zombíci drásali na střechu starého kostela, aby se pustili do svérázně nepřipraveného boje s redakcí vyzbrojenou lopatou a záchodovým zvonem, a fakt to baví.
Hlavně však styl mi přišel zajímavější a o něco lepší než v minulém díle. Ten kulhal o drobátek, ale přece, a tenhle nastoupil v plné síle. Zase plně bláznivý, bez vážného podtónu manipulace s lidmi, záporáci a bytosti plně vyšinutí. K tomu autor skvěle pracuje se současnými kulturními a společenskými odkazy, kterým evidentně dobře a zcela nevážně rozumí. Navíc jemně nastínil spoustu směrů, z nichž může něco vyletět příště, hlavně co se týče Zakladatelů a snad konečně i vztahu Hany a detektiva Sturgisse. Jsem nadšená, pořizuju pátý!
Žádné komentáře:
Okomentovat