Megan Collins - Rodina na zabití

Originální název: The Family Plot

Rok vydání: 2021

Český překlad: 2023

Další thriller z hromady, kterou jsem si pořídila na začátku roku a jen pomalu se jimi prokousávám, mě taky moc nenadchnul, jako skoro všechny ostatní. Vypadá to, že jsem v letošní akci "kup x knížek a zaplať jednu" neměla šťastnou ruku. Ale ne, že by mě vůbec ničím nezaujal.

Dahlia se po letech vrací do svého domova na Blackburnu u severovýchodního pobřeží USA, kde vyrostla se svými rodiči a třemi sourozenci. Vedli dost zvláštní život. Jejich matka vždy prohlašovala, že její rodiče brutálně zavraždili zbraněmi vyráběnými jejich vlastní společností, a od té doby se extrémně upnula k zálibě v true crime a studiu násilných zločinů. Proto Dahlii, její dvojče Andyho, Tate a Charlieho, všechny pojmenované po obětech různých slavných vražd, vzdělávala doma, přičemž jejich učební plán se až nezdravě zaměřoval právě na vrahy, jejich oběti a důsledné studium páchání a vyšetřování vražd, prý aby byli připraveni na zlo ve skutečném světě. Zejména, když na Blackburnu rovněž působil sériový vrah, jenž se svými vraždami přestal teprve před deseti lety. Jenže nikdo v takovém světě nevydržel dlouho. Tate i Charlie odešli hned, jak nabyli zletilosti, Andy v šestnácti utekl a Dahlia, která bez Andyho nedokázala doma dál zůstat, se nakonec odstěhovala a od té doby po něm zuřivě pátrala. 

Teď zemřel otec a všichni se vrací na Blackburn - kromě Andyho. Protože netrvá moc dlouho a otázka jeho náhlého útěku z domova se náhle vyřeší. Andy nikdy neodešel, jeho kosti najdou pohřbené v místě míněném pro uložení otce, i se sekerou zaťatou do hlavy. Do popředí se tak pochopitelně znovu dostává otázka starého blackburnského vraha,  tentokrát doplněná o další neznámé. Zabil i Andyho? Pokud ano, proč, když si vždy vybíral mladé ženy a trýznil je úplně jiným způsobem? Pokud ne, kdo Andyho zabil a zfalšoval jeho vzkaz o odchodu z ostrova? Jaká všechna tajemství konečně můžou vyplout na povrch, když se v současných i starých událostech na ostrově nebude rýpat už jen policie a zvědavci, ale když už ani Dahlia nenechá svou rodinu mlčet? 

Je to tak v podstatě detektivka, akorát policejní vyšetřování probíhá na pozadí, sem tam na Blackburn nakoukne inspektor, víceméně jako antagonista vůči Dahlie. Hlavním bodem je tu smrt Andyho a blackburnský vrah z pohledu právě Dahlie a její rodiny, kterou poznamenala matčina posedlost násilnými zločiny, to, jak oni přemýšlí, kdo by mohl být vrah, jak zejména Dahlia zoufale hledá podezřelé, upíná se ne vždy zrovna dobrým směrem, jak zároveň postupně skládá správnou verzi, jaká nakonec odhalila nejen zločin, ale i ohromnou rodinnou tragédii a následky neustále se nabalujících lží nebo mlčení. Jako námět na příběh mi to proto přišlo zajímavé, myšlenka se mi líbila. 

Problém byl zpracování. Začátek mě vůbec nebavil, i později se objevuje spousta míst jen uměle natahující stránky, kde se nic neděje, kde především Dahlia převrací svoje pocity a pořád dokola ty samé otázky. Teprve po dlouhé době, když se ukázali nějací podezřelí a kniha se konečně nakopla k řešení identity vraha, to chytilo trochu spád. A až závěr, když začaly důkazy i shromážděné rozhovory ukazovat na prakticky všechny jako potenciální vrahy jak blackburnské, tak Andyho, chytilo mě to hodně. Tehdy přišlo i napětí a odhalení Andyho vraha jsem rozhodně nečekala. Také jsem se nejdřív rozčilovala, jak se s ním rodina rozhodla naložit, ale nakonec jsem to akceptovala a rozuzlení i závěr dávaly smysl. V celé záhadě fungovaly.

Jenže právě onen začátek a spousta místa uprostřed. Měly být asi o emocích rodiny, ve skutečnosti to bylo hlavně o tom, jak hlavní postavy proplouvají domem, každá si dělá svou ujetou věc, všechny zní povrchně, ufňukaně, naprosto odtrženě od reality i od ostatních. Chápu, bylo nutné ukázat, jak jsou divní, společensky "nenormální", jak nefungují úplně běžně, přesto vyznívali až příliš nepřirozeně, jako nezúčastněné viktoriánské figury jedoucí vlastní zaseklou mantru a prakticky nevnímající okolí. Nebo dost závažné problémy. Působili skoro snově, jako plout hustou mlhou naprosté izolace. Jako by se navzájem skoro až nesnášeli, brali to buldozerem jeden přes druhého, neměli žádnou snahu se navzájem utěšit nebo spolu vůbec komunikovat, ačkoli přijeli kvůli smrti otce a dozvěděli se o vraždě bratra. Zhroucení matky, která se na několik dní zasekla u nonstop pečení sušenek, taky neřešili. Naopak nechali skoro bez protestů Charlieho, aby z ničeho nic organizoval otevření domu jako muzea veřejnosti, aby ukázal, že jsou "normální", přestože se to nikomu nelíbilo, zahrnovalo to divočiny jako odmontovat úplně všechny dveře a další bizarní chování, a Tate, aby z místa činu Andyho vraždy dělala pekelně detailní diorama na internet, což je zjevně zase její ujetá morbidní závislost.

Trochu jsem to zpětně pochopila u Charlieho, Tate a matky, protože se nakonec ukázala jejich pořádná tajemství úzce související s alespoň některými událostmi. Tudíž se snažili všechno potlačit a svým způsobem přečkat nucený pobyt na Blackburnu. Na konci už dávalo smysl, proč nikdo kromě Dahlie vlastně nechtěl vyšetřovat smrt Andyho, ani ho nezajímala identita blackburnského vraha. Ovšem Dahlia, která o ničem netušila, byla strašně naivní, ode zdi ke zdi, ne moc sympatická a až příliš dlouho taky někde uprostřed té ohlušující mlhy. Což je problém - Dahlia je vypravěč. Pokud autorka takový dojem chtěla vyvolat, ona zmiňovaná "mezilidská mlha" byla její záměr, vlastně měla určitý úspěch, v tak významně stresové situaci se takhle lidé asi můžou chovat. Nicméně to nepůsobilo dobře pro knihu. 

Mé hodnocení: