G. R. R. Martin - Bouře mečů

Originální název: A Storm of Swords

Rok vydání: 2000

Český překlad: 2002
Poznámka: Četla jsem v AJ i ČJ

K rozboru, nebo chcete-li recenzi, jsem se chystala už loni přibližně touhle dobou. Místo toho jsem ale dočetla i ostatní vydané díly ságy a horko těžko ze sebe vypotila recenze prvních dvou. Začala jsem ji proto číst znovu, ale jsem v podobné situaci. Za sebou mám podruhé už i díl čtvrtý a opět si sotva vzpomínám, co je ve kterém, když mi to splývá do jednoho nepřerušeného příběhu. Ale pokusím se o to, protože pořád mám k této knize co říct, ještě víc co říct mám k další, a vůbec, měla bych hnout s faktem, že spoustu sérií tu mám už roky načaté a marně čekají na dokončení. A tak i Bouře mečů, třetí díl ságy Písně ledu a ohně, přišel na přetřes. Pořád jsem rychlejší než autor s dílem novým, tak co.

Na začátku si sice přečteme znepokojivou zmínku, že tato kniha nenavazuje na předchozí a kapitoly v ní se mohou odehrávat souběžně nebo dříve, ale podle mě je to zbytečné upozornění a jako normální pokračování zcela jistě působí. Všechny události dál jedou v nezadržitelném tempu. Výprava Noční hlídky za Zeď končí fiaskem. Jon Sníh je stále u Divokých, jimž předstírá loajalitu, a jeho bratři jsou masakrování během děsivých útoků Jiných a jejich nemrtvé armády. Jen hrstka se vrátí do Černého hradu a takový Sam Tarly rovnou dlouho putuje sám, pouze s divokou dívkou Fialkou a jejím novorozeným synem, a doufá, že přežije. A i kdyby přežili on i Jon, čeká je nejhorší výzva - bitva o Černý hrad a Zeď, když dorazí divoká armáda Manceho Nájezdníka.

Netuší totiž, že i přes porážku Stannise Baratheona v hlavním městě a přes jeho nedůvěru ke všem rádcům se Davosovi podaří doručit k jeho uším vzkaz z Černého hradu žádající o pomoc, a tak možná i zvrátit děsivý osud. A stejně tak netuší, že na opačnou stranu než oni míří otrhaná skupina ze Zimohradu. Jonův poloviční bratr Bran Stark a jeho společníci se ze všech sil snaží dojít kamsi k Zemím věčné zimy, kam je láká tříoká vrána. Zbytek rodiny Starků pak trpí na jihu. Robb Stark, nový král Severu, vyhrává každou bitvu, ale ztrácí válku, pohřbil naděje na nezlomná spojenectví, přichází o další a další části armády, a když se Walder Frey rozhodne vypořádat s pošpiněnou ctí po svém, možná přijde o všechno. A Catelyn nezbývá, než následovat jeho osud, a Arye po poslední zmařené šanci na nalezení svého starého života cesta do neznáma.

Zato Jaime Lannister, další z nových hlavních postav, se svými společníky, především s tvrdohlavou ošklivou "kráskou" Brienne, stojí na úsvitu nového života. Míří zpátky do hlavního města a musí se vypořádávat s věcmi, které během svého dosavadního života neviděl a nedokázal si ani představit. A až se mu podaří vrátit domů, zjistí, že tam nezůstal kámen na kameni, jeho rodina je v troskách, částečně i jeho vinou, a on musí přehodnotit své postoje, svá přesvědčení a možná najít nové místo v najednou cizím světě. Stejně tak děsivého převratu dojdou životy i ostatních v Králově přístavišti. Po bitvě na Černovodě se objeví noví spojenci Lannisterů, Tyrellové, a nová snoubenka krále Joffreyho, Margaery. Trpící Sansa Stark je tak volná, ale skončí ve svatebním loži skřeta, a další svatba, královská, rovnou ve smrtelném chroptění přinese nového krále. Falešně obviněný Tyrion pak čeká na rozsudek a popravu za cizí čin a Sansa konečně utíká, aby v Údolí roztočila další kolo hry, v níž se musí začít aktivně účastnit. A proč ne rovnou krví i na svých rukách?

A že po válce pěti králů už zbývá král jen jeden? Že se situace v Západozemí snad může uklidnit? Na východě z popela povstala královna Daenerys a pomocí svých rostoucích draků dobývá jedno bohaté otrokářské město za druhým. Zvětšují se řady jejích příznivců i odpůrců a ona je odhodlaná naučit se vládnout, aby si mohla vzít to, co jí prý náleží. A když děj ještě víc zamíchá horkokrevný dornský princ nebo mstitelka s obličejem schovaným kápí, jak by vůbec mohl někdo získat, o co usiluje? Jak by mohl jakýkoli plán vyjít tak, jak si králové či lordi představují? Jak by mohli udržet mír a vyhnout se bouři kopí a mečů?

Už z mého hrubého shrnutí tedy vyplývá, že kniha je nacpaná událostmi. Je dynamická, propletená, začíná i končí v ní mnoho zápletek, například celá existence Oberyna Martella se vejde právě do tohoto dílu, posouvá děj o mílové kroky kupředu a jen málo postav v málo kapitolách zůstává i obrazně na místě a utápí se ve vlastní hlavě, což bývá v porovnání se vší akcí kolem doslova zabiják zaujetí. Díky značnému rozsahu jsem byla schopná rychle překousnout i části, které mě moc nebavily. Například mě nebrali Starkové v Říčních krajinách a ráda jsem se jich zbavila, ovšem měli smysl, odhalovali informace nebo posouvali děj. Celkový dojem posiluje i první představení mého nejoblíbenějšího království Dorne a jeho zvyků a hlavně poznání otrokářské stránky Essosu a důležité civilizace Ghiskarců, ve které se ale nikdo neplácal, protože se ji Daenerys rovnou pokusila rozvrátit, takže opět uháněla dopředu.

Na druhou stranu přibyly další postavy, a to už je menší zádrhel. Pokud totiž nejde o komorní drama nebo utajené konspirování, bývá jich ve scénách velká hromada. A pokud akce zahrne všechny, což se také stává, je to chaotické. Třeba tak známá rudá svatba. Účastnila se jí spousta vedlejších postav a všechny musely být zmíněny, takže byl místy z masakru jen nudný seznam obětí a jejich zranění. V textu totiž tak docela nefunguje totéž, co na obrazovce. Je složité napsat živě ohromnou scénu, není možné to udělat tak, že se doslova popíše, co by zúčastněný viděl, a Martinovi to tolik nejde. Často se soustředí na detaily a větší obraz nevykreslí tak, aby si ho bylo možné představit. Bohužel též s každou postavou roste nebezpečí zmatení a zapomenutí jejich jména nebo úlohy hned, jak se knížka odloží. Což znamená, že velká část není tak zásadní pro děj, aby musela být konkrétní a zahlcovat tolika doplňujícími informacemi, a to zase dává vytušit, že by se v knize dalo škrtat. A jsme u něčeho, co nikdy nevypadá dobře.

Ovšem s hlavními a známými postavami už pracuje velmi příjemně. Líbí se mi, jak všechny zásadně mění. Jak Cersei šílí a propadá paranoie, jak Jaime přehodnocuje život, jak se Tyrion a Arya vzdalují od svého původu, jak se Dany zoufale snaží stát vládkyní, a to všechno v jediné knížce, takže je to znatelné, ale přesto plynulé. Tomu docela nahrává i neproporčnost, kdy třeba Cersei jako by se táhla celou knihu v několika dnech, zato Arya měla tolik zážitků, že zestárla o roky, a za Zdí zase zdolávali takové vzdálenosti, že to působilo opět jinak. Což může být nebezpečné, protože kapitoly těch, kteří se motají v kruhu, vyzní o dost nudněji, a může dojít ke zkreslení vnímání času, ale není to špatné. A stejně tak má autor talent na politická dramata, k čemuž mu drobné náznaky upouštěné sem tam perfektně slouží, umí napínavě naznačovat, a Královo přístaviště a hru jsem si užívala.

Jenom pořád platí, že mi tak úplně nesedl jeho styl, konkrétně by měl zapracovat na korektuře. Ještě víc do očí bije otravné opakování frází. Nikdo není nahý, jedině "nahý, jako v den, kdy přišel na svět", a to včetně erotických scén, kdy se rozhodně nehodí vyvolávat představu novorozence. Nikdo nepije, jen si dává "na spláchnutí". Nikdo neumí jíst jinak, než aby mu šťáva stékala po bradě. A vařenou kůži je potřeba zmiňovat div ne i při... vlastně ji zmiňuje při všem. Nebo ne každá žena asi má obrovské tmavé bradavky. Sem tam se to hodí jako dokreslení atmosféry a charakteru, ale když se to objevuje pořád a u všech, čtenář toho má dost. Alespoň já mám a já jsem čtenář.

Ale nejhorší zločin ze všech spáchala opět překladatelka. Stále je hrozný překlad vět. Nerespektování zvyků češtiny, doslovné překlady, ignorování našich frází, slohu, rozdílů ve stavbě vět a tvoření názvosloví v angličtině a v češtině... sera už nemá smysl probírat. K tomu často nový překlad už dříve přeloženého pojmu, nebo rovnou pozapomenutí pojmu originálního, který náhle vyjukne a zmate. Ovšem může to být horší.

Překladatelka se totiž náhle rozhodla přeložit téměř všechna rodová jména, i ta, co se už objevovala nepřeložená. Tím perfektně zmátla každého, kdo si pamatoval třeba Tandu Stokeworth, protože náhle žádná lady Stokeworth neexistovala a na jejím místě se vynořila paní Stokořínská. Další chybou je volba doslovných, hloupých a kostrbatých jmen, jež se dají snáz nakonec vyslovit v angličtině, a taktéž volba formy příjmení jako přídavných jmen. To totiž šup, náhle musela čelit problému dosud nepotřebného přechylování a vedle sebe tu stojí paní Stokořínská a lady Stark. Ba co ještě hůř, v dalších vydáních to opravila, prý se vrátila k anglickým rodovým jménům, a čeští fanoušci v podstatě neví, co je přeloženým kánonem. A v situaci, kdy některá postava dostala div ne v každém dílu nové jméno (třeba Davos byl Seaworth, Mořeplavec a Mořský), kdo se v tom má vyznat?

Mé hodnocení:

>>Další díly Písně ledu a ohně<<