Je to první díl trilogie Maxton Hall, tedy knih z prostředí střední školy Maxton Hall o Ruby Bellové a Jamesi Beaufortovi. Víceméně young adult romantika, takže ostatní díly číst nebudu, ani přes konec, jenž se dá klasifikovat jako cliffhanger. I tenhle jsem četla jen proto, že jsem ho dostala. A bála jsem se nudy a klišé. Ovšem ačkoli je zápletka naprosto klasická jako pro každý jiný milostný román, bylo to fajn oddechové čtení.
Ruby nikdy neměla v úmyslu cokoli prásknout, právě proto, že chce zůstat mimo pozornost, a peníze uraženě odmítne. James, zvyklý, jak jejich rodinu obvykle lidé akorát využívají, jí zrovna dobré úmysly nevěří, a tak ji sleduje. Z toho, jak na Ruby nedokáže najít poskvrnku, je zmatený. A ještě víc zmatený bude, až si jako trest za překažení školní oslavy vyslouží povinnost pomáhat organizačnímu výboru. Protože nejen, že se docela projeví jeho vlastní nadání, na která do té doby víceméně kašlal, jelikož jeho velice přísný otec mu nikdy nedovolil vymezit se proti cestě, jakou si pro něj vysnil. Hlavně se s Ruby sblíží - ne jako se svými přáteli ze stejné vrstvy, před nimiž má vždycky masku bezstarostného zmetka, víc jako s někým, před kým se může poprvé doopravdy otevřít. Ovšem stále mezi nimi zůstává hromada překážek, kvůli kterým ona jeho, ani on ji možná zachránit nedokáže.
Je tak zjevné, proč jsem čekala pubertální romanci, úplnou hovadinu, klišé nad klišé a rozčilování. Ovšem dost mě to bavilo. Oba hlavní hrdiny jsem si oblíbila a vedle zbytečně přehnané tragédie, jaká v jejich věku však bývá, tam bylo i dost vtipu. Zkrátka premisa zůstala klasická, okolnosti mě zaujaly. Ruby nebyla zrovna vyvrhel a "Popelka", jen nebyla na úrovni Jamese. James nebyl doopravdy namyšlený princ, jehož Popelka musí "zkrotit", ale přetvařoval se, aby zakrýval rodinné a emocionální problémy související zase s jeho společenskou vrstvou. Zkrátka existovali se svými životy ve vlastních kruzích, až se tyto kruhy náhodou proťaly bez toho, aby po tom jeden nebo druhý toužili, ale zároveň ne nijak nepřirozeně nebo evidentně vynuceně. James způsobil poprask na školní oslavě, a aby pochopil, proč se to nedá přehlédnout a kolik práce pokazil, ředitel ho šoupnul do organizačního výboru, kde to měl všechno napravit pomocí na dalších akcích. To dává smysl. Stejně jako jejich osobnosti byly docela dobře rozepsané v rámci tohoto žánru, délky knihy a faktu, že je to teprve první díl. Prostě měli oba něco do sebe a oba mě bavilo číst.
Otřepaným klišé se trochu vyhnuly i jejich různé střety při navazování vztahu. Ať už to byla ona vynucená blízkost s trestem, tedy případy odpovídající klasickému schématu, jelikož měly svou logiku a dobré zpracování, a nebo originální společné chvíle, jako návštěva salonu Beaufortových kvůli kostýmům, jízdy luxusním autem, nečekané návštěvy ve vzájemně odlišných světech. Většinou v tom byl příjemný vtip, úsměvné, ale dobré sbližování, růst od původní nedůvěry po zamilovanost. Zkrátka to nebylo trapné. I ono klasické "proč jsem z toho zmetka nadržená, takový člověk mě vůbec nemá zajímat!" se drželo trochu na uzdě. Ač se objevilo pár otřepaných frází hlavně právě kolem Rubyiny počáteční snahy si Jamese nevšímat. Akorát Jamesův otec byl trochu karikaturní, hlavně se svým fyzickým násilím. Prospělo by mu, kdyby dostal víc prostoru, aspoň stejně jako rodiče Ruby, a nebyl jen "záporákem hrozícím v pozadí".
Ujel až finální kolaps a "rozchod", k němuž došlo vlastně jen proto, že se James zhroutil po smrti matky, nedokázal fungovat, nereagoval, když ho oblejzala jiná holka a Ruby to viděla, přičemž jí během několika hodin nikdo nedokázal podat jasnou informaci, že mu zemřela matka, a tak se neovládá. Dokonce ani Lydie, s kterou Ruby strávila celou cestu v autě za Jamesem, jí na neustálé otázky, co se děje, nic neřekla. Tudíž Ruby "došlo", že James toho sice hodně nakecá, ale vážně to s ní evidentně nemíní, a tak šla do háje. Poněkud nepřirozené. Notak, jedna blbá věta mohla úplně změnit závěr! To je teprve ujeté, vynucené schéma.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat