SMRT NENÍ TREST

Člověk, který zavraždil několik lidí bez důvodu, bez toho, aby byl psychopat asi trest smrti zaslouží. Asi zaslouží, ale... ale.

Ale existuje a pro mě vždy existovat bude. Následující článek neberte jako postavený na reálných základech, snad krom výňatku z Úmluvy o lidských právech. Vše ostatní jsou mé názory, které se dost často liší od názorů široké veřejnosti, ale tady ustoupit nedokážu.

Nemusí to samozřejmě hned mít katastrofický scénář diktátora, to přeháním, ale zneužitelnost tu ve vzduchu visí spolu s otázkami práv člověka, která se porušují za jejich porušení. Slova nezadatelná a nezcizitelná přestávají mít význam, což si se svou podstatou celkem protiřečí.

Podle protokolu č. 13 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod

"Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tento Protokol, přesvědčeny, že právo každého člověka na život je základní hodnotou demokratické společnosti a že zrušení trestu smrti je nezbytné pro ochranu tohoto práva a pro plné uznání nezadatelné důstojnosti všech lidských bytostí; přejíce si posílit ochranu práva na život zaručeného Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále "Úmluva"); konstatujíc, že protokol č. 6 k Úmluvě, který se týká zrušení trestu smrti a byl podepsán ve Štrasburku dne 28. dubna 1983, nevylučuje trest smrti za činy spáchané v době války nebo bezprostřední hrozby války; rozhodnuty učinit poslední krok ke zrušení trestu smrti za všech okolností se dohodly takto:

čl. 1

Zrušení trestu smrti

Trest smrti se zrušuje. Nikdo nesmí být odsouzen k takovému trestu ani popraven.

čl. 2

Zákaz odstoupení

Od ustanovení tohoto Protokolu nelze odstoupit podle článku 15 Úmluvy.

čl. 3

Zákaz výhrad

Vůči ustanovením tohoto Protokolu nelze učinit výhradu podle článku 57 Úmluvy."

A dál už jsou tam jen ustanovení, která pro tento článek nejsou tak důležitá. Ale říká to prakticky všechno, co chci říct já, jen v právním jazyce.

Ve válce by tedy s trestem smrti počítali. No, když si vzpomenu na holokaust, nejsem proti. Ale myslím si, že tam ztrácí svou hodnotu. Trest smrti tam ukládá jedna strana druhé. Však židům byl de facto uložen trest smrti za to, že existují, fašistům po válce trest smrti za to, co provedli, každý voják vynáší a následně provádí trest smrti na svém protivníkovi proto, že je to protivník. Pobláznění mocní zabijí každého, který má jediný vlásek proti nim, a považují to za adekvátní trest. Ale to je kapitola sama pro sebe, navíc to není trest, ale prostředek pro udržení nedemokratické moci. A za tyto je po skončení všeho uložen opět, překvapení, trest smrti. Víc se tím zabývat nebudu, válka je pryč, další, podle mého dlouholetého názoru, brzy přijde, ale teď to není nic, o čem bychom měli v našich končinách mluvit.

Dále Protokol mluví o právu na život a na důstojnost. I v tomto souhlasím. Právo na život má každý a na důstojnost taktéž. Samozřejmě, pokud někdo provede čin, za který má být odsouzen na smrt, je to nepochybně čin, kdy toto právo jiným sám upřel. Odůvodnění pro porušení jeho lidských práv. Že on porušil jiným.

Ale tím se rozbíhá nezastavitelný koloběh. On zabil, tak ho zabijeme my. Co když potom někdo další zabije nás, třeba kvůli tomuhle? A jeho pak za to popraví... a tak dál. Vzal právo na život, tak my toto právo vezmeme jemu. Koloběh vražd pod zástěrkou zákonnosti. A co se týče důstojnosti, možná se pletu, ale z dokumentů a filmů jsem nabyla dojmu, že popravy v zemích, kde se používají, jsou veřejnou atrakcí. Tam nejspíš důstojnost vězně nemá místo. To bych asi řekla k Protokolu.

Je nepochybně zajímavé pozorovat, jak se k trestu smrti staví různé kouty země. USA používá tento trest v některých svých státech. Pro islámské země je to naprosto běžné a používané a bohužel často na ženách za naprosté banality. Naproti tomu Evropa... jsem ráda, že u nás trest smrti není možný a není možné k němu znovu přistoupit.

Proč?

Poprava je vražda.

Vím, že v právní definici to tak není, ale pro mě je vražda zvlášť kruté zacházení s člověkem. A na to nemá právo vůbec nikdo. A když už spáchal skutek takový, že velká část společnosti by ho nejradši zabila... není pro něj větší trest jít do konce života do vězení a o vše přijít?

Do konce života do vězení? K čemu to je? Každýho druhýho za deset let pustí! - můžete namítnout.

Já říkám - mají se snad jeho soudci snížit na úroveň zabijáka a připravit ho o život? A opravdu masového vraha za deset let pustí?

Blízké osoby, určitě namítáte. Jak je těm, kterým někdo zabil někoho blízkého jen tak, protože se mu zachtělo? Trest smrti pro něj. Když je stoprocentně jasné, že ten příšerný čin spáchal.

Ale já v tom znovu vidím jen zákonem podloženou vraždu. Chytí ho, drží ho ve vězení a nakonec udělají z jeho smrti veřejnou atrakci. Jak je jemu? Navíc, kdybychom se měli vciťovat do každé osoby, které zavraždili blízké, asi bychom se brzy zbláznili. Právo se musí oprostit od citů, právo musí myslet rozumem a ne srdcem, právo srdce nemá. Pokud bychom se řídili takzvanou morálkou, která je u každého člověka jiná a v jiné míře, dopouštěli bychom se kolikrát ještě horších zločinů než ten, koho jsme, vedeni falešným soucitem a sounáležitostí k davu, či snad skutečným přesvědčením, jen naším názorem, odsoudili. A nebuďme idealisti, určitě v tom vězení nemá plazmovou televizi a bazén, zacházejí s ním jako s věcí. Důstojnost je ta tam. Je z něj věc, které se po čase zbaví.

Ve chvíli, kdy někdo zabije člověka, není už člověkem. Tak proč s ním tak nezacházet! - namítají znovu někteří.

Ale on nepřestává být člověkem. Je tolik různých motivů k vraždě. Nikdy, nikdy bych netvrdila: Zabils - nejsi člověk. Je. Má stále svou osobnost, své vlastnosti, charakter, psychiku, postoje, možná i poruchy. Je to stále člověk, i když ho vražda, kdy se nechal unést, kdy se neovládl, kdy prostě musel, kdy chtěl, degraduje v očích ostatních na zvíře. Ale - popravte ho. Zabijte ho. Degradovali jste se stejně. A z práva je obyčejný zákon džungle.

(Dobrá, podívejte se klidně i na Zelenou míli, což je moc pěkný a dojemný příběh. A nedívejte se jen na postavu Johna a Paula. Ale i na ty ostatní. Ty, co jsou tam podle jejich práva. Třeba na Delacroixe.)

Člověk nemá právo vzít život ani sám sobě. A vzít ho jinému, to už je teprve "drzost". - můžete mít argument.

A přesto je větší hřích sebevražda, nebo ne? A i kdyby, soudce a kat, kteří vezmou život vraha, ti hřích a drzost nepáchají? Není tohle nakonec podivuhodný rozpor už samotné Bible?

Takže radši toho člověka zavřeš, on se dostane na svobodu a udělá to znovu? - asi by vás napadlo.

Ne, ne, tohle ne. Takhle ne. Ano, zavřít. Ale ne, nepustit. Vzít mu všechno. Vzít mu svobodu, majetek, pokud je to na doživotí, ale ne život. U nás je to bohužel těžší. Ale líbí se mi to na USA. Když pominu trest smrti, má lepší, tvrdší tresty - v některých případech. Ne jako tady. Kolik je tu běžná doba odnětí svobody? Výjimečný trest - pletu se, nebo je to pětadvacet let? Trestní zákoník tady nemám, ale myslím, že to tak je. A to je dost málo. Když jsem někdy ve zprávách slyšela, že někdo dostal výjimečný trest, myslela jsem si - aha, tak ten jde na doživotí. A ejhle, ono dvacet či pětadvacet. Ne, doživotní tresty více zpřístupnit, samozřejmě s tím, že by si na sebe musel vydělávat nějakou prací, kterou by mohl vykonávat. Vždycky jsou to podřadné práce, ale nemusely by ho živit daně.

Dobrá, ale nesměl by se nikdy odvolat a nikdy mít možnost, že ho pustí! - můžeme se třeba alespoň v jednom bodě shodnout.

Samozřejmě. Usvědčený s velkou jistotou by už neměl mít šanci dostat se ven. Neříkám odvolat, ale nemít možnost předčasného propuštění. Přece jen existují případy, kdy to není tak jednoznačné. Nejsou přece jen dvě strany - případ s omluvitelným důvodem a masový vrah. Muselo by se postupovat pečlivě případ od případu a šance odvolat se musí být. Co když se doopravdy spletli? Odvolání znamená přezkoumání, ne propuštění. Stále to nic nemění na tom, že bych byla pro zařazení doživotního trestu na méně výjimečnou pozici.

(Viděli jste někdo Rosalindu? Její matka seděla pětadvacet let, protože zastřelila (ona to nebyla, ale usvědčili ji) člověka. Prostě ho zastřelila, bum prásk a bylo po něm. A pětadvacet let. Co by musel člověk spáchat u nás, aby tohle dostal? Je to hrozný rozdíl a nelíbí se mi ty nízké sazby.)

Když ono není snadné zjišťovat okolnosti a pravdu. - to se dá namítnout.

Tak ho raději zavřeme i za nejistoty a popravíme, ať máme méně práce? Dvě slova - justiční omyl. Představa, že jde na popravu někdo nevinný, který už nemá, jak se bránit, a který za chvíli skončí v propadlišti dějin na věky jako vrah a těžký zločinec, se mi hnusí.

A co takhle z druhé strany - kdo by ho tam měl poslat? Kdo by na sebe mohl vzít právo určit, že tento člověk zaslouží zabít, kdo by na sebe vzal právo rozhodovat o životě a smrti? Lidé si mají být rovni, a kdyby o tomhle mohl někdo rozhodnout, pasoval by se výš. Měl by v rukou moc nad lidskými životy. A všichni víme, jak takové příběhy mohou končit. Já sama bych tohle nikdy rozhodovat nechtěla. Nedokázala bych to. Nedokázala bych někoho poslat na smrt, ať provedl cokoli. Nedokázala bych mu vzít jeho právo žít, žít i když zmrzačený život někde v ústraní, izolovaný od společnosti.

A další věc je zneužití. Jak by se doopravdy a neoblomně zajistilo, aby se trest smrti používal jen ve stanovených případech? Kdo by garantoval, že se náhle nezačne používat i tam, kde už by to neodsuzovali jen zaujatí odpůrci? Kdo by zajistil, že člověk, který se do něčeho zamotá nebo se stane obětí vykonstruovaného případu, se neocitne na vlastní popravě, aniž by někomu zkřivil vlásek? A když by se z toho stala běžná praxe, mohl by nastat absolutismus a diktatura toho jediného, koho jsme k rozhodování o smrti povolali. Dali bychom někomu obrovskou moc a on by ji šikovně zneužil. V bezpečí by pak už nemusel být nikdo.

A i kdybych se na trest smrti, na konci, podívala jako na možnou skutečnost - pro pachatele by to bylo tak strašně laciné vykoupení. Chvilka a všechno by měl za sebou. Všechno by pro něj skončilo. Ale pro ostatní zúčastněné ani omylem. Ani pro blízké oběti a už vůbec ne pro blízké pachatele. Proto si myslím, že je lepší nechat ho hnít do konce života ve vězení, kde nemá nic a už jen zdi, mezi kterými je uvězněn mu to dávají každou minutou "sežrat". Kde si na sebe musí vydělávat něčím, co nechtějí ostatní dělat. Odkud se už nikdy nedostane.

Vážení,

SMRT TOTIŽ NENÍ TREST. SMRT JE SVOBODA.

Článek na téma Trest smrti